Včera dopoledne stanul Carlos Soria, pětasedmdesátiletý Španěl na vrcholu Kančendžengy, 8586 m vysoké třetí nejvyšší hoře světa. Pravdou je, že na vrchol vystoupil se svým podpůrným týmem, i to, že při výstupu používal kyslíkový přístroj, avšak máloco asi dokáže snížit tento těžko uvěřitelný výkon.
Soria, který na prvním osmitisícovém vrcholu stanul až ve svých jednapadesáti letech, se tak postupně blíží k získání „Koruny Himálaje“, tedy výstupu na všech čtrnáct osmitisícových vrcholů.
Podle zpráv z fecebookové stránky expedice jsou všichni účastníci vrcholového útoku v dobré kondici a po krátké zastávce v posledním postupovém táboře sestupují v pořádku z hory dolů. V současné době v oblasti panuje dobré počasí (které ostatně umožnilo úspěšné završení expedice) a sestup probíhá podle plánu.
Zpráva o úspěšném výstupu na vrchol na Marca.com
repro z www.marca.com
Carlos Soria vystoupil na svoji první osmitisícovku Nanga Parbat (8125) v roce 1990, ve věku 51 let. Do včerejška stihnul tedy vystoupit na dvanáct ze čtrnácti osmitisícových vrcholů jak muž v již poněkud pokročilém věku. V několika případech je zatím nejstarším člověkem, který na té které osmitisícovce stanul.
Ve věku 65 let zdolal Soria v roce 2004 druhou nejvyšší horu světa Čchokori (známější jako K2), o čtyři roky později vystoupil sólovým výstupem bez použití kyslíkových flašek také na vrchol Makalu (8465 m). Jeho zatím posledním úspěšně zdolaným vrcholem je Lhotse (8516) v jednasedmdesáti letech.
Soria je vcelku zajímavou postavou španělského a vlastně i světového horolezectví. Podle dostupných informací začal lézt ve čtrnácti letech v oblasti Sierra de Guadarrama u Madridu, ale protože si nezaložil deníček na Lezci, o jeho prvních výstupech není mnoho zpráv. V jednadvaceti se dostal poprvé do Alp, kde lezení definitivně propadl, zopakoval řadu klasických cest a začal tvořit cesty vlastní.
Není divu, že se již jako relativně známý lezec stal účastníkem několika španělských národních expedic do vyšších hor. V r. 1968 byl přizván na expedici na Kavkaz, kde mj. vystoupil na Elbrus (5633), v r. 1971 do Aljašského pohoří, kde vystoupil na Denali – Mt. McKinley (6194), a v letech 1973 a 1975 se stal účastníkem prvních „vážných“ španělských výprav do Himálaje.
Jak již bylo uvedeno, na první osmitisícovce však sám stanul až v r. 1990 a nadále se mu, zpravidla jako účastníku a vedoucímu malých nenákladných výprav neobyčejně dařilo. Postupně vytoupil v r. 1990 Nanga Parbat (8125), v r. 1994 na Gašerbrum II (8035), v r. 1999 na Čo Oju (8201), v r. 2001 na nejvyšší horu světa Čumolougmu – Mt. Everest (8848), v r. 2004 na již zmíněnou Čchokori - K2 (8611), v r. 2005 stanul poprvé na vrcholu 2005 Šiša Pangmy (8027), v r. 2007 vystoupil na Broad Peak (8047), v r. 2008 na Makalu (8465), 2009 na Gašerbrum I (8068), 2010 na Manáslu (8163) a v roce 2011 na Lhotse (8516), a včera na Kančendžengu (8586), třetí nejvyšší horu světa.
Mimo kopce osmitisícové jen tak mimochodem stihl „nasbírat“ i nejvyšší kopce všech světadílů, tedy velmi populární projekt nazývaný obvykle „Seven Summits“. Krom výše uvedených vrcholků Elbusu (považovaný v projektu za nejvyšší vrchol Evropy) a Denali (nejvyšší vrchol Severní Ameriky, vystoupil v roce 1986 na Aconcaguu (nejvyšší vrchol Jižní Ameriky), v roce 2007 na Vinonnův masiv, nejvyšší horu Antarktid, roku 2010 na Corstenszovu paramidu (Puncak Jaya), která je považovaná za nejvyšší rchol Austrálie a Oceánie (nachází se na Nové Guinei v Oceánii; asi proto, že Mt. Kosciusko v Austrálii se zdál tvůrcům projektu nevýznamný – vždyť jej lze zdolat na běžkách) a ještě ve stejném roce, tedy 2010 vystoupil i na Uhuru, tedy Kilimandžáro, nejvyšší vrchol Afriky.
Zdroje a odkazy:
Zpráva na Deportes.com
Zpráva na Wspinanie.pl
Zpráva na Desnivel.com
Zpráva na Marca.com
Zpráva na Lezci o zahájení expedice "Carlos Soria (75) je zpět v Himálaji"
Další informace:
Obsáhlejší článek na téma Carlos Soria na Lezci
Carlos Soria - osobní stránky
.
|   | Re: za podpory doprovodného týmu a s kyslíkem | 07:54:24 20.05.2014 |
| ...ja to vnimam obdobne :-), cimz vsak nechci snizovat jeho vykon spojeny s vekem ... no, ale nevypadal predloni, ze by se chtel na Annapurnu vracet pro dokoncovani koruny - no uvidime ... |
| Honza Trava | odpovědět  |
|   | Re: za podpory doprovodného týmu a s kyslíkem | 08:53:51 20.05.2014 |
Přiznávám, že ten výkon vůbec nehodnotím z pohledu "přínosu současnému výškovému horolezectví" ... nebo jak to napsat. Z tohoto pohledu to je nuda, nuda, šeď, šeď :) Chodí dávno vylezenejma ověřenejma normálkama, má "podpůrný tým" nahrazující práci výškových nosičů, používá kyslík. Prostě nuda!
Jenže v tom tak nějak vidím i tu druhou stránku. To, co horolezectví dycinky dělalo horolezectvím. Plnění si snů, cestu za vizí a to navzdory značnému omezení (kterým jeho věk, chtě-nechtě je).
A je v tom i kousek obdivu a možná i závisti (co já, v jeho věku, budu schopen dokázat...).
Takže, za mě, pořád platí to, co jsem sice napsal trochu ironicky (ale myslel jsem to vážně) v tom prvním (výše odkazovaném) článku, který jsem o něm na Lezce dával.
A myslím si, že každej, kdo kdy zkusil větší kopec, se mnou bude souhlasit, že to je pořád vzhledem k jeho věku obdivuhodný (ne-li rovnou neuvěřitelný) fyzický výkon, ale úplně hlavní tam bude to vítězství ducha nad hmotou. Ta neuvěřitelná vůle, s níž jde dál. |
Tomáš F. | odpovědět  |