Skialpinismus je prima sport, který vám umožní věnovat se většinu roku něčemu jinému. Aspoň do příchodu nové doby ledové.

V prosinci a v lednu, kdy začíná lyžařská sezóna, je na horách většinou málo sněhu a brzo tma. V únoru bývá naopak sněhu moc a padají laviny. Takže zbývají březen a duben, když počasí dovolí... Protože jsme si chtěli letošní sezónu trošku prodloužit, vymysleli jsme si na květen ještě jeden skialpinistický zážitek.
Haute Route (čti ót rút) patří k těm nejvypečenějším. Haute Route znamená několikadenní putování mezi městečky Chamonix (Francie) a Zermatt (Švýcarsko), pochopitelně přes hory a na lyžích. Klasická Haute Route se plánuje obvykle na šest dnů a začíná v Chamonix, ale existuje celá řada variant, které jsou popsány např. v průvodci od Petera Cliffa – The Haute Route. Poprvé prošli Haute Route na lyžích členové Alpského klubu v letech 1903 a 1911 a od té doby se stala skialpinistickou klasikou.
Naše varianta byla trošku jiná, než je obvyklé. Rozhodli jsme se nejprve zdolat druhou část cesty mezi Bourg St. Pierre a Zermattem a teprve potom zaútočit na začátek cesty v Chamonix, který jsme chtěli zpestřit výstupem na nejvyšší alpskou horu Mont Blanc.
Původně nás mělo vyrazit sedm, ale okolnosti vyřadily tři účastníky ještě před odjezdem, a tak jsme nakonec vytvořili jedno čtyřčlenné Česko (Malach a Tom) - Slovenské (Draho a Kubko) družstvo. Společně jsme vyrazili v pátek ráno 6. května z Brna a večer před šestou jsme byli ve švýcarském Martigny.


Bourg St. Pierre

Martigny jsme zvolili jako vhodné místo pro odložení auta, leží totiž na hlavní cestě mezi Zermattem a Chamonix, kam se budeme za pár dnů přesouvat. Jezdí sem jak autobusy, tak vlaky. Bohužel spojení do výchozího bodu, vesničky Bourg St. Pierre je víc než omezené. Večer nejede nic a v sobotu jeden autobus o půl deváté ráno. Přesouváme se do Bourg St. Pierre autem a první noc trávíme na místním tábořišti. Je to celkem pohodlné,  laciné a studené. Ráno sbalíme věci, které s sebou nechceme nést, do auta a auto odvážím do Martigny, zpátky se vracím autobusem (cca 35 km za 18 SFR).


Trasa prvního a druhého dne

Průvodce sice radí vyrazit z Bourg St. Pierre (1630m.n.m.) zhruba v šest ráno, ale nedá se nic dělat. O půl desáté jsme definitivně na Haute Route, zatím s lyžemi na batozích stoupáme první metry. Cílem prvního dne je chata Valsorey (3036 m.n.m.).



Stoupáme přes pastviny nad Bourg St. Pierre

Souvislý sníh začíná někde kolem 2300 m.n.m., ale občas je nutné lyže sundat a přenést přes holá místa. Počasí, které bylo ráno krásné, se během dne kazí a závěrečný výšvih k chatě stoupáme za sílícího větru a při mírném sněžení. Chata není zezdola vidět a i když je v průvodci popsáno několik způsobů, jak se k ní dostat i za nepříznivého počasí, jsme rádi, že je prošlapaná stopa. Na chatu před námi dorazila skupina Francouzů s profesionálním průvodcem.


Chata Valsorey

Výhodou Haute Route je, že jednotlivé etapy vedou od chaty k chatě a není nutné s sebou brát výbavu pro táboření v horách ani příliš mnoho jídla. Na chatách jsou kromě noclehu zajištěny i večeře a snídaně. Noc s polopenzí stojí okolo 55,-SFR nebo 35,-EUR. Tam, kde není tekoucí voda se platí i za ni. Cena za litr jsou obvykle 3 SFR.
Druhou etapu máme plánovanou na chatu Chanrion (2462 m.n.m), což je skoro o 600 metrů níž než Valsorey. Jenže před tím je potřeba vylézt na Plateau du Couloir (3650 m.n.m), sjet na Sonadon Glacier a vyšplhat pár metrů na Col du Sonadon (3520 m.n.m.). Pak následuje dlouhý sjezd po ledovci Mt. Durand až do výšky 2240 m.n.m. a závěrečný výstup na chatu.


