Anebo prostě máte bobky a pověst náročného a nebezpečného utažského lezení vás odradila a na nějaké vklíněnce nemáte ani pomyšlení? Anebo byste naopak rádi prošpikovali bitvy v utažských spárách nějakou tou vynýtovanou pohodičkou? Oblasti ve Wasatch Front u Salt Lake City jsou z ruky, vy jste se zrovna vysápali z hlubin Velkého kaňonu Colorada a zítra byste si už docela rádi pozevlovali někde mezi nýtama a navečer si pak dali pod skalama vychlazenou plechovku? Nebo jste právě dolezli Měsíční pilíř v parku Zion a hromady turistů už vám lezou všemi tělními otvory? Co teď? Neváhejte a vyražte do St.George, tam se dočkáte toho správného skalkařského osvícení!
St. George Utah Temple, nejstarší činný chrám mormonské církve v Utahu najdete právě v St.George
Moonlight Buttress, Zion NP, Utah
Doufám, že obrázek mormonského svatostánku v St.George většinu čtenářů neodradil a stále věří, že tento článek bude opravdu o lezení. Vězte, že bude. Jen je si potřeba udělat v některých věcech trochu jasno. Tak předně ohledně té zmiňované plechovky. Vzhledem k tomu, že se nacházíte v mormonském státu, který má jedny z nejabsurdnějších a nejstriktnějších zákonů v USA, musíte počítat s tím, že obsahem té plechovky bude v případě, že se nepředzásobíte v Arizoně či Nevadě, jen limonáda nebo maximálně lehké jalové pivko Bud Light nebo nedej bože “you-know-who”….. O kvalitním čepovaném zlatavém moku a barových tanečnicích ani nemluvě. Zkrátka a dobře, město St.George chodí spát brzo, je třeba být čerstvý a odpočatý do dalšího božího dne. Za další: není to tak hrozný, nedaleko St.George leží město, které mormoni sice založili, ale pak z něj prchli – Las Vegas a to je ve státě Nevada, což je úplně jiný příběh. Za další: mimo mormony a jejich vzorně obhospodařovaná políčka v údolích řek tu najdete jen lávová pole, prach, pelyňkové keře a na druhé straně za hranicemi v Nevadě pak bývalé jaderné střelnice. Městu se přezdívá Fallout City, neboť v dobách největší atomové slávy na něj sem tam spadl nějaký ten radioaktivní mrak. Za další: není to tak hrozný, zdeformovaní degeneráti byli zřejmě odklizeni a většina okolní zdánlivě bezútěšné přírody jsou úchvatné národní či státní parky, sice stěží obyvatelné, nicméně pro Evropana jsou……no, prostě úchvatné. Čímž se dostávám k tomu hlavnímu: skalám, které jsou tu opravdu všude, až z toho má člověk přivyklý šumění stromů totální šutrofobii.
Zion National Park, Utah
Krajina kolem St.George je tvořena mohutným podložím z rudého pískovce, který je na západ od města často přerušen lávovými poli a sem tam nějakou tou prastarou sopkou pohoříčka Pine Valley Range. Na východ od města se pak zvedají štíty národního parku Zion s jeho až 800 metrů vysokými pískovcovými stěnami, samozřejmě nejvyššími na světě. O tomto parku slyšel snad každý lezec vyznávající klasiku a měl by být předmětem některého z příštích článků. Zaměřím se na ty malé čučky rozeseté kolem St.George. A že jich tu je! Pokud do statistiky započítám i superprásky ve Virgin River Gorge, tak jestli se nemýlím můžete tu vylézt bezmála 800 cest všeho druhu v zhruba třiceti bezvadně udržovaných oblastech. Pokud máte auťák s náhonem na všechny kola, budete sto lézt ráno v kaňonech z basaltu a odpoledne několikadélkový prásk na vápenci, perfektně vynýtovaný. A další den to může být zase ten pískovec, ale odpoledne už slepenec, aby toho pískovcování nebylo moc. Strašlivé živly geologické se v tomhle cípu Utahu zkrátka děsně rozpumprdlíkovaly. Ovšem, to se dá říci prakticky o celé coloradské plošině, kde řeka Colorado zmasakrovala zemský povrch absolutně nepopsatelným způsobem. Občas se k tomu přidal vítr a déšť a to se pak děli věci nevídané.
