Článek o výstupu na Matterhorn švýcarskou normálkou a hraní mariáše ve 4500 m.n.m.

Vylézt na Matterhorn mě napadlo asi tak před třemi lety, když jsem se dostal ke švýcarské čokoládě,  na jejímž obalu jsem tento majestátní kopec poznal.
Letos v létě se sešly podmínky k uskutečnění mého plánu vylézt na tento z symbol Švýcarska.
Přípravy netrvaly příliš dlouho. Musel jsem získat materiál na mixové lezení, spravit  auto a sehnat lidi, kteří byli ochotni se mnou jet.

Příprava

Asi týden jsem pobíhal po Brně a sháněl – vhodné oblečení, cepín, helmu a mačky. Poslední jmenované mi dalo nejvíc práce, páč jsem se špatně domluvil na typu maček. Které mi někdo nabídl za lahev dobrého moravského vína. V 10 večer den před odjezdem jsem držel správné mačky v ruce.

Auto – jsem majitelem automobilu Opel Kadet 1.4, který již něco pamatuje. Děravý výfuk mi šikovní mechanici v opravně s názvem „Kladivo“ zakytovali, brzdové destičky vyměnili a chybějící manžetu u kola vyměnili – tak a auto je taky připraveno k 2000 km dlouhé cestě do Švajcu.

Nakonec jsem musel sehnat lidi, kteří se mnou sednou do mé zakytované limuzíny a podniknou plánovanou výpravu.  Díky inzerátu na lezci.cz  :-)  jsem sehnal spolulezce – sourozence z Karlových Varů (Lukáš a Tomáš), kteří na Matterhornu již jednou byli  - bohužel příliš sněhu ve stěně jim nedovolilo vystoupit až na vrchol. Tak to chtěli zkusit hned další rok. Slovo dalo slovo a už jsme se řítili přes Německo do švýcarského městečka Täsch, kam až nejdál můžete dojet k Matterhornu vlastním autem. Cesta autem přinesla vtipné chvilky, třeba když jsme bez dálniční známky o vlásek proklouzli švýcarské policii, aby nás ve stojící koloně pokutovala.

Aklimatizace

Začátkem srpna 2009 jsme dorazili do zmiňovasného městečka Täsch. Na internetu jsem se dočetl, že by bylo dobré se před výstupem na Matterhorn aklimatizovat. Lukáš  k těmto účelům naplánoval výstup na lehčí  horu. Byl jím vrchol Alphubel. Naše první kroky tedy vedli kolem horské chaty Taschhütte.
Túra se dá pojmout jako dvoudenní po vlastních dolních končetinách. Dostali jsme se asi půlhodinu nad chatu Taschhűtte, kde lze u osamoceného asi 15 metrového balvanu s křížem na vrcholku bivakovat. Místo se nachází cca 2900 m.n.m.



Závěrečná partie Alphubelu
foto by © Michal Provazník

Druhý den jsme v pět ráno vyrazili na vrchol.  4200 metrů vysoká hora  je z větší části choďák. Ve 3300 jsme nasadili mačky a vytasili cepín. Choďák trvá až do závěrečné pasáže. Posledních 100 výškových metrů musíte překonat 45-60 stupňový svah pokrytý ledem a sněhem. V průvodci byly doporučeny dva ledovcové šrouby pro sasmotný finiš. Pro slabší povahy určitě potřebná pomůcka. Dali jsme to i bez nich. Cesta byla o to náročnější, že se zkazilo počasí – sněžilo a fičelo jak na větrné hůrce. Vrchol Alphubelu je rozsáhlá rovina asi 100 metrů dlouhá a 30 metrů široká. Lze z něho za dobrého počasí pravděpodobně vidět celý sektor Walliských Alp. Kdyby nesněžilo, tak bychom ho určitě viděli... :-)

Vzal jsem  s sebou karty a na vrcholu jsme si s klukama zahráli partičku mariáše. Tomáš se ho den předtím naučil a tak ho to chytlo, že jsme museli hrát i na vrcholu za vánice :-).
Při sestupu se na mě projevila výška. Měl jsem bolehlav a myslel jsem, že hodím do svahu snídani.
Nicméně tyto stavy se projevily až po slezení nejhorší strmé pasáže.  Rychlý sestup dolů mě již potíží jen zbavoval. A v při malé zastávce v horské chatě Taschhutee jsem dostal chuť k jídlu. Dole u auta na mě čekalo budějovické pivo jako vrcholovka.