Výhled na Mont Blanc nad chatou Valsorey

Ráno vstáváme ještě za tmy, ale za chvíli se rozednívá a je vidět, že v noci se čerti ženili. Napadlo pár centimetrů nového sněhu a vítr ho pěkně nafoukal. Trošku vypočítavě dáváme přednost profesionálně vedené výpravě. Bohužel jsme je brzo předběhli, protože jedna její členka vzdává další postup a vrací se i s vůdcem zpět na chatu a odtud vrtulníkem dolů. Švýcarský servis. Ostatní čekají na vůdce.
Stoupáme na lyžích ve stopě nějakých rychlých Švýcarů, kteří vypadají, že to tu dobře znají. Jak kopec nabývá na strmosti, jde to v sypkém sněhu čím dál hůř. Navíc jsme si nesměli vzít lyže na noc do chaty a na promrzlých skluznicích pásy špatně drží. Jde to pomalu a za chvíli mě to přestává bavit. Sundávám lyže a jdu do maček. Brzo se ukázalo, že tentokrát jsme na stopu neměli štěstí. Chlapci nás zavedli rovnou do míst, kde to dnes smrdí lavinou. Opatrně traverzujeme čerstvým sněhem a přitom se snažíme být rychlejší než slunce, které se objevilo na obloze a postupně ozařuje svah svými paprsky. Konečně sedlo. Fouká silný vítr, ale mraky už jsou pryč.


Bivak nad Plateau du Couloir


Výhled ze sedla Plateau du Couloir


Nahoře na Plateau du Couloir fouká silný vítr

Na dalším sedle, před sjezdem na Mt. Durand Glacier, čekáme na výpravu za námi a nenápadně jim dáváme přednost. Cesta je sice podrobně popsaná v průvodci, ale je třeba projet mezi dvěma ledopády, které nejsou shora vidět. Ve stopách zkušenějších je to ovšem pohoda. Představuji si, jak by se tu člověk orientoval třeba v mlze a není mi z toho nejlíp.


Ledovec Mt. Durand, v horní části je práh, kterému je dobré se vyhnout traverzem vpravo

Dole už zase sníh mizí a nahoru k chatě jdeme napůl s lyžemi v rukou. Sláva, jsme u chaty, ale čekáme na Malacha, kterému nějak před cílem došlo. Asi mu není nejlíp, dobírá antibiotika, kombinace námahy a sluníčka pro něj není ideální. Drahoš pro změnu bojuje s nachlazením a teplotou.


Pohled z ledovce Mt. Durand směrem k chatě Chanrion – označena šipkou


Chata Chanrion

Oba sbírají na chatě síly, ale první změna plánů je za dveřmi. Ráno Malach míří nejkratší cestou dolů a stopem a vlakem se vrací k autu. My ostatní pokračujeme třetí etapou na chatu Vignettes (3160 m.n.m.), kde jsme měli opět nocovat. Už však víme, že ještě dnes sjedeme do městečka Arolla, kde se potkáme zase s Malachem a naším autem. Volíme jednodušší variantu přes ledovec Otemma. Druhá možnost vede přes Glacier du Brenay a Pigne d'Arolla (3790 m.n.m.) se sjezdem na chatu.


Mapa cesty z chaty Chanrion do Arolly


Dolní konec ledovce Otemma

Otemma je ukázkový ledovec bez trhlin a s velmi mírným stoupáním až do 3050 m.n.m. Žádné šněrování, jdeme hezky přímo. Jenže jdeme a jdeme a připadá nám to jako bychom stáli na místě. Stále stejné skály napravo i nalevo a stejný je i horizont. Jako bychom šli po "zemeguli" trefil to Drahoš. Sluníčko to do nás pere a na ledovci je zatraceně horko. Následuje orientačně trošku náročný závěr k chatě, která, jako obvykle, není do poslední chvíle vidět.


Nekonečná cesta po ledovci Otemma

Chata Vignettes stojí přilepena ke skále na ostrém hřebínku. Škoda, je tu krásně, ale my musíme sjet po Glacier de Piece do Arolly. Sjezd však stojí za to. Přímo od chaty z 3160 m.n.m. sjíždíme až do 2000 m.n.m. Závěrečná část vede po sjezdovce, která je už sice mimo provoz, ale po zbytcích sněhu dojíždíme až dolů k silnici. Sundáváme lyže a hle, první auto, které se objevilo, je to naše i s vysmátým Malachem, kterému je už dobře.


Chata Vignettes


Sjezd do Arolly

Pokračujeme přímo do Chamonix. Poslední etapu klasické cesty, Zermatt i s Matterhornem si necháváme na příště. Stejně to s počasím vypadá všelijak. Ve vesnici Les Houches asi 10 minut autem od Chamonix máme domluvené ubytování v penzionu Aster. Penzion vede Češka Stáňa se svým francouzským manželem a je u nich opravdu krásně.


