Podle sledování úrazovosti Bezpečnostní komisívČeského horolezeckého svazu dochází dlouhodobě k nejvyššímu počtu
nejzávažnějších, tedy smrtelných, úrazů ve slovenských horách.
Dokonce zde počet těchto případů převyšuje počet všech smrtelných
úrazů Čechů např. ve všech alpských zemích dohromady.
Pochopitelně se největší počet těchto případů odehraje v nejvyšších a zároveň
rovněž nepochybně nejrizikovějších slovenských terénech, tedy
Vysokých a Západních Tatrách. Vysvětlení je několik, avšak velkou
roli zde ovšem hraje podceňování těchto hor a nízká znalost možných
rizik. Podcenění hor, jako hlavní faktor vedoucí k úrazu,
sehrálo odhadem hlavní roli v polovině případů v Tatrách
Vysokých, zároveň se však stává zcela dominujícím faktorem v případě
Tater Západních.
Smutná bilance
Od roku 1993 Češi v počtu mrtvých v Západních Tatrách výrazně převyšují ostatní národy.
Srovnání: rozložení obětí
Západních Tater podle stát. příslušnosti od r. 1993
|
Stát/r.
|
1993
|
1994
|
1995
|
1996
|
1997
|
1998
|
1999
|
2000
|
2001
|
2002
|
2003
|
2004
|
2005
|
Celkem
|
CZ
|
1
|
0
|
2
|
2
|
1
|
0
|
1
|
2
|
4
|
0
|
0
|
3
|
9
|
25
|
SK
|
3
|
0
|
5
|
1
|
1
|
1
|
0
|
1
|
0
|
0
|
2
|
1
|
0
|
15
|
PL
|
1
|
0
|
0
|
1
|
1
|
0
|
0
|
2
|
2
|
2
|
0
|
1
|
1
|
11
|
Ostat.
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
0
|
1
|
0
|
1
|
Tabulka:
© BK ČHS, zdroje údajů www.hzs.sk
a BK ČHS www.horosvaz.cz
|
Tak markantní rozdíl už ani nemůže být omluven tím, že by Češi do Západních Tater jezdili více než
příslušníci ostatních národů. Dvakrát více Čechů, než ostatních tam
není. Mrtvých ale ano. Proč?
Populární hory
Roháče – to slovo navozuje u
mnohého horského turisty krásné vzpomínky, představu útulných a
přehledných hor, a především dlouhé horské hřebenovky, kdy si můžeme
svou radost z pohybu v horách vychutnat po několik dnů
etapového přechodu.
Roháče jsou mezi Čechy oblíbené. Češi
mají rádi způsob cestování, kdy sbalí cestovatelskou výbavu do
batohů, a vyrazí vpřed, a kam dojdou do setmění, tam rozloží tábor,
aby ráno odtud pokračovali dál ve své cestě přes hory a doly.
Žije-li člověk v Čechách, a
chce-li tímto způsobem přejít výrazný horský hřeben, má jedno vhodné
pohoří relativně blízko svého domova. Pohoří krajinově výrazné na to,
aby bylo žádaným cílem, a přitom méně obtížné, aby se ještě nemusela
nasadit horolezecká výzbroj, která je těžká jak svou váhou, tak
nutností ji ovládat. Zkrátka pohoří důstojné, nikoli však nedostupné.
A právě tím pohořím jsou Roháče.
Klamou - malé, ale pro pěší turisty nejobtížnější
Často se Roháče popisují jako
„zmenšenina Vysokých Tater“. Vzniká tak představa malých
útulných hor, kde jsou nejen menší štíty, ale „logicky“ i
menší obtíže, a z nich plynoucí menší nebezpečí. Nemůže být
většího omylu.