Matterhorn
Další dny jsme se mohli soustředit na Matterhorn. Udělali jsem si rest dej procházkou do Zermattu. Z vesničky Täschalp lze po vrstevnici dojít až do Zermattu. Celou dobu koukáte na nejokoukanější horu světa. Horu, která je na  každé čokoládě  ze švajcu. V Zermattu jsme zjistili počasí a ceny.
Obojí bylo příznivé – počasí  na příští 3 dny super a levné pivo do 1 franku.



Tři borci a Matterhorn Matterhorn od Hönliho chaty


foto by © Michal Provazník

Cesta na Matterhorn začíná v Zermattu, odkud se musíme vydat na legendární Hönliho chatu ve 3200 m.n.m. Lanovka Zermatt – Schwarz See za 30 franků by tuto cestu měla značně ulehčit. Potom už člověk musí po svých. Hezká turistická cesta vede odtud až na Hönliho chatu. Chvátáme, protože nemáme nocleh a chceme si brzkým příchodem na chatu nějaký zajistit.... Značně dehydrován přesvědčuji paní recepční, že nám ubytování musí za každou cenu dát, protože druhý den (stejně jako 120 dalších turistů) útočíme na vrchol. Paní je neoblomná a s vážným výrazem v obličeji mi zděluje, že  chata praská ve švech dnes i zítra. Bez spacáků a karimatky rozdáváme karty a pilujeme hru v mariáši s domněním, že se nějaké to místo pro nás tři alpinisty najde.... s plynoucým odpolednem se u chaty objevují se další „ střelci “  s podobným příběhem jaký máme my. V zoufalosti nás napadají myšlenky vyrazit ještě dnes na Solvayovu chatu ve 4000 m.n.m., tam hodit bivak a druhý den již 500 výškových metrů s prstem v nose vylezema jako nic. Nevíme ovšem, jaká výbava je uvnitř Solvayky a kolik lidí na ni již bivakuje. Má omezebný počet osob (asi 6 oficiálně).  Nakonec nás po 7-mi hodinách hraní mariáše, zírání na stěnu Matterhornu, projití si nástupu do stěny a vyzkoušení místního WC,  ubytují. Probíhá příprava materiálu na zítřejší útok na vrchol a jdeme spát. Lukáš nastavuje budíček na 3:30.



Matterhorn od Hönliho chaty
foto by © Michal Provazník

Den výstupu
Budík zvoní a za značného hluku při oblékání se probouzí celá chata. Ve 4 hodiny vyrážíme.V batohu mám expresky vodu a tatranku. Lukáš táhne lano 60m půlku a Tomáš nese o lahev vody víc pro všechny. Ještě s sebou bereme Rumuna, se kterým jsme se seznámili při boji o volná lůžka na chatě. Po včerejším nezdařilém pokusu o vrchol nastupuje s námi. Včera šel s přítelkyní a její pomalý postup jim nedovolil stihnout vrchol.

Po několika metrech zjišťujeme, že možná on  byl včera příliš pomalý. Naše ostré tempo ho po 10-ti minutách odkazuje na sólo výstup. Sám mi říká, ať na něho nečekáme a jdeme bez něho. S rozpaky ho opouštím. Když se otočím a podívám se pod sebe vidím ve tmě dlouhého hada 100 čelovek za námi. Je úplněk a když se otočím vidím krásné noční panorama Walliských Alp – neopakovatelný zážitek nočního lezení. Závod začíná. Ani ne závod o vrchol, ten byl již před 150 lety za dramatických událostí uskutečněn, ale o to kdo bude dřív u fixních lan, abychom nestáli obávané fronty.

