Představu lepšího světa máme každý jinou, někdo ho chce zelenější, někdo bohatší, někdo rychleji se rozvíjející. Najít kompromis není snadné, ale všichni se asi shodneme, že je třeba najít rovnováhu a udržitelnost lidského počínání.

Nejen vědecké bádání potvrzuje, že lidstvo má možnost se ubírat třemi základními směry:
1/ Prosazování politik vytvořených na základě konsenzu a podložených vědeckými fakty. Je to cesta bolestivá, dlouhá a složitá.
2/ Čekání až se věci zcela pokazí, systém se rozsype a to nás donutí najít nové a lepší řešení. Cesta taktéž bolestivá a dlouhá, leč často aplikovaná.
3/ Podpora vzdělávání, nejlépe celoživotního, které, jak doufáme, přinese lepší budoucnost. Ani tato cesta však není rychlá a snadná.

Předejme to dál
Kdo z vás dokázal překročit své ego, své ambice a věnuje svůj čas výchově nastupující lezecké generace, tak dobře ví, jak snadno lze naše svěřence pozitivně (či negativně) ovlivnit. Všichni se proto snažíme nenapáchat v tomto snažení žádné škody a vše gradovat do pozitivna. Lezení díky své přirozenosti a pohybové komplexnosti má obrovskou schopnost pohltit celého člověka, změnit jeho životní styl a upevnit jeho pozici ve společnosti. Fyzický rozvoj se snoubí s posilováním psychické odolností, rozvojem odpovědnosti, ale i se sociálním a osobnostním rozvojem osobnosti. Velká část činnosti probíhá venku, prohlubujeme ve členech oddílů vztah k přírodě a životnímu prostředí. Učíme děti, a často i dospělé, jak se chovat ohleduplně k přírodě i sobě navzájem. Oddíly se sdružují do podobně smýšlejících komunit, sdílí myšlenky, zkušenosti, nadšení... a to nehledě na věk, společenské postavení či vzdělání svých členů. Tato mezigenerační provázanost má v dnešní době velkou hodnotu.

Skutečně změna k lepšímu?
Český horolezecký svaz, jehož členy jsou lezecké oddíly napříč republikou, vyhlásil začátkem roku 2024 nový systém vzdělávání. K ohlášení došlo současně se začátkem platnosti. Kdo by očekával, že se informace objeví s předstihem, mýlil by se. Urgentní řešení je sice pochopitelné, leč forma a načasování nebyly zrovna vhodně zvoleny. Lezecká komunita se již delší dobu potýkala s nevědomostí. Všichni se ptali po vzdělávacích kurzech od ČHS, protože ty v českém prostředí platily za nejvíce kvalitní a všemi respektované. O to větší bylo překvapení po zveřejnění novinek.

Spoluautoři tohoto článku jsou členy oddílů, které jsou členy ČHS. Překvapilo nás proto prohlášení, že svaz se nově nastavenými podmínkami "snaží vyjít vstříc požadavkům oddílů". Nevíme, co se pod touto frází skrývá, protože s námi nikdo nic nekonzultoval a nezjišťoval naše názory a potřeby. Chceme věřit, že u větších oddílů to bylo jinak. A pevně věříme, že jedna schůzka není dostatečné pro pochopení a odprezentování tak zásadní věci jako je vzdělávací systém.

Co nám vadí?
Vezmeme to postupně. Základní dvě vzdělávací větve ČHS jsou děleny na instruktory a trenéry. Obě kategorie mají několik navazujících stupňů (instruktoři - CWI, SCI, RCI, HAL, trenéři C, B, A). Pro aktivní oddíly jsou potřebné oba směry vzdělávání, pokud je cílem smysluplná výchova dětí (talentů). Pro budování kvalitní členské základny je z logiky věci potřeba vychovávat kvalitní instruktory a trenéry. Díky tomu bude více kvalitních dětí, tím větší šance je na budoucí úspěchy (ve všech směrech). Je to jasná statistika s pyramidovou základnou, která se odráží v úspěších svazu, stabilitě výkonů, stabilitě členské základny, dotačních a sponzorských penězích. V některých svazech (florbal, biatlon atd.) toto pochopili.

