Začalo to už předloni na podzim na Zavírání Skaláku, s Magnuskem jsme se domlouvali co dáme v zimě, nebo spíš na jaře v Chamonix. Při listování průvodčíkem jsme se shodli na téhle cestě, i proto, že tady se posouvala laťka mixového a ledového lezení v Alpách. Loni jsme lezli nalehko bez věcí na bivak a mysleli si, že to dáme v pohodě za den i se sestupem. Podařilo se nám sice přelízt mixový spodek, pak klíčovou střední část se skalním lezením, ale úrovni začátku kuoláru jsme byli až okolo 17 hod. Navíc se zkazilo počasí, začalo sněžit, takže jsme dali lana do slanění a upalovali dolů.
S stěna Drus s kuolárem
Ještě jednou S stěna Drus – horní polovina s kuolárem od Grand Montets
foto by ©
Dokonale nastartovaný Magnusek nedočkavě hledí do stěny s kulisou Mt. Blancu a Aiguilles v pozadí
foto by ©
Letos jsme tu znova. Opět výjezd lanovkou na Grand Montets, sestup pod S stěnu Aiguille Verte a traverz po ledovci k bivaku. Pohledem do cesty je jasné, že ve spodních mixech není po ledu ani památky, podmínky jsou horší než loni. Chce se mi to otočit a dát si něco hezkýho a krátkýho nad chatou Argentiére. Magnusek mě ale ukecal, a tak ráno před pátou se vyhrabeme ze spacáků a při čelovkách jdeme pod nástup. To už je světlo, tak co nejrychleji přelézt lehčí mixovou část dole. Docela fouká a v 10 minutových intervalech se na nás sypou prachové lavinky z půlky stěny. Po poledni lezeme klíčovou délku (M8-) v kolmém skalním stupni pod začátkem vlastního kuoláru. Tady 2 délky taháme batoh se spacákama na laně, protože s krysou na zádech tohle lízt čistě nejde.
Magnusek v klíčové délce – Nominé crack
foto by ©
Na téhle délce Magnusek zvolil techniku kombinace drytoolingu s volným lezením bez rukavic, já jsem v –10°C radši lezl jen s piklama v rukavicích. Celým kolmým stupněm se táhne tenká asi 5mm spárka, kde docela dobře drží hroty. Taky to tu je docela dobře vyskobováno.
Délka pod začátkem kuoláru
foto by ©
Okolo 16 hodiny jsme konečně ve žlábku. Parádní lezení, ale led je tvrdý jak beton. Taky nám je pomalu jasný, že to bude na bivak. V průvodci inzerovali docela dobrý police na začátku kuoláru, ale nějak je nemůžeme najít.
Tak lezeme dál a asi tři dýlky pod vrškem zabivakujeme na plošince vlevo od žlábku. Dá se tu aspoň slušně posedět s nohama ve smyčkách a uvařit čaj. A vyměnit ponožky a zalízt v sedáku do spacáku, docela komfort. Noc se hrozně táhne, ale aspoň není zas tak hrozná zima a svítí hvězdy, je úplně jasno, i vítr přestal foukat, idylka jako z Rebuffata. Jen kdyby se dalo natáhnout a chvíli schrupnout. Čas běží zatraceně pomalu. Porovnávám to s předchozími bivaky počínaje tím prvním v zimě, někdy v r. 84 v severce Stredohrotu a zjišťuju, že to nějak čím dál hůř snáším.
2. délka ve žlábku
foto by ©
Ráno už vidíme vrcholový skalky osvícený sluncem. Za dvě hodinky jsme nahoře v sedle mezi Grand a Petit Dru.
To není reklama na Mammutí hadříky, ale ranní vaření čaje v bivaku
foto by ©
Předposlední délka se sluníčkem na vršku
foto by ©
Lana do slanění a frčíme dolu
foto by ©
Potom to už jen zase celý slanit, dole pobalit věci a zase vylízt tím nekonečně dlouhým žlabem ve vedru jaké může být jen na slunci na sněhu nahoru ke konečný stanici lanovky. K lanovce jsme dorazili asi okolo 18 hod za vánice a mlhy. A sjezd z Grand Montets na lyžích s batohama a v kožených pohorkách nás dokonale dorazil. Ještě že mám svoji kolenní ortézu s titanovým kloubem, ale potřeboval bych ji teď i na druhý noze. Když mě asi po 20cátý batoh připlácne po hubě do sněhu, tak sundám lyže a dojíždím to po zadku. No a dole jídlo, pivko, kamarádi a hlavně Mulťas s postelí na cestu domů.
Použitý lezecký materiál:
2x 60m lano 7,8mm
1x sada friendů do č.3 (6ks)
1x sada stoperů (6ks)
6x dyneema různé délky
4x skalní skoba (použili jsme jen jednu na štandu)
smyčky na slanění
10x expreska
10x karabina
8x šroub do ledu (4 na dýlku + 2 na štand)
2 ruský šrouby na ústup (ty jsme nepoužili)
osobní: sedák, kýbl, prusík, tibloc
cepíny: Petzl Quark, mixový hroty, bez poutek
mačky: monohroty Raveltik, resp.M10
boty: Scarpa Summit oba
Vylezeno:
Vylezená cesta
Registrace
Metodika
lezec.cz
Stručný popis víkendového výletu – třeba jako inspirace pro příští zimu
Letošní zima začala tak, jak začala. A vzhledem k tomu, jaký nabral celkový průběh počasí směr, dalo se očekávat, že to nebude, alespoň co se týká lavin, jednoduché.
Dny v Řecku se pomalu krátí, návrat do reality klepe na dveře, a tak nastal čas pomalu vyrazit poznávat i jiné lezecké terény než ty na Krétě.
Krátký popis a fotomotivace pro ty, co by měli zájem otestovat svoje ledovo-mixové zkušenosti v krásné extrémní mixové klasice v severní stěně Droatů v asi nejlezenější cestě Le Ginat.
Druhé pokračovaní výstavy Fotky z Lezce se představuje na lezecké stěně SmíchOFF v Praze 5 od konce dubna do července 2010. Putovní výstava fotografií od přispěvatelů webu Lezec.cz se rozrostla a čítá nyní 33 obrázků.
Je tady květen, lásky čas... 
Mohl bych napsat vícero povídání o nových knížkách, ale tahle je výjimečná. Sice je to překlad cizojazyčné americké knihy o horolezeckých uzlech, ale překladatel konečně bere v úvahu naše tradice a napasoval útlou a srozumitelnou knížku na české lezecké poměry. Skvělou práci začal autor i ilustrátor, suma sumárum kniha, kterou by mohla chroupnout i mladá (bez urážky).
Asi těžko se dá nazvat účast Adama na PADání tak, že by s někým závodil. Nemá s kým (mimochodem na čím dál tím více akcích).
Když jsme se koncem léta chystali na zájezd do Ticina, nedokázali jsme sehnat jakékoliv souhrnné informace o sportovním lezení v této oblasti. 
Aktualizováno:Ještě než si přečtete článek od Petra Resche, je tady pár žhavých informací o závodech z tohoto víkendu. Tak jak jsem to zažil, slyšel, zapomněl a zapsal si do poznámek. Také se těším na celkovou výsledkovou listinu a doufám, že jsem zatím nic moc nepopletl.
GPS a mapové aplikace