Bryce Canyon NP, Utah
Musím podotknout, že psát o lezení v Utahu a potažmo i Nevadě je dost obtížné. Je tam toho tolik, že člověk má neustále tendence rozmáchnout se ve vyprávění a popisech jako Tolstoj. Takže rychle k jednotlivým oblastem v okolí St.George.
Chuckawalla Wall a Turtle Wall
Chuckawalla – prakticky na doskok od silnice 18 nelze tuhle stěnu přehlédnout a to se jí stalo osudným. Lezčíci z Radioaktivního města do jejího červenohnědého pískovcového materiálu našvihali celkem 24 vesměs těžkých cest (5.9-5.13b). Dírky, díry a kapsy v místy slušně převislé stěne jsou permanentně omaglovány. Je to zkrátka místní venkovní tělocvična, takže je tu mimo léto dosti rušno. Za relativním klidem můžete vyrazit na nedalekou Turtle Wall, ke které se dostanete další míly po stezce, která se klikatí kamsi do pouště. Pískovec je tam ale dosti měkký, nicméně cesty jsou tu poměrně těžké: 5.8-5.13b. Spíše bych doporučil nedaleké tufové Black Rocks.
Pete v cestě As the Crows Fly 5.11b, Chuckawalla Wall, St.George, Utah
Chuckawalla Wall, St. George, Utah
Black Rocks
Celkově 65 krátkých cest o obtížnosti v rozmezí 5.7 až 5.13b v přírodní rezervaci Red Cliffs, která je snadno dostupná přímo ze St.George. Krásné lezení po tvrdém sopečném tufu, které v popularitě konkuruje výše zmíněné zdi Chuckawalla.
Black Rocks, St. George, Utah
Snow Canyon State Park
Kousek severně od St.George se u silnice 18 nenápadně rozlézá na US poměry pomenší státní park Snow Canyon, který je však neobyčejně barevným kouskem pouště s mohutnými lávovými poli a bizarními pískovcovými útesy. Park má dlouhou historii. Od třetího do 13. století se tu proháněli lovci kmene Anasazi, pak až do poloviny 19.století Paiutové. Kolem roku 1850 tuto pohanskou svoloč nahradili vyvolení mormoni, kterým se sem občas zatoulal dobytek. Ti také pojmenovali park po svých vůdcích Lorenzu a Erastu Snow. Dnes se tu po zhruba 18 mílých stezek prohání cyklisti, rodinky s foťákama a geologickýma kladívkama, občas nějaký ten filmový štáb (např. Butch Cassidy and Sundance Kid) a…lezci. Celý kaňon je jakýmsi Utahem v malém, vedle zkamenělých dun tu najdete i duny stále živé, vedle pískovce i vrstvy basaltu, pískovec září od bílé (oblast White Rocks) až po tmavě rudou, která převládá a v zapadajícím slunci celý kaňon září jako monumentální bazén krve.
Z lezeckého hlediska je kaňon také zajímavý. Sice leží hluboko ve stínu svého nedalekého souseda, lasvegaských Red Rocks, nicméně má jednu zvláštnost - drtivá většina cest je vynýtována. V pískovcových oblastech amerického středozápadu celkem nezvyklá záležitost. Však tu také na přelomu 80. a 90. let probíhala tvrdá válka mezi tradicionalisty na jedné straně a drsnejma hochama s vrtačkama na straně druhé. Usekávání nýtů byla běžná válečnická taktika. V roce 1994 etické boje skončili, kdy se správa parku už dál nehodlala tímto hašteřením zabývat a zakázala tvorbu dalších cest. Ale i tak jich je tu dost a dost. Od jednodélkových až po desetidélkové, v relativně tvrdém pískovci, kapsy, lišty, kapsy, kapsy a…..zase kapsy, sem tam spárka. Nýty jsou v řadě cest (obvykle označeno v průvodci R nebo ještě hůř X) hodně sporadicky, spíš bych je označil jako placebonýty. Myslím ale, že nakonec i ti největší poseroutkové si ve Sněžném kaňonu zalezou. Ve škále 5.4 - 5.12c je místo téměř pro každého, supermani by se tu ale raději neměli příliš zdržovat, to je tak na fotečku nějaké ještěrky, lávového šutru a vzhůru do Maple Canyonu, Zion Canyonu, Red Rocks, Virgin River Gorge či třeba na Mt.Charleston.
