Plac pod Ostrovskou stěnou. Různě zde postávají lezci, sluneční paprsky pronikají skrze větvoví, pohoda. K výstupu se právě připravuje Kočičák, jeho žena Miláček a k mladé břízce je na provaze připoutáno jejich dítě Pupíček. Kočičák svléká tričko a Miláček s obdivem pozoruje jeho urostlou postavu. Kočičák přistupuje k Miláčkovi a vzájemně se objímají. Následuje dlouhý polibek
Kočičák: Miláčku, ještě to vydrž, jen co přemlasknu tu cestu, tak tě pomiluju.
Miláček: Už dělej br
Montana má svého ROZ a DÍLA a Lezec se může radovat, protože i on získal podobné postavičky. Bytosti nadané vtipem a jasnozřivostí, schopné glosovat aktuální dění, ale přitom zůstat tajemnými osobami o nichž nikdo neví odkud přišly, kam jdou a zda jsou vůbec pravé.
O víkendu 15.-16.března proběhl letošní první mezinárodní závod v bouldrech. V sestavě Věra Kotasová a Radovan Souček jsme se vydali podívat zblízka na anglické bouldry, ktaré stavěl legendární Jerry Moffat. Lezlo se tříkolově, takže celkem to dalo 18 poctivých bouldrů. Akce se nám vydařila nad očekávání, vyšlo i počasí, jenom zpáteční letadlo mělo zpoždění kvůli nakládání tyček atletů, kteří se s náma vraceli z Mistrovství Světa
Industriální alpinismus je lezení po pilířích mostů, opěrných zdech, továrních komínech, výškových budovách a podobných objektech nepřírodního původu, které nebyly původně zamýšleny jako lezecké terény (výstup na překližce nebo na „poleznou věž“ tedy není industriálním výstupem). Stejně tak se nedá považovat za pravověrný industriální terén populární pražská Opatov wall, protože sekání stupů a chytů by degradovalo industriální alpinismus na
Navazování na bederní úvazek (sedák, sedací úvazek)
Původně jsme se tímto tématem vůbec zabývat nehodlali, protože se nám jevilo jako velmi jednoduché, ale množství fatálních chyb, které neustále vidíme okolo sebe, zejména na umělých stěnách, nás k tomu přinutilo. Popíšeme nám známé správné způsoby navazování pouze na bederní úvazek a také možné chyby, které se při navazování vyskytují. Připomínáme, že navázaní na samosta
Opět zdravím všechny příznivce sápání se na kameny a stěnky. Náš tradičně silný tým Resch-Hegr z podporou několika dalších rukou nachystal zájemcům o vyvětrání plic zanesených smradem a magnéziovým prachem z boulderovek několik novinek. Tentokrát jsme se vrhli na nekonečné moře balvanů v okolí Petrohradského hradu. Tato lokalita je v podstatě tvořena dvěma kopci, jeden menší je mezi silničkou hřiště-kravín a hřbitovem, na dr
Plac pod Ostrovskou stěnou. Různě zde postávají lezci, sluneční paprsky pronikají skrze větvoví, pohoda. K výstupu se právě připravuje Kočičák, jeho žena Miláček a k mladé břízce je na provaze připoutáno jejich dítě Pupíček. Kočičák svléká tričko a Miláček s obdivem pozoruje jeho urostlou postavu. Kočičák přistupuje k Miláčkovi a vzájemně se objímají. Následuje dlouhý polibek
Kočičák: Miláčku, ještě to vydrž, jen co přemlasknu tu cestu, tak tě pomiluju.
Miláček: Už dělej broučku, dlouho to nevydržím.
Kočičák přistupuje ke skále, několika cviky protáhne tělo, naváže se, obuje lezečky, namaglajzuje ruce, krátce pohledne na cestu, rázně k ní přistoupí …
Pupíček: Bééééééé, bé, fň, fň, …
Miláček: Pupíčku nebreč nebo dostaneš přes prdelku.
Kočičák: Miláčku, dávej pozor, nebav s tím Pupíkem.
Miláček: Dyť dávám pozor, neboj …
Kočičák opakuje pokus.
Kočičák: Ksakru dávej pozor a povoluj.
Miláček: Dyť máš povoleno.
Kočičák: Je to těžký, musíš rychle povolit.
Kočičák se chytá expresky, sedá si do kruhu. Uklidňuje se.
Kočičák: Miláčku, musíš dávat bacha. Musím to rychle tak nějak technicky vyřešit. A zklidni Pupíka – kdo má ten řev poslouchat.
Miláček povoluje lano, dává Pupíčkovi do špinavých rukou flák čokolády. Pupíček se uklidňuje. Rozmazává si slzičky, teď již prachem s čokoládou.
Kočičák: Miláčku jdu, teď povoluj rychle…
Kočičák: Povol ksakru. Povol.
Miláček: Dyť máš povoleno, aspoň metr.
Kočičák: Ty krávo blbá – povol.
Miláček: Máš povoleno … jo vycvakni si tu sedačku …
Kočičák: Já se na to vyseru. Ten harant tak řve jako debil. Z toho, abych zblbnul.
Miláček (pro sebe): Ty kreténe, hovno umíš a ještě se do toho sereš …
Kočičák: Říkala jsi něco !!!
Miláček: Ale nic.
Kočičák: Já se na to fakt vyseru. Káčo pitomá…
Miláček: Tohle nemám zapotřebí blbče …
Miláček ruší jištění a Kočičáka si již nevšímá, věnuje se Pupíčkovi. Kočičák se vztekle odvazuje z lana, protahuje ho skrz kruh a připravuje slanění.
Miláček (dodá polohlasně): Hovado jedno. To jeho „pomilování“ stojí za větší hovno, než to jeho svíjení se na skalách.
Kočičák vztekle slaňuje, stahuje lano hází věci do batohu a odchází na Pekárnu.
Večer pak poznáváme rozmazanou postavu, sedící nad nepočítaným půllitrem zvětralého piva a smutně zírajícího skrze kouř.