Další článek ze zimního lezení ve Vysokých Tatrách: Zimák v Bielovodské dolině ... Účastníci: Marek Kajzar - Stubai Václav Jakubek - Oko Tomáš Králík - Bugs Richard Guziur - Richardson Jan Žwak - Tatuš Táňa Gaidová - Tánička Radek Gaida - Táta Aleš Gaida - Brácha Pavel Vašíček - Dědek Jirka Taichmann - Strejda Háječek Marcel Žuška - Maky Petr Liška - Fox David Fiala - Dejv Středa ve 20,00 hod. jsme na parkáči v Lysé Polaně a ve 23,30 na zimním tábořišti. K.....á cesta s kredencami na zádech dala vzpomenout na utrpení Ježíše když nesl ten svůj kříž. Naštěstí na nás už čekali Stubai s Vaškem u ohně, kteří už dorazili odpoledne před náma. Postavíme stany, cosi polknem a rychle do pelechu. Čtvrtek kapke pozdní snídáně když ukujem pikle kam kdo vyrazí a první šetice přítomných (Richardson, Dědek, Stubai, Vašek, Bugs, Dejv) vyráží vstříc výzvám hor. Dědek s Richardsonem mění plány na poslední chvíli (jako vždycky) a jak uvidí první žleb bez váhaní do něho vlezou. My pokračujem na Český ľad, II/3 až 4+, 2 a pol dĺžky, 60 až 90 st. podľa variantu a tam bušíme první metry. První délka - kvak 30 m mlasknutý na dva šruby. Druhá délka už je trošku perverzní. Volím levou variantu a jelikož máme jenom 50 m lano tak těsně pod vylezem musím dávat štand. Hulákám na Bugse, že muže fičet za mnou. Když z pravé varianty ke mně traverzuje Stubai a hlásí, že už nemá šrouby. Poslední co mi zbyl mu dávám a pro jistotu mu prodlužuji smycu k nám do štandu. Bugs je za chvilku u mě (40 min) a Já rád ztuhnutý jak ho..o pokračuju dále. Dva šruby, vylez položený a je posekáno. Poslední štand už je ve sněhu u kameňa v České dolině. Chvílu čekáme na kluky, rozhlížíme se ale jelikož je mlha a vítr jak prase mažeme sestupovkou zpátky pod nástup pro věci. Čekáme na Stubaie s Vaškem a hurá do tábora. Večer dochází též ze své štreky ve žlebu Dědek s Ríšou a hlásí cosi o pytlu na něco co nikam nevedlo. To už rozděláváme oheň a sdělujeme si první zážitky, při vaření všeho možného. V noci mocně fučí, chčije a je mírně nad nulou. Pátek noc byla zle dlouhá. První rána jak prase a jsme zasypáni sněhem z přístřešku :-). Budím Bugse. Ten uvažuje, že to do rána vydržíme ale na 30 cm prostoru to o půl jedné ráno nevidím nijak dobře. Prokopeme se ven a máme malé cvičení s lopatama. V jednu jsme už zase ve spacáku a čekáme na příchod další čtveřice. Bugs říká, že se na to určitě vys..li v takém nečase. Usínáme. O půl čtvrté ráno ale jak na karnevalu v Riu s velkou pompou vchází do tabora Tatuš s Táničkou. Komentují, nadávají a za silného deště nakonec stavějí stan. Na cestě byli celkem 5 hod. a snažili se schovat kde se dalo. Ještě nám sdělují, že je za nimi Radek a Aleš. Ti dorážejí až v pět ráno po sedmihodinovém strastiplném pochodu a padají doslova na huby do stanu. Po nočních akcích se konečně budíme do rána. Nahážem do sebe cosi teplého a hybaj do lezení. Já a Bugs mastíme na Ľad vpravo od Mlynárových Vidiel, II/3, 2 a pol dĺžky, 60 až 70 st., Štubai s Vaškem na skialpech na led Hviezdoslava, Dědek a Richard do jakéhosi žlabu u Malého Mlynára, Tatuš s Taničkou unaveně stoupají po nočním pochoďáku též na led Hviezdoslava a pak s plánem na lyžích do Kačiace doliny nad ním kde se spojí se Stubaiem a Vaškem. Radek s Alešem udivují kondicí a šlapou na Věž Pusté Stráže. S Bugsem je po cestě legrace a tak jsme za necelé 2 hodky pod nástupem u Vidlí. Máme hory rádi ale kdyby herdek tak zatraceně nepršelo. Mokrý sníh, sem tam cosi vysypaného a Bugs hned trošku mění náladu. Hlavně teda barvu v ksichtu. Moc od zelené bys rozdíl nenašel. Když už jsme tady tak to zkusíme no ne? Bugs nic neříká, klopí hlavu. Beru to jako souhlas a nakopávám první kroky. První dva šruby v pohodě a pak už čeká strach schovaný v galatách. Jde jen o to kdy to pustí z prdele ven. Led je prohnilý a motyky nebo mačice popojíždějí dolů. Naštěstí to nebylo nikdy najednou a tak konečně jistím v prvním štandu. Překvapením je pro mě parťák, který hlásí, že