Nedávno se mi dostala do rukou zajímavá četba a zjistil jsem, že některé z nás znají i v konkurenčním časopise „Svět zvířat“! Překvapivě nešlo o žádný lezecký časopis (jak by nasvědčoval název), ale téma mě zaujalo a věřím, že i vy poznáte sebe, či některé své přátele, pískomily…
Pískomilové jsou neuvěřitelně štíhlí.
Drápy pískomilů neustále dorůstají, proto potřebují kameny na jejich obrušování.
Pískomilové jsou aktivní ve dne i v noci. Jejich životní rytmus je jiný než náš. Po probuzení se nejprve shánějí po potravě
a pak se vydávají na průzkum okolí.
Po dvou až čtyřech hodinách následuje zhruba tříhodinová přestávka věnovaná spánku.
Po ní se pískomilové s novým elánem vydávají na další průzkumnou výpravu.
Jelikož pískomilové tráví v průměru mnohem více času „venku“ než ve svých příbytcích,
musíme si důkladně rozvážit, než si je umístíme do ložnice či dětského pokoje, aby nás v noci nerušili.
Pískomilové se koupou dvojím způsobem: ve vodě a v písku. Za slunečného počasí se s oblibou vyhřívají na střechách svých příbytků a vystavují svá bříška slunečním paprskům.
Rovněž se rádi válejí v prohřátém křemenitém písku.
Pískomilové pijí vodu jen málo a velmi vzácně.
Samota pískomilům nesvědčí,
žijí ve skupinách. Všichni členové skupiny jsou v neustálém kontaktu.
Při vzájemné toaletě si vštěpují pach ostatních členů skupiny, který je pro ně důležitým poznávacím znamením. Při každém setkání se pískomilové nejprve vzájemně očichají a poznávají podle pachu. Pak si jdou opět každý svou cestou.
Vzájemný tělesný kontakt vyhledávají pískomilové i při jiných příležitostech, zejména ve spánku. Spí přitisknuti jeden k druhému ve svém obydlí.
Pískomilové jsou choulostivý na průvan a vlhký vzduch. Nachlazení se u nich projevuje průjmem, nechutenstvím a celkovou apatií.
Pískomil je prostě pískomil a podobnost s čilým zvířátkem žijícím v domácnostech je čistě náhodná…..
Písku a pískomilům zdar!
Houmy
Pozn. red.: Pískomil: