Ahoj Tomáši, poslední oficiální informace na Tvých stránkách Tomasmrazek.cz končí rokem 2010. Co bylo dál?
Dál byl tak nějak asi pomalý konec lezecké profi kariéry. Začal jsem více myslet na zadní kolečka hlavně ze zdravotních a finančních důvodů. Přece jenom tělo maximální zátěží bylo dost opotřebováno a přestalo mě bavit, že mezi zraněním a formou se čas tak nějak zkracoval.
Po posledním vítězství ve SP už nesoutěžíš? Proč? Věnuješ se skalnímu lezení, trénuješ, buduješ, ... ?
Podle mě je nejtěžší najít tu pravou chvilku si říct: toto je konec jedné etapy lezení života a dále se budu věnovat něčemu jinému. Klidně dále lezení, ale ne na plný plyn. Stále tlačit do závodů, kde už můžeš hrát druhé housle, nebo se pořád trápit se zraněním, ztrátou motivace z nežádoucího stresu a odříkání. Když to jde, je tah na branku. Po vítězství ještě větší, tak proč neskončit na vrcholu, se vzpomínkou vítěze, mistra, úspěšného sportovce. Nechápu, proč někdo volí cestu devalvace svých výsledků a nepřipustí si, že už na to nemá, nebo brzo nebude mít výkonnost, motivaci a čas.
Půlgenerací za Tebou je Adam Ondra, v lezení na obtížnost dosahuje výkonů jako Ty i lepších. Sleduješ výkony mladých lezců, a co na ně říkáš?
Nastupující generace čerpá určitě z lepších podmínek jak na trénink, a také možnosti lezení na skalách, kde je spousta těžkých cest. Každopádně Adam vystupuje z řady nad průměr a drží Českou vlajku vysoko. Asi přistupoval hned od začátku k lezení a tréninku svědomitě s maximálním zájmem o informace a možnosti, jak posunout svou laťku ještě výš. Škoda, že ten průměrný zbytek naší špičky jak skalní, tak závodní spíše padá dolů a moc se nedotahuje do světového vlaku lezení, který už asi ujel. Každopádně držím palce všem, kteří do toho vlaku chtějí nastoupit, stejně jako já, když jsem se chytil na jedné zastávce a vyhrál světový pohár. Obsadil druhé místo na mistrovství světa a vyhrál Rockmastr, stal se juniorským mistrem světa a to už v 18 letech po pouhých 5 letech lezení. Pak už to bylo jenom pohodové lezení, sem tam trénink, sem tam skály, ale před tím to byl ten náročný masakr - trénink bez peněz, času, podmínek kde lozit, kam vyrazit na skály. To je ten problém se odrazit od dna, pak už to na vlně jede samo, dokud nezačnou zranění a demotivace se pořád měřit.
V 19 letech jsi poprvé zvítězil v italském Arcu. Můžeš se vrátit o pár let zpět a vzpomenout, s jakými pocity jsi do prvních závodů nastupoval, co tréma, stres, očekávání své i okolí, ... ?
Jasně. U mě to bylo tak, že jsem hodně chtěl uspět, jelikož jsem tomu dával vše a úspěch bylo jenom potvrzení tvrdé práce. Vše bylo spojené s tím, že bez úspěchu bych se nemohl lezení věnovat nadále na 100%. Musel bych pracovat a pak už se to složitě spojuje s bojem o mistra světa nebo vítěze světového poháru. Nešlo tedy jenom o 1. místo, spíše o celkové propojení tréninku co mě bavil, lezení co mě naplňovalo a možnosti se sportem živit docela slušně, popřípadě strávit pár měsíců v roce na skalách.
A jak se postupem let soutěžní pocity vyvíjely a vyvíjí?
Postupem času to určitě někdy bylo jako v práci, že to nebaví, nebo ne nebaví, ale že bych raději v létě strávil dva měsíce na skalách, ale pak se účastnit důležitých závodů je nesmysl. Před mistrovstvím nebo jiným závodem je třeba se připravit komplexně, jak stěna, tak skála i další jiné možnosti. Bylo třeba se zavřít doma a makat na plno několik týdnů. Udělat si plán na celý rok a jeho se +- držet a někdy přemýšlet, co změnit, někdy zase slepě věřit, že je to právě ten klíč k úspěchu.