Penzion Aster z venku, Stáňa s mužem a tři členové naší výpravy


Penzion Aster zevnitř

Další den si dáváme oraz. Počasí se zkazilo a prší. Vyrážíme do Chamonix pro čerstvé informace o počasí i možnostech výstupu na Mont Blanc. Všechno, co potřebujeme vědět, je k dispozici v Domě horských vůdců (nepříliš nápadný dům hned vedle kostela).


Plánování dalšího postupu v Domě horských vůdců

Z Mont Blancu se nenápadně stal hlavní cíl naší cesty, i když na začátku jsme o něm uvažovali jen jako o alternativě. Jenže teď jsme přímo pod NÍM. Zítra má být krásně, ale pozítří se počasí bude zase kazit. Takže zítra vyrazíme na chatu Grands Mulets a pozítří rychle až nahoru. Je naplánováno.
Zbytek dne procházíme městečkem a prolízáme obchody se sportovním zbožím. Kdo by to do těch kluků řekl, že vydrží koukat na jedny skialpový boty skoro hodinu. Naštěstí se tady v poledne zavírá a obchody se zase otevřou až o půl čtvrté.
Jdeme okouknout i lanovku na Midi. Lano vede někam do mraků a nad pokladnou svítí nápis "Midi Témperature -12°C, Visibilité nullité". No to vidím i zespodu, že nahoře je jako v prádelně. Nicméně výprava asijských turistů v polobotkách a s foťáky kolem krků vybíhá z autobusu a hrne se do kabiny lanovky. No, snad jim ty fotky vyšly, když tam jeli takovou dálku...


Cesta z Plan de l'Aiguille na chatu Mulets

Ve středu ráno opouštíme chatu Aster a vyrážíme do Chamonix a lanovkou (15,-EUR zpáteční lístek) na Plan de l'Aiguille (2310 m.n.m.). Odtud  na lyžích traverzujeme klasickou cestou přes Glacier des Pélerins a Glacier des Bossons. Počasí je opravdu ideální. Nevím jak to dělají, ale předpověď počasí jim opravdu vychází. Svítí sluníčko, ale sníh je ráno ještě tvrdý, takže přechod přes ledovec Bossons je bez problémů. Následuje prudké, ale nepříliš dlouhé stoupání k chatě Mulets (3051 m.n.m).


Horní část ledovce Bossons nepůsobí nijak přívětivě


A už je přechod přes ledovec Bossons za námi

Na chatě jsme zhruba o půl jedné. My s Malachem se uvelebujeme na terase a dáváme na slunce sušit propocené oblečení a boty. Docela litujeme, že chata je tak nízko. Klidně bychom ještě pár stovek metrů dali, abychom to měli zítra blíž na vrchol. Po předchozích etapách ve Švýcarsku jsme aklimatizovaní a po včerejšku i odpočinutí. Draho s Kubkem se jdou jen tak na lehko podívat "za roh", jak to je dál s cestou. Vrací se po třech hodinách z Grand Plateau z výšky cca 3900 m.n.m. Prostě ideální den, jen sluníčko svítí až moc a občas zahřmí nějaká lavina. Další cestu je rozhodně lepší nechat až na ráno, kdy zase přimrzne. Škoda, že ten vrchol je ještě tak daleko. Pozorujeme lidi, kteří se z něj vrací dolů. Někteří vypadají dost utahaně, asi to nebude až taková legrace.


Dva tisíce metrů pod chatou Mulets leží Chamonix

Na chatě Mulets s námi nocuje zhruba 30 lidí. Někteří vyrazili jen tak dobýt Mont Blanc, přes noc autem do Chamonix, jeden den na chatu Mulets, další den na vrchol a dolů a pak nejlíp hned zase autem nazpět. Jako by to nebyl nejvyšší kopec daleko široko, ale třeba Praděd. Ani se nedivím, že pak vypadají trošku zbědovaně, aklimatizace jim rozhodně chybí.
Budíček je pro celou chatu v jednu hodinu v noci. V pokojích se prostě rozsvítí světlo a kdo chce nahoru, začne se hrabat z postele. V jídelně už jsou nachystané termosky a camel-bagy naplněné vodou, které jsme tam večer připravili, a začíná se podávat snídaně. Nikdo moc nemluví a nikomu se ven moc nechce. Okolo druhé vyráží první parta. My jdeme ve čtvrt na tři. Původně jsme chtěli vyrazit později, ale když už jsme stejně vzhůru. Taky předpověď počasí, která věští prudkou změnu okolo poledne, nás docela popohání. 2000 výškových metrů pod námi září do tmy noční Chamonix. Tam lidi vycházejí z barů a my vyrážíme na Mont Blanc. Dneska bych s nimi ale neměnil.
Šněrujeme svahem sem a tam a stále nahoru. Čelovka ozařuje prostor před každým z nás a včerejší stopa je dobře patrná. Cesta po tmě má tu výhodu, že nejsou vidět trhliny a seraky, takže můžeme jít celkem v klidu. Držíme pomalé, ale celkem vytrvalé tempo.
Kolem páté se začíná rozednívat. Bohužel se také zvedá vítr a na bledé obloze se objevují mraky. Postupujeme dál až na le Grand Plateau. Vítr sílí a mraky houstnou. Že by se meteorologové zmýlili a očekávaná změna počasí dorazila už ráno? Moc se nám to nelíbí. Asi v šest hodidin shora sjíždí skupinka, která vyrazila před námi. Došli pod bivak Vallot a tam to otočili. Nahoře silně fouká vítr a je tam mlha. Ani moc neváháme a otáčíme to taky.


