Milý kolego,
Gratuluji ti tvému rozhodnutí pořídit si dívku. Tímto krokem jsi se dostal na důležitou křižovatku. Existuje několik variant tvého dalšího počínání.
První, podle mého názoru nejsnazší možností je, ponechat si dívku jen tak - na hraní. Nebezpečí tohoto kroku však může být, že se to tvé dívce brzy přestane líbit, uteče ti a už ji nikdy neuvidíš. Já jsem se vydal cestou druhou, zvláště trnitou. Rozhodl jsem se, vyplnit jí její volný čas činností smysluplnou a hodnou „celého muže“. Během letošní sněhové sezony se tak moje dívka stala plnohodnotným skialpinistou.
…není hezčího pohledu než na šťastnou skialpinistku
Přátelé, pokud se budete před pořízením dívky snažit najít nějakou vhodnou literaturu na téma „přerod dívky ve skialpinistu“, pravděpodobně neuspějete. Vhodnou publikaci jsem hledal po knihkupectvích ve vyhlášených alpských střediscích - a nic. Možná tedy s vděčností uvítáte pár rad od člověka, který se tímto problémem v současné době intenzivně zabývá.
1. MOTIVACE
S přípravou začni už na začátku léta. Ve chvílích, kdy bude tvé dívce to největší horko, nenásilně zaveď řeč na téma „jaké by to bylo asi na sněhu…“, měj připravenu nějakou motivační fotografii - jako třeba pár - on a ona, malují na neporušeném prašanu osmičku, nebe bez mráčku, v pozadí některý z alpských velikánů. Vyvaruj se fotografií zachycujících skialpinisty při výstupu!!!
nutné je azuro, prašánek, krátký výstup a dlouhý sjezd
2. KONDIČNÍ PŘÍPRAVA
Nějakou vhodnou, zábavnou pohybovou aktivitou se snaž o rozvoj kondičních schopností své dívky. Doporučuji společné vyjížďky na kole, horskou turistiku, běh. Při každém takovémto tréninku přijde okamžik, kdy dívku daná aktivita přestane bavit. Pak ještě chvilku pokračuj, ale včas přestaň. Kdy nastalo toto „včas“, musíš citlivě odhadnout - hlavně ne moc brzy! Při vašich společných zimních toulkách bude totiž potřeba, aby se tvoje dívka uměla občas „tak trochu kousnout“.
…tak například zdlouhavý výstup na Hochkönig cca 1600 výškových m. může přinutit nejen dívku, aby se tak trochu kousla
3. NÁKUP MATERIÁLU
Milý kamaráde, bude těžké ji přesvědčit, aby investovala nějakých třicet tisíc korun do něčeho, čehož krásy ještě nepoznala. Buď připraven se také otřást! Prvním požadavkem na materiál je, aby byl krásný! Druhým - aby byl barevně sladěn. Funkce výzbroje je pouze ve tvých rukou - ji s tím nezatěžuj. Hmotnost všeho minimalizuj! Výběru vhodné obuvi věnujte obzvláštní pozornost - jakmile se jí jednou udělá puchýř, může to znamenat konec. Nechtěj po ní, aby si sama pořídila základní bezpečnostní pomůcky - jejich význam bude jistě podceňovat. Chceš-li tedy, aby tě někdy vyhrabala anebo v opačném případě budeš-li chtít si ji později vyhrabat sám, kup jí to. Průhledný červený Barryvox je tak krásný! A pokud má batůžek žlutý, přeci jí nekoupíš modrou lopatu!
ke žlutému batohu patří žlutá lopata!!! /Gr. Vernagtgletscher, v pozadí Hint. Brochkogel/
4. NÁCVIK ZÁCHRANY ZASYPANÉHO
Tento nácvik musí vždy brát jako hru. Možnost reálného využití nacvičovaného sice nastiň, ale hlavně ji nezastraš. Při hledání schovaného pipsu nezapomeň přibalit nějaký drobný dáreček - osvědčily se malé kindr-čokoládky /ale zase bacha, aby ti moc neztloustla/, při intenzivnějším tréninku stačí kousek müsli tyčky.
5. ZÁKLADNÍ SJEZDOVÁ PRŮPRAVA
Před zahájením vlastního skialpinistického výcviku není od věci několik dní věnovat pouze nácviku a zdokonalení sjíždění s podporou vleků. Postupně se můžete pouštět i mimo upravené sjezdovky. Zpočátku vybírej takový terén, aby to dívce pokud možno šlo. S postupným nácvikem vybírej terén náročnější. Nejdůležitější je chválit, chválit a chválit. Ale pozor nechvalte pouze techniku jízdy ale hlavně „jak krááásně na těch lyžích vypadá“!
fotky jsou pro ni důležité, aby mohla kamarádkám ukazovat, jaká je drsňačka. /V pozadí západní - dost zledovatělý svah Wildspitze - tj. normální cesta/
6. JEJÍ PRVNÍ KRŮČKY
Při plánování prvních společných skialpových dobrodružství je nutné zajistit několik důležitých věcí. V první řadě je to dokonalé počasí. Musí být azuro, možný je sem tam nějaký ten mráček nejlépe ve tvaru něčeho roztomilého. Nedopusť, aby dívce bylo zima. Pro tuto eventualitu jsi to Ty, kdo má v baťohu nějaký ten svetřík navíc. Druhou, neméně podstatnou podmínkou úspěšného začátku je vhodný poměr výstupu ku sjezdu. Není vhodné, aby se dívka hned na úvod dozvěděla, jak to doopravdy je - půl dne do kopce, patnáct až dvacet minut z kopce. Nejlepší je, necháte-li se pokud možno co nejvýše vytáhnout lanovkou, poté absolvujete nějaký ten kratší výstup nezbytný k tomu, aby se vaší aktivitě dalo říkat skialpinismus a pak hurá dolů až do údolí. Pro výcvik mé dívky se pro letošní sezonu stalo naším hřištěm zejména okolí nejvyšší hory Tyrolska Wildspitze.
v listopadu je Taschachferner ještě dosti rozervaný, dívku si raději přivažte na špagát, aby vám neutekla…/50 metrů hluboko/
Protože jsem přesvědčen, že se jedná pro tvůj účel o ideální lokalitu, zmíním pár praktických typů. Tím nejdůležitějším je, že zde můžeš /ne, ty musíš/ využít metro a následné vleky, které tebe a osobu ve výcviku vytáhne bez námahy do značné nadmořské výšky. Od října do června zde máte volné pole působnosti. Kromě výstupu na samotnou Wildspitzi, který je jako jediný v oblasti dost frekventovaný, nabízí se celá řada nepříliš náročných, ale malebných cílů. Pro začátek můžete vystoupit třeba na Linker Fernerkogel, což je výlet asi na půl dne v bezprostřední blízkosti lyžařského střediska, výstup je docela krátký cca. 2,5 hodiny a sjezd je po ledovci je bezpečný a hezký.
