Steva odchytil Myšák v jeho oblíbené oblasti Malham Cave a kromě toho, že ho nafotil, tak ho poprosil, jestli by pro Lezce neposkytl rozhovor.

Steve nám poslal dlouhatánský rozhovor rozdělený na čtyři části. Nebo to byly čtyři rozhovory v jednom? To není podstatné, podstatné je to, že řekl, že si z něj můžeme publikovat, co uznáme za vhodné. 

Tak jsme pro jistotu vybrali vše a tyto zajímavé otázky a odpovědi přinášíme v rozsáhlém rozhovoru s tímto fenomenálním lezcem. 
Rozhovor je doplněný o fotografie Michala Myšáka Maděry. 

BASIC INFO:

Datum narození:  25/07/70

Bydliště:  Sheffield UK

Profese:  Původním povoláním inženýr, konstruktér.
Stavěč cest/ kouč/ spisovatel/ komentátor/ vypravěč/ DIY expert





Steve McClure

foto by © Michal Maděra


- Jak jsi se dostal k lezení?  

Oba moji rodiče byli nadšení horolezci, takže vlastně ani nebylo možné lezení uniknout. Byl jsem v lezeckém prostředí od samého počátku. Trochu víc jsem k lezení přičuchl, když mi bylo asi tak 5 nebo 6, ale způsobem, tak jak to děti dělávají, jeden den jsem byl do lezení horlivý, další den jsem raději prolézal díry a stavěl si bunkry.

- Co pro tebe lezení znamená nyní?

Pro mě je lezení úžasnou  životní cestou vedoucí mnoha směry, vydávám se po ní tudy kudy mě to zrovna baví. Právě teď jsem motivován, jak mentálně tak fyzicky k těm největším životním výkonům. Bohužel velkým omezením je pro mě čas. Mám hyperaktivní dítě, tisíc různých zájmů, dům, který mi padá na hlavu a ani společenský život si nechci nechat ujít.
Ale lezení mi do toho celkem zapadá. Hádám, že budu lézt dokud neodpadnu.



Steve McClure ve své oblíbené oblasti Malham Cave

foto by © Michal Maděra


- Co chápeš pod pojmem lezecká cesta?

Čistou linii se zajímavými lezeckými pohyby. Nemusí to být přitom ani těžké. 

- Jaká je tvá forma tréninku?  

Nemyslím si, že nějak extra cíleně trénuji ve smyslu posilování prstů, těla a sestavování plánu. Trénuji v podstatě jenom lezením venku a snažím se lézt na rozlišných materiálech a různými styly.
Co se týče tréninku je lezení tvrdý sport. U většiny ostatních sportů lidé trénují jen nějaké období a třeba pro určitý závod, v lezení však chce člověk závodit každý den a co je ještě horší, chce od svého těla, aby jeden den bylo nejlepší ve sprintu a druhý den v maratonu.

-  Co tě inspiruje?

Lidé, které něčemu dávají všechno! A nemusí to být jen v lezení, může to být v čemkoliv. Lidé, kteří obětují své životy pro svoji vášeň. 

- Jsou nějaké zajímavé rozdíly v lezení mezi Velkou Británií a USA?

Všichni si myslí, že Britové jsou blázni a že všechno naše lezení je nebezpečné. Ve skutečnosti nejsme tak odvážní, spousta highball boulder cest, které dělají Američané, jsou dost nebezpečné a jejich trad cesty také. 
Přál bych si, aby svět věděl, že u nás se také dělá velký sport a že ne vždy prší.

- Jak důležitá je klasifikace?

Ve světě lezení je klasifikace naprosto zásadní, každý se na ni spoléhá, opravdu. Je sice cool říci, že mi na stupni nesejde, že hlavní je to lezení, ale ve skutečnosti lidé chtějí vyzkoušet sami sebe a v tomhle testu se nějak porovnat. Stupně jsou problémem, až když se stanou tím, že číslo je důležitější než lezení samotné. Nemusím vždy nutně vědět jak těžká je cesta, ale někdy je příjemné zjistit, jak těžká se zdá ostatním lezcům. 

- Jak jsi se dostal k přezdívce, Strong Steve?

Zpočátku lidé mysleli, že jsem silný, protože jsem se dokázal vyvěsit za malý chyty, ale jak šel čas tak ta přezdívka zmizela, zvlášt, když vyšlo najevo, že jsem vlastně slabý!

- Ty a tvé tři prvo přelezy 9 áček v Anglii - vylezl je někdy někdo jiný? Co vše je potřeba, aby člověk uspěl při nejtěžších přelezech v zemi, kde těmto přelezům není počasí příliš nakloněno?