Se Standou Holcem jste dělali první přenosy výsledků po závodech, na co z té doby nejraději vzpomínáš?
Asi na to, že se o lezení vědělo hned (teď jsou aktuální informace na IFSC). Ne, že někdo něco vylezl a pak se o tom jednou psalo v časopise. Prostě se něco událo, zadařilo a věděl o tom lezecký svět, celé Česko. Ne, že by o to šlo, ale lidi to zajímalo. Že někdo zrovna z Brna a ne z Francie, Itálie dobře leze a dá těm Jižanským státům, které mají skály a podmínky desítky let na prdel. Prolomit ostblokovou bariéru a ukázat dalším, že to jde.
Jako jediný český závodní lezec jsi byl na Světových hrách, vyhrál jsi medaili. Letos tuto šanci dostali Adam Ondra a Libor Hroza, ale asi pojede jen Libor. Jaký je Tvůj názor na SH? Je škoda této možnosti nevyužít, nebo jsou cennější závody, na něž je třeba šetřit energii i finance? Čím byly SH jiné než ostatní soutěže?
Určitě je to čest se tam nominovat a vlastně je to jako Olympiáda neolympijských sportů. Tam komise sleduje průběh závodů a sleduje zajímavost sportu. Právě tam se rozhoduje hodně o tom, který sport se stane při příští volbě Olympijský. Je to také čest se tam nominovat, jelikož klíč je obtížný a musíte být za poslední roky v úplné špičce.
Tak nějak to asi bude, pokud bude lezení na olympiádě. Bude to tak, že se tam nominuje 20 - 30 nejlepších lezců světa a zbytek se bude dívat u televize a tiše závidět, že se můžou účastnit. Pro náš sport to bude ale obrovský posun.
A co Olympiáda? Jaký je Tvůj názor na lezení jako olympijskou disciplínu?
Jsem pro. Proč ne, Olympiáda jsou peníze, dotace do sportu, televize a celkově by se dalo prosadit lezení do škol jako osnovy tělesné výchovy. Tím pádem by lezení bylo opravdu masový sport a někam by se to pohnulo. Právě ta podpora od svazu, který ale musí mít finance. Vedení, které je špička v oboru je důležité, všechno se od toho odvíjí. Když se vedením zabývají ti zbylí, co to chtějí dělat, protože to nikdo nechce a mají svůj zájem, tak to dopadá jak u nás. Podle mě amatérsky a totálně neprofesionálně kamarádsko-rodičovský efekt rozdělení peněz dotací.
Předpokládám, že stále bydlíš v Brně - chystá se na Moravě, třeba i na severní, na kterou se často na Lezci někdo ptá, stavba nějaké nové stěny nebo větší rekonstrukce stěn stávajících?
Určitě stěny rostou, jak se říká, jak houby po dešti. Ne, je to dobře, lezení musí jít dopředu. Pokud ne, tak nás jiné sporty zastíní a zájem, peníze a vliv půjde bokem, jak do dnešního dne. Co vím, tak se nedávno, tak 10 let zpátky začaly stavět nové centra v Praze - Holešovice, pak Bratislava – Vertigo, dále pak další desítka stěn větší a vyšší, říkalo se super, máme kde trénovat, lezení je vidět, co dál. Dál nic, a po deseti letech je tady další mega vlna stěn. Hodně velkých stěn otevřelo nedávno a znáte je. Co vím, tak momentálně se ještě chystají nebo už staví další stěny v Praze Vysočanech, Brno, Ostrava.
A co Slovensko (a vzdálenější kraj?) – tážu se cíleně, v Bratislavě je nová velká stěna – asi bys k ní dokázal říci více;-)
My - K2 team, jsme zrovna dokončili
stěnu v Bratislavě K2.
