Konečne sa priblížil záver pretekárskej sezóny. Aby ste na tento ročník len tak nezabudli, pripravili sme pre vás naozaj intenzívny víkend v meste. V sobotu, 16. decembra sa Slovenský pohár ukončí Majstrovstvami Slovenska v Lezeckom centre Vertigo. Nadšencov slacklinu snáď potešia prvé fun preteky v tejto disciplíne, ktoré sme zaradili ako sprievodné podujatie. Večer môžete svoje úspechy, či sklamania zapiť na afterparty v Café Stena a ráno sa doplaziť pod stenu v Auparku. Tu sa v nedeľu,
Na www.climbing.com jsem narazil na prima clanek o solovani. Libil se mi tak, ze jsem se ho pokusil prelozit. Preklad neni nejlepsi, ale aspon neco. Odkaz na original je na konci.
Mistr světa v lezení Tomáš Mrázek a jeho přítelkyně Helča Lipenská by příští rok chtěli víc lézt bouldry venku a dál závodit v obou disciplínách v obtížnosti i boulderingu. Oba o tom poutavě vyprávějí ve videorozhovoru na stránkách Rockstars.cz.
Správa CHKO Labské pískovce zjistila při terénních šetřeních v průběhu roku 2006, že v poslední době výrazně přibývá používání magnézia při provozování horolezecké činnosti v CHKO Labské pískovce.
Diskuze na tomto komunitním serveru jsou vždy (skoro) zajímavé a podnětné.
Grafomanská smršť, kterou definuji jako schopnost shlukovat písmena do slov a z nich dále skládat věty a tyto umisťovat na web (v optimálním případě anonymně, nebo pod zjevně neadresným nickem), byla po umístění članku „Používání magnezia v Labských pískovcích“ opravdu ohromující a fascinující. Rychlost, jakou se zvyšovalo číslo znázorňující počet příspěvků byla i na tak „ostré“ ale přece jen poslední dobou už trochu omšelé téma dech beroucí. Mým skromným odhadem bych tak cirka 5% označil jako příspěvky diskuzní (pokud je diskuze chápána jako kultivovaný proces tříbení názorů, s cílem najít přijatelné řešení (možný kompromis)).
V této chvíly, kdy se číslo dočasně ustálilo na pozici 262 (numerologové jistě jásají) bych chtěl veřejně poděkovat všem za aktivní přístup k vytváření pravdivého obrazu české lezecké veřejnosti. Já se již delší dobu na skalách pohybuji jen zřídka, pokud vůbec, přesto se musím občas problematikou horolezecké činnosti ve zvláště chráněných územích zabývat. Můj služební kontakt s horolezci je ale omezen pouze na komunikaci s paní předsedkyní ČHS (což je velmi sympatická dáma, s kultivovaným chováním a vyjadřováním, s kterou si již mnoho roků tykám), panem Jindřichem Pražákem, o kterém mohu tvrdit vše obdobné v pánském provedení a s kterým si netykám jenom proto, že z neznalosti společenské vědy páně Gutha Jarkovského nevím, kdo má komu tykání nabídnout první. A pak také s předsedou místně příslušné OVK, kterýžto je dnes již v penzi a podle mne je na tuto funkci moc slušný a korektní.
Nebýt tohoto otevřeného média, nabyl by neznalý úředník falešného dojmu, jakýže to charitativní a dobročinný spolek tohle ČHS je a jak je fajn, že české horolezce, kteří se pohybují na skalách uvnitř zvláště chráněných území zastupují navenek tito lidé. Přece i ti, kteří jim k tomu dali mandát, musí mít nějaký vztah k řádu, pravidlům (těm vlastním), musí mít nějakou bazální schopnost řešit názorové rozdíly vyjednáváním a respektováním názorů druhé strany (v případě státní správy se jedná o postoje vyplývající ze zákonů), jsou schopni srozumitelně a slušně své postoje formulovat.
Pak se ale rozthne pytel upřímnosti (protože anonymita internetu mimo jiné umožňuje zjistit skutečný názorový postoj) a na zem padají perly, které bych dal tesat do kamene (když jedu na kole do práce, na kraji Liberce kolem jednoho lomu s žulou jezdím a taky v lomu, co ho vlastní Josef Haindorfer, je spousta vhodné jizerské žuly). Ale rozhodně by se s nimi měli seznámit spolupracovníci, co jich po celém česku na ostatních správách chráněných krajinných oblastí a střediscích AOPK mám. Je sice pravda, že na většině „skalních“správ vždy sedí někdo, kdo buď lezl, nebo leze, nebo má k této komunitě osobní kontakty. Ale stane se občas, že zavolá kolega a optá se: „Ty Hlíno, jak to tam máte s těma horolezcema, a co je to vlastně za spolek ten ČHS?“
A tak už jim nebudu muset nic dlouze vysvětlovat (a třeba si i sám sobě něco nalhávat, co není pravda), prostě jenom poskytnu odkaz, aby kolega věděl, že ČHS má opravdu u svých členů velmi silný mandát a opravdu velkou neformální i formální autoritu („lidi ja teda nevim ale lezu 2 roky a uplně seru na nakej CHS to je sebranka pitomců co umí akorát buzerovat a nic jinyho a pokud me chytnou naci skurveni zeleni o cemz pochybuju tak zatáhnu falstra klidně cash a nebo se na to vyseru(podle momentální odvahy)však co-ja nic nemam,me nic nezeberou v žádný exekuci.a myslim si že nejsem sám,osobně znám hafo spolulezců a celkově lidí co lezou a nejsou žadnymi členy,je to akorat mrhani peněz.si radši za ušetřeny prachy koupim každej rock novou presu....“), zároveň tím sfouknu i otázku, jaká je s touhle skupinou dohoda a jaký má postoj k vlastním pravidlům („Používání MG a etika lezení a další podobný píčoviny tohoto druhu zajímají akorát lidi kteří lezou přes internet a ve svejch nejperverznějších představách, člověk který skutečně leze takovej problém neřeší, protože leze S MG a pokutu platit žádnou nebude“). Taky se lze dozvědět, kdo dá komu přes budku, kdo koho vyhodí z okna a obraz se pěkně dobarvuje. Je až s podivem, že skupina, která tak ráda poukazuje na totalitní způsoby zelených a státní správy vůbec (aniž má minimální ponětí o způsobech jednání s úřady, včetně odvolacích mechanismů), sama vykazuje význačné znaky bolševického myšlení, anarchie a dětinského uražení caparta, kterému seberou hračku, nebo ho pošlou do kouplny umýt si uši.
Když se člověk povznese nad tu hroznou češtinu (Lezec je komunitní server a nějaká čeština,.....) a stanoví si poměr toho, co přečte a co přeskočí (protože číst všechno, k tomu se nepřinutím ani za peníze, to je opravdu práce pro sociologa, který zpracovává dizertační práci o společensko- patologických jevech), je to občas zábava, byť pro někoho drsná. A z hlediska mé profese i velmi poučné a potřebné.
Děkuji opravdu všem, za projevené úsílí, moc nám tím pomáháte (právě se horolezeckou činností na naší správě intenzivně zabývají čtyři osoby – vedoucí, lesník, zooložka a GISák). Není problém tyto zkušenosti předat i kolegům.
Z Jizerskohorského skanzenu zdraví
Vladimír „Hlína“ Vršovský
P.S. Pro neznalé, onen výše jmenovaný Josef Haindorfer vlastní lom v Oldřichově v Hájích, kousek pod svoji hospodou.