I když sám název napovídá, že se bude jednat o výlet v oblasti Dolomit, počátek našeho cestování byl s úplně jiným záměrem a 500 km jinde...
Je tomu přesně šest měsíců od doby, kdy jsem se rozhodl jít na Grandes Jorasses. Ten kopec mě zaujal už v minulém roce
při zdoláváni Blancu přes Midi. Samozřejmě do severní stěny se ještě nějaký ten rok nepodívám, ale normálka z italské strany je
taky zajímavá. Světe div se, ani v jeden možný termín nám nevyšlo počasí a krom několika pěkných oken tam stále pršelo a nad 2.000 m
padal sníh a s nim i laviny. Ten samý důvod nám změnil plány i teď.
Jako správnej masňák jsem ve středu odcestoval do Chamonix letecky. Přes lowcost do Ženevy vyjde na litr i s poplatkama a hlavni vercajk
tam už měli kluci, kteří tam byli od pondělí a užívali si nádherného deště se sněhem. Z Ženevy do Cahmonix se dá dojet za hodinu busíkem za
zhruba 30 eček. Celková doba Praha - Les Houches letecky je pěkných 5 hodin, namísto 11 autem, což už stoji za zváženou. Do chatky jsem
dorazil s vcelku dobrou náladou, což se nedá říct o ostatních, kteří tam zírali znechuceně do PC, sjížděli synoptický mapy jednu za druhou a
pro zpestření to prokládali web kamerama s více méně vždy stejným monotónním záběrem na mraky, menši mraky a velký mraky. Byl tam prostě
hnus a slibované okno nad Jorasama v pátek a sobotu se spíš měnilo na zbožné přání než realitu. Po půldenním hrabaní se na netu bylo rozhodnuto.
V Itálii má být tři dny hezky, tak se druhý den dopoledne vyjelo směr Arco.
Výjezd do Itálie z tunelu pod Blancem byl jako přejezd do Mirkova království - úplný azuro. Cesta do Arca probíhala po dálnici super
a k večeru jsme už hačali na terásce u kamaráda Leskoše poblíž Lago di Garda, kde jsme u domácího vínečka domlouvali plány na následující
dva dny. Vyhrála to Marmolada a když bude dál pěkně, tak si po ní dáme nějakou stěnu kolem Passo Sella.
Marmolada není kdo ví jak neznámý kopec, tak nemá cenu ji ani nějak dlouze představovat. Nachází se mezi oblastmi Sella (sever)
a Pale di San Martino (jih). Její hřeben pak tvoří hranici mezi dvěmi oblastmi Dolomit: Trentino a Veneto. Vychází se z parkoviště
ve Fedaia Pass (2.054m - 30 min z Canazei), kde jsme stáli kolem jedenácté hodiny. Bohužel nebylo moc času a volíme výjezd lanovkou, čímž si cestu krátíme o dobré dvě hodiny chůze. Konečná stanice se nachází na Pian dei Fiacconi (2.700m) hned vedle horské chaty se stejnojmenným
názvem, odkud se volí mezi dvěma normálkama, buď severní cestou, vedoucí hlavně po ledovci, nebo západním hřebenem, s pěknou feratou, která je dle mého
názoru zajímavější.
My pro výstup volili západní cestu (Hanns-Seiffert-Weg) a sestup probíhal po severní normálce. Cesta číslo 606
se od chaty stáčí doprava a scházíme mírně dolů do 2.460m, většinou po šotolině a volných šutrech z ledovce.
Po chvíli se jde opět nahoru, po levé ruce je větší skalka, kde nasazujeme blembáky. Odsud je to už kousek k nástupu na feratu.
Feráta má zhruba 400m a jak už jsem zmiňoval, prochází západním hřebenem. Feratovou stupnici je ohodnocena na C, což znamená obtížné.
Byli jsme tam skoro sami, nevim jestli to bylo kvůli času nebo stavu feraty, která byla často zmrzlá nebo pocukrovaná sněhem. Zhruba v její půlce se z pravé strany napojuje jiná ferata z
jižní strany (od chaty Rifugio Contrin).
Během výstupu je plno míst na odpočinek a případné doplnění ztracených tekutin. Za necelé dvě hodinky stojíme u vrcholové
chaty Punta Penia (3.343m), kde si dáváme horkou gulášofku a minestrone. Odtud je to už 50m k vrcholovému kříži. My měli ten den mraky
nízko, tak se kuchání výhledy nekonalo a mazalo se zpátky, tentokráte severní normálkou.
Začátek sestupu vede po ledovci dokud se nedojde ke krátké skalní
pasáži (100m) jištěné ocelovými lany. Nemá cenu si ani sundávat mačky, za chvíli jsou opět potřeba a po ledovci se dojde téměř až
k výchozí chatě a konečné stanici lanovky. Průvodce uvádí čas 6,5h, my to šli 5,5h. O lezení bylo rozhodnuto, a proto přejíždíme do
Passo di Sella (Sella-Joch), kde po bujaré noci přespáváme na chatě Italského Alpského klubu Langkofelkarhütte za 10 eček noc.