Linker Fernerkogel focený ze sjezdovky- sjezd, případně i výstup vedeme po ledovci vpravo od něj
Tuto túru je možné doplnit o předchozí nocleh ve winterraumu Braunsweiger Hütte, kde dost možná budeš se svou milou jen a jen sám. Po překročení sedla Mittelbergjoch máte před sebou krásné, ledovcové skialpové eldorádo. Výstup normální cestou na vrchol Wildspitze není technicky nijak náročný /snad s výjimkou posledního, možná dost ledovatého vrcholového svahu/ ale také není zas až tak moc zábavný. Následující sjezd po ledovci Taschachferner je dost plochý, občas skoro až do kopce, avšak na podzim může být při nedostatku sněhu docela zajímavý.
sjezd po ledovci Taschach může být na podzim zajímavý a zábavný, průzkumník však nemusí být vždy On
Dalším tipem může být výstup na snadnou Peterson Sp., sestup po západním hřebeni /pěkný výhled do její sev. stěny/ a z prvního místa, kde už to půjde, snadný a dlouhý sjezd po Gr. Vernagtgletscher k Vernagthütte. Jako součást této túry nebo druhý den můžete vystoupit na Hochvernagt Sp., ze které je sjezd zpět k chatě dlouhý, krásný a realizovatelný až do června. Zpět do pitztálského údolí se můžete dostat třeba přes sedlo Taschachjoch, odkud je možný pěkný, dlouhý, osamělý, tak akorát prudký sjezd k chatě Taschachhaus. Dalších túr v okolí je nepočitatelně a ty, horský vlk a průvodce jistě najde pro svou dívku spousta dalších krásných cest.
7. VAŠE DALŠÍ SPOLEČNÉ KROKY
Nezapomeň, že pro tvou milou může být cíl cesty jiný než pro tebe. Zatímco ty chceš vrchol případně nahlédnout, aspoň do sedla - jako co že je tam dál, pro ni je cílem čajíček ve vytopeném domečku, nebo svařáček dole v údolí v iglúbaru.
to je pro ni cíl - vytopený domeček, čajíček, romantika /Winterraum Vernagthütte/
Túru nikdy nezapomeň večer zhodnotit, snaž se vždy nalézt co nejvíce věcí, v čem byla ona úžasná. Svou dívku hodně fotografuj - ráda se pak pochlubí svým kamarádkám v údolí, jaká je drsňačka. Postupem času se může stát, že začne být rychlejší než ty. Neváhej proto si ji přivázat na lano pod záminkou bezpečnějšího postupu. V neledovcových oblastech se toto však může stát terčem posměšků.
Milý kolego, doufám, že ti těchto několik rad pomůže udělat ze své nové dívky skialpinistu, nebo ze své staré dívky nového kámoše do hor. Každopádně vám v tomto přerodu přeji oběma hodně štěstí. Pokud se ti však tvůj záměr nepovedl a ona ti v průběhu výcviku utekla, nezoufej - nebyla tě hodna /případně jsi ji uštval/. Pořiď si novou a zkus postupovat cestou číslo jedna nastíněnou v úvodu.
Bomba! Fakt pěknej článek, asi chceš vyzískat pár pěkných bodů v nové soutěži Lezce.
Jo, a ještě k obsahu. Je to tak. Na všechno se musí pomalounku, polehounku. Nemám zkušenosti se skialpy, ale po několika zkušenostech (kdy dotyčná od toho nebezpečnýho šílence prostě utekla – nejspíše za usedlým úředníkem středních let), jsem volil variantu postupného přerodu v drsnou horalku (nezaměnit s oblíbenou Horalkou či dokonce Tatrankou!). Prvních pár let jsem málem předstíral, že ta lana a další podivnosti, která zabírají skříň, jsou na tahání auta. A dřevěné pikly na stěnách bytu že nejsou pozůstatkem vlastního mládí, ale dědictvím po nepříčetných předcích. Částečně tomu tak bylo opravdu. Pikl na hikorovém topůrku z roku 1900 jsem vskutku nepoužíval já. Začínali jsme letními výlety do Rumunska, Julek a na Slovensko. VHT, občas pro potěšení proložené jištěním. Do zimních hor na výlet jsem ji vzal až po pár letech. A jen přechod Roháčů. A se stanem, o záhrabech jsem jí radši ještě ani nevyprávěl. A před tím jsem si s ní dal přechod Pyrenejí. Letní, aby nedošlo k omylu. Jak postupně drsněla, zvyšoval jsem nároky (a dosaženou výšku) z Evropy ji natáhl do své oblíbené Asie, kde jsou hory ještě modré a bez lidí…
Trvalo to dlouho. Výsledek se záhy dostavil. Jsem usedlým úředníkem ve středních letech, ale doma mám strašlivýho tvrďáka, kterej za hory nepovažuje nic pod pět tisíc. Je schopná výkonů, o kterých jsem se domníval že jsou mimo lidské možnosti, a k ústupu velí teprve když pláču hrůzou, zimou a hlady…
Kdyz ja placu zimou a hlady s tou moji pri projizdce na kole, tak me oblikne a da najist, abych dojel domu. A to nejsem zadny usedly urednik stredniho veku. :))
(Na druhou stranu je pravda, ze obvykle to je tim, ze jsem rano mylne predpokladal, ze domu dorazime za svetla s maximalne o hodinu horsim casem, nez jezdim obvykle a ze se cestou do kopce zahreju.)
Ano Tomáši! Martina je vzácná žena! Navíc ví, co se sluší a patří, a tak jsem přesvědčen, že stejně jako Tě uměla vždy pochválit za vzorně založený uzlik ve spáru, tak Tě pochválí za pečlivě vyhotovený oběžník! :)
Ale pozor! Vídával jsem často ještě další typ. Taková je na lovu svého pertnera schopna neuvěřitelného. Při prvním sáhnutí na skálu v životě vylézt 6+, bivakovat dva dny ve skobách... Pak však postupně ONA zahájí výcvik. A pomocí knedlíků a povzbuzování mužské lenosti převychová Horského vlka v krátkém čase v domácího, obtloustlého ňufíka, jehož největší radostí je dávat pac a ležet na kanapi!
Tvůj případ také není ojedinělý, ale ty jsi vzácný muž. Většina z nás podobnou situaci neunese a od své drsanky utečou k nějaké usedlé dámě se zálibou v domácích pracech!
Ano. Leč znám i obtížně uvěřitelný příběh, ve kterém vystupuje muž - lezec a žena, která se vyjadřuje o vertikálním pohybu pouze v nápaditých vulgarismech. V průběhu společných víkendů muž stoupá k výšinám, žena brouzdá lesem. Večer pak spolu pravidelně družně (ve velice slušném tempu i objemu) popíjejí.
