Je zima, tak někam s krumpáčema? Tatry – klasika, Alpy – supr, ale což takhle nějakej drájtůl, volně visící ciágl nebo pořádnej mixík? Už na podzim jsem si řikal, že by to chtělo pro změnu trochu poklepat kosu a místo do tepla, že zajedu se Stoupou, Doudlošem a Kreisikem kouknout na lezecký ledový ráj na Zemi – Kandersteg, takový zaledněný Boux. Navíc Doudloš už tam byl a mluvil o této lokalitě v superlativech.
Sobota 7.1. 12:38 SEČ, SMS pár hodin před srazem – Zdar Vincku mohl bys me na vyjezdu zadotovat? Jsem zakoupil skialpy a jsem svorc.Vratil bych v Tanvaldu na zavodech. Dik… Častý scénář odjezdu kamkoliv, kdy se najednou zjistí, že se nějak nedostává financí…
Neděle 8.1. Večer přijíždíme do Kanderstegu a ubytováváme se v chatovém apartmá hotelu Adler – asi nejlevnější, co jsme na netu našli cca 30 Fr/osoba. Je to apartmá pro pět lidí, podle mě by se tam dalo bydlet i ve víc lidech a tím ještě něco ušetřit – to jen pro info, kdybyste tam někdo chtěli vyrazit. Taky by asi šlo postavit si v některém z těch údolí, kde se leze, stan, nebo bydlet na verandě letních salaší, ale řekl bych, že investice do ubytka v teple se v tomto případě vyplatí neb co zde za týden utratíte se dá s přehledem za pár dní propít i v ČR.
Pondělí 9.1. Vyrážíme do Šunkinentálu (Oeschinental, či něco takovýho), místa s koncentrací krátkých mixových a drytoolových sportovek, se známým Vertical limitem. Rozlejzáme se na nějakých M7 až M8 pluskách, můžu doporučit Klaru Winter M8+, Pink Think M8+/9-, ale pod M8 tam toho moc neni. Krom sady expresek nemá cenu s sebou žádný jiný jistítka navíc tahat a většina těžších cest je osazená preskama na stálo… Teda, sportovní sektor to pravda je, ale na přístup počítejte tak hodinu chůze na skialpech nebo sněžnicích.
Pink think M8+/9-
Odpoledne jsme se pověsili do místních dard. Stoupa se jal zkoušet Matadora M11 s fantastickejma vzdušnejma krokama v převise, blížícím se spíše stropu. Doudloš nacvakal Tool time M10+, přičemž ho vylezl s jedním odsednutím, Stoupa spadl ve fleši expresku pod topem a já dva metry pod slaňákem u posledního nejtu, holt to chce mít v takovýchto cestách i trochu štěstí na správné založení hrotu zbraně…
Matador M11
Tool time M10
Tool time
Úterý 10.1. A opět Šunkinentál. S Doudlem jsme dali Tool time a dolezli se na nějakých lehčích cestách neb se nám nechtělo nic moc víc nacvičovat a v těžších cestách, které se nám líbily nebylo dostatek ledu – vůbec ho tam bylo touhle dobou málo. Stoupa dal asi dva pokusy v Matadorovi a rozhodl se pokračovat po restdeji. Jelikož jsme si chtěli vylízt i nějaký ledíky a něco delšího, řekli jsme si, že toho tu bylo prozatím dost.
Středa 11.1. Ráno nás bolely ruce, jak kdybysme skládali vagón uhlí. Vyrážíme na několika dýlkový ledy, který se nacházej jen asi kilometr od centra vesnice. Vzhledem ke svému snadnému přístupu jsou hodně obsazený. Vybíráme si jeden tří dýlkovej pětkovej led, který si Doudloš se Stoupou zpestřili pěkným, asi tak šestkovým visícím sopouchem.
Čtvrtek 12.1. Restdej. Stoupa sbírá síly na Matadora, Kreisik dává odpočinout nohám, které mají za sebou, před pár lety, dopružení asi třicetimetrovýho seskoku do trhliny a takovýhle šmajdání se jim moc nelíbí. S Doudlem přemejšlíme, co pěknýho bychom si o restdeji vylezli. Nakonec vyrážíme obhlídnout podmínky několika hodinovým trekkem do údolí s ledy Baby crack, Beta block super a mixy Mach 3 a Flying circus. Ledové klasiky jsou na pár místech přerušený, což Honza komentuje slovy, že by to asi šlo, ale WI 6 to asi nebude… Mach 3 je spadlej více méně celej, ale okolo Flyingu někdo slaňuje! Je rozhodnuto, zítra návrat.
