Do dnešního deštivého dne navíc dorazila tato zpráva. Se zármutkem Vám oznamujeme, že Vláďa Slouka již další reportáž ze Saska nenapíše.
Plně žil lezením, měl rád pískovcové skály, které se mu nakonec staly osudnými.
Vláďa Slouka - Houmy
Až budete sedět na vrcholu skály a hledět do kraje, věnujte mu tichou vzpomínku.
--------------------------------------------
Při své poslední návštěvě Saského Švýcarska Houmy fotografoval na předskalí Kleinen Gans, kde uklouzl a následný pád do jednoho ze severních komínů nepřežil.
Pavel Slouka a Jiří Všetečka LKP
(Doplněno 5. června 2005)
--------------------------------------------
Doplněno 5. června 2005:
Včera, když mně Jirka volal, že na LKP píšou, že Houmy už není a že to dává na Lezce, jsem nevěřil, fakt Vláďa Slouka? Houmy? Do teď jsem otřesen.
Minulou neděli jsem si plnil sen z mládí a podle Houmyho článku jsem stoupal údolkou k vrcholu Höllenhunda v Rathenu. Na vršku v nové knížce vidím čerstvý zápis z půlky května od Houmyho. Večer dávám na foto dne pohled do hlubin Talwegu. V pondělí mi Houmy v reakci na fotku posílá do fota dne Slanění údolkou Höllenhunda. Vyměňujem si maily. Houmy v pondělí 30. května 2005 píše:
"Paráda!! Lezl jsem Talweg asi před 14 dny, ale přesto ti to závidím!! To je tak krásný polezeníčko!! Juj! Zkus si někdy hned vedle údolky dát Gelbe Kante. Velice podobný lezení, první kruh v 50ti metrech (třetí od Violette), hafo smycí a expozice jak prase! Bez hvězdičky, ale minimálně jednu by zasloužila! A Herrenspartie to je kapitolka sama pro sebe. Poprvé jsem ji lezl direkt a to je vůbec pošušňáníčko. Škoda, že jsme se nepotkali! Byl jsem teď v Rathenu 4x po sobě, ale zrovna tento víkend jsem trávil na Lorenzsteinech. Das ist Schade! Ale ono to vyjde!!
Pošlu ti tak do týdne ještě jednu pěknou fotečku z Helepsa. Nebo ji pošlu hned a pak ji tam třeba někdy šoupni. Tak Staniku, až pojedete do DDR tak dej vědět, konečně si spolu zalezem. Snažím se letos do němec jezdit častěji, zatím mám asi 70 cest. Lezli jsme i za pěkný kosy, slunec, vítr a -10 stupňů! Brrr, ale když je chuť... Bohužel měsíční viróza a zápal plic mě trochu přibrzdily, ale už se zase pomalu rozjíždím.
Měj se, užívej si lezeckého počasí!
Houmy."
(Fotka, kterou mi poslal hned, je ve fotu dne zde.)
Ještě jsem mu v pondělí odpoledne volal. "Jasný Stáníku, já jsem teď v Sasku skoro pořád, až tam příště pojedeš, určitě mi zavolej, musíme si spolu zalízt,..."
Houmyho jsem znal jako kamaráda, který svou radost z pohybu ve skalách rozdával, čišela z něj vždy pohoda, optimismus. Výborný lezec, znalec písků, kamarád na laně i analytik duše sólolezce a motor dětského lezení - tedy závodů série Lanex Cup.
Měl spisovatelského ducha tak viz seriál na lezci, ale i spousta článků v Montaně.
Mám ke zpracování ještě jeho další článek ze série Saské sedmy. A musím taky napsat zprávičku do anglické verze, už se ozvali kamarádi ze zahraničí, jako třeba Gábor z Maďarska, který Houmymu vzkazuje: Have a good sleep, Houmy! We'll meet in the Hell before long. And don't forget to put my beer into the fridge, please!
Standa
Jedno z posledních slanění Houmyho z Höllenhunda v Rathenu
Krucinálfagot ježišmarjá Houmy, cos to proboha kde dělal? Kdo nám teď bude psát o pískomilech a saských sedmách?
Zpráva na www.lkp.cz je velmi strohá:
=========================
Se zármutkem Vám oznamujeme, že Vláďa Slouka již další reportáž ze Saska nenapíše.
Plně žil lezením, měl rád pískovcové skály, které se mu nakonec staly osudnými.