A na rozvod to už léta nevypadá.:))
Jo, Petře, jako bys popisoval nejednu dvojici kterou znám. V jednom případě dokone té úžasné ženě ani nevadí, že šílený otec hrubě zkazil obě děti a synci svižným tempem vzlínají jak dým v cestách obvykle slušné obtížnosti. Na svižné empo večer v hospodě ještě nemají věk, ale jak já vidím genetiku, tak to přijde...
Ano! Stejně jako prozíravý muž několikrát deně udiveně konstatuje :"Tobě to dneska ale sluší!!!" Prozíravá žena často zůstane "prostě ohromena" partnerovou mužností, statečností, dovednostmi...
I když časi se mění, a možná se najde dost mužů, kteří chtějí hlavně slyšet, jak jim ten svetřík sluší(???!)
Ono je také dost takových, co si najdou nějakou slabou a pokud možno nezkušenou žínku (a ne že by všechny byly slabé, ona taková ženská vydrží víc než chlap jen to často nemá vůbec zapotřebí) a tím, že se jí snaží v horách uhnat si hojej vlastní komplex z toho, že když jedou s nějakým chlapem tak jsou to oni co se vláčí jako poslední a neustále volají po odpočinku, zkrácení trasy, .......
S otazníkem ani s Lenkou nemohu souhlasit. Pochopitelně jsem vyzkoušel i tuto cestu. Možná jsem měl jen smůlu, ale nepovedlo se. Ale opravdovýho parťáka do velkejch hor jsem z průměrné česko - slovenské horolezkyně nikdy nedokázal udělat. Možná chyba v pedagogickém přístupu, nevím...
Z průměrné kotlíkářky z lyžařsko vodácké rodiny to šlo nepoměrně snáz. Možná až moc snadno. Po sotva desti letech základního výcviku je opravdu dost dobrá, má ten správný "tah na vrchol", dokáže hrát slovní fotbal i třetí den kdy nelze vylézt ze záhrabu, nikdy bych jí to neřekl, ale mám podezření, že toho unese stejně, jako malej jak! Z průměrné české i slovenské horolezkyně jsem po prvním vandru na trošku větší hory dycinky viděl už jen záda. Obě mi sdělily, že vršky na Pamíru jsou trochu moc vysoký, ale jinak to bylo fajn. Při pokusu o převýchovu slovenské jeskyňářky jsem dopad ještě hůř. Výlet na Kavkaz skončil ve vápencovém předhůří při mapování nově objevené díry.
Hele, lásko, jestli si dobře vzpomínám, tak od toho Pamíru (a to jsme ho většinu strávili ve Fankách!) jsi byla ochotná se mnou jet tak maximálně do Ádru. A za to, že nás nepustili na vysněnej vejlet (v podstatě na skalky) do Rakouska opravdu můžu jen okrajově. Tak tady nedělej nebohou oběť šíleného (bývalého) horolezce :-)
Ostatně, ruku na srdce, na Kavkaze jsme se věnovali Tvým prioritám, tedy skalkaření (no, uznávám, několikadéklovému, avšak v jediném případě i více - dvou dennímu). A na pořádnej kopec jsme se nezašli ani podívat. Já zase rád uznám, že nebýt Tebe, tak se nikdy do tak těžkejch cest nenaprsím - a už vůbec bych je nepřelezl. Ve skalkaření jsi tehdy byla fakt o nějakou tu třídu lepší! Ale já na hory obvykle nejezdil skalkařit.
Jasně, tloustnu, stárnu a prdlačku vylezu. Ale skalkaření opravdu nikdy nebylo mojí prioritou. A ruku na Tvojí mocnou hruď, kolikrát jsi od těch pěkných dob byla na velkym kopci? Ani jednou, že? A ty Pikosky s Jendou nemůžeš počítat, tam jste sice taky byli na treku, ale jinak jsi toho nebožáka celou dobu tahala jak štvané zvíře na laně za sebou po nějakejch skalkách. Alespoň Jeník tvrdil, že kdybys jej vzala na takovej výlet před svatbou, že si určitě vezme někoho jiného než dominantní masochistku se zvráceným vztahem k provazům :-)
A také hovořil něco o představě něžného probuzení, pozorování ustupující inverze v údolí se šálkem kávy před stanem než se vyrazí na túru... Místo toho jsi mu vnutila ovesnou kaši pod záminkou značné nutriční hodnoty a hnala ho na skalku, která byla olezle klouzavá a navíc jsi údajně zásadně vybírala čísla které Welzenbach neuvádí a tudíž Jenda neleze. Odporný surovče! Oblouznit nebožáka horskýho čundráka s jasnou představou co se v horách dělá a co je lezitelné a hnát ho do vápencový oblasti vyhlášený mnohadélkovejma cestama s překvapivě vysokými čisly u klasifikace. To se prostě nedělá!
Tak Jenda si stěžoval?!?
1. asi mu večer ukážu co všechno se dá dělat s provazy
2. nebudu ho s tebou pouštět do hospody
3. a už vůbec spolu kluci nepojedete do Tater!
Já mu dám štvaný zvíře...
Tak zaprvé: tušil jsem už dávno, že disponuješ nějakou sexuální úchylkou :-) To še jsi SM domina jsi se ale nepřiznala. I když z tvého vztahu k provazům jsem to mohl odhadnout.
A za druhé: jsi proklatě rychlá. Rozhodně se snažíš udržet "poslední slovo", žeano?
S odstupem jsem zjistil, žes vyvodila poučení a do Španěl jela s holkama, aby Ti manžel nerujnoval morál, výkonnost a kdovícoještě :-) Jak bylo, kde jste se flákaly? A hlavně co jste vylezly?
No dost toho lezení bylo ;) snad až se potkáme.
Jak tě lenochu znám pak k tomu dojde v klimatizovaném baru na pozadí příjemně reprodukované hudby - ve skalách těžko.
PS: Ve vyhřátém domečku (podle tebe) bylo nafoukáno asi 10cm sněhu a kdyby nedorazil německý kolega a nezatopil,zůstaly by tam i ty
3 st.C nad nulou -se slovy- přece kvůli tobě nebudeme platit poplatek za dříví.
No Krystofe, a mate po ptakach :) Je to sice napisane bravurne, ale mna by za taketo vyznanie cvicenka roztrhla jak zabu, a ta Vasa to myslim prave nasla, tak vela stastia!
Pěknej humor s nadsázkou podaný článek i fotky super. Jen ve skutečností je otázkou jestli za to
stojí plejtvat energii do toho co má v budoucnu
minimální naději na nějakou stálou zálibu.