Běžným názorem je, že obtížnější pro
pohyb a nebezpečnější jsou na Slovensku Vysoké Tatry, které jsou
pomyslným pohořím číslo jedna. Vysoké Tatry jsou na pohled skalnaté,
tvořené ostrými, nedostupnými štíty. Ale pohlédneme-li na slovenské
Vysoké Tatry očima pěšího turisty, který se pohybuje po značené
turistické trase, nejsou Vysoké Tatry tak obtížné pro postup, jak se
může na první pohled zdát. Obtížné jsou určitě pasáže na Priečné
sedlo po žluté turistické značce, a obtíže jsou též na modré
turistické značce přes sedlo Prielom, a na červené turistické značce
při výstupu na Rysy. Další značené trasy, jako například žlutá na
Jahňací štít či na Východní Vysokou přes Polský hřeben, nedosahují
obtížností některých pasáží Roháčů ani z poloviny.
V Roháčích narazí turista uvyklý
pohybu po značených turistických horských chodnících na obtížný terén
v rozsahu, který na Slovensku sotva jinde pozná. Červeně značená
turistická trasa po hlavním hřebeni Roháčů je trén obtížnější, než
cokoliv ve Vysokých Tatrách (držíme-li se značených stezek).
Proto ten, kdo vyráží do Roháčů na
hlavní hřeben s představou, že si to tady „cvičně“
na lehčím vyzkouší, jen tak trochu okusí, menší túru vykoná, možná
ani neví, že se právě vydal na nejobtížnější značenou turistickou
túru na Slovensku.
Dalším podstatným rozdílem oproti
Vysokým Tatrám je menší hustota horských chat. Zatím co ve Vysokých
Tatrách, pokud už s problémy překonáme obtížný přechod přes
horské sedlo, můžeme se s určitou nadějí upnout ke snaze aspoň
se dotrmácet na horskou chatu, která je v každé z jižních
hlavních dolin Vysokých Tater, a tam si odpočnout. Anebo se ukrýt
před špatným počasím.
V Roháčích je opět vše horší.
Po překonání obtížné pasáže hlavního roháčského hřebene se může
turista ocitnout v místě, kdy cesta dál vyžaduje opět namáhavé
stoupání vzhůru, překonávat další a další obtížné pasáže, které
člověka oddělují od možnosti sestoupit do doliny. Ovšem většinou do
pusté doliny, kde není žádná chata. Dodejme, že v zimě do
doliny, jejíž svahy jsou silně lavinovým terénem. Roháče jsou
pohořím, kde se zvláště v zimě velmi snadno dostanete do
situace, že „vám to přestane vycházet“. Smůla a smrt tu
mají někdy společnou cestu.
Nejexponovanější úseky
Následující seznam uvádí
nejexponovanější úseky, které se v Roháčích nacházejí. Na těchto
úsecích jsou instalovány řetězy pro usnadnění pohybu v terénu.
Vesměs jsou to místa v hlavním hřebeni. Obtížnost terénu se
v těchto exponovaných místech pohybuje zhruba v rozmezí I.
– II. stupně UIAA. V obtížnosti II. stupně je již nutné
k postupu používat obě ruce, čili vykonávat lezení. Pro
zkušeného horolezce nebo vysokohorského turistu nic neobvyklého. Ale
pro běžného turistu uvyklého na pěší chodecké stezky může takový
terén být už zdrojem značných potíží.
Seznam nejexponovanějších úseků:
Skriniarky –
úsek mezi Salatínen a Spálenou, několik vrcholových kup v hřebeni,
červená tur.zn.
Baníkov – velmi exponovaný
východní hřeben, červená tur.zn.
Tri kopy –
několik skalních výšvihů, obtížné a exponované, červená tur.zn.
Plačlivé –
obtížné pasáže ve vrcholové části a na východním hřebeni, červená
tur.zn.
Ostrý Roháč
– vrcholová část, obtížné a exponované, nejobtížnější
v Roháčích, červená tur.zn.
Přišel
zvrat počasí a turisté byli v úseku hlavního hřebene, odkud
nevede dolů žádná pěší stezka. Cesta pryč vede buď přes Baníkov, nebo
přes Tri kopy směrem do Smutného sedla. Zvolil se útěk přes Tri kopy
po červené turistické značce. V září na konci léta.
