Ke stažení je zde další a to květnové číslo horolezeckého měsíčníku severočeského regionu CAO News 5. Zaujal mě mj. článek o aktuálním Finále Ligure s praktickými radami, co kde a jak, pak zase vzpomínky na staré kousky, třeba kdo vymyslel Hudymu jeho přezdívku...
Stáhnětě si CAO News 5 z Lezce (dokument formátu pdf, velikost cca 1,2 MB).
Zase pěkné čtení!!! I když, abych pravdu děl, článek o Měděnci a tvorbě nových (?? já tam lezl, asi před 25. lety) cest, mne spíš rozesmutnil. Co mne potěšilo, že je dnes možné vytvořit i novou věž!
Pokud jsi tyto cesty nebo skály již lezl tak jsi měl vše sepsat a nahlásit.Nechci ti vůbec sahat do svědomí ale to bych mohl říci o skoro každé cestě kterou někdo vytvoří.
To jsi mi nepochopil! Já nechci říci, že tam mám nějakej prvovýstup!!! Při představě, že říkám, jak jsem "udělal cestu" mi naskakujou pupínky :) Jde o to, že pro pár lidí, jako jsem já, jsou tyhle kvaky taková hra. Ta hra se hraje takhle: Podle map a často i prostě náhodou, nebo odhadem podle tváře krajiny najdeš skálu. Dojdeš ke skále a řekneš si: "Jestlipak by to tudy šlo vylézt?" Pak máš většinou chvíli pocit, že ne, ale dolů to nejde. ovazuješ lokry, zakládáš čoky (Skoby do téhle hry nepatří!) a proklínáš své rozhodnutí, tam lézt. Pak to třeba vylezeš a máš radost. Než odejdeš, podíváš se zdali jsi tam nenechal nějaké stopy. Pak řekneš o té skále kamarádům, o kterých víš, že tam stopy také nenechají. A řekneš jim to jen velmi přibližně, protože oni to nechtějí přesně vědět-oni si to chtějí také nalézt. Na žádné autorství cest se samozřejmě nehraje!!! Takhle to chodí léta. Ale jednou to přijít musí. Skála je "objevena", popsána, jsou na ní "udělané cesty", zatlučeno "kvalitní jištění", dole pěkně šipka, aby věděli, že maj lézt tudy a směrem nahoru, popisové, jménové,... a lezci se můžou vyžívat. Dojet, nacvakat, napsat do deníčku... a jsou šťastní. Já ne! Ne! Já ne! Je to vývoj, ale nenuťte mne, se nad tím radovat....
Pro mne vůbec je hodně legrační představa, že někdo tím, že se někudy prosouká k vrcholu "udělal cestu". Ale to jen bokem.
Takže já si myslím (a nikomu to necpu), že cesta vznikne tím, že jí někdo nějak definuje. Chyty, příležitosti k jištění, stupy, komíny, to už tam všechno bylo. Cesta je prostě myšlená linie po skále, někdo jí za cestu považuje a tím existuje. Je stejně virtuální jako námořní trasa, státní hranice nebo zákon o ochraně spotřebitele, oni existují jen proto, že na ně věříme (někdy dobrovolně, jindy jsme k tomu dokopáni).
Umístnění jištění, pojmenování, atd., to jsou takové věci, které cestu doplňují, pojmenování se sluší, ale jinak nic neznamenají. Například na jedné zanedbatelné skalce jednou za rok až dva lezu cestičku obtížnosti tak 3+. Jištění - žádné fixní, ani nahoře. Nejmenuje se to. Není to logická linie. Je to cesta, protože jsem jí tak pojal.
Tím se nechci dotýkat pravidel pro prvovýstupy, atd., jen myšlenka, jak vznikne cesta.
To není ale vůbec blbý, co jsi napsal! To se mi líbí! (teď jestli je to, že se to zrovna mě líbí lichotka, nebo urážka?:)))
Změna pojmenování z prostoupení, nalezení, přelezení...cesty, na "udělání" cesty, o něčem asi svědčí. Já to za sebe a pro sebe odmítám. Stejně jako "výrobu" mléka, nebo masa. I když je to asi bohužel pravda...:(
Á, setkání dvou buddhistů! Cesta je virtuální, existuje jen proto, že na ni věříme? Umístnění jištění, pojmenování, atd., to jsou takové věci, které cestu doplňují, ale jinak nic neznamenají? Ha, ha, iluze. Právě ty bezvýznamné doplňky jsou pro cestu klíčové, bez nich by mnohdy nevznikla. A spojení "udělat cestu" je úplně správné. To v sobě totiž zahnuje to vrtání, odhmyzení, odkeření a odkořenění, vydrbání a vometení. Pojmenování je už jen třešnička na dortu.