Jen jediná "devítka", která byla skutečně zkoušená, je  Nothern light, předtím než jsem tu cestu vylezl, ji také zkoušeli Ben Moon a Malc Smith. 
Ale tězké sportovní přelezy teď nikoho příliš nezajímají, v současnosti v Británii kraluje bouldering. Vrcholové sportovní lezení je obrovská dřina, je to jedna z nejtěžších disciplín. Jakmile si uděláte dlouhodobý projekt, najednou se nakupí tolik překážek. Počasí, podmínky, udržování formy, zranění, lezečtí partneři…
I když budete mít dobrý počasí celou sezónu, ta je asi 12 týdnů a když k tomu chodíte do práce, dostanete se k lezení dostanete tak jeden den v týdnu. Když vyškrtnete dny, kdy jste z formy nebo po flámu, najednou je šance docela malá. A taky zkoušet cestu roky, ne každý na to má vůli. Ale je na tom něco zvláštního a fascinujícího, když se snažíte o něco, o čem ani nevíte, zda jste schopni to přelézt. 
Nechtěl bych sice, aby to bylo to hlavní v mém lezení, ale ve skutečnosti jsou pro mě velké projekty neocenitelnou zkušeností a motivují mě, abych se stal lepším lezcem.

- Tvoje trestné výpravy na Grit, přelezy až do E9 - co ty a headpointing?

Udělal jsem nějaký headpointing, ale rozhodně nejsem žádný headpointer. Je to zvláštní styl. Myslím si, že pokud se chystáte na přelez cesty, kterou máte tak nacvičenou, že riziko, že spadnete je téměř nulové, bylo by  možná lepší prostě jít a užít si normální zajištěný sportovní lezení. 
Baví mě headpointing, když to není super nebezpečný. Headpointing s velkým, ale bezpečným pádem snad, ale se spadnutím na zem nebo s rizikem rozbitého těla a zlomené páteře, to určitě ne.
Pár E9 jsem udělal dokonce i s těžkým lezením (5.13b a možná i těžší) a i hodně odvážné, ale ve skutečnosti to byl vlastně "trad" redpointing. V zásadě nemám chuť se zmrzačit, je na světě takové množství cest k přelezení a navíc mám dceru, tak se chci probouzet a vídat ji ještě dlouhou dobu.
Headpointing je styl, při kterém máte dopředu trad cestu nacvičenou a je na ní předinstalovaný jištění (vklíněnce, smyčky) pozn. překladatele

- S kým většinou lezeš?

Sheffield má velkou lezeckou komunitu, spousta lidí tam vyráží ven. Dnes jsem byl venku například se dvěma mými dobrými kamarády Rabem Carringtonem a Alem Austinem. Oběma je 60 let a letos vylezli své první 8a! To mě inspiruje. Líbí se mi lézt s lidmi, od kterých se mohu učit.

- Jaký typ jsi člověka? Tvrdohlavý? Veselý? Smutný? Netrpělivý? Vtipný? Charismatický? Zlobivý?  

Jsem člověk, který je stále v pohybu. Nemůžu se usadit a budu stále něco hledat. Také rád dělám věci pořádně. Poslední dobou jsem za domácího kutila, protože můj dům je ruina a žádný řemeslník to neudělá podle mých představ. 

- Stydiš se za něco, co jsi v životě udělal?

A ty myslíš, že je na světě někdo, kdo by ti to na sebe řekl?
 


Steve McClure Malham  Cave

foto by © Michal Maděra



Steve McClure Malham Cave

foto by © Michal Maděra
P
- Je důležité mít plán?

Jsem opravdu dobrý v plánování, ale pouze krátkodobém. Ve skutečnosti je to tak, že já vlastně plán mít musím. Musím vědět, co přijde, aby mě to motivovalo. Jaký lezení bude zítra, jaký příští týden, kdy bude o víkendu velká párty, který měsíc budu ve Španělsku, atd. Ale například nemám absolutně žádnou představu o tom, co bude v příštím roce a jak třeba v budoucnu vydělám peníze…

- Kterého horolezezce si nejvíce vážíš? A proč?

Johnnyho Dawese. Umí splynout se skálou, pohybuje se na ní tak přirozeně. Johnny je jako umělec, on vidí skálu jinak než většina lidí. Když s ním mluvíte, mění se způsob jakým se díváte na věci kolem vás. Dává do slov pocity, které máme všichni při lezení, ale nedokážeme je popsat. 
To množství nových cest, které udělal a také vliv, který tyto přelezy měly na britské horolezectví jsou nepřehlédnutelné. 

