Nepadne o tom ani slovo, ale oba tušíme, že cesta k vrcholu je otevřená. Zase už na pásech stoupáme vzhůru. Najednou se ozve tupé, hlasité lupnutí. Svah nad námi jako by se vzedmul a tenhle děsivý expres vyráží směrem k nám. Radost v očích vystřídá děs. Tak tohle je ta jízda k nebeskýmu báru?
Výšvih nad C2 (v pozadí Pik Koržiněvská, 7,105m)
foto by ©
Nahoru
Po aklimatizaci a povedeném sjezdu Pik Četyroch (6230m), následuje odpočinek, marodění a čekání na počasí v základním táboře. Po pár dnech konečně vyrážíme na hlavní cíl naší výpravy - Pik Komunisma (7.495m). Na Komunistu se nikdo nehrne. Snad proto, že jeho stěny se majestátně tyčí přímo naproti základnímu táboru a zdá se až trochu pošetilé snažit se na ně drápat. Obzvlášť, když člověk vidí ty laviny, které v nepravidelných intervalech brázdí jeho svahy, a přitom naproti na druhé straně údolí je další "sedma" Pik Koržiněvská s kratší, jednodušší a bezpečnější výstupovou trasou.
Výstupová trasa na Pik Komunisma (7.495m)
foto by ©
Před námi se na Komunistu pustili jenom ruští průvodci. To budeme mít krásně prošlápnutou stopu, bláhově jsme si mysleli. Kousek nad prvním výškovým táborem (C1) to ale otočili, že prý "mnoga snegu" a ani v 6 lidech to nejde projít. Špatná zpráva taky zpráva. My to budeme muset zvládnout ve dvou, Káče je špatně, a tak se s Mírou vrací do základního tábora. „Na lyžích to ale určitě půjde!“ neztrácíme optimismus.
Cesta z předsunutého základního tábora (ABC, 4.600m) do prvního výškového tábora (C1, 5.300m) vede přes nebezpečnou rampu ohroženou pádem séraků (které pro odlehčení nazýváme autobusy). Jízdní řád je nevypočitatelný. My sázíme na 7:30 ranní a máme štěstí. O půl hodinu později už se naše výstupová trasa halí v oblaku sněhu po právě projetém větším autobusu. Solidní začátek.
Z rampy pokračujeme skalním hřebínkem, kterému místy nechybí expozice, a dál na sněhový hřbet Borotkinova žebra vedoucí přes C1 (5.300m) až na Pamírské plato.
Předsunutý základní tábor (ABC, 4.650m)
foto by ©
Nebezpečná rampa vedoucí na Borotkinovo žebro
foto by ©
Skalní výšvih na cestě do C1
foto by ©
Do neznáma
Druhý den rychle začínáme chápat, proč ruští guidi nemohli projít. Svahy jsou pokryté jednolitou, a pořádně hlubokou vrstvou prachového sněhu. Šlapání stopy je neskutečná dřina, boříme se často po pás. Nepomáhají ani esa v rukávu v podobě metody výstupu "na bagr" (úspěšně otestované na Pik Četyroch) nebo tahání batohu na laně.
Cestou nad C1
foto by ©
Pojďte pane, půjdeme si hrát.. na prošlapávanou!
foto by ©
Zaber!
foto by ©
Jen co to sklon svahu aspoň trochu dovolí, nasazujeme lyže. Na nich se úplně zničení dostáváme až do míst, kde už sníh není tak hluboký a kde by měl být tábor C2 (5,800m). Těch pět set výškových metrů výstupu mezi C1 a C2 se ujímá průběžného vedení v soutěži o nejnáročnější den sezóny. Těmhle podmínkám můžou alpské kopce těžko konkurovat.
Po pěkně studené noci vyrážíme vstříc poslednímu strmému výšvihu v cestě na Velké pamírské plato, které je asi v polovině výstupu. „Tam už to bude vyfoukaný, to bude pohoda“ upínáme se k optimistickým odhadům ruských guidů dole v BC.