Obecně převýchova v tomto směru nefunguje a nikdy nebude. Výjímky potvrzují pravidlo. Gratulace
všem kterým se to povedlo a vydrželo to více než deset let.Karel.
Jasně že vydrželo víc než deset let. Deset let trvala ta převýchova z vodačky, cyklistky a příležitostný VéHáŤačky v dost drsnýho horskýho drsoně. No, dle rady J.P. je nyní na mě, abych prchnul pod křídla usedlé paní se zálibou v domácich pracech :-))))
I my to máme víc nežli 10 let! Navíc moje spolulezka je citlivá duše, s pochopením pro primární mužskou potřebu-bejt jednička. A tak, když se začnu bát a nožky se mi strachem podlamují, mi citlivě nabídne, zdali bych se na tu cestu (na kterou samozřejmě mám! Jak jinak!!!) nachtěl pro ní, a jen a jen pro ní, z vysoka...
Já to nemusím lézt, a ještě se mohu opájet vlastní ušlechtilostí borce, který si odpustil výsostné potěšení z kilometrové 7 a leze čtyřku! :)))
Ano, i v Tvém případě oběť Tvého pedagogického snažení nelze označit jinak, než za vzácnou ženu! Je chápavá, krásná a chytrá. Navíc nejenom že s Tebou leze, ale je ochotná kvůli Tobě snášet Jílkovy snídaně (a neslyšel jsem, že by si stěžovala)!
Milý Jene (pokud Tě mohu konspirativně informovat)důvodem nezpochybnitelné svatosti Tvé drahé polovičky není Tvé pedagogické působení. Ve skutečnosti jde o vědecký zájem o komplikovanou psychosomatickou entitu jménem Jan Puš. Jde o projekt podpořený grantem ČSAV. Těším se na závěrečnou zprávu. Bude uveřejněna v červnové Montaně. V rubrice Pytel.
Milý Jene (pokud Tě mohu konspirativně informovat)důvodem nezpochybnitelné svatosti Tvé drahé polovičky není Tvé pedagogické působení. Ve skutečnosti jde o vědecký zájem o komplikovanou psychosomatickou entitu jménem Jan Puš. Jde o projekt podpořený grantem ČSAV. Těším se na závěrečnou zprávu. Bude uveřejněna v červnové Montaně. V rubrice Pytel.
Já to tušil!!! Což to přiživování na mé osobnosti nikdy neskončí!!! Kvantový fyzici. Psychiatři. Kynologové. Badatelé v oblasi paranormálních jevů... a teď se na mě bude habylytovát zas ňákej akademyk??? To mi ten fstup do unije pjekně začíná!!!! Vrrrr!
Neděs se, Jene. Petr nemá pravdu! Jak obecně známo, vědecké zájmy Tvé ženy směřují do jiných oblastí než psychologie a psychiatrie (a navzdory jejímu pedagogickému působení, bych si ji neodvážil podezřívat ani z toho, že by se právě ona, jakožto člověk z oblasti "tvrdé" vědy začala věnovat takové pavědě jako pedagogika). Sice ji mohlo působení v rámci AV opravdu hluboce zkazit, ale pokud si vzpomínám, ten titul za jména získala za jiný obor. Vzhledem k původnímu oboru se tudíž lze se domnívat, že se vrhla na bádání v oblastech mezivědních. Snad se v současnosti zabývá přísně utajeným výzkumem v oblasti mechaniky organismu, a zkoumá, jak je možné, že Tvůj ctěný skelet stále ještě funguje. I když, obávám se, v takovém případě, přijde věda o dalšího představitele. Vysvětlení se totiž skrývá v oblasti pranormálních jevů!
Převýchova v horách, to musí být sakrapráce. Jen to ale nepřehnat (třeba na skalách): "jéé, to je hezká cesta, nepolezeme ji? Prosím, prosím." (Samozřejmě já na prvním a o číslo těžší, než běžně lezu)
Skálolezení s partnerkou? Nejsem si jistý, zda jsem ten pravý, ale docela nějaké zkušenosti vlastní mám. A viděl jsem v okolí už také dost.
Je to zapeklitá věc. V horách je dívka odměněna (někdy!!!) pěkným výhledem, romantickými večery a nebo ten svištík z trávy jukne... Snášet utrpení umí ženy lépe nežli muži (nebo alespoň některé typy utrpení). A hlavně, takový společný výstup, či skialp je výrazně partnerská věc (kvalitní vztah posílí, špatný zničí).
Na skalách? Čistý skálolezec je tak trošku sám. Partnera potřebuje jako pasivního jističe a jeho zážitky bývají jen jeho zážitky (nejsou-li stejně zdatní oba, ale to se nestává). Nádherná cesta bývá leckdy v neromantickém, a někdy i ohavném prostředí. Dívky tam sedí na kameni, jistí, dávají pozor a jejich milý se snaží a smaží a je nervozní. Pak skončí a je a) otrávený, že to nešlo. b) nadšený a o ničem jiném, nežli o té Cestě, se nebaví. Tak či tak, jde s kamarády na pivo. Případně vyčítá dívce, pro kterou lezení je jen trpěný partnerův koníček, nebo doplňková zábava, že šidí tréning, málo se lezení věnuje...
Ale i tady cesta snad je. Velký Wolfgang Gullich mluvi o tom, jak rád leze s lidmi, s kterými je mu dobře a nemusí být zdatní horolezci. Oni jeho chvíli jistí v jeho těžké cestě a pak on toho druhého v lehké a jsou nadmíru spokojenín oba. Proč by tím spolulezcem nemohla být dívka?
Dobré je dávat přednost skalinám v romantických lesích, vodách a stráních. A občas se vytrhnout ze svého lezeckého tranzu a podívat se s kým to tady vlastně jsem.
tak jsem si pořídil novou partnerku, je skvělá, nádherná, milující , ale má jednu chybu. ona za to vlastně nemůže. její bývalý partner ji naučil lozit, paráde, že??? no ale on ji naučil lozit po překližce a nechal ji se do ní zamilovat. jak mám udělat aby se odmilovala od té hnusné umělé stěny??? o skále nechce ani slyšet. prosím poradtě zoufalci, jak na to...., díky.
no ona je překližka už ted težce dostupná, protože se stěna bude zavirat. ono kdo by tam taky chodl kdřžy muže být na skále ( jen ta moje polovička by tam chodila :-) )
Hmm, myslíš že to projde? A jak vokecat když tam padaj takový ty mokrý ty... a že věčně nefunguje klimatizace? A taky by musel jezdit poblíž vápenek aby bylo ve vzduchu realisticky bílé prašno...
