V roce 2008 jsem strávila půl roku na stáži ve Švýcarsku, přesněji řečeno v Bernu. Jako outdoorově založený člověk a lezec začátečník (na ostrém konci tak max. 6a, lézt jsem začala v létě 2007) jsem si o víkendech náležitě užívala vše, co tato krásná země nabízí. U nás má Švýcarsko pověst drahé, poněkud uzavřené a trochu nepřátelské země. Ráda bych se s Vámi podělila o své lezecké dojmy z půlročního pobytu a tenhle negativní obrázek vyvrátila. Omlouvám se za absenci fotek – nějak jsem moc nefotila a když jsem lezla, držela jsem se raději skály, případně lana při jištění než foťáku.
Skalkařinou je známá především Jura na hranici Švýcarska a Francie. Jedná se vápencové pohoří rozkládající se od Ženevy po Basilej a vybíhající až k Zurichu. Lezení je tam mraky, nejen krátkých skalek, ale i delších cest – tak 100 m. Mám nejvíce zkušeností z Jury okolo města Biel – lezení po spárách, kapsách, plotnách. Ve vícedélkových cestách se vyžijí zejména méně zdatní lezci – není problém najít dlouhé krásné cesty max. za 5c. Najdou se samozřejmě i těžší, ale těm jsem díky své nezdatnosti nevěnovala pozornost. Krátké cesty jsou samozřejmě v celé škále obtížnosti. Klasifikace je prý obtížnější něž třeba v jižní Francii (nemohu potvrdit, nebyla jsem tam), odpovídá tak asi Arcu (mohu potvrdit).
Další známou lezeckou oblastí je Ticino v okolí Ponte Brolla. Zde se jedná o žuly, hlavně o žulové plotny. Opět je zde obrovské množství perfektně zajištěných lehkých cest, i vícedélkových. Těžší cesty jsou spíše technické, vyznavači atletických převislých cest si dle mé zkušenosti na moc nepřijdou. Brzy zjara tu prý bývá trochu narváno. Ticino (nebo také Tessin, německy) je italsky mluvící část Švýcarska, má italskou atmosféru a vůbec je to takový trochu jiný svět. Mě osobně se tu moc líbilo.
Švýcarské Alpy
foto by © Vit Smolek
Obrovským prostorem pro méně zdatné (i ty zdatnější) lezce jsou tak zvané „Kletterngarten“ – lezecké zahrádky. Jsou hojné po celé zemi a jedná se o malé oblasti dobře zajištěných cest, které jsou například u horských chat, nebo jen tak někde třeba i vysoko v horách či v lesících, nebo naopak v údolích, je jich hodně a s rostoucí popularitou lezení přibývají stále nové - jako pověstné houby po dešti. Může si tedy udělat výšlap do Alp a po 2 hodinách stoupání, na místě nad hranicí lesa s neuvěřitelným výhledem na okolní zasněžené třítisícovky dojdete ke Kletterngarten, kde se na perfektně zajištěných cestách můžete vyblbnout několik hodin a pak mazat zpátky do údolí (či k lanovce). Kletterngarten najdete v průvodcích (ty starší), ty novější na internetu – koukejte třeba na stránkách horských chat (najdete je opět nejlépe přes stránky SAC – viz níže).
V horách je samozřejmě mnoho horských cest, více či méně zajištěných, ale rozhodně mraky pro všechny typy lezců – od rodinek s dětmi po ty, co mají rádi opravdový hardcore.
Můj dojem z lezeckého potenciálu Švýcarska byl takový, že by tam člověk mohl lézt 4 měsíce v kuse a stále by měl co lézt, z čeho vybírat. Vzhledem k množství cest není většina ani oklouzaná, jak to známe z jiných Evropských vápenců.
