Společně s kámoškou Dančou jsme naplánovaly další z čistě holčičích víkendů v Itálii. Překvapivě ani tentokrát nešlo o nákupy v Miláně či návštěvu termálních lázní.

Říká vám něco spárové lezení? Zkusíte si to poprvé, hrozná bolest, vykroucené zápěstí a kotníky, máte pocit, že se v té spáře nedá udržet, a že když spadnete, určitě si některou z těch zaklíněných končetin zlomíte. Jak tohle sebetrýznění může někoho bavit? Sledujete ty šílence okolo, co se v tom vyžívají bez rukavic. No jo jenže dáte jeden pokus, druhý, třetí a ono to najednou začne malinko jít a hrozně to chcete vylézt. Pak se to podaří, ruce rozdrápané do krve, ale ten požitek se nedá popsat. Hned chcete další!

Naše srdce nás táhnou do Valle dell’Orco, do místa, kde ono pověstné tradiční italské lezení začalo. Ten příběh máme rády: Na začátku 70. let se pár týpků z Torina, konkrétně Giancarlo Grassi, Gianpiero Motti a Mike Kosterlitz, inspirovalo yosemitskými lezci a začali s tradičním lezením v Evropě, nedaleko jejich domoviny. Vytvořili hnutí "Il Nuovo Mattino" neboli "Nové ráno", a tím se ocitli v opozici proti do té chvíle populárnímu alpskému lezení za užití technických pomůcek neboli "hákovačky". “Il Nuovo Mattino” představilo úplně nový, volný styl lezení, náročných cest, bez použití technických pomůcek a bez nutnosti dosažení vrcholu. To bylo v té době nemyslitelné. Lezeckým hřištěm nových průkopníků se stalo právě Orco, jedno z nejhlubších a nejdivočejších italských údolí.

V Orcu se leze  zásadně spárami a po vlastním - kromě štandů ve starých orcovských klasikách žádné nýty nenajdete. A právě za těmi legendárními cestami jsme se sem vypravily.

Jednou z nich je 5 délek (6a+) cestou Locatelli na Sergent. První délka v koutě za 5c nás hned ujišťuje, že povídačky o tvrdé orcovské klase nejsou jen prázdné fráze. Danča nadává a já ještě s optimismem tvrdím, že se jen potřebujeme rozlézt a půjde to lépe. Jen si říkám, jak asi bude vypadat ta nejtěžší délka? Dala zabrat! Žádná pořádná spára, všechny chyty obráceně, jištění nejisté! - naštěstí jen kousek. Máme to za sebou a říkáme si, teď už jen ta sranda za 4c. To jsme ale nic netušily! Celá délka v komíně a na závěr výlez asi 30 cm širokou skulinou. Nadávám jak špaček. Sundavám helmu a friendy ze sedáku a pasíruju se přes prsa tou škvírkou. Zaseknu se nebo mě pustí? To byly nervy! Danča je nadšená, tohle je prý její disciplína! Být ale trošku obdařenější nebo si dát větší snídani, tak tam jsme ještě teď.

Na vrcholu si konečně užíváme trochu toho holčičkaření, děláme obligátní selfie a pro jistotu ihned postujeme na Instagram. O první lajk se postará brácha, s komentářem: "Ajaj, to se zas budou kluci večer v hospodě předhánět, kdo zaplatí hamburger."


Mrkví tipy:

1. Další námi ozkoušené cesty jež můžeme doporučit:

Incastromania (6a, 1 delka), Orecchio del Pachiderma (6b+, 2 delky), Diedro Nachez - Caporal (6c+, 6 delek), Nautilus - Sergent (6a, 6 délek)

2. A co večerní zevlení?

Přímo u parkoviště cestou na Sergent se nachází známý boulder, spára jež byla poprvé v 70. letech přelezena vědcem Mikem Klosterlitzem, který o pár let později v roce 2016 získal Nobelovu cenu za fyziku. Kolem boulderu se v sezóně v podvečer srocují lezci všemožných národností, vaří večeři, popíjejí víno a hecují se na boulderu. Pohoda tu stříká ze všech stran. Komu by to nestačilo, může skočit do přilehlého kempu a nechat si tam od majitele připravit čerstvě vyloveného pstruha z jezírka na grilu s hranolkama. Za 10 eur, večere jak fík.
















#prvnivicedylkapovlastnim #basicalyabsurdtechnology #slecnydivky #nebojse