Záludnosti léta
V první řadě by se měli chybného
vnímání Západních Tater a především Roháčů vyvarovat starší lidé,
lidé se srdeční slabostí a vůbec lidé s nízkou kondicí. Základem
bezpečnosti je pro ně pochopit, že tady to jednodušší nebude.
Pozornost tomuto faktu by neměli
věnovat nejen přímí účastníci výletu do Západních Tater, ale i jejich
příbuzní. Proto jede-li vám blízký člověk do Západních Tater, a vy
máte obavy, zda je na to fyzicky připraven, nenechte se ukolébat
řečmi, že Roháče jsou „jen takové malé hory“. Jak jsme
poukázali v odstavcích výše – v mnoha ohledech jsou
Roháče pro pěšího turistu horší než Vysoké Tatry.
Zvláštní kapitolou
letního nebezpečí Západních Tater je snaha zde provozovat
horolezectví. Nikdo o takové snaze nikdy moc neslyšel, a je to tak
dobře! Kdo by taky dobrovolně chtěl něco hnusného, že? Pokud neznáte
starou moudrost, tak vězte: V Roháčích se v létě neleze,
protože je to tam lámavé jak prase.
Lámavá skála, či spíše kameny usazené
ve štěrkovité půdě, jsou však velkým nebezpečenstvím i pro pěší
turisty. Několik smrtelných úrazů se stalo právě v důsledku
vylomení kamene. Zvláště pozor na momenty, kdy sejdeme z vychozené
pěšiny, kde je jinak terén takzvaně „ochozený“, tj.
zbavený těch nejvolnějších kamenů. Jakmile ale sejdeme mimo stezku,
můžeme s jistotou očekávat, že po pár desítkách metrů postupu se
ocitneme v nějaké hrůzné „šotolině“. Při deštivém
počasí je pak lámavost ještě horší, protože vodou rozbředlá hlína
ještě více ztratí na soudržnosti.
Mějte se též na pozoru před ostatními
lidmi. Nepříjemné jsou zácpy lidí na úsecích zajištěných řetězy. Lidé
za řetězy tahají, škubou s nimi, a v takové situaci je
řetěz zamotaný pod nohama tím nejhorším, co nás v náročném
terénu může potkat. Řetěz je tu jako pomůcka, která má postup
usnadnit. Špatným zacházením se však z něj může stát zbraň
ohrožující ostatní lidi. Zásadně by se nemělo vstupovat na řetěz, po
kterém leze někdo jiný.
Do
místa ohroženého jiným člověkem se nemá vstupovat. Vrcholové partie
Ostrého Roháče, červená turistická značka.
Závažným faktorem zvyšujícím
rizikovost pohybu v Západních Tatrách je počasí. Pokud se o
Vysokých Tatrách praví, že jejich „náhlé zvraty počasí“
mají na svědomí značnou část jejich obětí, platí to o Západních
Tatrách úplně stejně, snad jen s tím rozdílem, že zde je obvykle
dál do útulné horské chaty, ze které lze psí počasí sledovat nejenom
s větším nadhledem, ale hlavně z bezpečí.
S počasím úzce souvisí i nebezpečí pramenící z bouřek, včetně těch velmi neočekávaných (bouřky z vedra). Je známo, že obecně bývá bouřek v horách několikanásobně víc než v nížinách, a zasažení bleskem může vést bezprostředně k smrti postiženého. Toto nebezpečí je vhodné nepodceňovat zejména v nejvyšších partiích hor, ale také je např. užitečné si uvědomit, že řetězy, usnadňující na hřebenovce Západních Tater postup, se mohou stát nepřívětivým hromosvodem (více o nebezpečí blesků v horách v např. v knize P. Schuberta Bezpečnost a riziko.... díl 1.).
Nejvyšší
vrcholy Západních Tater mají přes 2000 m n.m., a tak i v létě
není neobvyklé, že se objeví sněhové přeháňky. Vždy je nutné mít ve
výbavě teplé a větru odolné oblečení, a pro nouzové situace
bivakovací vak, a v lékárničce aluminiovou izofólii. Zvrat
počasí v Roháčích, vrchol Barance na konci léta.