A pak Jerry Moffat, byl vždycky můj vzor v lezení, dokázal všechno a byl nejlepší ze všech. Totální nasazení.

- Proč lézt?

Je to nejen o tom dostat se na vrchol, protože pokud je to jediný důvod, proč lezete, měli byste se nad sebou zamyslet. Lezení je o cestě vzhůru stěnou a může trvat vteřiny, minuty, dny nebo roky. Lezení je o pohybu, o nalezení nejůčinnějšího způsobu, jak se dostat na vrchol, je o přátelství, cestování, krajině. Takže mnoho přísad a všechny spojeny je lezení samotné.

- Co je tvůj důvod proč ráno vstát?

Nyní - vidět svou dceru, je jí 15 měsíců a je nejúžasnější člověk na světě. Nechtěl jsem děti a byl jsem o tom přesvědčený dlouhá léta. Moje přítelkyně dítě chtěla a nakonec se to stalo. Tak mě doběhla, ale teď vím, že měla pravdu. Kdysi jsem vstával, protože jsem měl rád život, ale teď je to kompletní. 
 
- Kdo je nejsilnější lezec ve Spojeném království?

Fyzicky nejsilnější a nebo nejsilnější celkově? Nejsilnější lezec? Nejhouževnatější, nejtalentovanější? V poslední době se zdá, že fyzická síla je pro lezení stále důležitější. 
Lezecká veřejnost bývá ohromena výkony silných, 10 shybů na jednom prstu, to je sice zcela mimo jejich chápání, ale mohou si to aspoň představit. Lezení těžké cesty je tak náročné v tolika aspektech, že je pro laika nemožné si to i vůbec představit. Proto příběhy vyprávěné na stěně nebo v hospodě o něčích silových kouscích zapůsobí mnohem více, než o někom, kdo je schopný přelézt E9 nebo 9a. Není pochyb o tom, že mnozí lezci jsou mnohem silnější teď než před lety, ale nejsem si jistý, že jsou vlastně lepší lezci.

Rich Simpson je v současnosti fyzicky nejsilnější lezec ve Velké Británii, je to i skvělý všestranný lezec, ale legendárními se staly jeho silové kousky. Campusing 1-4-7 nahoru a dolů na jednom prstu, 17 shybů na jedné ruce. Ve srovnání s ním se cítím zcela slabý, ale inspiroval mě tím být silnější, že mi ukázal, jak silný člověk může být. Já nikdy nebudu tak silný jako on, ale dostat se na jeho poloviční úroveň by bylo pěkné. 

- Jak získat silné prsty?

Když mi bylo šest let, tak jsem lezl po cihlové zdi. K tomu mě přivedl táta někdy v roce 1976, tehdy ještě nebyly žádné stěny. Myslím, že to byl trénink, který předběhl svou dobu.

Přesto si myslím, že nemám nějak zvlášť silné prsty, asi bych se sotva vyvěsil jednou rukou na malém chytu, levou rukou už vůbec ne. Ale když přijde na malé lišty, jako je čtvrt palce (1/2 cm) nebo méně, tak si libuji. 

- Co by bylo zapotřebí k tomu, aby lezecká špička objevila a přišla zkusit tvoje cesty na Raven Tor?

Chtělo by, aby nějaký špičkový lezec přijel a přelezl zde nějaké cesty, v kombinaci s dobrým počasím. Spojené království má některé skvělé sportovní lezení a cizí lezci sem tam přijíždějí, ale pak zase zapomenou, když Španělsko a Francie jsou tak úžasné. Podívejte se na Red River Gorge, každý věděl, že je to dobré, ale nikdo tam moc nejezdil až do teď. Můžete si být jisti, že po Petzl Rock Tripu by bylo tohle místo na mapě!
(pozn. překladatele: fotografie pocházejí z loňského roku a to do Británie zavítal Adam Ondra, na Raven Tor mu to ale lezecky nevyšlo)

- Co si myslíš, že je tvůj nejsilnější rys osobnosti?

Jsem docela spolehlivý. A to, co říkám, většinou udělám. 

- Co je tvojí nejoblíbenější disciplínou: bouldering, sportovní lezení, tradiční horolezectví, lezení v ledu, lezení v hale nebo vysokohorské lezení? Proč?