Jde o super moderní stěnu s mega převisem, ale i úplně položeným lezením vysokým 16 m. Hlavně s luxusním zázemím, hospodou a celkově jiným standardem pohodlí pro lezce, jak hnusné smradlavé záchody nebo šatny z osb desek, kde se lidé musí v magneziu převlíkat. Ano, čistota a luxus, i to jsou dnešní hesla pro lezeckou stěnu. My team K2 - Tomáš Mrázek a bratři Repčíkové Juro a Marek za firmu Anatomic, zde plánujeme dostavět na patře nad bouldrovkou 400 m lezení v totální rajbasu, kde začátečník a děti budou jednoduše začínat. Lezení je zaujme, půjde jim to rychle. Snad se pak chytí a budou z nich noví mistři světa, jelikož na naší stěně se bude dát jednodušeji natrénovat na takové výkony. Již brzy 2100 m lezecké stěny a bezmála 300 cest v obtížnostech až do magických 9a. Ano i takovou obtížnost zde mám v plánu stavět. Momentálně zatím úcty hodných 1700 m, ale stavba pokračuje i za provozu - není čas ztrácet čas. Plán je ale opravdu velký nad 2100 m, plánujeme venkovní stěnu 1000 m a další možnost dostavět uvnitř haly. Rádi vás - české lezce uvítáme na lezení a trénink. Malá reklama :)
Jasně otázka výše z části zodpovězená, no Slovensko je v podstatě stejný kraj jak Česko, vždyť jsme byli bratři, nebo jeden stát - mě osobně přijdou příjemnější a otevřenější než půlka našeho Českého národa. Slovenské lezení zatím nemá sice takové lezce a takovou lezeckou základnu, ale co není muže být. Asi je to tím, že lezení se věnovalo méně lidí, i těch stěn je tam pomálu. Naopak Bratislava je kosmopolitní město a tak nějak stát ve státě, jak už to bývá u hlavních měst. Předpokládám, že lidí se chtějí bavit sportem a trávit volný čas při lezení. Právě proto Bratislava a stavba tak velké mega stěny.
Jaký je Tvůj názor na budoucnost umělých stěn? Přibývají počtem i rozsahem, má tolik stěn šanci na uživení?
Co kde se ještě plánuje, děje a jak to vlastně bude tam, kde už stěn je moc a staví se další, jako například Praha, to nevím, to ukáže čas. Zase zrovna Praha je velká, ale co vím, menší města okolo 100 000 obyvatel nejsou moc vhodná pro stavbu a provoz větší lezecké stěny. Je to velká investice, pomalá a dlouhá návratnost a menší počet lidí je i stoprocentně menší počet lezců.
Skal je hodně. Čím víc lidí poleze, tím více skal se najde a otevře. Budou nové sektory, oblasti, více cest se navrtá. A když skály dojdou v okolí, tak se bude prostě více cestovat za lezením a o to taky jde, poznávat nová místa.
Jestli je dobré, že je hodně nových stěn, to nedokážu realisticky posoudit, jelikož jsem provozovatel dvou stěn a tím pádem si přeji, aby tento sport nebo způsob prezentace lezení mezi lidmi fungoval nadále na jedničku. Nic méně je jasné, že příliš velký počet stěn hlavně v jednom městě, nebo nedej Bože v jednom městě blízko sebe, bude vést ke konkurenčnímu boji a rozmístění lezců po všech stěnách. Služby se ale zkvalitní a zkomplexní. Také bych řekl, že to zákazníkovi pomůže. Budou lepší cesty, čistota, atd. Je ale jasné, že jsou hranice. Sice se říká, více stěn, více lezců, každá nová stěna dělá reklamu, najde si svoje nové zákazníky, kteří začnou lozit díky ní. Problém je ale na druhé straně, když přijde někdo s velkým projektem mega super nové stěny, tak přetáhne ty, co už trochu lozí a ty menší stěnky dříve plné, budou asi spíše krachovat, nebo zavírat letní provoz. Naplní se asi jenom v zimě, kdy bude plno všude a lidé se rádi vrátí zpět.
K té konkunrenci. Myslíš, že by byl účinný model jeden provozovatel, který by měl v okresním městě 2-3 stěny, na jednu permici? Nebo třeba v Praze např. Ruzyně + Smíchov a podobně? Různé stěny mají různé výhody, provozovatelé by nezkrachovali, návštěvníci měli na výběr víc cest, různou
otevírací dobu, bouldrovku...