Záludnosti zimy
Největším nebezpečím
zimních Západních Tater jsou laviny. Je to tak specifická záležitost,
že si ji necháme na závěr, a nejprve se věnujme obvyklým zimním
nástrahám.
Pro začátek je dobré si uvědomit, že
Roháče nejsou v hlavním hřebeni ty roztomilé kulaté kopečky,
které vidíte z autobusového nádraží v Liptovském Mikuláši.
|
|
Roháče
od jihu. Na první pohled neškodné, kulaté kopečky, kde přeci nejde
spadnout… Pohled do Jalovecké doliny.
|
Roháče
od severu. Skalnaté hřebeny a strmé srázy. Ostrý Roháč a Plačlivé,
po jejich hřebenu vede červená turistická značka.
|
Tam nahoře v hloubi pohoří jsou
štíty, skalnaté úbočí a strmé kary, kam je možno se zřítit. Je
bláhový, neznalý a možná že obyčejně hloupý ten, kdo v Roháčích
čeká romantické brodění se v závějích se sněžnicemi na nohou.
Jestli jdete v zimě na hlavní hřeben, čekejte normální poctivý
alpinismus. Na pomoc řetězů v terénu zapomeňte, ty jsou v drtivé
většině v zimě pod sněhem či ledem.
V jednom z předchozích
odstavců jsou uvedeny nejobtížnější úseky hlavního hřebene Roháčů.
V zimě jsou tato místa regulérním alpinistickým terénem, kde
není výjimečné, že si situace žádá jištění. Pořádná výzbroj do
zimních hor je zde naprostou nutností. Takovou zimní výzbrojí pro
jednu osobu se míní: cepín, mačky, kombinovaný úvaz, lano, 3 kusy
pomocných popruhových nebo lanových smyček, pár karabin a jistící
pomůcka. Při zimním přechodu hlavního hřebene by samozřejmostí měla
být i horolezecká přilba. V lehčích pasážích se část výzbroje
ukrývá do batohu, ale jakmile se postup stává obtížnějším, nasazuje
se výzbroj do akce. Jak pravil generál Montgomery v předvečer
bitvy u El-Alamejnu – „Být připraven, toť vše“. Ta
slova platí nejen v poušti, ale i na skále, sněhu a ledu.
Nepevný
sníh nebo naopak ledem pokrytá skála postup výrazně ztíží. Pak je
nutná pořádná alpinistická výzbroj a jištění. Vrchol Ostrého Roháče
v zimě.
Nyní by mohl vzniknout dojem, že
největším nebezpečím zimních Západních Tater je riziko pádu do
hlubiny. Neztrácejme však ze zřetele celkový charakter pohoří. Kvůli
varování, abychom omylem Západní Tatry nepovažovali jen za „kulaté
kopečky“, nesmíme zapomenout, že kulaté kopečky jsou zde také.
Je to důležité! Právě tyto neskalnaté, holé, travnaté, ale strmé
kopce, jsou lokality s největším lavinovým nebezpečím.
Laviny
Samostatnou a velice smutnou
kapitolou jsou v Západních Tatrách laviny. Ostatně z výše
uvedených 25ti českých obětí, jich 15 zahynulo právě v lavině.
Toto pohoří je právem považováno za jedno
z nejlavinéznějších ve střední Evropě. Například jen
v populární, a často navštěvované Žiarské dolině spadne během
roku zhruba 20 – 30 lavin.
Určujícím pro vznik laviny je strmost svahů a
jejich povrch. V horách se strmějšími a skalnatými srázy, jako
jsou například Vysoké Tatry, je nebezpečí lavin někdy menší, protože
nezůstává tak vysoká sněhová vrstva a konkrétním nebezpečným místům
se lze snáze vyhnout při plánování túry. Rovněž nižší lesnaté hory
jsou obecně méně lavinéznější, ať už díky zalesněnému povrchu, anebo
prostě proto, že jsou méně strmé.
Travnaté svahy Západních Tater však velmi často
mají sklon v tom nejhorším možném rozsahu, tedy více než 30°,
a méně než 50°, hřebeny jsou poměrně vysoko nad pásmem lesa i
kosodřeviny. Umístění pohoří vystavuje často Západní Tatry silným
větrům, a jak známo, vítr je jeden z hlavních činitelů
podporující vznik nebezpečné lavinové situace v horách.
Travnatý
podklad má jen malou spojitost se sněhovou vrstvou a minimálně se tak
podílí na stabilizaci sněhové vrstvy. V Západních Tatrách nejsou
vzácností mohutné základové laviny, při kterých dochází k sesuvům
mocných vrstev sněhu. Sesutý sníh není sypkou hmotou. Naopak je to
tvrdá, zhutnělá vrstva sněhu, obsahující kusy či hroudy rozlámané
sněhové desky. Sondování a kopaní v takové hmotě je namáhavé, a
vyžaduje perfektní vybavení. Zvláště lopatky pro vyhrabání zasypaných
osob musí být pevné, aby vydržely náročné nasazení v akci.
Ani
na frekventované cestě nejste v bezpečí! Rozsáhlé laviniště na
značené turistické cestě v Žiarské dolině, kudy přes den
prochází velké množství lidí. Dokud se nalézáme v blízkosti
lavinových svahů, a je jedno jestli jsme nad nimi nebo pod nimi, měli
bychom mít u sebe zapnuté lavinové vyhledávače. – „Vycházím
z horské chaty = zapínám lavinový vyhledávač!“
Pro cestu do zimních Roháčů je
potřebné si pořídit zimní mapu, na které jsou vyznačeny nejčastější
lavinové dráhy, ale i v samotném terénu si toto nebezpečí stále
uvědomovat. Vždy je třeba hodnotit riziko vzniku laviny v konkrétním
místě pohybu.
Skupina podnikající zimní výlet do Západních Tater
by nikdy neměla podcenit právě toto nebezpečí, vždy by si měla
zajistit aktuální informace o stupni lavinového nebezpečí, a vždy by
u sebe měli všichni její členové měli mít zapnuté lavinové
vyhledávače, sondy a lopaty. Při pěším přechodu je
možné toto riziko minimalizovat důsledným vyhýbáním se lavinovým
dráhám a svahům. Postup se soustředí na hřebenové partie, vstup a
odchod z pohoří je dobré provést po hřebeni rázsoch vybíhajících
z hlavního hřebene. Tradičním trasou pro vstup na hlavní hřeben
je z obce Jalovec přes Červenec (modrá turistická značka) a Sivý
vrch do sedla Pálenica, případně tamtéž z obce Zuberec po žluté
turistické značce přes Kozinec. Další častou a relativně bezpečnou
trasou je od Žiarské chaty po zelené turistické značce do Žiarského
sedla a dál na hlavní hřeben. Existují i další, méně známé nástupy,
které jsou relativně bezpečné. Využívané bývají zejména místními,
často vedou z pásma lesa rovnou po bočních hřebenech a mimo
značené cesty. Bývají však orientačně náročnější.
I na hřebeni je nutné se zvýšenou opatrností
překonávat místa s vyšší sněhovou pokrývkou. Lavina může člověka
nejenom zavalit, ale může mu třeba jen podrazit nohy a strhnout ho
dolů ze samotného hřebene; výsledek je však stejný. Po „uříznutí“
či utrhnutí „lavinky“ bývá obvykle oběť nalezena bez
známek života hluboko v laviništi.
Tato
desková lavina se utrhla pod tíhou jednoho člověka při vyhlášeném 1.
stupni lavinového nebezpečí (tj. při nejnižším). Severní úbočí
Ostrého Roháče, trvale ve stínu, a přemrzlý nestabilizovaný sníh.
Laviny si nečtou výstrahy horské služby, a nepadají podle toho, jaký
je vyhlášený lavinový stupeň. Je třeba s nimi počítat vždy během
zimy. Vždy je vhodná předběžná opatrnost a ostražitost.