Ááá! Positivista, dítě doby se ozvalo.Cesta je buď řešením problému (přelezením), nebo jeho upravením do problému, který chci řešit (odhmyzení, zvrtání...etc). Toť dvě cesty! Buď problém řeším překonáním, nebo odstraněním (upravením do podoby, v které mi vyhovuje=falešný problém).
Pojmenování? "Jméno, jímž můžeme pojmenovat, není věčným jménem. Bezejmené jest počátkem nebes a země, pojmenování je matkou všech věcí." To je snad srozumitelné!!!!!! (Lao'c)
Navíc sama skála jest pouze produktem naší mysli, iluzí existence vnějších forem propadlé... Huaaaááááááááááááááchachachááááá
Mno, pane kolego, Prkrti (Šakti) ve spojení s Kosmickým vědomím (Šívou-osvíceným stoupačem po stupech, Čakrách), může být onou bránou! A jak nevzpomenouti esoterického významu Šivy Nátarádži-Krále tance, jenž tančí na přemoženém nižším já svůj tanec na pozadí plamenů všepohlcujícího času, kterým však není On dotčen!?! Není to obraz osvíceného horolezce, jenž zdolává posvátné Lingam-horu a...třeba si i cestou namele držku!
Kalča", jak jí důvěrně říkám, si té Indii moc hor neužije a tak se realizuje řezáním hlav. Však tibetský 24ruký Kálačakra je v lezbě fakt dost dobrej! Jen, když jsme spolu naposled mluvili, tak fňukal, že čtyři helmy na jeho hlavy ho stojej pěkný love!!!
Ta hra na hledani cesty a reseni problemu se mi libi. Je pravda, ze takove ty cesty, kde neni ani jedna skoba nebo kruh, jsou velmi zajimave. A nikdy nevim, jestli jsem to lezl tak, jak to nejaky pan do pruvodce napsal. (Nejsem tak zkuseny, takze pouzivam pruvodce, abych si overil, ze tudy to zas tak tezke nebude.)
Jasně že průvodce se hodí! Lajdáctví mnohých průvodců ti to ale spíš zkomplikuje:))) Pak je průvodce dobrej na oblíbenou "dohru" - pátání, kde jsme to vlasně byli, a na co lezli!:))
Jojo. Moje oblibena veta "Jsem myslel, ze tudyma to je za pet, tak kde jsou chyty?" Rekord ma kamarad, ktery pred mesicem minul jediny kruh v ceste. ("Vidim kruh" volal, "sest metru vlevo a dva metry pode mnou.")
Vzpomínám, jak jsem před léty vylezl v Jizerkách jeden krásný den nějaké VIb místní klasifikace a nějaká ta V. a VI. k tomu. Vzhledem k tomu, že vlak jel až za dlouho, jsem se rozhodl (pro zabavení) snížit k vylezení Mistra nehodného, trapného III. Do cesty jsem nastupoval s pocitem "Krále žuly" , brilantního technika překypujícího zdravou sebedůvěrou.
Vlak ujel a po dlouhé době jsem tu trojku sice vylezl, ale z krále byla žalostná troska na pokraji fyzického a psychyckého zhroucení se slzama na krajíčku... Jó klasifikace...
To je pravda, ale je to nemoc všeho, co se zrodí tak nějak neplánovaně. V roce 1998 to byly dvě stránky a ten soubor musel být čitelný a kopírovatelný i v DOSu. Jak víš, DOS chtěl názvy max. 8 znaků bez mezer, lomítek, diakritiky etc. (proto tedy nazevMMRR.xxx). A dneska nějak nejsou síly, zpětně to přejmenovat..
V délce názvu to není, ale ve způsobu třídění, protože máte napřed číslo a pak rok, takže na kažbým počítači se ti seřadí k sobě první čísla všech roků, pak druhá atd.
Kdybyste číslovali "rrčč", to jest 0401, 0402 atd, seřadilo by se to za sebou správně.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ke stažení je zde další a to květnové číslo horolezeckého měsíčníku severočeského regionu CAO News 5. Zaujal mě mj. článek o aktuálním Finále Ligure s praktickými radami, co kde a jak, pak zase vzpomínky na staré kousky, třeba kdo vymyslel Hudymu jeho přezdívku...
Ano