Zase na letiště, zakamuflovat nadváhu při čekinu, a znovu ten nepříjemnej pocit ze startu letadla, kdy málem omdlím. Opakuje se to teď nějak moc často a já si začínám uvědomovat, že na těch věčných připomínkách mých kamarádů, že „si furt někde lezu“, asi něco bude.
Konečně na ně došlo - letenky v podzimní akci se společností Skyeurope za éčko plus deset za jedno zavazadlo a za platbu. Tedy 4 dny za krásných 750 kaček v Itálii, podhůří Alp, v oblasti kolem nádherného jezera Lecco. Po přistání v Bergamu ještě malé zmatky s kreditkou při platbě rezerervovaného auta a v pozdních večerních hodinách už obydlujeme Pandu a hledáme výjezd směr
Lecco.
Erna
foto by © Vojtěch Vrzba
Za necelou hodinku pak stojíme na parkovišti u lanovky a město máme jako na dlani. Věříme, že déšť, který nám celou dobu myl přední sklo, do rána přestane. První noc strávená ve spacáku v tomhle miniautíčku není nejpříjemnější, ale ranní mlhy mají stejnou tendenci jako naše nálada – stoupající! Do sektoru
Erna je to pěšky asi 20 minut a to pěkně do kopce. Vyfuníme suťovisko a před námi se tyčí oranžovošedé, pětadvacetimetrové kolmice (sektor Erna delle Sorprese) s hustě osázenými nýty v asi 40-ti cestách od 6a do 8a. Matematika je jasná, expresek potřebuješ tolik, kolik je délka cesty dělená dvěma! Dáme si tři rozlezovky, které nás jasně varují před tím, že zde na nějaké zkoušení těžších cest je potřeba ocelových prstů. Přesuneme se raději pod velký převis (sektor Erna Strapiombi), kde jsou chyty v cestách o dost milosrdnější. Ajka nelení a z první pošle do deníku dvě sedmbéčka a už si brousí zuby na dlouhé a od pohledu krásné 8a+. Nejtěžší a bouldrová pasáž u posledních tří nejtů jí bohužel bere vítr z plachet a tak jsem na první konec lana přivázán (téměř proti své vůli) já. Jde se programovat! Koutkem, kde jsou všechny chyty úplně obráceně a nebo neberou vůbec se snažím vyválčit poslední nejt pod slaňákem. Cvaknu ho a zároveň škrtím presku a následně do ní cvakám lano. Dolez je už jde, ale v kuse si na to ani jeden nevěříme. Dole se ještě navzájem ujišťujeme, že „tam se určitě něco ulomilo“ a tím máme omluvenu naši lenost. Na dolez ještě vypečené 7a+ a hurá k autu a do města nakoupit proviant na další dny.
Kostel pod vrcholkem Piani Resinelli
foto by © Vojtěch Vrzba
Předpověď je až nechutně přesná a tak s nastávajícím večerem se opět rozprší. Další noc v autě už nemáme zapotřebí a tak začíná dost neoblíbená hra „najdi místo na spaní“. Naštěstí to netrvá tak dlouho a v horských vesničkách nacházíme poloprázdný seník, který nám na dnešní noc poskytne dokonalý azyl. Leje jako z konve, ale pod střechou je nám to v tuto chvíli jedno...ikdyž, vidina proteklých skal a mokrých chytů není z těch nejrůžovějších. O to je příjemnější ranní probuzení, kdy na obloze kromě pár mráčků je krásné modro. Neleníme a po snídani už kroutíme volantem v nekonečných serpentýnách do oblasti
Nibbio, která se nachází pod doposud zasněženým vrcholem hory Piani Resinelli a je ve výšce 1300 m n. m. Malebné prostředí, krásně umístěná, 80m vysoká a převislá skála na ostrohu mezi dvěma údolími, se okamžitě stává naší oblíbenou oblastí. Necelých padesát, až třídélkových cest obtížností 5b až 8a+ nás nenechává na pochybách, že zde si opravdu dobře zalezem. Klasifikace více něž poctivá a vyrovnané cesty v mírných převisech jsou perfektní pro vytrvalost i sílu. Zejména pak cesta McKinley 7c, která si se svými 25-ti metry bez jediného dobrého místa na odpočinek a třemi bouldrovými pasážemi, zaslouží tři hvězdy. Dále pak Fire Fox 7c, jenž ve spodní části prověří vaše ocelové prsty na žiletkových lištách a v dolezovém převisu si vás vytrvalostně vychutná, patří k dalším ze skvělých směrů v této stěně. Na více už dnes nebylo a proto po vystoupání na vrchol Nibbia (z druhé strany i pro nelezce) se přesouváme k nedalekému údolí, kde se ještě stihneme projít po ledovcovému splazu. Stavíme stan a s výhledem do údolí a s červánky na obloze v klidu usínáme. Ráno bohužel zataženo, ale ještě neprší. Déšť má teprve přijít, jen jsme netušili, že už kolem deváté. Proto balíme vše, co má zůstat suché a míříme do stejného místa ke skále jako jsme byli včera. Převis nás sice chrání od vody, ale ne bohužel od studeného větru. Hodinky ukazují nekřesťanských 6°C a my zahříváne lezečky pod péřovkami a prsty v rukavicích. Nic naplat, holt to měla Ája včera dát nebo aspoň sundat expresky :( Krátký rozlez a po rozmrznutí prstů se snaží o pépé McKinleho. V tomto počasí by to byl asi zázrak a tak jsme rádi alespoň za záchranu materiálu.
