Milí přátelé jistě byste chtěli vědět, kde jsou Jirka a Jana Vaši lezečtí kamarádi. Řikáte si kam pak se nám asi schovali? Neschovali se umřeli. Často si vzpomenu na tento úvod ze hry divadla Járy Cimrmana ve spojitosti, našeho odchodu do Holandska. My jsme také trochu lezecky umřeli a věřte že se nám moc stýská po těch našich upocených skalkách. Je to tady lezecka poušt a šeď. Občas se sice mihne nejaká akce, která nás vytrhne z našeho veskrze nelezeckého života. A když je pak lezecká, snažím se všechno zapamatovat, abych mohl napsat reportáž pro náš web.
Jos Holandische kante 6- OS
Jako například minulý víkend. Byli jsme lézt v "nedaleké" německé oblasti.(290 km z Haagu) Jmenuje se Nord Eifel. Nacházi se nedaleko měst Aachen a Durren poblíž Belgických hranic. Přístup je přímo z městečka Nideggen, jež je skalami doslova obklíčeno. Krajina je nádherná, středně kopcovitá a zalesněná. Již pro tuto nádhernou krajinu to jistě stojí za výlet, také hrad je fantasticky zachovalý památkáři opečováváný a skály jsou malebné. Je tam mnoho nádherných cest střední obtížnosti do 8-, a ještě větší počet těch úplně lehkých. Těžké cesty tam příliš nejsou. Lovci tězkých cest, by se mohli vyřádit na spoustě boulderů a také jedno 10- jsem zahlédl. Bylo ovšem odpudivé s přilepenými chyty.
Na slepenci o chyty není nouze
Materiál je velmi tvrdý nesolící červený pískovec jeho tak 25% objemu právě dost, aby až neuvěřitelně pevně slepil a propojil zbytek, totiž valouny a oblázky různých velikostí a tvarů, nejvíce připomínající brambory. Takže skála z dálky vypadá jako vertikální vyorané bramborové pole. Chvili jsem mel nedůvěru v tento materiál v jeho pevnost. Stále jsem čekal, že se nějaký valoun musí pod zatížením vyloupnout. Vše bylo však až neuvěřitelně pevné a tak mě brzy tento pocit přešel a lezli jsme za krásného počasí až do setmění.
Příroda v Durrenu je super, ale snad právě proto, se místní radnice rozhodla, že razantně omezí přístup lezců na skály. A přisli s něčím, na co nejsme v Čechách moc zvyklí. ( myslim že u zrodu této šílenosti byla německa pořádku milovnost až posedlost vydávat nějaká nařízení). Takže v oblasti je sice asi 1000 cest, ale je jich přístupných asi jen 150. Zbytek se nachází na jednom nádherném, ne Žlebu nepodobnému masívu, který má omezenou činnost pro lezce na pouhé dva měsíce v roce a to jestě pro 20 lidí denně. Ještě jsem zapoměl podotknout, že si na lezená zde, kazdý musí koupit vstupenku u hlavní benzinové pumpy. Moc se mi nechtělo platit dopředu za něco, co jsem jestě neviděl a nevěděl zda to stojí za to, ale náš kamarád Jos trval na tom, že když chcem lézt, tak musíme zaplatit. 5 DM na den není zase tak mnoho, je to však absurdní. Ještě více absurdní by se mi zdálo přijet do skal a u pumpy se dovědět, že pro mimořádný zájem dnešního krásného dne již je počet vstupenek vyprodán a já mohu jet zpět. No, nevím jestli se to už stalo, na skalách o tomto krásném víkendu příliš mnoho lidí nebylo. Ale jeďte tam, když je to tak daleko. Zalezli jsme si ten víkend velmi dobře, přestože mě bolest v lokti neopustila, byl jsem spokojen. Shodli jsme se ale že příště bychom jeli raději někam jinam.
Jana v cestě na Hitzley 8+
Info:
přes tisíc cest, nejvíce v rozmezí 6-7, magnézium se prý nesmí, ale těžší cesty byly bílé.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Do Franken Jury se vydala partička nejbláznivějších skalních fanatiků. Fanatiků proto, protože počasí , na kterém je bohužel hodně závislý náš sport, mělo být velmi špatné. Mělo pršet a měla být zima a skutečně obojí nás potkalo. Jenže natrefili jsme na dobré oblasti, nálada byla dobrá a tak nakonec všichni odjížděli nadmíru spokojeni.
Sešli jsme se přesně. Na parkovišti u Výstaviště 25.7.98 v sobotu v šest hodin ráno všichni až na Hopa, který přišel jako obvykle pozdě. Na svou omluvu uvedl, že do práce chodí také pozdě. A tím jako by předznamenal celou sérii veselých příhod , vtipů a kiksů, no prostě hopovin, kterými nás po celý zájezd častoval. A když pak ještě přizval v polovině zájezdu vynikajícího projektanta hopovin Lukyho, nebyla opravdu o zábavu nouze. Naše následovníky by mohlo zajímat, že jsme je
Bezesporu všichni lezci slaví první květen - Svátek práce stejně a to tak , že na skalách. Počasí se však zřejmě rozhodlo, že bude letos zkoušet naši trpělivost. A to je od něj velmi nepěkné. Jen někteří zanícení lezci takovou nepřízeň vydrží, ostatní již prodávají materiál , přestávají trénovat a dokonce odjíždějí k protinožcům.
10.4.98 odcestovala část oddílu ve hvězdném složení Bára, Jitka, Hynek a Hop. na celý týden do Buoux. No nebudete tomu věřit, ale nakonec jsme se vrátili o tři dny dříve. Ve středu ráno jsme se totiž probudili do strašnýho slejváku, kterej nebral konce a tak Hop celou partu přemluvil k odjezdu. Ostatním členům se moc nechtělo a pořád říkali že se to zlepší, ale když do večera pořád pršet nepřestávalo , ba ani se nezmenšovala intenzita toho straš
Vyjíždíme v pátek 24.10 ve dvanáct hodin z Plzně. V San Siru jsme ve 22 hodin a jdeme spát. Ráno snídáme a vyrážíme ke skalám.
Vision Quest je nová cesta deep water solo (DWS - tedy sólo nad hlubokou vodou) za 9a, kterou vylezl teď v prosinci na Mallorce Chris Sharma.
Bývalá vicemistryně Evropy v lezení na obtížnost Eliška Adamovská oznámila konec závodní kariéry.
Zvolený americký prezident Donald Trump oznámil, že přejmenuje nejvyšší horu Severní Ameriky zpět na McKinley. Nyní má indiánský název Denali, který jí vrátil v roce 2015 tehdejší americký prezident Barack Obama. Informovala o tom obecná média.
Na Radyni, konkrétně na Velké skále, se to opět hemžilo úsměvy, karabinami a nadšením. Plzeňští horolezci se jako každý rok sešli, aby si již tradičně užili Štědrý den na skalách.
GPS a mapové aplikace