to byla pohoda. Že by jeho mládí ? Asi jó. Jsme od sebe takřka o 20 let a tak to asi bude ona bezstarostnost :-). Je mlasknuto a zbývá sjet dolů. Kusek lana ale chybí a je tu malý problém s naším padesátkou. Teď si nejsem jistý zdali neměl ten lump Bugs v rámci úspory matroše jen 40 m. Nu což, zasekavám cepíny, odvlíkám osmu od sedáku a 7 metru na plošinku u nástupu slézám. Bugs trošku nadává ale nakonec to suše zvládne. Dorážíme do tábora úplně spokojeni a plni dojmu. Stubai s Vaškem buchli úspěšně Hviezdoslava stejně jako Tatuš a Tanička. Radek s Alešem si přinášejí pytlík z Pusté stráže. Nutno říct, že když jsme je viděli, bylo dobře, že to otočili protože mokrý sníh v okolních částech vrcholových plat sjížděli bez jakékoliv logiky. Sedíme už všichni v táboře, je tma a Dědek s Ríšou nikde. Je osm večer a dáváme jim poslední hodinu než pro ně půjdeme. Je fakt, že ráno měnili plány svého výstupu co minutu ale jediný Bugs si pamatoval co bylo jejich poslední verzí plánovaného výstupu, že prý vymýšlali cosi o Malém Mlynárovi, jakémsi žlabu. To musíme napříště změnit. Někdo z nás pořád vychází a vyhlíží čelovky těch dvou. Rázem kdosi řve že už vidí světla. Fakt kámen starostlivosti nám padá z těl a k teplu ohňa dochází dva naši kamarádi. Hlásí lavinézní terén ve žlabu ale vyšli až na jakousi Dědkem nahlášenou bezvýznamnou věž. Chvála bohu, že jsou zpátky. Je třičtvrtě na dvanáct v noci a doráží poslední avizovaní účastníci od Lysé Polany. Fox, Maky a Strejda Háječek. Mají toho plné brejle. Sobota Strejda Háječek též hubu ale rána jsme se dočkali všichni ve zdraví a je tu nový den. Počasí je pořád stejné. Mlha, vítr a déšť se sněhem. Kdosi říká, že se tomu říká sifl, sifl a sifl. Co naplat. Sobotní plán Veľký Mlynárov žľab, III/3 až 4 podľa variantu, do 75 teda padá pro objektivní lavinové potíže. Náhradní řešení je v hlavě. Zkusíme malú Bielovodskou ledovú trilogiu Hviezdoslav, Český, Vidle. Jsme s Bugsem v dobré kondici. Dva prásky už známe a tak se do toho vrháme. No uvidíme. Stubai s Vaškem míří na Vidle. Maky a Foxem na Český. Tatuš s Táničkou s Alešem a Radkem do doliny nad Kačacím plesom. Dědek s Ríšou na Vežu Pusté Stráže. Mám na nohách skialpy a Bugs sněžnice. Chvíľu boja a stojíme pod nástupem shnilého a mocně zasypaného ledového kvaku Hviezdoslavov Ľadopád, II/2, jedna dlžka, 50 až 60 st. Prvně jsem uvažoval, že tu nechám složit Bugse maturitu v lezení ledu ale pak to zavrhnu a lezu raději sám. Překračuju dvě díry o velikosti hokejové branky kde zvuky cepínu jsou duté jak moje hlava po návštěvě Stodolní v Ostravě. Jedná délka a je posekáno. Na sestupu potkáváme slovenskou dvojku, která míří za Tatušem a spol. do doliny nad Kačacím plesem. Vyzvídají naše plány a na konec s usměvem říkají. Jasné chalani, Veď hej, Len keď Bóh dá, Moji milí. Popřejem hodně štěstí a mizíme pryč. Najednou uvidíme Dědka a Ríšu supět pod nástup do Hviezdoslava. Kanónujeme je sněhem ale zdárně přečkávají. Říkají veľa sněhu. Pustá Stráž hodně zasypaná. V noci sice přimrzlo ale padal též mocně prachový sníh. No stejně jako teď. Sype a sype. Po kolena a po někde kule sněha. Pustá Stráž teda nepúšťa. Jdou teda na Hviezdolava. My držíme plán a dřeme pod nástup Českého ľadu. Svůj první majstrštyk v ledu předvedl Bugs. Maturita složena. V roli sprintera a v hlavě málo času přeběhnu délku za ním. Cosi tu ale nehraje u štandu sedí, stojí či se motá Vašek. Měli jít na Vidle ale v tom siflu se spokojili s opakováním Českého. Stubai slaňuje z druhé délky a Vašek nám zatím povídá trochu zmateně příhodu s letícím kusem ledu. Ten trefil jeho blembák a následky jsou nepříjemné. Krev naštěstí neteče ale Vašek je trošku otřesený. Stubai už je dole a nechavá nám tři šruby a motyku ve štandu. Stahuje lano a, že už teda dneska končí. Vašek nás ujišťuje, že je ok a že to zvládne do tábora se Stubaiem sám. Myslel jsem, že s ním půjdeme dolů a tím bude konec možné trilogie ale jiskřička naděje tu byla. Znovu