Vzhledem k bouřlivé diskusi, kterou vyvolal můj průvodce, jsem se rozhodla zareagovat a napsat svůj názor, přestože všechno podstatné jsem napsala již v úvodu knížky a mnohé zde již zaznělo od některých z vás.
V červenci a v srpnu roku 2012 vyrazili bratři Huberové společně s třetím členem týmu Mario Walderem na Mount Asgard na Baffinově ostrově aby se pokusili o volný přelez cesty Bavarian direct, (7, A3).
Video: Adam Ondra leze Predátor 9a+ Srbsko, Český kras
Premiéru videa, které zachycuje Adama Ondru při lezení cesty Predátor 9a+ v Srbsku nedaleko Prahy, zveřejnil ve spolupráci s Českým horolezeckým svazem Adrex.com.
Hochswab-Berglandspitze cestou "Die Verschwörungen der Idioten" 8+/9- aneb Představte si to:
jste v plném pracovním nasazení, ale inverzní listopadové počasí v horách vysílá milostné trylky, cíle jsou dávno vybrány a uloženy ve složce "oblíbené", stačí najít ten správný a vyrazit.
Začátkem nového roku jsem začal vymejšlet, co by se dalo podniknout o letních prázdninách a protože mám rád hory a lezení, tak mě napadlo zkusit zdolat Mt. Blank, a když už budeme tam dole, tak udělat kolečko a cestou domů se na pár dní zastavit něco vylízt v italském Arcu.
Vzhledem k bouřlivé diskusi, kterou vyvolal můj průvodce, jsem se rozhodla zareagovat a napsat svůj názor, přestože všechno podstatné jsem napsala již v úvodu knížky a mnohé zde již zaznělo od některých z vás.
V příspěvcích zaznívala slova jako byznys, marketing…dnešní doba je těmito pojmy a jednáním v tomto duchu bohužel až příliš naplněna a v podstatě chápu, že to tak někomu může připadat. Právě tento přístup a charakteristika této doby v tomto smyslu se však mně osobně hodně příčí. Mezi lidmi se vytrácí opravdovost, slušnost, nezištnost…nikdy bych se nesnížila k tomu, dělat v životě něco ze ziskuchtivosti. A už vůbec ne, pokud se to týká přírody a skal, které mám tak ráda. Jediným důvodem, proč jsem průvodce vytvořila, byla potřeba pomoci ostatním lezcům, nic víc, nic míň. Nehledě na to, že kdo někdy dělal nějakého průvodce, tak ví, že to zrovna dvakrát výdělečná činnost není, na to jsou jiné obory. Knížku jsem dělala v dobré víře pomoci, od srdce. V tomto duchu jsem psala i úvod. Na někoho to může působit příliš naivně a jako klišé, ale napsala jsem to zkrátka tak, jak jsem to cítila. Celá knížka i úvod vznikly z mé strany s obrovským nadšením, dala jsem do toho spoustu energie a času – a moc ráda. Za průvodcem a správností jeho vytvoření si stojím.
Nepovažuji se za znalce oblastí ani neoplývám přílišnou sebedůvěrou, nemám potřebu dělat nic kvůli egu, jak se píše v komentářích. Jsem spíše člověk, který vždy raději stojí v pozadí. Výběr cest vychází ze zkušeností nejen mých, ale mnoha lezců dohromady. Přistupovala jsem jak k výběru cest, tak zákresům s velikou pokorou, vše mnohokrát konzultovala. Nicméně samozřejmě, že vše je subjektivní. Každému se líbí jiný typ cest. Je to pouze námět, inspirace, někomu se může po prohlédnutí cesty mnohem více líbit „ta vedle“. Vždy to stejně bude o tom, že člověk přijde pod skálu, zváží, jestli na tu cestu má a jestli se mu líbí, popovídá si s lezci, co tam zrovna budou poblíž…průvodce nikomu nic nediktuje. A kdo preferuje naopak hledání a vybírání cest po svém, ten si knížku samozřejmě nebude kupovat, každý má právo na svůj přístup – i tento úplně chápu, ale zároveň vím, že hodně lidí je za takovouto inspiraci rádo.
Rozhodně si nemyslím (a nejen já), že zrovna tato knížka způsobí devastaci skal. Koupí si ji ve valné většině sváteční lezci – ne začátečníci, ale takoví, kteří sice lézt umí, ale jedou třikrát čtyřikrát do roka na písek, protože práce, rodina... Ti žádné fronty pod skalami nezpůsobí, ani si nemyslím, že by lezli dokola totéž, informace si tak jako tak mohou najít mnoha způsoby... A kdo leze často, ten tyto cesty dávno zná, leze je a knížku nepotřebuje kupovat – a přispívá opakovaným lezením také k jejich ničení. To bychom museli spálit všechny doposud vydané průvodce s hvězdičkami, zrušit deníčky na Lezci a spoustu dalších webů, přestat vyrábět moderní vybavení pro lezení, aby to bylo zase nedostatkové zboží jako v minulosti, zrušit všechny umělé stěny, které „produkují“ další a další lezce…to ale přece není řešení. Co nejvíce ušetřit skály je spíše otázka zodpovědnosti každého z nás, aby se naučil správně jistit, prodlužovat smyčky, nikdy nerybařil atd. atd., začínající lezci by měli být v mnohem větší míře informováni o pravidlech a metodice…lezců přibývá, pryč jsou doby, kdy lezli opravdu jen „staří klasici“. Tento průvodce je podle mne pouze zanedbatelným kolečkem v obrovském soukolí a jsem přesvědčena, že žádnou negativní roli hrát nebude. Nicméně každý má právo na svůj názor a kritici se nemusí bát – další díl nechystám.
Souhlasím s tím, že v průvodci měli být uvedeni autoři cest. To, že tam nejsou, není ale v žádném případě kvůli neúctě k nim. Naopak – Pánům Lezcům se klaním s velikou pokorou. S vybavením, s jakým lezli, podávali neskutečné výkony. Vůbec celá tehdejší doba je pro mne symbolem takové nějaké větší opravdovosti, hezčích vztahů mezi lidmi atd. Nějak jsem toto v průvodci podcenila, nedošlo mi to v tom množství práce…není to z nedostatku úcty.
Moc díky všem, kdo jste mi psali hezké maily. Jsou pro mě důkazem, že se knížka dostává do správných rukou, k těm, pro které byla především vytvářena.
Na závěr vzkaz pro SK FINISHER – ráda přijímám, ale bez koupání :-), napište mi na jaře mail.