Řekni, že je to virtuální realita! No - nevím, nevím...říkáš, že není blbá? Tak to asi prokoukne! Zejména, až jí komářisko zatne zoban do něžného zadečku. Postupně rozebírat tělocvičnu, aby si ani nevšimla, že už je venku? To by se ale zase mohl cítit dotčený správce... Těžko radit, věru!!!
No rada bych ti poradila, alespon jako zena. Zacinala jsem lizt na skalach a ucarovalo mi to. Umelou stenu beru v zime jen jako nucene zlo. Tak to proste zkus, vyber peknou lokalitu, dobre pocasi, atd. Vychval skalni lezeni do nebe. Hlavne at se moc nenudi. Dobre je zacit lizt lehke cesty, at se v tom netrapi, ale ne zas tak lehke, aby z toho mohla mit dobry pocit. A prosim tebe nervi na ni. To uplne nesnasim. Kdyz me nekdo nuti lizt cesty na ktery nemam a jeste mi nadava za to, kdyz mi to nejde. Chce to chvalit, ale ne moc pruhledne, zase nejsme blby. Mohlo by se ji t libit, ne melo by se ji to libit, pokud ne tak jsem bud divna ja, nebo ona :-)
A vyvaruj se chyby, ze ji hnedka ze steny vytahnes do nejakyho komina nebo na sokola. Devce, ktery za mnou prelezlo sestku po listach, tak se tvarilo nastvane, kdyz jsem ji nahnal do ponekud exponovaneho ale jednoducheho sokolika a nutil plazit se krasnym ctyrkovym kominem. Lezeni ve sparach jsem ji jeste radsi neukazoval.
Clanek je napsany perfektne, akorat "fotky s divkou" mohly byt lepsi - resp. stacil by jiny vyrez. :-))) Ad samotny vychovny postup - obecne asi dobre funguje, sam jsem pouzil zcela opacny, tj. zacit od veci narocnych a prechazet na pohodove... funguje to take :-)
Milá Malá prdelko! Moc si to nemaluj. Muži jsou zvířata! Nalákají tě na lyžařský výlet a tam tě budou nutit DOOPRAVDY lyžovat! Tvá malá prdelka v nich vyvolá ty nejstrašnější temné pudy a OBLEČOU jí do tuhých kalhot a budou tě nutit, stydím se to říci, ale sportovat!!! A večer, v chatce, až se něžně přitiskneš a zašeptáš: "A čo mi naučíš teraz???" Budou už chrápat...
Zdravim prevychovavace divek na skialpinistky!
Tak to uz je druhy clanek na netu ktery jsem k tomuto tematu nahodou objevila. Opet jsem se velmi pobavila. Jak koukam, tak u muzske polovicky je takovy navod velmi oblibeny (i kdyz mne to spis prijde jako nove "oprasena" stara moudrost chytrejsi muzske populace). Trochu je mi ale lito, ze slecny v tomto textu vypadaji sice jako nězná, ale spise nesamostatna naivni a absolutne nesportovni stvoreni. Rekla bych, ze realita v dnesni dobe byva i trochu jina. Asi bych to cele zjednodusila: mela-li divka vztah ke sportovani uz drive (napr. neco delala, navstevovala sport. oddil) ke skialpinismu ji premluvite snadneji. Je-li aktivni, co se tyce sportu, i v soucasnosti: cvici, hlida si postavu a zvlaste lyzuje-li dobre a rada (a takovych je vcelku dost)ke skialpinismu ji premluvite snadno. Nema-li vsak v lasce prilisny pohyb, nerada se poti a sportovat ji proste nebavi- tak jako kazdy narocnejsi pohyb bez extra smyslu ji nudi nebo v ni vyvolava odpor (coz takove slapani obcas je)...tak to asi nema cenu lamat pres koleno. Napr. moje maminka sportovala a v duchu trpela jen kvuli tatovi, aby byl doma klid.
No a to same plati i u muzske populace, ne? Kolik chlapu a chlapcu sportuje jen ocima, popr. s pulitrem:-))?
A kdyby nekdy takove sporotovnejsi typy, mely cekat na nejakeho "prince skialpinistu" az si precte navod (nejsem sama, verte-neverte je nas vic, ale nedavame o sobe vedet jako panove), tak by asi skialpovaly leda ...., ze by si jich konecne treba v 60ti nekdo vsiml?
Mejte se a lepe se vybirejte- podle toho co chcete!
P.S. Jeden priklad za vsechny, ze holky nejsou zadny truhlici:
Kolik holek se mota kolem koni? A kolik je tam kluku? Intenzivni jezdeni a vsechna prace kolem mi prisly vzdy daleko unavnejsi (fyzicky i psychicky) nez nejake slapani. Pred dobrymi jezdkynemi tedy smekam.
Ahoj Happinko,
na jednu stranu máš pravdu, že přemluvit někoho kdo má kondičku je snažší. Na druhou stranu je něco jiného fitcentrum, tenis a vyklusání v krásném podvečeru nebo jezdectví (a podobné způsoby pro zisk kondičky) a něco jiného jsou hory. Tam většinou nejde moc couvnout. Tam nejde otočit se a jít do tepla, kdy se zachce. Myslím že v duševních pochodech je to někde úplně jinde, zvláště když se začne kazit počasí...a o tu psychiku jde a to je to co se tu "vychovává"
Snad jen tak-jen můj názor. Přeju hezký den...
PRO RADOŠKA: Ahoj Radošku, souhlasím s Tebou, že hory nejsou fitko-teda nemůžu to posoudit, protože jsem ve fitku nikdy nebyla, ale vím, že opravdu platí moudrost, že v horách poznáš jaký kdo je. Ale taky si myslím že, povahu a zájmy máš už v době partnerského chození většinou z velké části utvořenou (teda nezačínáš-li moc brzy). Moc nevěřím na převýchovu, zvláště v pokročilejším věku se ti „staří psi už špatně učí“. A taky, ti co už něco dělali (i třebas jen chodili do skauta, běhali apod.), se už museli někdy kousnout a moc dobře si to pamatují. Taky pěkný den.
"vypadaji sice jako nězná, ale spise nesamostatna naivni a absolutne nesportovni stvoreni"
Kde jsi se to docetla? Zminili jsme v diksuzi hodne zenskejch, ale ze bysme si o nich mysleli, ze jsou nesamostatne, naivni a absolutne nesportovni? Proc bysme je pak brali s sebou na skaly a do hor, kde na nich zavisi nas zivot?
Nesrovnávej jezdectví a lezení, sám jsem jezdil dost let a dle mého názoru je tam tolik holek jen proto že většinou jsou zblblí do koní nebo do toho chlapíka ce vede oddíl. Kluků je tem méně protože prostě dnes nejsou koně v kurzu a né proto že by to byla nějaká tvrďárna. To můžeš stejně argumentovat tenisem - když to chceš dělat pořádně tak to bolí ale to všechno.
