V týdnu od 8. do 15.února  t.r. vyrazily dva velké pražské kluby, jak jinak,  než opět na stejnou chatu. Tentokrát na  Zbojandu. V té době byl ve Vysokých Tatrách vyhlášen 4.stupeň lavinového nebezpečí. Označme oba kluby pracovně (podle metodiky ČHS) XL a XXL. Hlavní náplň obou klubů byla zhruba stejná - výcvik nováčků v zimních podmínkách. V neděli bylo dopoledne ještě všelijak. Mlha se ale kolem jedenácté hodiny rozptýlila a udělal se krásný mrazivý den. Stěny po týdenním mizerném počasí hnusně zaplácané,  sníh v dolině a ve žlabech taky nic moc. Přesto většina osazenstva chaty nadšeně vyrazila. Někdo hřebenem na Svišťák, na Strelecké věže, hřebenem na Východnou Slavkovskou věžu ....Jedna dvojka z XXL ale vyrazila SZ stěnou cestou klasifikace II-III na Východnou Slavkovskou vežu.  Zkušený borec (prý byl z klubu nejvýše!!!) a mladá dívka, poprvé v zimě v Tatrách. První délku tato dvojice lezla asi 3 hodiny. V dopolední mlze netrefili cestu, nějak se práskli, no však to znáte. V 15.30 už byla většina lidí zpátky na chatě a dvojku poněkud s údivem sledovala. Měla ulezeno asi 3 délky, nad sebou ještě spoustu lezení a pořád lezli vzhůru. Pak se ale ozvalo ze stěny volání o pomoc. Prvolezec spadnul a vážně si poranil hlavu. Téměř za tmy a do opět horšícího se počasí vyrazilo záchranné družstvo tvořené převážně rakváči z oddílu XL vedené jeho šerifem (věkový průměr cca 55 let). Asi po dvou hodinách se k nim dostali, a kolem osmé hodiny už všichni byli na chatě. Perfektní práce. Děvče prochladlé (bylo asi -20 C), ale prvolezec řádně zdevastovaný. Díra do lebky jako hrom  (přilba mu nebyla moc platná, rána byla v obličejové části a na čele).  Dorazila HS, chlapce ošetřila, transportovala do popradské nemocnice, kde ho celou noc operovali, ráno převezli vrtulníkem do Košic a posléze do Prahy na neurochirurgii na Homolku. Přežil a snad bude v pořádku. Zaplať pánbůh. Až sem by to byla věc, která se bohužel občas stává. Před časem jsem se na Lezci poněkud nešťastně zapojil do diskuse na téma: „horolezectví je holt nebezpečný sport a nic moc s tím nenaděláme“.  Jako naprostou samozřejmost,  kterou jsem ale nezdůraznil, jsem předpokládal přiměřenou míru opatrnosti a zejména zodpovědnosti k sobě a spolulezcům a ve zvýšené míře k lidem, kteří v horách začínají. Nevím do jaké míry provedl XXL rozbor celého karambolu, snad ano. Ale je tu pár pořádných otazníků. Přestože mezi účastníky XXL byla několik zkušených lezců, instruktorů, včetně K.T., kterého všichni čtenáři horolezeckých serverů  dobře znají, došlo v činnosti této dvojky k několika hrubým chybám. Lezecké družstvo bylo naprosto nedostatečně vybaveno. Neměli žďárák! Neměli ani jednu baterku! Neměli lekárničku! Neměli píšťalku. Postupovali vzhůru i v době, kdy už dávno měli slaňovat. Neměli telefon (ale signál tam stejně nebyl). Druholezkyně ale dokázala dokonale ječet o pomoc, tím to poněkud nahradila. Měla ale silně nevyhovující boty - lehké trekovky nahoře s textilem. Zato měli oba na cestu II-III spoustu frendů, vklíněnců a expresek a dalších udělátek. Netrefili nástup a přestože se dívka chtěla vrátit, postupovali ještě chvíli před setměním stále vzhůru.  Ale evidentně do pasti. Na hřeben se stejně nemohli včas dostat, nemohli tušit co je čeká na sestupu Vareškovou dolinkou (byl vyhlášený 4.stupeň a minus 20) a neměli baterky !!!  Tohle by se opravdu v horách předvádět nemělo. Měli kliku, že byla po ruce parta, která je rychle a s přehledem dostala dolů. Těžko říci, jestli by oba, na pokraji šoku, mrazivou noc přežili.
No a od té doby vše probíhalo super. Lavinový stupeň klesl za dva dny na dvojku !!!
Celý týden slunce a mráz. Zbojanda, Záhor a jeho personál jsou úplně super. Jídlo na jedničku. Točený Staropramen. Krásný, mladý holky!  Prostě paráda. Až na jedny mírně "znečištěné" lyže a dvě košťata na zápraží se už nic špatného nepřihodilo.
Takže, ještě jednou díky Pánubohu a Igorovi.