K úspěšnému přelezu mu stačily pouhé čtyři dny. Nutno podotknout, že cesta zůstala po Sonnie Trotterovi, který ji vylezl na začátku června, perfektně připravená.
(první přelez David MacLeod, druhý přelez Sonnie Trotter )
Steve McClure se řadí mezi nejsilnější sportovní lezce Velké Británie. Už řadu let se mu daří posouvat laťku britského sportovního lezení. Po jeho přelezu Rhapsody lezecká veřejnost netrpělivě očekávala, co k cestě řekne a hlavně, zda souhlasí s obtížností, vždyť se uchází o titul nejtěžší tradiční cesty světa. Pár dní po přelezu Steve napsal své dojmy z přelezu na web Climb Magazinu.
Steve McClure o Rhapsody E11 8c+
Moje lezení až do mých 24 let spočívalo výhradně v lezení tradičních cest a právě kvůli těmto cestám jsem se přestěhoval ve svých 18-ti do Sheffildu; London Wall, Bat Out of Hell, Strapadictomy, to byly pro mne výzvy. Zejména na hranách gritstonu, kde s narůstající obtížností vzrůstá i nebezpečí. Stěží zde najdete těžkou cestu, která by nebyla nebezpečná. Nebezpečných cest se nikdy nepřejíte.
Rhapsody E11 8c+
foto by hotaches.com
"Rhapsody" stále představovala jasnou výzvu, extrémně těžká "morálová" cesta, ale bez příchuti "smrtelného" nebezpečí. Linie cesty vypadala taky skvěle, oproti bouldrovému gritstounu jsou v ní dlouhé lezecké úseky. Chtěl jsem ji zkusit od prvního okamžiku, co jsem o ní uslyšel. Ani ne tak zkusit a vylézt, ale spíš jen zkusit a vidět o čem vlastně opravdu je E11.
Nechápu "Headpointing". To je můj osobní názor. Poklonu a respekt těm, kteří se mu věnují, jejich úroveň je lepší než moje,ale pro mne osobně je tradiční lezení především o onsightu. Netáhne mne opakovaně nacvičovat nebezpečnou cestu, abych si byl nakonec jistý úspěchem. Raději polezu RP těžké sportovní cesty, anebo tradiční cesty se sportovním nádechem. Svým způsobem je to i lepší, přijmout výzvu jakou skála nabízí (tzn. bez nýtů), ale ne nezbytně nebezpečnou. (Více v časopise CLIMB). V tomto ohledu má "Rhapsody" sportovní nádech...lehce okořeněný, no ...trošku více.
Steve McClure v Rhapsody E11 8c+
foto by hotaches.com
Komentářů k cestě a k její obtížnosti bylo mnoho, od těch povolaných až po ty, které byly vedeny z "pohodlných křesel". Nechci to teď moc komentovat, více se dozvíte v časopise CLIMB. Nicméně, z linie cesty se dá odlézt, a ani nestoupá vzhůru tím nejpřímějším směrem, v který jsem doufal. Nejsem si jistý, že bych věděl kam lézt, kdybych do cesty nastoupil jen s tím, že jde o narovnání cesty Requiem.
Existují "pravidla". Nejčistší linie nemají pravidla, v těchto cestách používáš vše v dosahu, cvakáš všechno co jde a život si snažíš ulehčit jak jen to je možné. Co se týče obtížnosti,hodně lidí chtělo snížit obtížnost z různých důvodů, typičtí Briti. Já se svým přelezeným E9 nejsem ten, kdo může hodnotit. Lezení v cestě je přinejmenším těžké 8c, spíš 8c+, pokud to srovnám s ostatními cestami, které jsem vylezl rychle. Ale možná, že tady i strach přidal na obtížnosti... Takže máme E9 za snahu.
Původně jsem se domníval, že to může být E10, na ostrém konci lana, po několika hodinách pozorování cesty a po dlouhém pádu, jsem stěží vůbec něco cítil. Pád byl bezpečný. Ale cestu tu jsem podcenil. Těžké lezení pokračovalo i nad místem odkud jsem vypadl a při tahání cesty jsem si "hrábnul" hodně hluboko, jak už dlouho ne.
Co chci říct je, že Dave cestu nenadhodnotil. Lezení je super těžký a pády dlouhé. Dave se opakovaně při svých pádech zranil. Nevěděl, jestli se některý pád neukáže být opravdu krutý. Jen prvovýstupce může navrhnout obtížnost. Tak to prostě funguje.
Nejtěžší výstupy Steva McClura:
Northern Exposure 9a+, Kilnsey Crag, Yorkshire/2008
Overnite Sensation ext 9a+, Malham/2007
Rainshadow 9a, Malham Cove/2003
Northern Lights 9a, Kilnsey/2000
Mutation 9a, Ravens Tor/1988
pozn:
"Headpointing"- cesta je nejdříve zkoušena top-rope.
Překlad: Simona, Bambus
Zdroje:
Climbmagazine.com
Lezec.cz
Hotaches.com
Planetmountain.com