Vím že ženský nejsou žádný vořezávátka, jak v kopcích tak kdekoliv jinde, ale nepotkal jsem moc takovejch, který bych chtěl mít s sebou v kopcích místo chlapíka když jde do tuhýho.
Myslím že téma: muži x ženy má velkou naději převálcovat svojí nosností i mg!!!!! Potenciál tu je! Abych přešel od slov k...slovům:
Ženy jsou odolnější nežli muži ve schopnosti snášet pasivně utrpení. Tak se to říká, pozoruje a má to biologickou logiku.
Ženy sice rychleji propadají psychickým rozladám, ale ve skutečně krajních situacích bývají často klidnější a rozvážnější.ˇVe smíšených horolezeckých družstvech často přežijí malér právě ženy (což se dá vysvětlit samozřejmě různě!!!).
Žena často má (samozřejmě nejde paušalizovat!) oproti muži, jako partner jednu výhodu: Právě že nemusí být Alfa. Muži se prosazují, hádají se o trasu, jištění, strategii... a to je horší, nežli když se "jede" podle jednoho, i když třeba jeho rozhodnutí nejsou vždy ideální. Muž se ženou se vrátí z bouře sice třeba delší trasou, ale dřív, nežli dva muži, kteří se v té době ještě stále hádají zda zabivakovat, jít tudy nebo tamtudy...
Ale jsou samozřejmě ženy Alfa a muži, kteří se nechávají řídit!!! To popsané je jen častější vzor chování vypozorovaný léty.
PRO HONZU PUŠE: Ahoj Honzo, moc ti děkuju za příspěvek. Máš pravdu, že z 95 % strašně oceňuju být Betou. Bohužel někdy to nevyjde a musím se stát na chvilku Alfou - ale to je fakt buď nutnost a nebo už zoufalství (což je horší)J.
PRO BÉBÉ (B.B.): Tak Bebéčko, fakt netuším, kde jsi jezdil, ale prošla jsem si 2 stájemi a všude jsem byla se samými ženskými (občas s jedním, dvěma chlapci, do kterých se nikdo nezamiloval (bylo jim tak 15J)). Samy jsme si koně jezdily, trénovaly, obsedaly, v létě dělaly seno, oves, slámu – pořád se někam stěhovaly balíky, něco těžkého se zvedalo, vozilo, stavělo, hodiny pro veřejnost a ve volném čase trénovat a jezdit a jezdit koně. Často jsem se ptala, kde ti mužský jsou, když je u koní tolik dřiny a o zážitky není nouze. Ale protože jsme to chtěly dělat, tak jsme se musely kousnout od začátku – koně nečekaj, jako lano co si hodí člověk do skříně nebo lyže ve sklepě, až bude zima. Kdo byl slabší povahy a chtěl se jen mazlit s čumáčkama- nevydržel. Možná že ta dřina nebyla tak hrozná, jako fakt, že nikdy nekončila. Tak jsem to jen chtěla uvést jako příkad, že i ženy jsou podobně zapálené (i když jinak) dokážou na sobě pracovat a nejsou jen hledačky kindr čokolády a obdivovačky sebe samých na fotkách. Proč pak, tedy, někteří horští vlci shánějí „baby do nepohody“ např. v hospodě a pak je složitě převychovávají, když je to daleko jednodušší? Co se týče „tuhýho stavu“- v tom případě bych spíš uvítala pořádného chlapa po svém boku (no, tak dost- to trochu přeháním, co? Neber to osobně osobněJ)
nuz ja ti neviem, ty hovoris, ze zeny od koni su drsne a urcite by vydrzali a nevies preco tie svoje hladame po krcmach
problem je v tom, ze si neviem predstavit prichod do najblizsej koniarne s otazkou, nechce te byt niektora skialpinistkov?
a este dodatok, ta moja je prave od koni, a naozaj vydrzi neskutocne vela, ale ako sa zistilo, bud moze jazdit alebo vrhnut vsetky peniaze do vystroje
skoncilo to kompromisom
lyzujeme na vlekoch a ja uz roky slubujem, ze pridem vyskusat kone. vzdy ale skoncim v sedaku :o( alebo ;o)
PRO JÉČKO (J.): Ahoj Jéčko, těší mě, že si taky myslíš, že jsou dívky samostatné nenaivní a sportovní. Že ty jsi to pořádně nečetl? Proto jsem Ti vybrala některé krásné pasáže pro zopakování, ale neboj se, nechci tě zlobit, jen trochu nahlédnout na to, jak to zase vidíme my (dala jsem to číst i jiným slečnám-dost se bavily). Tedy začínáme: „aby byl materiál krásný a barevně sladěn, funkce výzbroje je pouze v Tvých (tedy partnerových) rukou“-jéje to bychom tomu daly, chlapci si někdy neumí koupit ani boty (o ostatních nákupech ani nemluvně). Podle tohoto „návodu“ musíme být (já a mé kamošky pochopitleně) dost divné baby. Kupodivu si výbavu nakupujeme samy (někdy i spolu) a dokonce podle účelu. A teď se podrž, ještě k tomu i bez ohledu na barvu. Nebo třeba tohle – fakt dobrá rada: „vybírej terén, aby to dívce šlo, nehodnoť techniku, ale jak krásně tam vypadá,“- to bude dívka koukat, jak se bude pěkně vyjímat na sněhu po hlavě dolů v nějakém žlabu J. Ale tohle se mi líbí nejvíc: „nechtěj aby si sama pořídila bezpečnostní pomůcky (koupí asi zase partner, který je však často sám ještě nemá), nácvik hledání lavinového přístroje veď jako hru – např.hledej kindr čokolády“ (fajn hra, znám z dětství (6 let), taky jsme ji hráli s tátou na horách -vřele doporučuju), protože lavinová situace si pak vybírá podle pohlaví a krásy (to tam teda není, ale docela by se tam hodilo, ne?). Jasně, určitě má být celý článek vtip – teda, počkat, pevně doufám, jinak pak –no, potěš. Protože občas nám to tak přijde. Diskuzi jsem sice částečně pročetla, ale pak se týkala nějaké soukromé koresponcence, to jsem nebrala v potaz. Do hor si asi ženský berete jen proto, že bez to nich není ono, ne?
Protoze oba dva aktery(autora i stastnou skialpinistku) velmi dobre znam a mam je moc rad, muzu zodpovedne rict, ze jde o velmi milou nadsazku, ktera snad nemuze zadnou rozumnou divku urazit. A na zaver hapyjend - ti dva se spolu v brzke dobe prolyzuji az ke svatebni ceste. Tak jim touto cestou preju hodne stesti a jeste mnoho krasnych dni na horach.