Podobný model funguje v Polsku. Tam lidé můžou požádat o benefit kartu, která je podporovaná sociálním fondem a z části hrazená zaměstnavatelem. Její držitel má zdarma vstup na všechny stěny, fitka, relax a bazény. Provozovatel sice přijde o část výdělku, lidé ale v podstatě neplatí a lozit chodí často i přes léto. U nás spíš jde o boj s cenou vstupného, která je v Česku nesmyslně levná, oproti provozním nákladům. Vstup za 90,- Kč v průměru je totální nesmysl a konkurenční boj. Běžně na západě je vstupné na stěnu 200,- Kč a pak mají stěny velké, čisté a plné chytů, zaměstnané stavěče a instruktory. Proto ten rozdíl úrovně. Kdyby jsme
platily více, i trénink by byl lepší a měl účinnost.
Jak to máš v poslední době Ty s lezením venku a na umělé stěně, co preferuješ a proč?
Moc jsem se těšil, jak dostavíme K2 stěnu v Bratislavě, a budu mít čas na skály, ale nějak se to odložilo menším pádem a zraněním nohy a ruky. Poslední dva roky po přerušení lezecké kariery a věnování času práci a rozjetí podnikání moc času nebylo. Tak nějak jsem popolízal a doléčil zranění. Přijde mi lepší se věnovat naplno práci a pak až se to zaběhne a bude to finančně únosné, myslím na lezecký důchod na skalách. Jen tak si každý měsíc zajet na deset dní na skály, kde zrovna bude počasí a podmínky, na pohůdku si protáhnout tělo na cestách za 7a nebo 8b. Víc už se mi asi chtít nebude. To by bolelo a asi bych muset trochu trénovat.
Rád jsi jezdil za teplem, do Slovinska i dále, dopřáváš si této radosti stále? Objevuješ nové lezecké oblasti, nebo upřednostňuješ jistotu ozkoušeného kraje i kusu skály?
Záleží na tom, jestli jde o delší výjezd nebo jenom na dva tři dny samozřejmě. Klasika – oblast, kde není třeba nic hledat, a víš, co máš lézt, jestli to 8a nebo to 7c tě pustí jednoduše. Já jsem preferoval a preferovat budu se vydat někam, kde je to nové nepoznané, kde je třeba skály hledat, dobrodružství a napětí co to je za cestu, kam vede a jestli je to 7a nebo 8c. To je úplně to nejlepší, když nevíš obtížnost a pustíš se do cesty na plno a nakonec se nějak dodrápeš nahoru. Pak teprve zjistíš, že to bylo těžké podle čísla, ale nezdálo se to tak.
Nějaká oblíbená oblast na jaro?
Oblíbená oblast na jaro je všem co není zateklé od deště a je půl dne na slunci a půl dne ve stínu. Ideálně se kombinují podmínky.
Jaký je Tvůj kýžený udržovací model lezení přes pracovní týden? Několikrát ráno nebo večer na stěnu, bouldrovku, jedno pěkné odpoledne ven na sluníčko? V létě víc ven, nebo jen na stěnu celý rok?
Udržovací model bych viděl jako v týdnu se dvakrát protáhnout na bouldrovce a fitnescentru. Pak víkendy trávit na skalách, nebo v zimě celodenní pokusování cest na různých stěnách v okolí. To ale je udržovací model pro lezecké důchodce, to na 8c nestačí, pokud jsi ho už nelezl levou zadní.
Nějaký vzkaz pro čtenáře Lezce?
No vzkaz je asi celý tento článek, nebo jsem se to vždycky tak snažil brát, že když člověk píše nebo informuje lidi na Lezci nebo v Montaně atd., měl by říct něco chytrého a zábavného, nebo ať raději mlčí. Ne, lezte na max., protože lezení je super sport, který protáhne celé tělo a léčí unavenou vystresovanou hlavu.
Příjemné dny a díky za čas Mrázo.
Odkazy:
Rozhovor s Tomášem Mrázkem (1/2009)
Články s Mrázou na Lezci