Až budete sedět na vrcholu skály a hledět do kraje, věnujte mu tichou vzpomínku.
==========================
To je teda zpráva fakt na hovno.
Díky kluci, že jste sem ten článek přetáhli.
Kromě souvisejících článků z Houmyho seriálu o saských sedmách bych ještě připomněl vynikající fotoseriál Pískomilové http://www.lezec.cz/clanek.php?key=3634.
Ach jo....
na lkp je k tomu jeden kometář...:
" Při své poslední návštěvě Saského Švýcarska Houmy fotografoval na předskalí Kleinen Gans, kde uklouzl a následný pád do jednoho ze severních komínů nepřežil."...
chjo... c(_)... :_o(...
Petr
Až budem sedět nahoře na těch krásných věžích, určitě budem vzpomínat.Lehnout si do písku a mžourat do nebe...na Tebe,jak se válíš v peřinách beránků...
Houmyho jsem potkal dvakrát v životě a i to stačilo, abych si teď přál, aby byl býval umřel až po mně:-(
Neberte to prosím jako reklamu, prostě asi jedny z posledních fotografií, ze kterých se na vás Houmy zasměje, najdete na http://www.lezeni.wz.cz/
Sbohem Houmy!
Houmyho Saské sedmy,článek o Liliensteinu,prohlížíme,dumáme,bojíme se (koupili jsme i přilbu),těšíme se.A minulou neděli jsme si v Ostrově přivstali,nábližkou do Saska,dlouhatánský traverz na štand,lechtání z expozice na pytlíku,Ivana vyráží-trochu nesměle ze začátku-ale pořád vzhůru,pak už jen slyším veselé pozpěvování,smyce,kruh,neskutečné lezení v položené plotně.Další traverz,koutový spárky na vrchol.Jedna z nej nej nej cest v mým dvacetsedmiletým lezeckým životě.Na vršku si užíváme radosti,děkujeme Houmymu,že nás sem svým článkem přivedl.Díky vole,i při dalších saských výletech budeš s náma. marťas + ryba Zebedee
Ted jsme se vratili z pisku a koukame s manzelkou nevericne na pocitac a ty mokry oci nejsou alergie.
Nezil jsi marne, Vlado, Houmy a to je dulezite. Hodne krasnejch cest tam nekde nahore!
Diky tomu,že jsem bohužel tohoto sverázného chlapíka vlastně ani osobně nepoznal,přemýšlím,kde že se vzal ten svíravý pocit tam někde uvnitř?! Není to jen tím,že všichni co mají rádi vůni a hlavně ducha těch překrásných pískovcových měst,jsou vlastně všichni kamarádi? Ne, není to jen tím. Jen málokdo se dokáže podělit o sve zážitky a pocity,věnovat svůj čas druhým, žít naplno a stát se tak inspirací pro ostatní. Na me tak působil a za To si Ho vážím. Proto me tolik "tlačí na prsou" jeho odchod. Snad by se neurazil, když mu vzkážu " Hore zdar kamaráde!"
Je to naprosto strašný. ALe dovolte mi v týhle hrozný chvíli trochu racionality. Největší procento vážnejch úrazů a smr´táků se přihodí při nepozornosti, ztráta pozornosti při úplně normální situaci jako je slańování, štandování...
Já byl ze stejnýho důvodu na vlas od smrti, stejně jako spousta známejch. A to nemyslím na ty co o ten vlásek štěstí neměli.
Houmy, díky za všechno i za to, že tímto zachráníš do budoucna hodně jiných životů!
...Nebo je to všechno osud?
Houmy dík za supr články a přeju supr lezení tam někde, však se tam jednou všichni sejdem, ale teď ještě ne.
Nechce někdo z jeho kamarádů, napsat krátkou vzpomínku jeho lezeckého života?
A vy, co jste mu byli nejbližší, přijměte prosím mou upřímnou kondolenci.
Tak to mi hlava fakt nebere, proč musej ty nejlepší lidi odcházet tak brzo... Potkal jsem se s ním jen párkrát, ale vžycky z něj zářila radost a pohoda. Díky a sbohem, Houmy.
pondělí ráno je samo o sobě hnusný, ale proč to nastartovat ještě takovouhle novinkou.Prostě do predele ráno. Nikdy jsem Houmyho nepotkal ani jsem ho neznal, ale četl jsem ho, jistě to byl dobrej chlap, škoda takových lidí z našich řad.