No to my jim blahopřejeme!!! Až na svých cestách nějakým horstvem potkají stařečka za stařenkou, zvolna do kopce funící, tak jsme to asi my. Můžou nám dát Tatranku a vyfotit si nás do zbírky kuriosit hor. Jsme zvylí... Honza+Helena
PRO VŠECHNY: Skvělé! Mám radost ze můj komentář vyvolal trochu jinou diskuzi, než jen samé chválení autora. Někdo Vám mužským musí taky přece občas oponovat, ne? Trochu Vás pozlobit? Nechci, aby se ta diskuze zvrhla na téma rozdíly mezi ženou a mužem (protože to sem nepatří), takž k tomuto tématu už nic psát nebudu.
PRO TONÍKA: Neboj, my se nehádáme. Jen chci chlapy trochu pozlobit a poškádlit, aby si o sobě moc nemysleli… Asi bych se měla pokusit napsat něco taky k převýchově skiaplinistů mužů (jenže mám práce dost i tak a ženský to určitě zvládnou i bez návodu). Jednou se mi to už povedlo a na příští rok mám hned tři zájemce.
Veľakrát ani nezáleží či je to muž alebo žena. Len aby milovali hory a v horách sa človek vždycky ukáže aký naozaj je. V horách som stretol toľko ľudí niektorých by som síce najradšej nakopal dozadku, ale je aj pár takých z ktorými si rozumiem. Vydeľ som ako sa na obyčajnej štvorke skúsený muž doslova rozpľakal a dostal dolu vďaka žene a vydeľ som aj to isté úplne naopak. Hory sú najlepší spôsob ako poznať skutočných priateľov. Inak je fakt že športovo založené dievča sa dá do hôr ľahšie ukecať. Nakoniec jeden príklad prehovoril jedného dlhoročného známeho či by nešiel do hôr aj trochu skúsiť liezť, mimochodom profesionálny športovec ale v horách to nezvládol. Vadil mu dážď, zima, aj sneh (iba 5 minút v septembry v Tatrách). Od tej doby ho maximálne ukecám na umelú stenu v vihriatej hale. Je to jedno či je to muž alebo žena.
Joj, jsem nadsena do skialpinismu a vazne by Te to nestalo moc usili, me na nejakou turu vzit. Jen bych potrebovala vybavicku ... ani nemusi ladit!!! Tak kdyby se nahodou chtel nekdo otrast ... :)
Nádhernej článek :-))) Ten kdo by se chtěl otřást, tak se nůže otřást i pro mě, jen ne skialpy ale snowboard :-)) A sněžnice, nemá někdo sněžnice na chlápka 180 vysokýho a 90 kilo těžkýho :-)))
Mluvi z Vas nezkusenost mladi. Ta cesta je svudna ale slepa a vede do pekel. Po 15letech klasik by rekl dvojnasobne naklady a polovicni sranda. Idealem je zenuska ktera Vas v patek laskyplne vyhodi z domu s poznamkou koukej mazat za tema klukama je musim uklizet a chci si neco uhackovat . A v nedeli vecer na vas ceka se svickovou, pivem a programem televize.
Ale je to krasne byt tak zamilovany, gratuluji.
Asi z tebe mluví zlá zkušenost.
Ale máš asi pravdu. Naopak to platí taky tak. Ten můj současnej až tak moc neleze. Jen nečeká s večeří. Škoda! To by chtělo "výchovu..."
Myslím, že jste před "....postupným přerodem..." přeskočili jednu důležitou část - výběr dotyčné. Kdysi paní Halina Pawlowská napsala do STORY článek s názvem "Jakého si vybrat muže - přehled typů". Pokusil jsem se jí odpovědět něčím podobným "Proč netřeba si vybírat ženu", ale je to i o něčem jiném :
Vážení pánové,
ze STORY jsme se dozvěděli, že v Čechách je tři miliony osm set tisíc mužů. Protože žen bývá obvykle z celkové populace 51 – 53 %, máme tedy na výběr o sto padesát až tři sta osmdesát tisíc dívek (doporučuji hledat od patnácti let výše), žen, paní nebo vdov více než ony. Vypadá to, že jsme na tom o něco lépe. Nejsme. Nejsou totiž kolem nás, jsou s námi. Aniž to chceme, aniž jsme si je vybrali. Jsou. A vybráni jsme byli my. S tím se nedá nic dělat. Můžeme si snad přiznat, že se nám to i někdy hodí. Nemohu si zrovna vzpomenout kdy, ale někdy snad ano.
Nemusíme je nikam zařazovat, tak jak to dělají ony s námi. Naše orientace je jednoduchá. Všechny jsou stejné. Jde jen o to, poznat je. Jedna je široká, druhá tlustá, třetí obézní, čtvrtá se trápí celulitidou, další je plnoštíhlá nebo kredenciózní. Jsou i hubené nebo štíhlé, ale to jen do věku, než mají vše jisté a přestanou o sebe dbát. Mohou být i dlouhé, vysoké nebo malé. Někdy dojde k nevhodným kombinacím těchto tělesných proporcí, ale hoďte kamenem …, vždyť na příklad výška je jedním z mála fyzických znaků, které se dají změnit.
Jak jsem již prve uvedl, jde o to poznat je. To se může po tělesné stránce například podařit, když si je sami pozorně prohlédneme. Nejlépe v koupelně. Rozvážeme různé tkanice, povolíme háčky a rozepneme knoflíky nebo zipy, které je drží pohromadě. Když jsou již jen ve své kůži, zjistíme obvykle, že přestávají být ve své kůži. Pro úplné poznání musíme pokračovat. Vyvětráme parfémy a tělové spreje, sejmeme paruky, a příčesky, odstraníme zbývající šperky (mohou být kdekoli, v případě piercingu i uvnitř), odbarvíme vlasy a ochlupení, setřeme líčidla, odlepíme řasy, Body Wonders, umělé nehty, odstraníme tetování a vyměníme vodu ve vaně, abychom zjistili, co nám tam vůbec zůstalo. Teď už nezbývá, než si prohlédnout zbytky na dně. Mohli bychom totiž najít jizvičky po plastických operacích prsů, krku, břicha, očí, uší, tváří, vrásek, lýtek, stehen nebo nosu. Tuto zdánlivě zbytečnou činnost provádíme proto, abychom se po případném narození potomka nedivili, jak mohla naše krásná žena něco takového povít, když je přece tak fyzicky dokonalá. Protřeme-li si oči, můžeme zjistit, že máme ve vaně gaje, nebo že jsou všechny stejné. V obou případech – provádíme-li tuto činnost poprvé – se zamyslíme, zda má cenu pokračovat v poznávání, nebo se již můžeme s nálezem – osudem – smířit.
