Mítink je pořádán vždy jednou za dva roky a vždy s určitým tématem, letos to bylo zejména o stylu na nejhodnotnějších lezeckých akcích. O stylu na skalkách, tradičním lezení i lezení v horách.
Se spoustou nejrůznějších slideshow z celého světa, kdy naše skupinka Vašek Šatava, Pavel Jonák, Dušan Janák a Radek Lienerth prezentovala české lezení na pískovcích, ale také i některé z významných lezeckých akcí nebo pokusů z posledních let jako třeba prvovýstup na Nalumasortq v Gónsku, prvovýstupy v Kyrgisztánu, nebo expedici Annapurna IV.
V rámci debaty o stylu a formách současného lezení jsme pak prezentovali především kompromisní pojetí čistě tradičních stylů a nových sportovních cest jako i používání nýtů, neboť nikdo z nás není vyhraněným zástupcem ať jedné či druhé skupiny.
Vlastní lezení jsme začali už po příjezdu, kdy ještě v neděli jsme vyrazili do oblasti Llanberis pass. Jemně poprchalo, viditelnost na deset metrů. Nakonec jsme do čehosi nastoupili a lezli. Cesta byla mokrá, jemně zarostlá jakousi pichlavou vegetací a nadto jemně rozbitá. O tom že klíčové místo nešlo zrovna dobře zajistit snad nemá ani cenu hovořit. Zkrátka moje spolulezkyně Lauma z Lotyšska byla nadšením tak bez sebe, že po vylezení délky na druhém nebyla schopna ani komentáře. Stoupa s Francescem z Portugalska si vybral cestu o kousek vpravo. Sice šla líp zajistit a nebyla tak rozbita, zato v ní prý měli půlmetrový pstruhy.
Nejvyšší kopec Walesu Snowdon
Welcam in Wales....
V pondělí jsme už v plné sestavě zamířili do Tremadogu. Krásné lezení po skále asi nejvíc připomínající slovenský Vtáčnik. Po zahřívacích E4 se kluci pustili hnedle do práce. Stoupa s TR dal pokus o Strawberies E6 6c a Johny zamířil do vedlejší Banana za E5 6b. Nicméně ani jedna cesta nepustila, protože ve spárkách bylo celkem vlhko.
V úterý je volba jasná. Gogarth, jeden z nejúžasnějších útesů, na kterých jsem kdy lezl. Borci a i počasí zprvu nesdílejí mé nadšení, ale nakonec se nechá přesvědčit alespoň to počasí. Lezeme v sektoru Wen Zawn, který proslavila zejména tlama P. Pritcharda při pokusu o prvovýstup v levé části stěny. Rozhodně doporučuji Concrete Chimney v kombinaci s poslední délkou The dream of white Horses HVS 5a, nebo Zeus E2 5b. Nádherné cesty v úžasné atmosféře pobřežních útesů. Kluci den končí přelezem E4 6a v prostřed stěny, o kterém se ale nevyjadřovali příliš lichotivě, jako že se to drolilo pod nohama i rukama, prostě že naprd.
Ve středu není moc dobrá předpověď a tak hlavně na přání Stoupy volíme very steep area. No myslím, že u nás by to už nerozšmelcovali ani na štěrk. Ne, zas tak hrozne to nebylo, ale do pevné skály to mělo celkem daleko. Mimo pokusování v projektu v levé části stěny se nám všem zadařilo přelézt nějakou novější cestu vpravo, kdy místní povídali něco o E5 6a. Jemné balancování, uzlík za ne úplně pevný šutr a pak už jen odlézt nějakých šest až sedm metrů, kdy nejhorší byl asi výlez.
Ve čtvrtek mířím do Gogarthu a kluci někam směrem na Ogwen. pochvalovali si nádhernou skálu a padla i nějaká E5 6b, což se dá považovat už za celkem těžší cestu. V Gogarthu jsem si zalezl s Pat Littlejohnem, klasikem, který má v severním Walesu snad polovinu všech prvovýstupů. Prvně zkoušíme Dinosaura E5 6a, ale klíčové místo je buď mokré, nebo já slabý, ale spíš asi kombinace obojího. Měníme cíl a lezeme Big grove direct, E3 5c. E3 5c je něco takového jako u nás sedmička. Stupeň, který pokryje vše. Když jsem byl po OS překvapený, že jsem to čekal lehčí, tak se všichni usmívali asi jako my, když se řekne sedmová spára od Šolce, nebo Geneze za sedm v Krasu...
V pátek zamířili kluci do Slate, bývalý břidlicový lom, domov jedné z nejvyhlášenějších cest britského souostroví Quarymen. Nicméně ten byl mokrý a tak se zaměřili na cesty v pravém sektoru. Výsledkem byl AF E6 6b, kdy v závěrečném zhodnocení mítinku v sobotu Ian vyzdvihl tento přelez, zejména proto, že Johny v polovině cesty nedosáhl na jeden z velmi mála nýtů a tak prostě lezl v traverzu dál. V druhé délce dal Stoupa férovou tlamu do štandu, takže se chlapci skutečně nenudili.
My jsme se vydali vstříc, jak s úsměvem poznamenal Pat, „different experience“. Craig Doris v Lleyn. Jednalo se o konglomerát čehosi jako pískovec, místní křemenec a já nevím co ještě. Nicméně jak to na první pohled vypadalo odpudivě, o to krásnější lezní to bylo. Byzantium E4 6a, Ticket to slide E4 5c, proste úplně úžasné lezení. No a ty vrcholové štandy za hýbající se kůly ovčí ohrady, bez chybičky.
Sobota byla posledním lezeckým dnem. Rozhodl jsem se jej půlku strávit ve Slate a půlku na Llanberis pass. Ve Slatu jsme dali Come the Dervish E3 5c, úžasná trhlinka, kdy nahoře vám pak už upadávají lýtky a Last Tango in Paris E2 5b, což byla absolutní vychutnávka. Kombinace spárek a lezení na tření.
Na pasu se to v nádherném počasí neslo ve znamení klasik. Martin, místní instruktor mi jenom doporučoval, a tak jsme lezli jednu cestu za druhou. Left Wall direct E3 5c, Resurrection E4 6a, Cenotaph Corner E1 5b a úplně na závěr Cemetary Gates E1 5b. Kluci se mezitím vyřádili dole na báječných a těžkých boulderech a došli také nahoru. Poslední cestu, kterou vylezli, byla Right wall E5 6a, krásná těžká klasika na Dinas Cromwlech.
Psát o závěrečném večírku, pivu ze dvě dvacet, jenže liber, asi nemá moc cenu, prostě bylo toho hodně. Nejen lezeckého, ale i spousta osobních a potenciálně i oficiálních kontaktů. Třeba se zadaří a podobný mítink budeme moci uspořádat i u nás, se zaměřením na písek. Ale kdo ví...
Radek
Za zajištění účasti na mítinku děkujeme zejména BMC, ČHS (podpora účasti V. Šatava, P. Jonák, D.Janák) a FSpS MU Brno (podpora účasti R. Lienerth)
Stoupa v první délce cesty Void E4 6a v Tremadog
Stoupa v ceste Cream E4 6a Tremadog
Jack v Dream of white horses HVS 5a, Gogarth
Lucy Cramer v Byzantium E4 6a, Lleyn, v současné době asi nejlepší tradiční britská lezkyně
Vašek Šatava v Right wall E5 6a, Dinas Cromwlech
Více fotek naleznete na
www.climbingschool.cz ve fotogalerii