Víťa vybral cestu na Fünffingerspitze - pětiprstý vrchol (3.000m), resp. část Punta delle Cinque Dita, nacházející se v oblasti
Langkofel - Sassolungo. Půjčili jsme si z chaty průvodce s topo výstupu a sestupu a druhý den se šlo. Cestu jsme si opět zkrátili lanovkou do
sedla Langkofelscharte, resp. chatu Demez-Hütte, za 13 eur (zpáteční). Pokud půjdete pěšky, dá se to jít hodinku. Nástup do skály
je kousek od chaty. V ten den tam byli asi 4 dvojice,
neboť je to velmi oblíbená cesta za IV- UIAA. Prvním lanem se dostáváme na menší smeťák (platíčko se šotolinou)
přes kterou traverzujeme doprava ke skutečnému nástupu do vertikály. Dá se to jít krásně v pohorkách, 3 hodiny, má asi 8 dýlek se
super vápencovými stupy a chyty. Z materiálu jsme měli dvojčata 60m (bohatě stačí i kratší jednoduchý lano), 5 friendů,
sadu vklíněnců, 5 smyc, 8 karabin a stačilo to v pohodě. Výstup je pěkně vzdušný a jelikož to byla moje první vícedélková cesta v
Alpách, fakt jsem si to užíval. Z vrcholu se slaňuje na druhou stranu věže.
Následující tři fotografie nejsou z vlastní tvorby, neboť jsem na výstup svojí krabici nebral...
Tak koukám že za chvilku tady bude psát každej kdo jezdí s Alp… ,Kudr… a podob, na dovolenou .
A fotky ? které jsou ty hezké ,ty půjčené z jiného webu nebo ty z mobilu ? nebo ta šílenost mezi tím na to ze je to focené D70 tak celkem smutný výsledek.
Tak koukám že za chvilku tady bude psát každej kdo jezdí s Alp… ,Kudr… a podob, na dovolenou .
A fotky ? které jsou ty hezké ,ty půjčené z jiného webu nebo ty z mobilu ? nebo ta šílenost mezi tím na to ze je to focené D70 tak celkem smutný výsledek.
No jo, to vis, ne kazdej dela tak supr trupr fotky jako ty. Nekdy je sem muzes taky prezentovat, rad se poucim. D70 mam teprve rok a vez, ze na takovym stroji chvili trva, nez se s nim naucis. Co se tyce clanku, myslim si, ze obcas to tady rozbit necim pohodovym neni vubec na skodu. Ale dik za kriticke zhodnoceni.
Kde bereš tu jistotu že nevím , ale čekal bych že po roce zkoušení člověk už nefotí na automat že ? .Zvlášť když má takový „stroj“ zrcadlovka není o mačkaní spouště na to stačí cokoli jiného . Asi mám na sebe větší nároky , prostě na lezce necpu dvě přeexponované fotky a zbytek si půjčím z jiného webu.S učením držím palce a,ale chtělo by to otočit kolečko na M.
P.S. Jo když už jsme u toho pohybovat se v ferate jako navázané lanové družstvo je pěkná blbost s možností se slušně přizabít (doporučuji přečíst Pita Schuberta ) a porušuje to i pravidla pohybu na zajištěných cestách .
Nějaká fotka by se tady našla na fotu dne .
Zatím zdar T.
Jj, na M jsem zatim jeste neprehodil, fotim na A nebo P. Vim, ze ty dve jsou preexponovany a ver mi, ze jsem vahal je zverejnit, ale bohuzel pro popis daneho mista jine nemam a polarizak jsem jeste v tu chvili nasazenej taky nemel. Diky, ze se staras krome mych fotek i o mou bezpecnost. Souhlasim, ze pripady, ktere Schubert popisuje jsou velmi nebezpecne, ale vez, ze nas postup odpovidal bezpecnostnim pozadavkum. Vudce s klientama taky nema feratovej set a jisti je pres lano.
Na ty prvni dve by ti pomohl prechodak vic nez polarizak. Jak uz bylo napsano, neni to jen o mackani spouste, obcas to chce i vybrat dobry zaber. A pak uz jen vedet jak ho vyfotit co nejlepe.
Kazdopadne hodne zdaru pri uceni.
Pocitam, ze moc utracet nechces. Tak neco urostred je napr. Cokin Gradual Grey G2 (ND4) 121M. Ale pokud te foceni opravdu zajima, tak se podivej na knihu od Lee Frosta - Naučte se fotografovat dobře s filtry, i ostatni knihy z teto edice stoji za precteni. Ledacos se muzes priucit i na strankach fotoaparat.cz.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
I když sám název napovídá, že se bude jednat o výlet v oblasti Dolomit, počátek našeho cestování byl s úplně jiným záměrem a 500 km jinde...
Ano – aktivně si zjišťuji informace