Pohled z Nibbia na Lecco
foto by © Vojtěch Vrzba
Nedá se nic dělat, začíná smskové bombardování AO a prosby o rady, kam za deště a jaká je předpověď na další dny. (A taky, aby se neřeklo, že píšeme jen ze zištných důvodů, jak se dařilo na PADání:) Odpovědi jsou vesměs nepotěšující, ale jiskřičku naděje nám vlévá magické slovo –
Gajum! Kdesi, na druhém břehu jezera, v nedostupných lesích se skrývá převislá oblast plná těžkých cest a projektů....a hlavně, mohla by být suchá! Po válečné poradě si necháme tuto oblast na pondělí a jdeme se raději odměnit do cukrárny úžasnou zmrzlinou v nedalekém, a nutno říci i krásném, městečku Canzo. Večer opět na parkovišti a za deště stavíme stan nad malou a průzračnou říčkou. Po vydatném kulinářském kouzlení hrajeme v kostky a před usnutím si uvědomujeme, že už ani nerozeznáme zvuky lijáku od pomalu se naplňujícího koryta řeky. Probouzí nás koncert kapek a běsnění rozvodněného živlu a nám je jasné, že špatné počasí je nám až do odletu asi souzeno. Nehodláme se vzdát a prosedět „dovolenou“ ve stanu a tak ho mokrý balíme do igelitek a spolu s ostatními věcmi následně skládáme do auta. Azimut je jasný, cíl nadosah (40 minut z parkoviště do kopce!).
Nibbio
foto by © Vojtěch Vrzba
Cestou procházíme kolem krásného kamenného kostela San Miro a jelikož jsme zvolili tu horší přístupovou cestu, ze dvou možných, čeká nás překonávání řeky po kluzkých kamenech. Pak už jen do nechutného srázu, kde se nám pod nohy pletou hejna mloků skvrnitých a Gajum máme před sebou! První pohled do sektoru nám celkem bere dech – nádhera! Několikastupňové převisy, krápníky, hadi, dírky, lišty....prostě lezecký ráj!...nebýt však toho množství vody, která se valí snad z každé cesty a taky těch tisíců kozích bobků, které jsou snad VŠUDE! (Během vteřiny jsme pochopili, proč v jednom z nejtů visí koště!) Tak snadno se ale nedáme a proto mlsně pokukujeme po linkách, které jsou POUZE vlhké. Taková tu ale asi není. Vybíráme proto jedno „snad“ chytovaté 7b a už ždímeme (tentokráte doslova) hady, následně si omýváme prsty v zateklých dírkách a snažíme se ubruslit mokré stupy. Je to sice boj, ale bereme to jako trénink. Vysvobození přichází s cvaknutím řetězu a pak jen sebrat presky z cesty a zhoupnout se do mokrých korun okolních stromů. Pro dnešek to asi stačilo a nám nezbývá, než sestoupit zpět k autu a vymyslet program na posledních 5 hodin, které nám zbývají do odletu. Vyhrála návštěva velkého supermercada, kde jsme zčásti uschli a také nakoupili několik druhů vynikajících sýrů. Ať z toho taky alespoň něco máme:)
Nibbio
foto by © Vojtěch Vrzba
Pak už to šlo rychle - hodinka cesty na letiště, vrácení auta, vyzvednutí zálohy a kolotoč odbavování a nástupu do letadla. Ještě teď si vzpomenu na ten hořký pocit, který ve mě vyvolalo 15°C na pražském letišti v jedenáct v noci.
lokalita:
Itálie, okolí města Lecco (cca 60km severně od Milána a 40km od letiště Milano-Bergamo), dle průvodce je zde asi 65 sektorů
navštívené oblasti:
Erna - (cca 20minut od stanice lanovky na vrchol Piani di Erna) – kolmice po ostrých chytech a převislé cesty max. délky 27m
GPS parkoviště: N 45°51'47.442", E 9°25'39.622"
Nibbio - (asi nejkrásnější z navštívených oblastí) – 80m vysoká převislá kompaktní skála ve výšce 1300 m n. m., z parkoviště v pasu pod vrcholem Piani Resinelli asi 15minut pěšky
GPS parkoviště: N 45°54'20.845", E 9°23'40.527"
Gajum – dva převislé sektory s krápníky a hady, krásná a atletická oblast asi 30minut pěšky do kopce z parkoviště „Fonti di Gajum“ nad městečkem Canzo, cesty max. délky 35m
GPS parkoviště: N 45°50'51.868", E 9°17'28.267"
Ledovcový splaz kousek od Nibbio
foto by © Vojtěch Vrzba
Kostel San Miro a nad ním sektor Gajum
foto by © Vojtěch Vrzba
náklady:
letenka - společnost Skyeurope 32€/osoba (vč. poplatků)
půjčení auta – společnost Europcar, Fiat Panda 112€/4dny + 20€ za benzín
Voda tekla úplně všude! (kašna před kostelem San Miro)
foto by © Vojtěch Vrzba
Jeden z hejna mloků (salamandra)
foto by © Vojtěch Vrzba
Sektor Gajum (včetně koštěte na kozí bobky:)
foto by © Vojtěch Vrzba
Zdroje:
Stránky o lezení v kraji Lecca plus pdf verze jednotlivých oblastí ke stažení na stránkách
Larioclimb
průvodce:
tištěná verze v italštině a němčině Climb-Europe