Ani nevím jak se mohlo stát, že na jednu z nejzajímavějších oblastí Saska došlo až ve čtyřicátém díle seriálu.

Kromě jedné zmínky o věži Barbarine byla tato výrazná stolová hora cudně zamlčena a nezbývá než zjednat nápravu. Znalcům už svitlo, že řeč bude o Pfaffensteinech.

Silueta Saska je vyzdobena mnoha krásnými kopci a vrchy, ale při pohledu takřka odkudkoliv ji nepřehlédnutelně dotváří tři majestátní stolové hory. Jsou vidět ze všech světových stran a jen odněkud se skryje jedna za druhou. První z nich, a jediná na pravém břehu Labe, naproti městu Königstein je 415 m.n.m. vysoký Lilienstein s výraznou západní hranou tvaru nosu římského vojevůdce. Druhá o výši 360 m.n.m. je přímo nad Königsteinem a nese stejné jméno. Je nezaměnitelná svými pravidelnými okraji tvořenými hradbami pevnosti postavené na její náhorní plošině. U obou z nich se ale zastavíme někdy příště.

Třetí a lezecky nejhodnotnější je Pfaffenstein. Na 32 věží přitulených  k obvodu masivu obkružujícího kopec v délce téměř tří kilometrů vedou cesty všech stupňů obtížnosti a typů lezení. Právě tady vedou klasické extrémy 1000-Mark-Wand IXc RP Xa od Arnolda, Utopie o stejné obtížnosti od Vodičky se Šilhánem či Fireball Xb RP XIa od Hudečka s Güntherem. Právě tady stojí lezení zapovězená štíhlá kráska Barbarine.

Skála je tu povětšinou tvrdá a hrubozrná. Výška stěn od kvaků až po údolní stěny o padesáti metrech. Věže se nacházejí téměř bez výjimky na severním, západním a jižním úbočí. U prvních dvou se za chvíli zastavíme, jen co probereme pár turistických informací.



Nejčastějším výchozím bodem je parkoviště ve vesničce Pfaffendorf. Do té lze vyjet do prudkého kopce z Königsteinu anebo přes Cunnersdorf. Parkoviště je kousek od hlavní silnice, je označené a s hladovým parkovacím automatem, který vám za celodenní stání sežere 3 Eura. Ve skalách jste od něj za deset minut rovně do kopce s krásným výhledem. Pro ty méně líné, spořivé a ty co by rádi i někde přespali je ideální plac u téže silnice, ale asi o jeden a půl kilometru dále směrem na Cunnersdorf na úrovni jižního cípu kopce. Nalevo les, napravo louky, místa dost a v březovém háječku i lavice a stůl. Chybí jen chléb a sůl. Je odtud krásný výhled na celý Pfaffenstein a Königstein. Do skal po pohodlné široké cestě od 20 do 30 minut.

A důležitá věc, na samém vrchu je hospoda a vedle ní i v lese pod stěnami viditelné zbytky osídlení z doby bronzové.

Ale hospodské povaleče a archeology už nechme, kde je jim nejlépe a pojďme lézt. Vítacím výborem oblasti je při příchodu z Pfaffendorfu už odjakživa dvojice věží Einsiedler a Bundesfels. Bundesfels je masiv s krásnou údolní stěnou a vrcholovou věžkou a Einsiedler je obrovský šikmo bůhví odkud padlý blok zakrývající velkou část právě Bundesfelsu. Obě stojí nalevo od turistické cesty tam, kde se již kus šlape do schodů mířících až ke zmíněné hospodě.

Co opravdu stojí za vylezení na Einsiedlera, je cesta Lange Kante VIIc od Manfreda Vogela z roku 1977. Nastupuje napravo od údolní hrany, šikmou lávkou na ní  a přes dva kruhy na vrchol. Zkusit se dají i další cesty dle vlastního výběru. Nejlehčí je ale za VI a v průvodci značená jako nebezpečná. Z údolí vede krásná odpuzující převislá ramenní spára Schiefer Tod za VIIIc. Při slanění lze podrobně prostudovat Speed za XIc lhostejno, zda RP či AF. Lehce položené a málo pochopitelné.



Na Bundesfels vede krom jiných cest pěkně vyhlížející pravá údolní hrana Monolog IXb od Hudečka a spol. a především v levé části stěny Eldorado IXa RP IXc od Thomase Rudolfa a Mario Weipperta. Saská devítková extratřída. Ostatně autoři jsou zárukou kvality. Rudolf je autorem slavné Hypnosy na Frienstein a Weippert zase o nic méně známé Inflation na Südl. Pfaffenschluchtspitze. Cesta nastupuje tupou rajbasovou hranou kolem kruhu pod převis, přes něj zleva kolem 2. kruhu stěnou a spárou na její konec (3. a 4. kruh), doprava a stěnou přes kruh k 6. nad policí v převisu. Odtud užve stěně vrcholové věže dosti vlevo a přímo přes 7. kruh a hranou na vrchol. Síla, vytrvalost a umět spáry. Doporučuji každému kdo umí vylézt IXa.

Takže zase někdy na Pfaffech ...

Tschüs