Plně žil lezením, měl rád pískovcové skály, které se mu nakonec staly osudnými.
Vláďa Slouka - Houmy
Až budete sedět na vrcholu skály a hledět do kraje, věnujte mu tichou vzpomínku.
--------------------------------------------
Při své poslední návštěvě Saského Švýcarska Houmy fotografoval na předskalí Kleinen Gans, kde uklouzl a následný pád do jednoho ze severních komínů nepřežil.
Pavel Slouka a Jiří Všetečka
LKP
(Doplněno 5. června 2005)
--------------------------------------------
Doplněno 5. června 2005:
Včera, když mně Jirka volal, že na LKP píšou, že Houmy už není a že to dává na Lezce, jsem nevěřil, fakt Vláďa Slouka? Houmy? Do teď jsem otřesen.
Minulou neděli jsem si plnil sen z mládí a podle Houmyho článku jsem stoupal údolkou k vrcholu Höllenhunda v Rathenu. Na vršku v nové knížce vidím čerstvý zápis z půlky května od Houmyho. Večer dávám na foto dne pohled do hlubin Talwegu. V pondělí mi Houmy v reakci na fotku posílá do fota dne
Slanění údolkou Höllenhunda. Vyměňujem si maily. Houmy v pondělí 30. května 2005 píše:
"Paráda!! Lezl jsem Talweg asi před 14 dny, ale přesto ti to závidím!! To je tak krásný polezeníčko!! Juj! Zkus si někdy hned vedle údolky dát Gelbe Kante. Velice podobný lezení, první kruh v 50ti metrech (třetí od Violette), hafo smycí a expozice jak prase! Bez hvězdičky, ale minimálně jednu by zasloužila! A Herrenspartie to je kapitolka sama pro sebe. Poprvé jsem ji lezl direkt a to je vůbec pošušňáníčko. Škoda, že jsme se nepotkali! Byl jsem teď v Rathenu 4x po sobě, ale zrovna tento víkend jsem trávil na Lorenzsteinech. Das ist Schade! Ale ono to vyjde!!
Pošlu ti tak do týdne ještě jednu pěknou fotečku z Helepsa. Nebo ji pošlu hned a pak ji tam třeba někdy šoupni. Tak Staniku, až pojedete do DDR tak dej vědět, konečně si spolu zalezem. Snažím se letos do němec jezdit častěji, zatím mám asi 70 cest. Lezli jsme i za pěkný kosy, slunec, vítr a -10 stupňů! Brrr, ale když je chuť... Bohužel měsíční viróza a zápal plic mě trochu přibrzdily, ale už se zase pomalu rozjíždím.
Měj se, užívej si lezeckého počasí!
Houmy."
(Fotka, kterou mi poslal hned, je ve
fotu dne zde.)
Ještě jsem mu v pondělí odpoledne volal. "Jasný Stáníku, já jsem teď v Sasku skoro pořád, až tam příště pojedeš, určitě mi zavolej, musíme si spolu zalízt,..."
Houmyho jsem znal jako kamaráda, který svou radost z pohybu ve skalách rozdával, čišela z něj vždy pohoda, optimismus. Výborný lezec, znalec písků, kamarád na laně i analytik duše sólolezce a motor dětského lezení - tedy závodů série Lanex Cup.
Měl spisovatelského ducha tak viz seriál na lezci, ale i spousta článků v Montaně.
Mám ke zpracování ještě jeho další článek ze série Saské sedmy. A musím taky napsat zprávičku do anglické verze, už se ozvali kamarádi ze zahraničí, jako třeba Gábor z Maďarska, který Houmymu vzkazuje: Have a good sleep, Houmy! We'll meet in the Hell before long. And don't forget to put my beer into the fridge, please!
Standa
Jedno z posledních slanění Houmyho z Höllenhunda v Rathenu