Jedná se o lidskou pyramidu, která se skládá minimálně ze dvou lidí a používá se tam, kde není možno daný úsek přelézt. Většina cest se stavěním byla dělána za dávných dob.
Bláznivá hrana V, Široká věž
foto by © archive Ještěr
V dnešní době je trend přelézat všechno čistě, ale jsou místa, kde to opravdu nejde. Skutečnými mistry v tomto oboru jsou lezci z německého Saska, kteří mají v této lezecké disciplíně prazvláštní zálibu a některé obrázky jejich lidských pyramid by jim mohl závidět kdejaký cirkus.
Smítkova cesta, Smítkova věž
foto by © archive Ještěr
"Ti teda kámo povím, že seš zatraceně těžkej!"
"Drž zobák a drž! Teď ti vlezu na ramena."
"Do háje, cos to svačil? To je maso. Nevrť se, dyť mi rozmáčkneš klíční kost!"
"Ty se nevrť, nebo z tebe schrastím!"
"To je masáž. Víš že ti pěkně smrděj nohy?"
"Nepyskuj a podrž mi tu haksnu tady nahoře, ať se můžu postavit!"
Pyramida
foto by © taufelsturm.de
Podobný dialog přikrášlen funěním a hekáním je možno tu a tam zaslechnout při procházce kdekterým pískovcovým skalním městem.
Českou lezeckou oblastí, která je plná roztodivných druhů stavění, jsou Adršpašské skály. Znalost této lezecké techniky je nutností pro zdolání velkého množství cest.
Nepsaným pravidlem je, že při stavění tvoří základ těžší a silnější lezec. Šplhá po něm jeho lehčí parťák.
Při pěkném stavění si lezci užijí legraci a tento mírně akrobatický prvek příjemně oživí zdolávání cesty. Ale při pohledu na "opičárny" některých borců běhá mráz po zádech a vypjaté situace lehce se kymácejícího lidského stožáru jim určitě nikdo nezávidí. Kde je vůle, tam je cesta!
Dreitausender VI
foto by © taufelsturm.de
Druholezec se může pokusit přestavěný úsek přelézt čistě. Pokud je to nad jeho síly, použije stěnový kruh, prusiky nebo napevno uvázaný konec lana, který pro něho naaranžuje jeho prvolezec.
Stavění ze země
Překonání hladkého úseku, nad kterým je lezitelný terén nebo kruh. Na některá stavění je potřeba až 20 lidí!
Jižní stěna VII, Rozmanitá věž západní, Prachovské skály – nutno vystavět zhruba do 7m ke kruhu.
Mzda strachu VIIb (stará česká pískovcová klasifikace), Kladivo, Prachovské skály (část Babinec) – nutno vystavět zhruba do 6m do chytu pod kruhem. Pak následuje výšvih, cvaknutí kruhu a velice obtížný a zarostlý rajbas na vrchol. Cesta nemá od svého vzniku v roce 1973 přelez, takže obtížnost cesty v rozšířené saské stupnici nebyla stanovena. Neúspěšný pokus o přelezení cesty v létě 2010 členy Lezeckého kroužku Prachov nasvědčuje tomu, že obtíže se budou pohybovat v IX. stupni obtížnosti.
Grosslerweg VI
foto by © taufelsturm.de
Stavění ze sedačky – nesportovní
Běžný a poměrně bezpečný způsob překonání hladkého místa. Lezci staví od stěnového kruhu, kdy jeden se zajistí co nejblíže ke kruhu a druhý mu přes kolena a sedák vyleze na ramena, nebo třeba i na hlavu pokud je to nutné pro překonání daného úseku. U některých cest se takto dosáhne na další kruh, u jiných se musí prvolezec po opuštění základny svého parťáka poprat s dalšími lezeckými obtížemi.
Smítkova cesta VII (RP VIIIc), Smítkova věž, Prachovské skály – stavěním od prvního ke druhému kruhu. Pěkné. Čistý oblez za VIIIc. Jsou nutné velice dobré lezecké podmínky.
Jihovýchodní stěna V, Severní cesta VII, Šlikova věž, Prachovské skály (čistě VIIb) – pěkné stavění z velké police od posledního kruhu na vrchol.
Široká věž, Bláznivá hrana V, Prachovské skály (část Lahole) – stavění od kruhu do rajbasu vedoucího na vrchol. Ani po opuštění ramen spolulezce to není úplně zadarmo.
Sportovní stavění
Je zde zapotřebí nejméně tří lezců. Jeden doleze pod hladké místo a pevně se chytí. Druhý vyleze po něm. Třetí jistí. Nepříjemný a obtížný způsob.
Danajský dar VII (RP VIIIc-IXa), Sluneční věž, Prachovské skály – stavěním k prvnímu (jedinému) kruhu
Hladomorna VIIIc, Hladová věž, Prachovské skály– severní stěnou přes dva kruhy na polici, čistým postavením na vrchol
V dnešní době už se příliš nepraktikuje. Je většinou použito v cestách, které se moc nelezou, právě kvůli náročnosti tohoto způsobu stavění.
Více fotek k článku Fotky