Snow Canyon, Utah
Malej dinosaurus v Snow Canyon, Utah
Bývá tu rušno, Snow Canyon, Utah
Prophecy Wall
Při jízdě podél silnice 18 na sever od St.George směrem k městečku Veyo vás doprovází řada výše zmíněných lezeckých oblastí, které živly vytesaly z pískovce a lávy, celá krajina vypadá jako jakási chaotická pískovělávová změť. Milovnící vápence a skalní příznivci kraje Provence by si tak mohli občas postesknout po svém vápně, což ovšem není třeba. Geoběsnění na ně pomyslelo a vrazilo nedaleko města Veyo do svého přebujelého výtvoru krásnou vápencovou stěnu s názvem Prophecy Wall. A je třeba hned říct, že na místní poměry slušně vysokou. Pří lezení cca 25 až čtyřdélkových cest v pevném vápenci vás čekají úchvatné výhledy na okolní starodávné sopečné kužely. Osobně musím říct, že na Prophecy Wall to byl v okoli St.George nejlépe strávený čas. A když bude den vyhřátý a vaše tělo rozpálené po celodenní lezbě, nezapomeňte na zpáteční cestě k auťáku poležet na místní venkovní ledničce – v okolním křoví se plazí železné potrubí, které odvádí z nedalekých vodních nádrží ledovou pitnou vodu do St.George.
Dede v cestě Sticky Revelations 5.10a, Prophecy Wall, St.George, Utah. Foto: Aaron ze Sandy, UT
Štand v cestě Sticky Revelations 5.10a, Prophecy Wall, St.George, Utah
Prophecy Wall, St.George, Utah
Utah Hills
Zhruba 20 mil po silnici 91 západně od St.George se roztrousila hromada vápencových stěn tvořících lezeckou oblast, které se říká Utažské Kopce. Vzdálenosti od jednotlivých stěn jsou ale dost velké, takže bez auťáku by návštěva všech stěn a stěnek byla menším pouštním dobrodružstvím. Najdete tu kolem stovky těžkých cest, většinou 5.10 až 5.12, nejtěžší je pak 5.14a. A díky čemu budete moci vzlínat po zdejším vápně? Díky kapsám, hlavně pak na vyhlášené zdi The Soul Asylum, která stejně jako jiná zaznamenáníhodná místní pouštní bariéra Gorilla Cliffs umožňuje i letní lezení. A v dávných dobách geologických tu nebylo zapomenuto ani na vícedélkové cesty – až tři délky se můžete probíjet stěnou Diamond. Co tu máme dále: Snake Pit, Simian Komplex, JB Crag, Boy Crag, Animation Wall, Warm-up Wall a další a další zatím bezejmenné, na které začali hoši z Las Vegas a Salt Lake City dorážet se svými boschkami teprve nedávno.
Woodbury Road Crags
Když budete mít Utažských Kopců plné zuby anebo se na ně zkrátka vykašlete a pojedete ještě kus dál po devadesátjedničce, bude se poušť pomalinku měnit – keře jalovců a mexických borovic začnou polehounku nahrazovat ježíškovské stromečky alias juky, rockovým příznivcům známé jako Joshua Trees. Zkrátka, až uvidíte první divný „stromy“, tak koukejte po ceduli s nápisem Woodbury Desert Study Area a zahněte na pouštní cestu. Ano, vápencové skály se nachází uprostřed fantastické pouštní krajiny, jejíž ekosystém je přísně chráněn a zřejmě daleko zevrubněji studován. Takže je dobré nedráždit, nedělat čurbes, jinak se to tam zavře a bude to jen na studium. A pro lezce by to ztráta určitě byla. Sic jen asi 40 krátkých cest, zato v úžasně zachovalé pouštní krajině, po celý rok, od 5.8 do 5.13c, po kapsách, po lištách, ve stínu pokroucených Ježíšků……..
