Tedy nevím jak vy mladší, ale mně (kategorie rakváčů), je chvílemi docela líto, že jsme se rozdělením republiky tolik vzdálili Slovensku. Tedy spíše Tatrám a konkrétním borcům se kterými jsme se pravidelně setkávali v tatranských stěnách, dolinách a na chatách. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem v zimě prakticky každý druhý týden odjížděl ve čtvrtek večer z hlaváku do Popradu. Rovnou z vlaku jsme nastupovali do stěny. Párkrát jsme sice kvůli počasí skončili v některé krčmě. Dok
Mokrý a oslizlý podzim utnul touhy po lezení na písku již na konci září a po dvou měsících na začátku prosince lze považovat sezónu za uzavřenou. Už ani slunečné Vánoce s patnácti nad nulou na tom nemohou nic změnit. Rok 2002 byl příliš krátký a letní upocené čekání na chlad podzimu se ukázalo býti marným. I přesto jsem v Sasku párkrát pobyl a dnes vás mohu zpravit o svých zážitcích.
Ještě jednou se omlouvám za zpoždění, ale už to píšu. V sobotu na Brumlovce proběhl nultý ročník boulderingových závodů pořádaných BB klanem na speciálně postavené věži.
Tento článek nepojednává o lezení v krásných sluncem vyhřátých stěnách, stejně tak ani nebude prezentovat lezce - mistry.
Přesto prosím všechny lezce, kterým není osud lezení a hlavně stav přírody v Jizerských horách lhostejný, o pozornost tomuto článku a o jakýkoli příspěvek(názor).
Tak jelikož mi Petr Jandík hodlá odpustit jezení ponošky (viz diskuze k Příjemným pádům) v případě, že napíšu nějaký článek do sqělého Lezce, jsem nucen tak učinit. Myslel jsem že napíšu něco nového, ale to nové je takový úlet, že radši předtím opráším něco aspoň trochu normálního).
GROSSVENEDIGER NA SKIALPECH (manuál pro začátečníky)
Mnozí z vás je znají z Labáku. Ondra&Tomajda D. Žleb Company má na svědomí ty nejtěžší labské prásky dělané klasicky odspodu. Nedávno jsme se na zde na Lezci dozvěděli o jejich nové cestě na Protěžovou věž za Xc AF nazvané THC. Kdo jí dá RP, předpokládaná obtížnost XIb, tak má u autorů šampus a brčko k tomu. Bohužel, vzápětí přišla zpráva o jejich nehodě na Růžové věži, naštěstí s poměrně dobrým koncem (podrobnosti naleznete
Tedy nevím jak vy mladší, ale mně (kategorie rakváčů), je chvílemi docela líto, že jsme se rozdělením republiky tolik vzdálili Slovensku. Tedy spíše Tatrám a konkrétním borcům se kterými jsme se pravidelně setkávali v tatranských stěnách, dolinách a na chatách. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem v zimě prakticky každý druhý týden odjížděl ve čtvrtek večer z hlaváku do Popradu. Rovnou z vlaku jsme nastupovali do stěny. Párkrát jsme sice kvůli počasí skončili v některé krčmě. Dokonce jednou jsme se hned ráno otočili na peróně v Popradě a mazali nazpátek do Prahy a v noci jsme se dobývali do hospody na Suškách .
Asi ty vlaky byli tenkrát nějak levnější ! Proč to vůbec ale píšu. Čím dál, tím víc je těžší sehnat v Čechách třeba Jamesáka. Čas od času se u mě ale objeví jeden chlapíček z Východu s obrovským těžkým kletrem. Dneska se z něj se vyvalila hromada videokazet, průvodců a knih. Vyložené poklady. Asi mi většina z vás, kteří jezdíte na fesťák do Ádru, dá za pravdu, že v Čechách není v současnosti takový filmař jako je Palo Barabáš. Filmy Tajomné Mamberano, Mustang, Expedícia Sibir (rafty), Budhismus na streche světa, Karakoram Highway, 118 dní …, Súhra atd. jsou opravdu super. Ovšem sehnat je v Čechách je problém. Totéž se týká slovenských knih o horách. Třeba Puškáše. Nevím jestli jste všichni zaregistrovali na www.jamesak.sk/infotats.htm, že Robo Gálfy a Šaňo Luczy vydali docela povedený výběr nejhezčích túr ve V.Tatrách (1.díl). Tak to, ale i spoustu dalšího mi dneska přivezl ten chlapíček z Čobolska .....