Samostatnou kapitolou
ohledně lavin jsou skialpinisté, pro které jsou Západní Tatry rovněž
lákavým terénem. Je na místě upozornit na fakt, že skialpinismus ze
své podstaty vede aktéry tohoto sportu přímo a cíleně na sněhové
svahy. Sníh je hlavním terénem skialpinisty – lyžaře. Naproti
tomu pěší turista či zimní horolezec se kromě sněhu pohybuje také rád
po skále, kdy ve většině případů na chvíli z lavinového
nebezpečí uniká. Skialpnista nikoli, ten v drtivé převaze času
zůstává na sněhu. Tím jsou skialpinisté tou nejohroženější skupinou,
které hrozí nebezpečí lavin. Aby však neměli skialpinisté pocit, že
jsou na tom jen špatně, budiž zmíněn fakt, že díky rychlému pohybu na
lyžích mají možnost výrazně zkrátit dobu pobytu v ohroženém
území. Je to jedna z mála výhod pro skialpinisty, a ti by ji
měli správným naplánováním a načasováním své túry využívat, a
nejohroženějším místům se vyhnout zejména v odpoledních
hodinách.
Následující tabulka přináší přehled
lavin, které zasáhly člověka v terénu na území Západních Tater.
Tabulku sestavila Horská záchranná služba Západní Tatry. Stojí za to
si ji podrobně přečíst, především lokality (svahy), kde se tyto
případy odehrály. Jen přečtením této obyčejné tabulky se lze
dozvědět, v jakých místech padají laviny často.
Datum
|
Místo
|
Orientace
|
|
Odtrh / Čelo
[m.n.m.]
|
Postižený
|
3.9.1939
|
Smutná dolina
|
S
|
/
|
1/1
|
1939-květen
|
Volovec
|
Z
|
/
|
1/1
|
1.1.1949
|
Volovec
|
Z
|
/
|
1/1
|
1954-březen
|
Roháčske pleso
|
S
|
/
|
1/1
|
2.2.1963
|
Zad.Závrat
|
|
/
|
1/1
|
16.1.1968
|
Kubínska Hoľa
|
|
/
|
50/6
|
30.12.1970
|
Žiarske sedlo
|
JV
|
/
|
1/0
|
3.1.1980
|
Baranec
|
SZ
|
/
|
1/0
|
19.3.1981
|
Pod Homôlkou
|
J
|
1900 m./1700 m.
|
1/0
|
21.3.1985
|
Parichvost-z
Príslopu
|
SZ
|
/
|
3/0
|
23.3.1985
|
Spálenský žlab
|
V
|
/
|
2/0
|
5.4.1985
|
Príslop
|
JV
|
2000 m./
|
2/0
|
24.2.1986
|
Baníkovský kotol
|
JV
|
2100 m./1700 m.
|
2/0
|
7.3.1986
|
Terasa-Žiar.dolina
|
J
|
1700 m./1500 m.
|
1/0
|
22.3.1986
|
Nohavica Žiar.dolina
|
JV
|
1900 m./1750 m.
|
1/0
|
19.3.1987
|
Spálenský žlab
|
V
|
1950 m./1300 m.
|
1/0
|
7.2.1988
|
Prostredný Grúň
|
JZ
|
1900 m./1700 m.
|
1/0
|
7.2.1988
|
Prostredný Grúň
|
JZ
|
1900 m./1700 m.
|
2/0
|
10.3.1988
|
Terasa-Žiar.dolina
|
J
|
1700 m./1500 m.
|
1/0
|
4.3.1989
|
Pachoľa-Hlboká dol.
|
JZ
|
2000 m./1700 m.
|
5/0
|
19.12.1990
|
Baranec
|
SZ
|
2000 m./1800 m.
|
1/0
|
25.3.1990
|
Smrek
|
SZ
|
2000 m./1750 m.
|
1/0
|
9.4.1993
|
Ľaliove sedlo
|
J
|
1950 m./1700 m.