Kelly Rock, Woodbury Road Crags
Virgin River Gorge (VRG)
Nejbližším zaznamenáníhodným městem v popisovaném kraji je Las Vegas a ať už se tam vydáte ze St.George kvůli chlastu, drogám nebo v touze zastrčit svoji ulezenou ruku za kalhotky nějaké té sličné striptérky anebo stále pevné prsty do nějaké té kapsy či spáry v Red Rocks, jistojistě pojedete po mezistátní dálnici číslo 15. A při té příležitosti byste neměli minout oblast, která je z čistě sportovně lezeckého hlediska nejzajímavějším a nejvýznamnějším místem v okolí St.George, z pohledu přírodymilovného však místem nejodpornějším. Zhruba 25 mil od St.George směrem na Las Vegas zastavíte za mostem na malém parkovišti a za mohutného burácení náklaďáků si to prokličkujete mezi chřestýši a kaktusy přímo po stěny, které jsou z dálnice opravdu na dosah. Stěny se zvedají po obou stranách asfaltové řeky a v každém okamžiku dne je aspoň jeden sektor ve stínu, což vám ale v létě stejně nepomůže, neboť vás čeká bestiální lezení v nekompromisně převislých vápencových cestách s hromadou kapes a lišt. A do toho v petatřicetistupňovém vedru ve stínu nepůjde ani ten nejotrlejší fanatik. Lezení je prý dlouhé a vytrvalostní, cesty mají délku až 35 metrů, některé jsou i dvoudélkové. Píšu “prý”, poněvadž my jsme se chytali jen v sektoru s provokativním názvem Warm-up Wall, kde je druhá nejlehčí cesta oblasti Corporate Slut 5.9 a pak také Smoked Chub 5.10b a Lyme Disease 5.10c. Ta poslední jmenovaná je excelentní. No, a zbytek…..? Darmo mluvit. Najdete tu asi 100 perfektně vynýtovaných cest, z nichž 5 je za 5.14, 25 je za 5.13, 26 je za 5.12, zbytek jsou ty naše “bezvýznamné” desítky a jedenáctky. Nejtěžší cestou je pak Necessary Evil 5.14c od jistého Chrise Sharmy a nejlehčí nemá název, je za 5.8 a v průvodci je popsaná jako přístupová cesta, zřejmě do jiných dimenzí, či co….. Ale jinak musím říct, že kaktusy jsou tu parádní. Nezapomeňte vodu! Spaní na divoko jest zakázáno. Zřejmě hrozí nebezpečí, že by rozdovádění lezci rušili funící, svištící a dunící auťáčky. Někde jsem četl, že než si to tudy proasfaltovala dálnice, bylo VRG krásné, poklidné místo.
Barrel Cactus, Virgin River Gorge, Arizona, USA
Stěny ve Virgin River Gorge, Arizona, USA
Chris Sharma v Necessary Evil 5.14c, www.mountainzone.com, autor Jorge Visser
Crawdad Canyon
Oficiální název této oblasti je Crawdad Canyon Climbing Park a musím říct, že je to zcela přesně. Asi 20 mil severně od St.George směrem k městečku Veyo si potok Santa Clara vyhloubil v lávovém příkrovu několikamílovou rýhu, která má v nejhlubším místě hloubku něco kolem dvaceti metrů. A právě tuto nejhlubší část si zakoupil místní rodák Jim Bosse, postavil zde bazén a malý bufet a nechal partičku kolem Todda Gosse naflákat do okolního krásného černého basaltu něco kolem 150 cest vysokých 10 až 20 metrů a pod každou cestu cementem nalepil plaketku se jménem cesty a prvovýstupce, kterým byl většinou on sám. To vše od ploten až po převisy. Zaleze si tu každý, cesty mají obtížnost od 5.5 do 5.13b a nic víc než sadu šesti, osmi expresek a padesátku lano nepotřebujete. Basalt je velmi tvrdý, leze se po ostrých kapsách, lištách, občas vás zaskočí nějaká ta spárka. Je to jediné místo v okolí St.George, kde můžete nerušeně