Jsme-li puntičkáři, pokračujeme pátráním v duševnu. Nejprve ve svém. Musíme si ujasnit důvody a důsledky svého konání. U začátečníků může být důvodem nejistota, jsou-li pravdivé informace posbírané od otce, kamarádů a přátel. U pokročilých pak neutuchající optimismus, že všechno je jinak, nežli se již několikrát přesvědčili. Co se týče důsledků, zjistí začátečníci, že informátoři měli pravdu. Pokročilým optimistům hrozí pouze skepse.
Abych zjednodušil cesty k poznávání, uvedu několik, všemi generacemi zjištěných pravd. Ženy jsou již od matriarchátu vedeny snahou zajistit pokračování rodu. Způsoby se mohou různit, ale všechny si budou pamatovat, že „ …už mi maminka říkala …“ . Nejen pamatovat, ale budou se i podle toho chovat. K prvním příznakům patří věty začínající: „ měli bychom …“. Sami si můžeme doplnit pokračování – vymalovat, koupit, opravit atd. Nedejte se zmást, byť bylo použito množné číslo, týká se činnost pouze vás. Dalším příznakem je rozdělování prací a zájmů na důležité a nicotné. Které jsou které je nasnadě. Hromadění majetku je již jen na dokreslení stavu. Obvykle pak proto, „ … aby chudinky děti něco měly, až nás opustíš … „. Nezkoušejte nabídnout možnost, že dáte například každý své oblečení na hromádku a komu bude něco chybět, tomu se dokoupí. Neobstojíte. Vše již bylo předem rozděleno na důležité - a to vaše. Touto problematikou se již před časem a lépe zabývali pánové Werich, Horníček a Plzák.
Zvláštní kapitolou by mohlo být myšlení. O tom, že jste detailisti a děláte rozdíl mezi hloubkou, šířkou, délkou a výškou ( stojící strom je vysoký – ležící dlouhý a kdo si to má vlastně pamatovat ), vpravo a vlevo, dolů a nahoru, není třeba pochybovat, zejména při otázce na odbočení a následné zajížďce . Ženy přece nemohou přemýšlet o všem, na co se zrovna zeptáte. Musí myslet na spoustu jiných, důležitějších věcí. Nedivte se proto, že upadne-li ženě dítě a zároveň peněženka, jednou zvedne jako první dítě, podruhé peněženku. Nepomůže vám ani zabrousit na jejich území poukázáním na to, že jejich matka a její matka praly na valše, zatápěly v kamnech a na nákupy chodily pěšky a přesto neznaly pojem „ obědovečeře “. Jako odpověď se dozvíte, že byla jiná doba. Nerozumíte tomu? Nevadí. Odpověď jste dostali. Organizace jakéhokoliv druhu je jejich nejsilnější doménou. Zrovna tak, jako ztráty. Pomineme-li obligátní ztráty klíčů nebo peněženky včetně dokladů, je zajímavým okamžikem ztráta myšlenky. Jen si vzpomeňte na okamžik, kdy přijdete domů a vidíte všude rozmístěné věci tak, že byste to ani v tanku nedokázali. Přitom to začalo naprosto jednoduše. Žena pojala úmysl vyluxovat. Sklonila se k vysavači a zjistila, že potřebuje ostříhat nehty na nohou. Jen co našla nůžtičky, vynořila se odkudsi z dáli, již odsunutá myšlenka – nastřihnout si na šaty. Když vzala do ruky látku ( pochopitelně byla až vespodu ) ,uvědomila si, že ještě nevyprala. Při zvuku vody ji přepadlo silné nutkání. No od rána se ještě nezastavila a tak neměla čas si dojít. Teď, vsedě, si říká, „ že se na to nevykašlu, udělám si alespoň kafe “ . Jen co si k němu sedne, přicházíte pochopitelně vy. Když to vše kolem sebe vidíte, jediná věc kterou nesmíte udělat, je, zeptat se své, ( jeho, její ) uondané a psychicky vyčerpané ženy, co vlastně celý den dělala. Bylo toho na ni moc. A vy se v práci flákáte. Proto vám taky několikrát volala, co máte koupit, zařídit nebo kam máte zajít.
Proti těmto drobným ztrátám myšlenek ženy úporně bojují. Všimněte si například dvou kamarádek, které spolu rozprávějí. Jedna hovoří a druhá napjatě poslouchá. Ne, ona vlastně neposlouchá, jen čeká na příležitost, až se ta první nadechne, a tak vznikne prostor, aby zahájila svůj vlastní monolog. Ale pozor, v tom okamžiku je kruh uzavřen. Ta druhá už začala čekat.
Myšlenka je potvora, která se většinou jen tak mihne nebo je vytlačena druhou myšlenkou, a proto je dobré vše za čerstva sdělit dál. Jdete-li krajinou, a kolem se třpytí čerstvě napadaný sníh nebo kapky rosy, má žena pocit, ( ona to chápe zřejmě jako poslání ), že vás musí na každou z těch krásných věcí upozornit zvlášť. Zná vás, jste přece úplně slepý. Ještě lepší, než tu vzácnou, prchavou myšlenku sdělit, je ji umocnit. Nejlépe na druhou nebo na třetí, a to podle známého přísloví – sdělená radost, dvojnásobná radost. Tato scénka vypadá takto: o půlnoci, nebo nejlépe ještě později, vás probudí telefon s tím, že si synek u babičky zlomil nohu, ale že je vše již v pořádku a ona vlastně volá, abyste neměli starost. Tak pozdě volá proto, že stejně nejste dřív k zastižení a předtím se nemohla dovolat k sestře, Růženě a švagrové. Nemůžete sice nic ovlivnit, ale alespoň nemáte starost, i když do rána neusnete. To nic nemění na tom, že ona už dávno spokojeně spí s vědomím, že splnila co si předsevzala.
Mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale máme přece něco ve vaně. Pedanti se budou snažit o porovnání s hodnotou součástek odložených vedle vany, ale je to zbytečné. Stav je daný a neměnný, nevyberete si. Posbírejme proto to, co ve vaně i vedle zůstalo, vraťme vše na původní místo a buďme rádi, že jsme rádi.
V koupelně totiž obvykle visí i zrcadlo.
Jestli jste dočetli až sem,a něco si z toho vezmete, tak si ušetříte mnohá překvapení - na skále, na vodě, na lyžích, na kole i jinde
Super clanek, zasmala jsem se jako nikdy. Totalni pravda, ucastnila jsem se podobneho vycviku, aniz bych vedela, ze tato strategie byla vyuzita. Nyni jsem naruzivy skialpinista, ktery se nemuze dockat zimy ! Proto vycviku zdar... at nas je vic :o)
(Pro zensky, ktery povazuji autora za samce alfa a podobny hlody, holky - ktera z vas nepouzila jinou strategii na muze pri jinych cinnostech ?)
Registrace
Metodika
lezec.cz
Milý kolego, 
GPS a mapové aplikace