|
1/0
|
10.4.1993
|
Smutné sedlo
|
J
|
1950 m./1650 m.
|
1/0
|
10.4.1993
|
Lúčne sedlo
|
JZ
|
2030 m./1800 m.
|
1/0
|
10.4.1993
|
Hrubá kopa
|
JZ
|
2100 m./1700 m.
|
1/0
|
10.4.1993
|
Smrek
|
SZ
|
2050 m/1700 m.
|
2/0
|
21.4.1993
|
Salatín
|
S
|
2050m./1600 m.
|
2/0
|
23.4.1993
|
Sedlo pod Deravou
|
J
|
1950 m./1750 m.
|
1/0
|
26.12.1993
|
Smrek
|
SZ
|
2000 m./1750 m.
|
2/0
|
19.3.1995
|
Jalovecké sedlo
|
Z
|
2000 m./1500 m.
|
2/2
|
19.3.1995
|
Bobrovecká dol.
|
Z
|
1700 m./1500 m.
|
2/0
|
23.3.1995
|
Žiarska dolina
|
V
|
1900 m./1700 m.
|
3/0
|
21.4.1995
|
Hladký štít
|
JZ
|
/
|
1/0
|
17.2.1996
|
Smutné sedlo
|
S
|
1950 m./1700 m.
|
2/0
|
13.3.1996
|
Salatín
|
S
|
2000 m./1700 m.
|
1/0
|
1996-březen
|
Baranec
|
SZ
|
2070 m./1400 m.
|
7/1
|
15.1.1997
|
Laliové sedlo
|
J
|
1850 m./1700 m.
|
1/0
|
15.2.1997
|
Spálenský žlab
|
V
|
1900 m./1600 m.
|
1/0
|
23.3.1997
|
Salatín
|
S
|
2000 m./1700 m.
|
2/0
|
23.3.1997
|
Zelenô
|
SV
|
1900 m./1650 m.
|
1/0
|
23.3.1997
|
Plačlivô
|
S
|
1950 m./1720 m.
|
1/0
|
21.3.1998
|
Gáborová dolina
|
J
|
1900 m./1600 m.
|
1/0
|
28.4.1998
|
Salatín
|
S
|
1950 m./1650 m.
|
1/0
|
14.11.1998
|
Plačlivô
|
S
|
2050 m/1600 m.
|
1/0
|
16.2.1999
|
Valentková
|
Z
|
2000 m./1800 m
|
1/0
|
21.11.1999
|
Roháčske pleso
|
S
|
1900 m./1700 m.
|
2/0
|
31.12.1999
|
Sedlo pod Hrubým vr.
|
J
|
2000 m./1700 m.
|
3/1
|
6.1.2000
|
Hrubá kopa
|
J
|
2100
m./1833 m.
|
2/0
|
19.1.2000
|
Príslop
|
JV
|
2000 m./1350 m.
|
4/0
|
31.12.2000
|
Plačlivô
|
J
|
2050 m./1850 m
|
2/0
|
28.1.2001
|
Plačlivô
|
JV
|
2000 m./1700 m.
|
1/0
|
2.2.2001
|
Plačlivô
|
J
|
2100 m./1750 m.
|
2/0
|
19.12.2001
|
Látaná dolina
|
J
|
1950 m./1600 m.
|
2/2
|
14.4.2001
|
Hrubá kopa
|
J
|
2100 m./1830 m.
|
2/1
|
24.3.2003
|
Hrubá kopa
|
J
|
2100 m./1860 m.
|
2/0
|
2004
|
Banik.sedlo,Baníkov
|
J,JZ
|
2110/1400
|
4/2
|
2005
|
Žiarska
dolina-Terasa
|
JZ
|
1680/1500
|
2/1
|
Tabulka:
© HZS, zdroj údajů www.hzs.sk;
Není zaručena úplnost údajů.
|
Varování Bezpečnostní komise ČHS
Neobvykle vysoký počet
mrtvých českých občanů v Západních Tatrách je alarmující. Ať už
jsou konkrétní příčiny nehod jakékoliv, v drtivé většině jde
souběžně s těmito bezprostředními příčinami ruku v ruce
podcenění těchto hor. Vzít nebezpečí hor vážně na vědomí je
základem jakékoliv snahy o bezpečnost. Obecný respekt, anebo prostě
lidsky řečeno strach, je mnohdy právě tím, co nám dává sílu věnovat
pozornost titěrným detailům. Hranice mezi životem a smrtí je někdy
tak tenká, že stačilo by splnit právě ten nepatrný detail, a mohlo
být všechno jinak.