Pořád nemůžu strávit tu hnusnou novinu. Jak to asi bylo.... fotograf stojí s okem zabořeným do hledáčku, čeká až mu zlotřilý mrak uhne a slunce osvítí ty nádherné Rathenské věže.... To je vono! ne, ještě tam potřebuju dostat kousek Helepsa....úkrok stranou..kurva..to je v prdeli... noha se ocitla ve vzduhu a marně hledá oporu....
Tak si na Houmyho vzpomeňte vždycky na vrcholu pískvcové věže, ale taky na stěně v Holešovicích, kde postavil řadu cest. Vzpomínám, jak v sandálech a s kýblem chytů cvaknutých na sedáku leze cestu, kde jsem se sotva zvedl a utahuje druhý chyt odshora....
Houmy, vzpomínám na tebe minimálně jednou týdně, když lezu v Holešovicích tvoje cesty ve VIP tričku s Mrázkem, které mám taky od tebe.
presne stejne si ho pamatuju - pred par lety na zavodech v Jicine jsem se s nim poprve setkal - ksiltovka, sandaly, kybl plny chytu, pristavil zebrik, vylezl ke stropu, zapnul odsedku montoval chyty a kdyz na jeden nedosahl, odepnul se z odsedky, prebehl v tech sandalech kus po strope, zase se zajistil a utahoval dalsi chyty. tenkrat jsem zustal stat s otevrenou tlamou a rikal si to je fakt magor :) pozdeji jsem si zvykl na podobne kousky ... je ho skoda :((( uprimnou soustrast rodine
Když mi to včera dopoledne telefonoval Davido, tak jsem myslel, že si děla legraci.
Absurdity jednoho kroku jsem se učastnil, ale s trochu lepším koncem.
S Houmym jsem naposled mluvil v Holešovicích, právě se vrátil ze Saska a vyprávěl co plánuje.
Pak jsem na jeho stopu narazil ve Schmilce, když jsme vylezli na Heringsgrundnadel, kde měl tento rok
"Berg Heil". Bohužel poslední. Co dodat? Bude nám všem co ho znali moc chybět.
Strašná zpráva a moc díky za to, že jsem s tebou mohl Houmy aspoň jeden víkend strávit. Měj se krásně a tobě Pavle držím pěsti ať to vše doma zvládnete.
Vlaďu jsme poznali v Tatrách v době, kdy ještě neměl přezdívku "Houmy". Trošku divná přezdívka (i když vím jak vznikla), protože on byl naopak doma všude. Tedy na všech skalách a mezi všemi (horo)lezci.
Asi vždycky věděl, že k plnýmu prožití života, kterej miluje, nesmí se o život příliš bát.
Prováděl výstupy, nad kterými vstával vlas hrůzou. To jsem možná chápal, i když k jeho výkonům na tomhle poli jsem mohl jen s obdivem vzhlížet. A vzhlížel.
Pokud to bylo jak se píše. Tak je to zase to, co se stále opakuje. Osud si na nás počká tam, kde bychom ho nejméně čekali. Po všch těch tatranských a pískových sólech nakonec u foťáku.
Sílu a to nejlepší možné jeho báječné Věrce a klukům!
H&H&spol.
co jsi nám to… udělal… Tak nám tam postav nějaký hezký cesty… Jednou se tam na ně přijdeme všichni podívat… neboj… P.S. Víte někdo, kdy a kde se můžeme s Houmym rozloučit? Díky…
Jen málo kdo, zanechá na tomhle světě tolik úžasných lezeckých příběhů, fotek a cest, jako Houmík. Snad bude Věrce a celé rodině ulehčením vědomí, že tolik tolik lidí ho mělo rádo a všem bude chybět.Někdy trochu paličák, ale především ten nejbáječnější lezec, který se dokázal tak moc nadchnout, když viděl lézt nováčky, kterým může předat kus svého umu...Za to ti Houmi dík.
Mnohokrát Ti děkuju za všechno co si me naučil na lezení, při našich náhodných setkáních v Holešovicích. Byl jsem strašně rád´, že jsem tě znal osobně. Uzivej si tam nahoře, plnými doušky, jak jsi měl ve zvyku i tady dole. Snad se tam nahoře za nějaký čásek potkáme. Byl jsi naprosto úžastnej...
