U Hotelu Pragser Wildsee, poblíž stejnojmenného jezera, je placené parkoviště, mimo sezónu však také mimo provoz. Všude je cca. 30cm sněhu. Vydáváme se cestou č. 14, která z levé strany kopíruje tvar jezera a místy nabírá podle skal i výšku kolem 50 metrů nad vodou.
Během prvních pár let našeho pobytu v Londýně jsem získal dojem, že přestěhovat se sem bylo tím nejlepším způsobem, jak skončit se zimním lezením. V Anglii prostě zima není, ve Walesu je to asi o pět dní lepší a do Skotska, kde mají zimu asi tak měsíc, je to daleko jak z Čech do Alp.
Konečně! Vypadnout na pár dní z háku a rychle do hor. Po noční jízdě a krátkém spánku se ocitáme v Chamonix, kde naše první kroky vedou do domu horských vůdců.
Několik lidí mě kritizovalo, že jsem se tento rok zúčastnil vyhlášení ceny Piolet d'Or. Nikdo z nich v Grenoblu nebyl. Zúčastnit se tohoto cirkusu mi nabídlo příležitost vyjádřit veřejně můj názor na toto ocenění. Čas ukáže, zda to bylo správné rozhodnutí.
Primátor Prahy Pavel Bém se ozval z Himálaje, kde se v dalších týdnech pokusí o výstup na Mt. Everest. Reportáž, kterou píše z místa na pokračováni člen výpravy cestovatel Rudolf Švaříček, přináší iDNES.
Brione je jméno, které českým boulderistům mnoho neříká.
A s největší pravděpodobností to tak (bohužel) asi i zůstane. Po naší dvojí návštěvě jsme zde chtěli oblast ležící v kraji Ticino nedaleko Locarna ve fantastickém horském údolí Verzasca poněkud blíže popsat.
Ovšem krátce po našem návratu se objevily zprávy, že už tak špatná situace s přístupem k boulderům se nadále zhoršila a větší část oblasti je de facto pro bouldering uzavřená.
Samozřejmě se jedná o typický konflikt mezi lezci a místními usedlíky, kteří louky a přilehlé kaštanové lesy využívají k farmaření. Podle informací místních lezců je situace vždy nejhorší v období, kdy jsou vyšší teploty, které umožňují pastvu dobytka. To je důvodem, proč mimo fotografií, tentokrát pro pastvu oka, nebudeme bližší popis zveřejňovat.