Výhled na Pik Korženěvskou (7,105m) z C2 (5,800m)
foto by ©
Na pásech to jakžtakž jde
foto by ©
Ty výhledy!
foto by ©
To za to stojí!
foto by ©
Výška začíná být znát, snažíme se pozorně vybírat trasu a vyhýbat se trhlinám skrytým pod sněhem. V jedné z nich rok před tím skončila cesta jednoho ukrajinského horolezce. Nad strmým výšvihem (kolem 45st) se svah pokládá. Jsme na úrovni 6,050m, na hranu Borotkinova žebra a dál na plato už se to zdá být kousek.
Do báru?
Po krátké pauze se zvedáme k dalšímu výstupu. Po pár výškových metrech se nejednou ozve to tupé hlasité lupnutí. Do háje, Martin určitě mizí v jedné z těch trhlin, říkám si a čekám napnutí lana. To ale nepřichází. Zvedám hlavu a vidím Martina, jak zírá nahoru a křičí "bachaaa!".
Chvíli před; čára značí linii odtrhu a šipky dva směry jízdy laviny
foto by © Jaromír Mataj
Nějakých 70 metrů nad námi svah horizontálně prořízla zlověstná puklina hluboká přibližně 40-50cm a široká ca 200m a celý svah pod ní se teď rozjíždí směrem k nám. Přestože je ihned jasné, že jsme v neuvěřitelném průšvihu, mozek to nevzdává. Ve zbylém čase (přibližně jedné vteřině) vymýšlí únikové strategie. Ten Martinův vymyslel ujetí lavině směrem dolů (na lyžích s nasazenými pásy). Ten můj zase nadskočení přijíždějící sněhové masy. Ani jedna strategie překvapivě nezabrala.
To už se ale světlo mění v tmu a my metáme kotouly jako v bubnu pračky. Nevíš, kde je nahoře a kde dole, tělo se zmítá v té studené, temné mase. Hlava je prázdná, ale jeden pocit vystupuje úplně jasně - tohle je KONEC. Žádný film o celém životě, ani strach, jen lítost, že z téhle bryndy už není cesty zpět.
Ještě né!
Najednou se tělo odlepí od svahu a letí, letí překvapivě dlouho. Pak dopadne do měkkého a najednou klid. Ještě se zavřenýma provedu základní zkoušku tělesných funkcí a pohybového ústrojí. Krom bolesti na přistávacím boku necítím nic zvláštního. Zvláštní. To je ale jenom poloviční úspěch. Otevřu oči a přichází největší úleva – Martin dvacet metru pode mnou v sedě chrchlá. No super, takže dvojitý štěstí.
Lavina nás nechala pod sérákem a pokračovala dál do údolí.. Jakto? To budeme řešit jindy, teď máme jiný starosti.
Martin dostává z krku zbytky sněhu a vykašlává krev. „Bolí tě něco?“ zjišťuju situaci. „Jenom trochu za krkem a na tady na žebrech….hele, to bude asi otřes mozku, už jsem to párkrát měl, teď budu tak dva dny v kuse spát“. Na to, že tu děsivou jízdu dlouhou přibližně 250 výškových metrů absolvoval s hrdlem plným sněhu (výsledek neúspěšného pokusu o nadechnutí při nasedání do „našeho“ autobusu) a po našem 40 metrovém přeletu seráku přistál přímo na hlavu, je to jak nic... asi dobrej oddíl.