Pátek třináctýho. Stoupa s Kreisikem jdou opět do Šunkinentálu. My vstáváme dřív a valíme pod nástup Cirkusu. „Flying circus M10, WI5, E4, 160m“ autor prvovýstupu R. Jasper, jištěno pouze skobami a tím, co si kdo založí – dva ze tří chirurgů doporučují nepadat, čtyři z pěti psychopatů doporučují vypnout mozek… Nad náma se klene šedesát metrů vysoká jeskyně s množstvím visících ledových ozdob, ve výlezu zakončená mohutným několikatunovým visákem. K našemu překvapení zjišťujeme, že v cestě visí expresky. Maníci ze včera si to nechali nacvakaný pro RP přelez. První těžkou dýlku M9 dávám jakýmsi OS, jelikož o onsajtu se nedá moc mluvit vzhledem k tomu, že tam bylo nacvakaný to jištění.
Flying circus 1. dýlka M9
Doudloš vyráží do další dýlky za M10. Několikrát se ozve „Dávej bacha, vole!“, ozve se funění, pár nejistejch kroků a je zas o rampouch dál, třicet pět metrů…“Štand, zruš!“ Tak to by bylo, opět takovej OS PP, teď ještě, abych nemetnul já. V obou těchto těžkých dýlkách není dobré spadnout na žádným konci lana, jelikož cesta vede více méně traverzem ve stropě, polovina jištění stojí za pár teček a návrat do lezecké pozice po pádu v nevhodném místě bez jumarů, či prusíků, jež jsme neměli, je téměř beznadějný.
Flying circus 2. dýlka M10
Flying circus M10
Následuje rozesranej traverz za M7+ a už jenom nastoupit do visícího ledovýho autobusu, ze kterýho se, aby toho nebylo málo, vylejzá voknem.
Flying circus 4. dýlka
Posledních padesát pět metrů za WI5 je pak už za odměnu. Tož rychle dólu a pryč, ať na nás ten blázinec nespadne.
Slanění z Flyingu
Za tmy stopujeme do Kanderstegu, Honza vbíhá minutu před zavíračkou do krámu a kupuje za poslední kačky basu piv. Kluci se vracejí taktéž za tmy, přičemž Stoupa je čerstvým držitelem skalpu Matadora M11!
Sobota 14.1. Balíme si věci do auta neboť zaplaceno máme jen do dnešního dne a peněz taky víc neni. Samozřejmě, že chceme ještě vyrazit lízt. S Kreisikem jsme si vybrali pět pluskovej sloup nacházející se v druhé dýlce, jenž byl po předchozích dnech spíše takovou pohodou. Stoupa s Doudlem vlezli ještě do jakéhosi projektu, ale už nějak chyběl tah na bránu a jelikož my jsme taky vzdali dolez posledních dvou dýlek osmdesáti stupňovou strání, sešli jsme se po pár hodinách u auta a vyrazili směr ČR.
Počasí bylo celej tejden supr. Teplota tak okolo -15, zoncna valila, ale za celej tejden jsme se na ní „ohřáli“ tak patnáct minut…
FAQs o drytoolingu, mixech a vůbec:
1) Jaký to má smysl?
Asi jako horolezectví samo, plochá dráha nebo kuželky.
2) Co vybavení?
Hraje velkou roli, lízt M8 a vejš ve skeletech a s cepínama s rovnou rukojetí je sakra rozdíl než s lezečko-mačkou a spešl vohlou rukojetí kvalitní zbraně.
3) Se jako mlátí cepínem do skály?
Hroty se zavěšujou do lišt a dírek nebo klíněj ve spárách. Do skály tluče jen zoufalec v posledním tažení a je mu to stejně prd platný.
4) Ničí se skála?
Ano, asi jako při technickým lezení, kdy se používají skoby, háčky, apod. Leze se ale v místech, kde skála není moc kvalitní a přes léto je většinou mokrá. V porovnání s vysoce agresivním magnéziem na pískovci se však jedná o neškodnou dětskou zábavu…
Toť vše, přátelé…. Šatavis