Mapa posledního úseku

Sjíždíme dolů stejnou cestou na Plan de l'Aiguille a odtud lanovkou do Chamonix. V devět ráno jsme zase v pensionu Aster. Stáňa nás utěšuje dobrou francouzskou snídaní.
Tak tohle nám nevyšlo, ale Mont Blanc přece jen není Praděd, to se nedá lámat přes koleno. A navíc sem můžeme za rok vyrazit znova. Ještě, že jsme nevylezli až nahoru.


Chata Mulets


Aiguille du Midi vypadá jako věž Pána prstenů


Lanovkou z Plan de l'Aiguille končí náš sestup z Mont Blancu

Po snídani se cítíme celkem v pohodě a nechce se nám je tak sedět v chalupě. Malach navrhuje podniknout alternativní výlet na lehko z Chamonix do Montenvers, podívat se na ledovec Mer de Glace. Ani se nedívám do mapy, beru to jako procházku.


Petit Dru z Montenvers

A sakra, trošku jsme to podcenili, ono je to celkem 900 výškových metrů a nahoře je lesní cesta ještě pod sněhem. Malach naboso v sandálech vypadá ve sněhu docela exoticky. Ale jinak je ta procházka opravdu pěkná. Většina ostatních turistů vyjíždí do Montenvers vláčkem. Z horní stanice ozubené železnice jsou krásné výhledy na věž Petit Dru a v dálce na Grandes Jorrases. Počasí nevypadá nakonec tak zle. Že bychom se s tím návratem unáhlili?


V sandálech na Montenvers nelez...

Vracíme se zpět do Chamonix a na poslední noc do penzionu Aster. Ráno balíme a vyrážíme domů. Ačkoliv jsme tak docela nesplnili plány, které jsme si doma vytyčili, vracíme se se spoustou pěkných zážitků z nejvyšších hor, které v našem okolí jsou. Těšíme se, že se tam zase vrátíme.

Průvodce a mapy:
The Haute Route Chamonix – Zermatt, Cliff Peter, vydání z roku 2003
Mapa AROLLA 283 S 1:50000, Carte Nationale de la Suisse
Mapa 3630 OT Carte de Randonnée CHAMONIX Massif du Mont Blanc 1:25000
Mapa 85 Mont Blanc 1:50000, Kompass Turistická mapa (česky)
Mapa 87 Zermatt Matterhorn 1:50000, Kompass Turistická mapa (česky)

Tipy:
Pokud chcete na Haute Route vyrazit také, snad se vám bude hodit pár postřehů. Nejlepší termín je od konce března do začátku května. V půlce května sezóna končí a horské chaty zavírají. S sebou vezměte skialpinistickou "plnou polní" včetně lana a pomůcek pro jištění na ledovcích. Kromě map doporučuji průvodce, GPS nebo aspoň buzolu. Zimní cesty nejsou v terénu značeny a orientace jen podle mapy není jednoduchá.
Naopak nebudete potřebovat spacák, na chatách je teplo a k dispozici jsou deky. Citlivější povahy si mohou vzít vložku do spacáku nebo něco podobného. Na většině chat je nedostatek vody, takže nebudete potřebovat ani mýdlo a podobné věci. Pro osobní hygienu se osvědčují vlhké hygienické ubrousky.
Jídlo je na chatách dobré a většinou je ho dost. Polévku, chleba apod. vám i sami přidají. Horší je to s pitím, pivo nebo limonády apod. jsou opravdu drahé. Výhodnější je koupit teplou nebo studenou vodu a nápoje si připravovat z vlastních zásob, nikdo se nad tím nebude pohoršovat.
Správci chat mluví většinou francouzsky a lámaně anglicky. Nicméně budou se vám snažit říct všechno důležité o vámi zamýšlené cestě a o počasí. Vyplatí se je poslouchat. Chaty na plánované trase je vhodné předem obtelefonovat a rezervovat si příslušný počet míst.