Před nedávnem skončil můj roční, studijní pobyt ve Vídni, a jestli tam na mě něco zapůsobilo, pak je to urbanbouldering.
Jak název napovídá, jde o bouldering po všem, co město nabídne od soch, zdí, mostů a skulptur po highbouldery či DWS (deep water sóla). Ve Vídni se nachází, ač málo početná, o to aktivnější skupina lidí, provozující tuto ne úplně legální záležitost. Dočíst se o nich můžete na jejich, myslím si, unikátních internetových stránkách: www.urban-boulder.com, kde najdete i podrobnou mapu všech boulderů ve Vídni, s jejich popisky a fotkami. Existují také na facebooku pod odkazem: Urban Boulder a pořádají každý rok závody pro soutěživé zájemce.
Nejvíce boulderů nabízí tzv. Flexwand (čili zeď poblíž rockklubu Flex), ke které existuje dokonce průvodce v podobě kvarteto karet. V tomto miniprůvodci naleznete přibližně 40 boulderů spíše vyšších obtížností. Koupit jej lze v „salewashopu“ u náměstí sv. Štěpána za symbolických 6 euro. Jinak je lezení na této zdi po malých lištách o boulderové obtížnosti cca 6a a více.
Jelikož bylo velmi složité najít mezi Rakušany spolulezce na lano, tak se Flexwand stala mojí lezeckou alma mater po dlouhé měsíce. Nakonec se ale i na mě obrátilo štěstí a já poznal hned 2 parťáky na lano, jak jinak, než Čechy . Taky studenty na Erasmu a spolu jsme začali objevovat nejen nové bouldry, ale i krásy Vídeňského lesa a Alp.
Tak až jednou pojedete do Vídně a nebudete chtít celý den okukovat barokní zámky, komnaty císařovny Sissy a zažít naopak něco neortodoxního, přibalte i lezečky s „mágem“ a udělejte zářezy ve svých lezeckých deníčkách a vyzkoušejte zvláštnosti urbanboulderingu. Třeba vás to chytne tak jako Vídeňáky a všimnete si boulderů i u nás, v naší rodné kotlině.
Flexwand tvořena ostrými žulovými bloky
Západ slunce na Flexwandu, stačí se otočit zády ke zdi a můžete obdivovat romantiku jarní Vídně při Donaukanalu, oblíbené promenády při jednom z ramen Dunaje
Ne všechny bouldery jsou nízké a bezpečné, Petr při free solo přelezu legendární „Brány“ u viaduktu v Prateralee
Tento boulder nazvaný „Tři koule“ patří mezi skvosty, které vypadají na první pohled lehce, ale dostat se na špici, je dávka poctivé pískařské dřiny. Petr klíní „žábu“, bohužel bezvýsledně. Tento boulder se nachází blízko centra, lezli jsme ho jen v noci.
Vídeňský Boulder Bar nemůže ani za mák konkurovat tomu pražskému, cest málo a chyty neskutečně zanesené. Celkově jsem byl z umělých stěn ve Vídni zklamaný, není jich mnoho a kvalita si myslím neodpovídá ceně.
Tzv. „Tangentenriss“ čili tangentní spára, v pozadí s kolem, na kterých jsme bouldery po Vídni objížděli. Prstová spára, která byla bolestivá nejen pro prsty, ale i lezečky (v Restdayi mají alespoň práci :) )
Jedna z mých oblíbených spár, obtížnost tak za 5 UIAA, ale dopad na beton ze 6m.
Jsou sto let za vopicema.V Praze a Ostravě jsou takových bouldrů mraky.Akorát to tenkrát nebyla taková móda.Nebyl čas ani počasí na skály,umělý stěny nebyly,tak se dělalo tohle..
na to nemusím jet do Vídně, spáry se najdou cestou z BB na metro Holešovice, v libeňském přístavu, na Barrandovském tramvajovém mostu, ve 30 metrové stropové žábě v Krči stále dojíždím na vytrvalost atd.
Ty kamenné stěny se už v širém dávnověku oblézaly na náplavce v Podskalí a na Vltavské
Já bych třeba neodolal a bouldrovýho i lanovýho průvodce po pražským Indu bych teda koupil hned. Je to koneckonců asi jediná lezecká disciplína v Praze a okolí, v rámci které lze ještě objevovat nové smysluplné směry;)
ovšem yndus etika přísně zapovídá doctoring. to by degradovalo industriální terén na umělku. jsou tam samozřejmě sporné věci zralé na zřízení etické komise, třeba když přespárování čtyřkové cesty na opěrné stěně z kyklopského zdiva provede lezec za účelem ztížení na osmu, tak je to nesportovní, když to provede dělník v rámci rekonstrukce, tak je to v oukeji, ale co když to provede dělník - místní aktivní lezec za peníze, he?
Na umělku snad ne, koneckonců průvodčíci jsou po horách a ještě jsem žádnýho neviděl po překližkách.
A jakmile je hlavní dělníkovou motivací změna obtížnosti, jedná se jednoznačně o nesportovní skutek, i kdyby za to pobral peníze. Tím hůř!
A vůbec, zvyšování obtížnosti přespárováním - tedy žádný vydávání průvodčíků - dělá z Indu prachsprostou překližku, protože to jde zcela proti duchu a idejím alpinismu. Jednou je to poctivá opěrná zeď a žádnou umělku z toho nikdo dělat nebude.