Dlouho jsem nevěděl, co napsat. Co se dá na tohle říct?! Houmy žil neustále naplno. Byl jako fontána bezedného optimismu, věčně se usmíval a organizoval různé závody. Nevím o nikom podobném. Jako by mě po té zprávě opustila část energie, která se bude ještě dlouho vracet.
Na shledanou, Houmy, jednou se uvidíme!
Houmyho jsem potkal párkrát někde cestou. Pro mě bude nafurt patřit k těm, kteří mě k lezení dostali a kteří by mě najisto bez ohledu na mou chabou výkonnost a odvahu lézt na prvním brali jako rovného. Je to pár lidiček, kterým nevadí, že jejich hadry nejsou zrovna fungl nové a že se ráno neoholili, ale mají v sobě něco lidského. Po skalách lezou s úsměvem a klidem tak, jak to někteří neumí ani na cestě do práce po chodníku.
Myslím si, že s tímto se člověk rodí a je to pěkně vzácné. Předávat se to dá jen z člověka na člověka a nemusí to být jen na laně, ale i články... Ne za každým zůstane taková stopa, díky za ní.
Když sem porvé přijel do Prachovskejch skal, Houmy mi v malym obchudku v Jičině ukazoval starý klubový černobílý fotky,už nevim co na nich bylo ale zanechalo to spolu s jeho obličejíčkem krásnou stopu v mém srdíčku.Zvláště po tom co mi doporučil náký cesty - moje první prvolezecký lezení na písku.Prachov mám spojenej s TEBOU!Houmy budeš chybět...teda už chybíš
...Laďas někdy jsem měl pocit ,že jsem Tvůj syn,kéž bych Ti to mohl vrátit.Díky za to že jsem nějaký čas mohl být součástí Tvého lezeckého i lidského života...
P.S. toho Tvýho průvodce do Tater a plyšovýho slona Ti vezmu s sebou
Pridavam svou uprimnou soustrast.Houmyho jsem v zivote nevidel,ale jak tak zde o nem ctu tak uprimne vzpominky od takoveho mnozstvi lidi...to o necem svedci...Ale z toho jak ho meli lidi radi a kolik toho pro druhe udelal mi vyplyva,ze ted uz se ma vlastne asi mnohem lip nez tady na zemi...a my se za nim muzeme jedine tesit:-)
Vladu jsem poznal nekdy pred 20-ti lety, kdy jsem se pres myho tatu a prave Houmyho a Verku dostal jako maly spunt k lezeni. Jen chci napsat, ze byl bezva, pitomy je, ze musim pouzit minuly cas. Hodne sily Verce a klukum.
Je mi to strašně líto Vláďo ,co se stalo!Byla to strašná zpráva ,tak nečekaná a špatná ,že bylo až nemožné si připustit ,že je to jen z půly pravda!Je mi to moc líto Věro,Pavliku a Honzo moc
Pořád tomu nechci uvěřit, že Houmy už tu není...
Že už se neuvidíme, nepokecáme spolu, nezalezem, nepopijem. Byl jsi fajn chlap, Houmy a je Tě velká škoda.
Čtu to tady od pondělka a ještě pořéd tomu nevěřim.Ten, kdo Tě znal, ten nikdy nezapomene. Na tebe se totiž zapomenout nedá.Vyzařovala z Tebe taková POHODA,KLID a OPTIMISMUS až jsem ti jí někdy záviděl. Díky za vše Láďo
...neumím si představit, že už mi nestikne ruku tou svou upinou radostnou silou, že ho neuvidím jako "nejstaršího závodníka" na našich závodech, že ho už neuslyším mluvit nebo smát se, že už si nepřečtu jeho geniální články... Houmy, pozdravuj v tom nebezkym báru! Tvé rodině upřímnou soustrast....Poličáci
Kdo jste byli na posledním rozloučení s Vláďou tak určitě potvrdíte, že bylo více než důstojné - dobře vybrané skladby a všichni přítomní vzdali poctu vstoje. Díky.
Pavle, táta by na tebe byl pyšný (co byl? on je!!!)
Montana s touto přesmutnou zprávou se mi dostala náhodou do ruky při návratu z delší lezecký dovči.
Od tý doby mi hlavou zní jeden z veršů od Žáčka: Ti nejlepší z nás už dávno odešli/ žili moc nadoraz a bez rezervy/...
Snad si vybaví¨te i jak to bylo dál.¨