Závěrem bychom rádi ve stručném shrnutí zopakovali
základní obecné doporučení pro pobyt nejen v Západních Tatrách,
ale nakonec v každých horách.
Túra vyžaduje:
Dobrou kondici a zdravotní stav
Správné a adekvátní vybavení
Promyšlený plán, bezpečnou
taktiku a náhradní (ústupové) varianty programu
Mít promyšlené místa přenocování
včetně jejich bezpečného dosažení včas
V období zimy se podrobně
seznámit s lavinovou situací a přizpůsobit tomu svůj program
Mít mobilní telefon s dostatečně
nabitou baterií pro případ volání pomoci v nouzi
V případě hlavního hřebene
Roháčů zvládat postup ve skalním terénu I. – II. stupně UIAA
… a především –
nepodceňovat nebezpečí hor!
Pro slovenské hory vydala BK ČHS Informaci pro zajištění bezpečnosti:
http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&type=61&article=71
Informace a pravidla
Pro informace související s
plánováním trasy, lavinovým nebezpečím, počasím, lze kontaktovat
horskou službu:
HZS
Západné Tatry - jih
Žiarska Dolina, 032 05 Smrečany
tel.:
044/5586218, mobil: 903 624 061
e-mail: ztjuh@hzs.sk
HZS Západné Tatry - sever
Zverovka, 027 32
Zuberec
tel.: 043/5395101, mobil: 903 624 066
e-mail:
ztsever@hzs.sk
HZS
Stredisko lavínovej prevencie
Jasná, 032 51 Demänovská
Dolina
tel.: 044/5591695, fax: 044/5591637
e-mail: slp@hzs.sk
Další informace o počasí
a sněhových podmínkách lze rovněž získat na webových stránkách Horské
záchranné služby – http://hzs.sk/
nebo na http://laviny.sk/
Tísňové volání:
Všeobecné tísňové
volání: 112
Tísňová linka HZS: 18
300
HZS – Západné
Tatry (jih): 903 624 061
HZS – Západné
Tatry (sever): 903 624 066
Ochrana přírody:
Západní Tatry jsou součástí
Tatranského národního parku (TANAP). Pokud si nejste jistí, zda vaše
akce odpovídá obecně platným předpisům pro pohyb v národním
parku, máte možnost si prostudovat Návštěvní řád. Pokud vám přijde
nepřehledný, nebo něčemu nerozumíte, je možné přímo zatelefonovat si
nebo napsat email na Správu TANAPu.
Tatranský národní park -
http://www.tanap.org/navstevny-poriadok.php
kontakt:
Správa
TANAP
059 41 Tatranská Štrba 75
Tel./fax: 052/4484 217
Email: tanap@tanap.org
Odkazy:
Srovnání smrtelných úrazů Čechů ve Vysokých a
Západních Tatrách (příčiny, struktura obětí, atd.); Zpráva BK ČHS:
http://www.horosvaz.cz/res/data/000104.pdf
Smrtelné úrazy českých občanů
v horách a při horolezectví (souhrn pětiletého sledování
úrazovosti, a souhrn smrtelných úrazů v r. 2005); Zpráva BK ČHS:
http://www.horosvaz.cz/res/data/009/001026.pdf
Článek na Lezec.cz o nebezpečí Tater
(Varování BK ČHS v souvislosti se sérií smrtelných úrazů Čechů
ve Vysokých a Západních Tatrách)
http://www.lezec.cz/clanek.php?key=3172
Autoři: Tomáš Kublák, Tomáš Frank