se ptám jestli jsou ok. Po ujištění, že jo beru motyky a jdu do druhé délky. Stubai ale uměl vybrat. Střed 90 st. Nic jiného. První tři šruby míjím ale další dva už musím odsednout do cepínu. Vylejvám bandasky na předloktích a konve na lýtkách. Ještě dva šruby a sedím ve štandu. Tak a je řada na Bugsovi. Pojď volám na něho a ten hryže první kroky. Jde fakt dobře. Krátké pauzy na vyšroubování jištění avšak nad třetím šrubem padá do lana když s ním odjela vyseknuta ledová deska. Půlloďák zabral a štand drží jak Helvetská Víra. Volám dobrý? Odpověď dobrý! Za pár minut je u mě a dušuje se, že na Vidle už dneska nejde. Ani za nic na světě. Chvilku do něho duju ale nemá to smysl. Alespoň teď né, přemýšlím v duchu. Odlezám do třetí délky a za chvilku jsem nahoře. Chce to čas, říkám si, a přemýšlím jak ho navnadit. Naštěstí doléza zrovna když nefouká vítr: Dolina se trošku otevírá a vzkaz na vylezu ve sněhu nám dává jasně na srozuměnou. Fox a Maky po přelezu Českého ladu v pravé variantě šli ještě na Vidle. Říkám jdeme, máme na to. Je to tak blízko. V báglu všechno co potřebujeme. Čelovky, ňamky, termosku. Nastupujeme do svahu pod nástup a spása. Vidíme Foxe a Makyho jak už sestupují svahem dolů. Vyměňujeme informace. Říkají, že se sypou prachovky a jedna dala Makymu slušnou herdu do zad. Maky prý Foxe nikdy neslyšel tak zařvat. Vidím Bugse jak opět bledne. Asi toho má fakt dost. Nechali jsme tam šrub v posledním slanění říkají kluci. Aspoň nemusíme slézat štouchnu do Bugse. Nic neříká ale zdá se, že je rozhodnut jít dále. Bereme od nich výměnou jejich 60 m lano ať to nemusíme tolik slézat a slibujeme, že pokud to půjde šroub jim vezmeme. Na Bugse se nedívám. Kouká jak se všude sypou prachovky. Odevzal se a šlape za mnou. Kluci po pár metrech mizí v mlze a my zůstáváme opuštěni. Jsou čtyři odpoledne a stojíme pod nástupem. Máme k dobru dvě hodiny denního světla. Natahuju první délku na tři šruby. Lezení jak v Peruánských Andách. Prachovky jsou však neškodné. Jezdí v kuse. Jsem konečně nahoře. Docvakávám štand vpravo ve skále ze dvou tutových skob. Není slyšet a tak jdou na řadu signály přes lano. Bugs asi chápe, protože mrská nahoru. Je - 5 st. a pořád sněží. Uvažuju o foťáku. Už vidím Bugse jak tluče hlava nehlava motyky nad sebe a v tom to přišlo. Řvu jak tur: bacháá lavináá. Zasekavám lano a držím jak nejvíc můžu. Po odjetí se Bugs na mě směje. Minulo ho to. Jsem rád, že se směje. Směju se též. Vidíš Bugsi teď konečně známe jízdní řád povídám mu. Jezdí na čas. Máme asi hodinu do třetí silnější prachovky. (První byl Maky, teď Bugs). Máme posekáno. Trilogie je dokončena. Teď už se jen dostat bezpečně dolů. Dobrák Bugs vyndal i ten zanechaný slaňovací šrub a tak to musíme sestoupit tak jak tak dva metry na konci lana. Včera jsme to už prubli a dneska to je to o to lehčí. Už jsme ale dole a utíkáme nástupovým svahem co nám síly stačí. Zastavujeme se až na bezpečném terenním hřibu daleko od nástupu. Nasazujeme čelovky, balíme vercajk, vychutnáváme poslední loky čaje a zakusujem sýra. Pak se trmácíme do tábora. Jsme znaveni ale šťastni. Krev do žil nám vlévá neuvěřitelná věc. Strejda Háječek vynesl včera večer do tábora 2 kg masa a připravil pro všechny hovězí guláš. Lepší jsem nikdy nejedl. To se to povídalo u ohně s gulášem v ešusu. Vašek trošku roztřepaně popisuje direct ledem, Stubai se ptá na dardu, kterou natáhl v Českém ladu, Tatuš s Táničkou s Radkem a Alešem říkají, že lezli cvičně hranu v oblasti nad Kačacím plesom a též řádně procvičili jištění z cepínu. Dědek a Ríša vylezli Hviezdoslava po nedařbě na Pustou Stráž a Strejda Háječek s otcovskou péči domíchává vynikající gulášek. Vašek se Stubaiem ještě večer balí a jedou domů. Tu noc mrzlo, padal sníh a bylo nám dobře. Neděle začíná špatnou zprávou. Dědek musí být brzo doma, marně kohosi lámu na skialpy. Tak balíme, nahazujeme kredence na záda a jedeme dolů na lyžích. V nejlepším se má končit a tak to taky bylo.
|