Průvodce
Švýcarsko má opravdu super systém průvodců. V zásadě jsou 2 edice:
První jsou průvodce Švýcarského Alpského Klubu. Pokrývají téměř celé Švýcarsko a zahrnují úplně všechno, včetně alpských cest. Jejich nevýhoda je, že jich je opravdu hodně a jedna kniha se věnuje vždy jen malé oblasti. Na následujícím odkazu se proklikejte na Kletterführer.
http://www.sac-cas.ch/Books-and-Maps.296.0.html?&L=3
Druhou edicí, která mi přišla o něco užitečnější, je edice „Plaisir“ a „Extreme“. „Plaisir“ zahrnuje pouze cesty do obtížnosti 6b a Švýcarsko a přilehlé oblasti pokrývá v 5 svazcích: Alpin, Ost, West, Süd a Jura. Edice „Extreme“ zahrnuje naopak pouze těžší cesty a má jen 2 svazky (vzhledem k mým lezeckým neschopnostem jsem tuto edici moc nevyužila).
http://www.filidor.ch/german/frame.htm
Já nevlastním ani jednoho z těchto průvodců vždy jsem parazitovala na svých místních kamarádech. Koupit se dají ve všech oudoorových sportech (např. Baechli sport, síť po celém Švýcarsku) nebo v dobře zásobených knihkupectvích.
Spaní
Švýcarsko je drahá země. Nocleh v hostelu či horské chatě stojí tak 50 CHF s polopenzí. Spát se však dá i nadivoko, na parkovištích atd. Jen je dobré se moc nevystavovat a neutábořit se na pozemku, který zjevně někomu patří. Spali jsme nadivoko mnohokrát (s místními kamarády lezci) a nikdy s tím problém nebyl.
Jídlo
Hospody a restaurace jsou opravdu drahé. Jídlo v supermarketu je tak o 20-40% dražší než u nás, ale rozhodně je mnohem kvalitnější. Salámy a sýry, které jsou u nás běžné, tam jsou nejlevnější šunt. Když si potom srovnáte kvalitu a cenu, je to v podstatě stejné (kdybyste u nás kupovali kvalitnější potraviny, přijde vás to nastejno). Maso je drahé i v supermarketech. Pivo v supermarketu stojí tak 1-1.5 CHF. Pozor! Supermerkety sítě Migros neprodávají alkohol (to musíte do Coop nebo Denner). Jinak Denner je nejlevnější, ale má malý výběr a nepříliš valnou kvalitu zboží. Nejlepší výběr je v Coop, ale je relativně nejdražší.
Doprava
Nejlepší je jet vlastním autem. Benzín je zhruba tak stejně drahý jako u nás, silniční a dálniční síť je dobrá. Dálniční známka stojí (v roce 2008 stála) 40 CHF. Nedoporučuji počítat s místní dopravou – je vysoce spolehlivá, ale extrémně drahá. Každý Švýcar má koupenou „Hlabtax“, která ho opravňuje k poloviční slevě na veškerou dopravu vyjma nejkomerčnějších lanovek. I tak je to drahé, ale návštěvník, který Halbtax nemá, zaplatí 2x tolik – a to jsou sumy skutečně astronomické (vlak Bern-Zürich, jede hodinu, přijde bez Halbtax na 46 CHF jedna jízda).
Rozpočet
Pokud bude člověk spát na divoko a nakupovat v supermarketech, lezení ho nepřijde dráž než v jiných evropských oblastech.
Jazyk
Ve Švýcarsku jsou 4 jazyky: němčina, italština, francouzština a rétorománština. Tak si vyberte... Ale s angličtinou a trochou (ale opravdu jen trochou) němčiny byste měli vystačit.
Pár tipů?
Líbilo se mi třeba v oblastech Orvin a Le Paradis v Juře u Bielu. Potom Ponte Brolla v Ticinu. Ale nechci dávat žádné přesné tipy, myslím že jsem viděla tak 2% možností lezení ve Švýcarsku... Nejlepší je pořídit si průvodce, najít si místo které vám sedí obtížností a polohou a jít lízt, případně výlet spojit s výšlapem na hory nebo návštěvou měst.