  Za dvě hodiny jsme na nouzové Solvayově chatě (4000 metrů n.m.).  Zvědavost nám nedá a otvíráme ji, právě vstávají lezci, kteří se rozhodli zde přespat. Chatka dost zapáchá lidskými exkrementy – jsem nakonec rád, že jsem spal dole v čistém a měkkém.

Cesta postupuje rychle a s rozedněním nasazujeme asi ve 4200 m.n.m mačky. Dolézáme ke krku a hlavě Matterhornu – nejtěžší části nejlehčí cesty na této hoře. Asi 100 metrů fixních lan člověk ručkuje za stálého funění. Žene mě ale vidina krásného vrcholu. Jsem trochu pozadu. V 8 ráno stojíme a vrcholu a pózujeme jak manekýni do Lukášova aparátu.



Bratři na vrcholu
foto by © Michal Provazník

Za chvíli traverzujeme po hřebeni na italský vrchol. U italského kříže hrajeme partičku mariáše. Svítí slunce a nefouká. Lukáš hraje hru proti mně a Tomášovi. Nepřišly mu karty, hru prohrává a proklíná se, že zase prohrál jako na Alphubelu. No příště snad vyhraješ, Lukáši. Pomalu se vracíme dolů. Sestupujeme a cestou potkáváme mraky turisů – i japonskou babičku, kterou táhne nahoru horský vůdce.
Tak si říkám, že ten Matterhorn nebude zase tak těžká hora, když sem vytáhnou skoro každého. Viděl jsem video na Youtubu, jak tam leze i jednonohý alpinista. To by bylo, abychom tam nedolezli taky.... :-)



Matterhorn vrcholová partička
foto by © Michal Provazník

Cestou dolů jsme příliš nespěchali. Ve vítězné euforii pózujeme fotografovi Lukášovi a pozorujeme, jak horští vůdci své klienty doslova ženou dolů jak divou zvěř. Naše nepozornost při pózování a ležérní styl při setupu zapříčinil menší zpomalení a bloudění při sestupu.
Spodní část hory vypadá za světla jako velký kamenolom, kde stačí mít montérky a pracovní rukavice. Drahé funkční si tady člověk tak akorát potrhá. Nicméně nelze brát výstup ležérně. Může se změnit počasí a Gore-tex může udělat dobrou službu, stejně jako lano a jistící pomůcky. Lano jsme měli, ale nezodpovědně jsme ho z ruksaku nevytáhli.
Důležitá je helma, co chvíli létají kameny odkudsi z vrcholu a padají východní stěnou až dolů na ledovec.

Dnes to bylo opravdu jenom na lahev s vodou a tatranku do kapsy. Tentokrát ano.  V loni touhle dobou kluci bojovali ve sněhu a ledu a mačky nasazovali takřka při nástupu od Hönliho chaty.

Nakonec jsme se rozloučili s Hőrnliho chatou, Schwarz see a po svých jsme si to dali až do Zermattu jako staří klasici, to vše v den výstupu na Matterhorn. Plně dehydrovaný jsem si dole ve městě koupil dvě piva, která ve mě jen zasyčela.   




Já a Matterhorn
foto by © Michal Provazník

Suma sumárum

Matterhorn je krásná hora, symbol Švýcarska. Cesta po Hörnliho hraně je přesycená turisty, při roztání sněhu plná hnědých lidských exkrementů, utíkacích smyček a bludiště – kamenolom.

Na příště jsme si vybrali jiné, opomíjené vrcholy Walliských Alp. Weisshorn je opravdovou perlou, nebo klasika Monte Rosa stojí určitě za to! 



Statistika

Hönliho cesta (nejlehčí normálka vedoucí ze Švýcarska)

čas na vrchol:  4 hodiny (od Hörnliho chaty)
čas z dolů: 5 hodin

Výbava

co bych doporučil:

na osobu: 2-3 litry vody, mačky – stačí turistické, cepín, helma, nepromokavé stopwind oblečení, rukavice, čepice výhodou, sedák, odsedka, termofólie

do skupiny: lano (30 metrů), 3 friendy, 3 expresky, utíkací smyčky - pro jistotu