Pozor, spoj odjíždějící z levého nástupiště není určen k přepravě cestujících!
foto by © Tadeáš Piegza
Ski-akrobacie jedině s helmou! #Singing Rock helmets - Beton Ski Team tested and recommended
foto by ©
Snow park Communism Peak - skokanský můstek s kritickým bodem 40 metrů
foto by ©
Po inventuře materiálních ztrát (např. jedna Martinova G3 Synapse a jedna moje Dynastar Mythic Light lyže, hůlky, cepín a pár šroubů do Singáče) mobilizujeme psychické a fyzické sily a klopýtáme (raději už nenavázaní) rychle dolu po výstupové trase. V cestě do bezpečí doliny nám ještě stojí zrádná rampa. Za několik hodin o 1,500 výškových metru níže je jasné, že se nad námi pro dnešek Pamíronoš slitoval.
Jak velkorysý Pamíronoš byl, se dozvídáme v BC, ze kterého měli lavinu jako na dlani. Utrhla se obrovská deska na konci Borotkinova zebra. Její vetší část padala dolů více než 1000 výškových metrů žlabem vlevo (plným séráků). My byli naštěstí strženi do její pravé (menší) části, která padala po Borotkinově žebru.
Hlava to nebere; těch scénářů, které spolehlivě vedly k nebeskýmu báru je výrazně víc než těch, které vedly zpět do základního tábora.
Strong headache, pain in lungs? Four days rest!
foto by ©
Ping-pong, vodka a Korža
Ještěže slunce už zalilo celou dolinu, spát stejně pořádně nejde. Hlava je plná všech těch obrazů, marně se to snaží nějak zpracovat. Třeba pomůže rozečtená kniha! Hned pár odstavcích se za záložkou se dozvídám, že „jsme jako jehňátka skotačící na louce, zatímco je sleduje řezník a vybírá si jedno po druhém; protože v lepších časech nevíme, jakou pohromu má pro nás osud právě v tuto chvíli nachystanou - nemoc, pronásledování, zbídačení, šílenství - a smrt. (Arthur Schopenhauer).“ Oukej, příště beru i nějaký komixy.
Lékař základního tábora podrobil Martina velmi důkladné optické kontrole a závěr je jasný – „strong headache, pain in lungs? Four days rest!“. Dny odpočinku je jediné, co spolu s tabletami proti bolesti tenhle sympatický chlápek ordinoval. Čtyři dny je nejvyšší dávka, asi to bude vážný případ.
Lehký pohyb ale samozřejmě nevadí, takže vyrážíme do velké jídelní místnosti skotačit kolem ping-pongového stolu. Náčelník základního tábora je dost rád, že nemusí řešit smutný transport dvou plastových pytlů, a tak s úsměvem přijme i ty dvě porážky.
Mozek nevzdává snahu o zašuplíkování zážitků minulých dní, a tak dlouho tupě zírám na Komunistu. Naproti z Korži se začínají trousit její úspěšní návštěvníci – mezi nimi i Káča, Míra a Tomáš s Pavlem z druhé české výpravy. Popraskané rty dlouho do noci líčí všechny ty obrazy a příběhy, čaj a vodka teče proudem. Návrat po vlastních - to je pořádný důvod k oslavě.
Do báru ne, já raději knihu
foto by ©
Znova nahoru? No dobře, ale rychle!
Že hory nepověsíme na hřebík, jsme si vyjasnili hned druhý den ráno po návratu z Komunisty. Jsem rád, že jsme tento bod vyřešili ještě pod citelným vlivem Martinova otřesu mozku a adrenalinové záplavy u nás obou. Pozdější důkladná analýza objektivních faktorů by mohla situaci zbytečně zkomplikovat.
„Hele a nepůjdem aspoň pěšky zkusit tu Koržu?“ čtu z Martinova výrazu, když sledujeme předpověď na příští 4 dny - naše poslední před odletem z BC. Švýcaři i Norové (ve vzácné shodě) hlásí plech a skoro bezvětří. Rychle je jasné, že půjdeme. Nakonec se nechám i přemluvit, že to zkusíme z BC na vršek za den.