Neomezená platnost vzdělání zní pro nezasvěceného člověka jako skvělá deviza. Ne však pro ty, kteří se v lezeckém sportu orientují a vědí, že vývoj jde velmi rychle kupředu a je třeba držet s ním krok. Řeč je jak o technologickém vývoji materiálů, pomůcek atd., tak o neustále se zdokonalující metodice. V případě, že si instruktoři a trenéři nebudou aktualizovat a doplňovat vzdělání, může to do budoucna významnou měrou snižovat bezpečí při provozování lezeckého sportu. Tento efekt chvilku potrvá, ale dříve či později se dostaví. Rádi bychom v tomto kontextu věřili v existenci dobrovolnosti a zodpovědnosti, ale naše společnost se točí kolem jiných pojmů. Vždyť jak moc rádi potkáte v dnešní době instruktora lezení jistícího osmou?

A tím se dostáváme k podstatě věci, a tou je financování. Respekt k profesionalitě postupů je jistě na místě, nemístné je ovšem zásadní zvýšení cen za vzdělávací kurzy. Jsme přesvědčeni, že pro sportovní svaz by podpora oddílů a vzdělávání jejich členů měla být prioritou, zdá se ovšem, že převážila vidina zisku a o sport, výchovu a předávání myšlenek napříč generacemi jde až v poslední řadě. Bavíme se teď o opravdových nekomerčních oddílech, nikoli o komerčních organizacích, které se sice za oddíly v názvu vydávají, ale ve skutečnosti jen parazitují na systému a zneužívají ho pro své komerční aktivity.

Stavět se musí od základů a základem jsou kvalitní a profesionálně vedené oddíly, ze kterých následně mohou vzejít lidé s dobře nastavenými životními hodnotami, respektem k přírodě a ostatním lidem, jakož i vrcholoví sportovní lezci, kteří budou vyhrávat mezinárodní soutěže a reprezentovat náš sport před širokým publikem. Bez dostupného a kvalitního vzdělání to ovšem půjde jen těžko a ani sponzoři se bez větších sportovních úspěchů nepohrnou...

Čísla hovoří jasně
Lezecký sport má svá specifika, není tedy snadné porovnávat ho s jinými sporty čistě na základě čísel, co se však porovnat dá je trenérské vzdělání a jeho tři národní úrovně A, B a C. Dovolte tedy krátké porovnání s cenami za trenérské licence u jiných sportů, respektive jiných sportovních svazů:


Pozn.: Ceny jsou zjišťované z volně dostupných zdrojů na webových stránkách zmíněných svazů)

A teď chvilka napětí, cena za trenérskou licenci B u ČHS … 35000 Kč! Řádově vyšší cena, u které neobstojí argumentace kvalitou, nebo si snad někdo troufne tvrdit, že u jiných sportů mají méně kvalitní trenérské vzdělání než v lezení? Pro oddíly je kvalita důležitá, ale ruku v ruce s financemi. Aby bylo jasno, nikdo z nás netouží po vzdělávání zadarmo, vše má svoji cenu, ale je třeba brát na zřetel i vše, co bylo zmíněno výše v textu. Kdo umí myslet do budoucna, velmi rychle si spočítá, že na všech frontách se vyplatí podporovat (klidně i dotovat) vzdělávání svých členů.

Zatím více otázek než odpovědí
Nově nastavený koncept vzdělávání se jeví jako těžko čitelný, nabízí se tedy otázky, na které zatím neznáme odpovědi. Jak dlouho bude tento systém platný? Nenabídnou jiné subjekty stejně kvalitní, avšak výrazně levnější vzdělání? V jakém kontextu (granty a dotace) bude vůbec členství v ČHS výhodou? A proč se tak nelogické kroky musí dít tak narychlo? Snad nám budoucnost přinese odpovědi a ukáže tu nejlepší cestu. A nebo ne?

Autor: David Stella (HO Satalice), Jana Mendlová (HO Satalice), Antonín Skolek (HO Satalice), Filip Kubec (HO Satalice), Jiří Kessler (ASPV SOŠ Šumperk), Jaroslav Kupr (Lezci.com)