lézt po celý den i uprostřed toho nejvražednějšího utažského letního vedra. Prostě až vás načapá sluníčko, přemístíte se asi 50 metrů přes potok na protější stěnu kaňonu, která je už ve stínu. Mimo víkend je místo velmi klidné a tiché, můžete tu pohodlně kempovat, stojí to i s bazénem 10 babek. Háček Račí kaňon ovšem má – pokud budete chtít parkovat přímo dole v kaňonu, tak si tu zadarmo nezalezete (8$). My jsme si kaňon ale přesto nakonec vybrali jako základnu pro vyjížďky po okolí. Bohužel, na pár dnů si tenhle soukromý kaňon vybrala k vegetování i vesnice Samoánců a to šla veškerá sranda stranou. Průměrný Samoánec s sebou valí cca 150 kilo živé váhy, no a když se jich sejde v malém, decentním bazénu dvacet, třicet….. Jediná jejich činnost byla nepřetržité žraní, chlastání a tudíž také permanentní defekace, což nás na pár dnů odradilo od návštěv toalet v kempu. Naštěstí žádný z těchto tichomořských domorodců zřejmě o lezení ani neslyšel, takže pod stěnkami byl klídek: plážové křesílko, za zády vám rachtá potok s raky a pstruhy, v boxu se chladí ležák, nad vámi cinkají expresky a sakruje váš parťák a na pláních nad kaňonem se válí chuchvalce vedra. A když už je předloktí móc naběhlé, prsty móc sedřené, skáknete do bazénu (pokud vám v tom ovšem nepřekáží hromady samoánského sádla), dáte si v kiosku zmrzlinu nebo hambáč, občas překonáte lenost a zajedete do nějakého národního parku nebo změníte materiál čili lezeckou oblast. Dneska pískovec, zejtra vápno, pozejtří zase něco sopečného…. A tak to jde každý krásný slunečný den, dokud vám nedojdou prachy nebo dovolená nebo obojí a vy se musíte neochotně zvednout z křesílka či odlepit od stěny a namířit si to do Vegas a odtamtud letecky šupem do ranních zácpiček a do kanceláře k monitoru…….
Sunshine Wall, Crawdad Canyon, Utah
Brian vede cestu Prodigy 5.9, Crawdad Canyon, Utah
Závěrem jen dodám, že jsem celou řádku skalkařských oblastí a minioblastí v jihozápadním Utahu vynechal: Gorilla Cliffs, Welcome Springs, Zen Wall, Dutchmans Draw, Beaver Dam, Green Valley Gap nebo boulderingovou oblast Joes Valley. No, ale to by pak z toho byl seznam, který v rámci jednoho výletu prostě nejde zvládnout.
Á propos, St.George:
Velmi dobře se najíte v sushi baru Samurai (245 Red Cliffs Drive). Snídaně doporučujem v Bear Paw Coffee na Main Street nebo Jazza Java (285 North Bluff Street). Průvodce a matroš nakoupíte v obchodě Outdoor Outlet na East Tabernacle Street. Jak jsem už zmiňoval, národní parky Zion, Bryce Canyon nebo Grand Canyon najdete do hodiny až dvou jízdy od města, čili na US poměry je to za rohem.
Pokud není uvedeno jinak, fota pořídíli Jan a Jana Hajduchovi
Knižní průvodce:
Goss T.: Rock climbs in Southwestern Utah
Zřejmě nejlepší průvodce na skalkaření v jižním Utahu. Absolutně nezbytná kniha k pouštním skalním radovánkám v tomto koutě Utahu. Na obrázcích jsou obě vyšlá vydání.
Green S.M.: Rock climbing Utah
Tento průvodce je jakýmsi průřezem všech oblastí v Utahu. Na důkladné poznání jednotlivých oblastí ale zdaleka nestačí.
Brock R.: Las Vegas Limestone
Průvodce na vápencové skalky v okolí Las Vegas, který zahrnuje i Virgin River Gorge.
Grijalva, Bigwood, Legy: Utah Bouldering
Ano, tak tady najdete popis boulderů v Joe´s Valley.