Probouzející se C1 (5300m)
foto by ©
Jóó, tady to jde ještě rychle
foto by ©
výšvih pod C2 (5800m)
foto by ©
„To byl zase nápad!“ kleju pak o dva kilometry výše. To už máme za sebou romantický noční pochod pod neskutečnou noční pamírskou oblohou do C1 (5300m), snídani při vycházejícím slunci na cestě do C2 (5800m). K obědu se pak má servírovat „třešnička na dortu“ v podobě elegantního leč táhlého vrcholového hřebene.
Sluce pálí, naše tempo výrazně zpomaluje. Počítám to už po několikáté a pořád to nevychází. K rychlé konzumaci třešničky nám chybí lepší aklimatizace (tj. předchozí přenocování) nad 6.000. Tímhle šnečím tempem bychom si na ni mohli lámat zuby až do tmy.
Pohled z vrcholového hřebínku pod C4 směrem na Pik Komunisma
foto by ©
„Nóó, snad nezmrznem“ říkáme si, když to obracíme kousek nad C4(6300) a těšíme se na studený bivak bez spacáku a karimatky v C4. Úsměv nám zase vrátí sympatický Francouz Patrick přicházející zespoda. V rámci akce „Chci mít své pohodlí, zn. Kdekoli“ si se svým parťákem, pařížským bankéřem Jeanem-Francoisem, táhnou každý svůj stan. Než se Jean-Francois doplahočí do C3, už na jeho zbrusu nový útočný stan čeká výstavní plošina vybudovaná těmi nezodpovědnými pokušiteli štěstí z bývalého východního bloku pobíhajících tady ve skialpových botech. Lákavou nabídku na večeři při zapadajícím slunci a následnou noční společnost tak nemůže odmítnout.
Tábor C4 (6300m)
foto by ©
V Patrickově apartmánu v C4 (6300m
foto by ©
Ráno otvírákem oči otvírám, ještě chvíli mi trvá, zjistit co je bdění a co vlastně ještě snění není..“ (X.Baumaxa), ráno v C4 (6300m)
foto by ©
Ráno společně pokračujeme přes tři hrby vrcholového hřebene vzhůru. Počasí ideální, stopa prošláplá, leč vzduchu málo a plíce protestují. I tak je to za odměnu.
Po ránu třešnička nemá chybu (na vrcholovém hřebeni na Pik Koržiněvska)
foto by ©
Z vrcholu máme celý Pamír a jeho vysokohorské sousedy jako na dlani. „Táámhle je Lenin!“ a „Táámhle v dáli prej KáDvojka!“ „A až támhle v těch trhlinách naproti skončil ten náš autobus, čoveče!“. Civíme do dáli. Mozek už naštěstí ve snaze zachovat základní funkce vzdal další rozbory elektronickou tužkou. Zbývá jenom úsměv od ucha k uchu.
Vrcholovka muss sein
foto by © Francois Moulin
A taky skoro 3 výškové kilometry sestupu, takže po hodince vrcholové prokrastinace skotačíme vesele z kopca dolů, až do základního tábora. „Už nefoť a pójď… ať nepropásnem večeři!“
Tož na Pamíronoše, na život a na sníh!
„to jsou panorámata, čoveče!“
foto by ©
„Už nefoť a pójď… ať nepropásnem večeři!“
foto by ©
Tož na Pamíronoše, na život a na sníh!
foto by ©
Velké díky všem, kteří naší výpravu podpořili!
foto by ©
www.betonski.cz, Facebook Beton Ski Team
Za podporu expedice děkujeme:
Boatpark, Radegast, Kinstellar, Singing Rock, Direct Alpine, Husky, Travellunch, Adastra, , Norskamoda.cz, Fenix a Hanibal
Filmek z naší výpravy můžete vidět na Festivalu horolezeckých filmů Český ráj, neměl by chybět ani na fesťáku v Teplicích a podzimním Snow Film Festu.
Ukázka zde:
Video
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace