![]() Dva zářijové termíny po sobě s tím, že aspoň v jeden to vyjít musí, i za cenu značného organizačního nepohodlí. Bohužel, všechno se semele jinak, než si člověk naplánuje, zbyl z toho nakonec termín jeden a předpověď počasí pár dní před konáním nejistá. Takže rušíme. Tedy nerušíme, jen o dva týdny odkládáme. A posun se vyplatil. ![]() K překvapení nás zkušenějších, co situaci známe, jsme tam chvílemi byli i úplně sami, no neuvěřitelné. V sobotu na Drátníku vše běží jako po drátku, nataháme cesty, zbudujeme lanovku mezi Sokolem a Orlem… a hlavně si to celý den pořádně užíváme. ![]() Ráno je mlhavo, ale zase tepleji, takže i ti s letními spacáky se vyspali a neklepali cepíny (přece nebudu říkat že kosu!). Rychle balíme a po snídani vyrážíme na Čtyři palice. Tady je lezců víc, ale zase si nezavazíme a vejdeme se. A zase někteří „cizí“ využívají možnost a „testují produkty“ ☺ Ti co mají lezení dost či odpočívají třeba řeší s horským vůdcem Tondou Volkem, co je to technické lezení a jak se dělí, nebo si zkoušejí uzlovat, jistit atd. Jako šestiletý neslyšící špunt Toníček, s jistítkem na smyci okolo šutru radujíc se nad tím, jak jeho dospělá teta jede ze skály hezky rychle, když to lano úplně pustí ☺ Ostatně s Toníčkem, nejmladším účastníkem HandiCampu, byla zábava. ![]() Den se překlopil do odpoledne a pomalu se musíme rozjet do různých koutů republiky. Přebíráme matroš, překládáme bágle, přesedáme z aut do aut, podle toho kdo kam jede a kdo má volno. A také, že bychom se mohli potkat ve Víru na ledové stěně. A hlavně na příštím HandiCampu, který by mohl být na písku. Bude totiž kulatý (jako jsou kulaté vrcholky pískovcových věží), jubilejní desátý, takže třeba bude i horolezecký dort. A víte, jak takový dort vypadá? Má několik pater, ale převislých…. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
|