Lezení má tak široký záběr, jen málokdo dokáže říct, že má zkušenosti ve všech oblastech. Existuje hrozně věcí, které chci vyzkoušet. Moje oblíbená disciplína závisí na tom, kam se ubírám v mém životě, v průběhu doby se to dost mění. 
Zpočátku, když mi bylo asi 14, to bylo tradiční lezení, cesty za poznáním Británie. Máme zde vesměs malé oblasti, ale je jich tak mnoho a jsou velmi různorodé. Lezl jsem i trochu v Alpách, některé smíšené věci, ale to bylo vždy převážně skalní lezení, kterým jsem byl fascinován. Bylo mi asi 24 let, když jsem poprvé skutečně zacvakl své první borháky a bylo to trochu jako zjevení, být schopen se pohybovat bez strachu a lézt na maximum, dát do lezení 100% i když máte jen 1% šanci na úspěch. Myslím, že s tím přišelo i mé zlepšení.

- Kdo podle tebe ztělesňuje lezení?

Lynn Hill, ona je lezení. Věnuje mu svůj život. Ona je brilantní a dokonalá v každém stylu a dokázala prolomit všechny hranice ženského lezení.

- Jaké jsou podle tebe největší milníky lezení?

První výstup na Everest, Lynn Hill a The Nose, Sharma na Realizaci. Existuje mnoho skvělých momentů, nejlépe je je definovat jako dobytí problému, který porazil mnoho.

- Už jsi někdy měl vedle sebe umírajíciho spolulezce?

Skoro, můj nejlepší kámoš přistál vedle mě. když spadl a vytrhal všechna jištění. Byl hrozně zřízenej, krev všude, trčící kosti.  Vypadalo to jako konec, opravdu. Pak se brzy uzdravil, ale bylo to něco, co mnou otřáslo a mé lezení se od té doby vydalo jiným směrem. Najednou si uvědomujete, že nejste neporazitelný, naopak pochopíte, jak důležitý je život.   

- Kde byl tvůj oblíbený západ slunce při pohledu z útesu?

Ano, sem tam se naskytne "moment", kdy všechno do sebe perfektně zapadne. Těch momentů je však jen pár za celý rok, výhoda je, že s váma zůstanou už na věky. 
Jeden z mých nejlepších lezeckých zážitků v tomto roce trval jen asi tak půl vteřiny, byl to vlastně jen jeden pohyb, podstata, klíčové místo jednoho 8c+. Měl jsem to vymyšlené dvěma různými způsoby a pak jsem se rozhodl pro jedno řešení. Jednalo se o opravdu dynamický pohyb a pak jsem se najednou v průběhu lezení rozhodl pro druhou variantu. Připadal jsem si jako počítač, ve vteřině zanalyzovat data a vypočítat přesně ten nejlepší další postup. Neuvěřitelné, jen záblesk v čase a jak moc vás zasáhne.

Před několika lety na Sardinii na jedné 10 délkové cestě jsem lezl 8. délku. Lezení bylo úžasné, dokonalá skála, perfektní chyty a tření. Slunce zapadalo do moře a byl tam oblak inverze těsně pod mýma nohama. Celá ta mlha byla hořící červená jako obrovský oheň neustále měnila tvar a dosahovala mi až po kotníky.

- Práce nohou, síla nebo vytrvalost - co z toho dělá dobrého lezce?

Dobrý horolezec je ten, kdo umí využít všeho, co skála nabízí tím nejefektivnějším způsobem. Technika těla, nohou, síla a vytrvalost jsou důležité, ale samy o sobě nejsou nic. 

- Nejlepší citát od jiného lezce?

"I went for the crux, the motion startling me like a car unexpectedly in gear in a crowded parking lot. I swarm through the roundness of the bulge to a crank on a brittle spike for a cluster of three crystals on the right; each finger crucial and separate like the keys for a piano chord. I change feet three times to rest my lower legs, each time having to jump my foot out to put the other in. The finger-holds are too poor to hang on should the toes catch on each other. All those foot-changing mistakes on easy moves by runners come to mind. There is no resting. I must go and climb for the top. I swarm up towards the sunlight, gasping for air. A brittle hold stays under mistreatment and then I really blow it. Fearful of a smear on now-non-sticky boots I use an edge and move up, a fall fatal, but the automaton stabs back through, wobbling, but giving its all and I grasp a large sidepull and tube upward. The ropes dangle uselessly from my waist. Arthur Birtwhistle on Diagonal, I grasp in cuts and the tight movement swerves to a glide as gravity swings skyward."  

Johnny Dawes popisující jeho výstup na Indian Face, První E9 ve Velké Británii. Jeden z nejdůležitějších a nejnebezpečnějších výstupů v britské horolezecké historii. 
Zná způsob, jak vložit do slov to, co my ostatní můžeme jen cítit, ale nikdy popsat.

Zdroje:

Osobní stránky Steve McClure

Headpointing


 cesty stevecmclure - cesty big

Přeložil