Bejbs (Petr Babinec) je z USK HO Plzeň, toho času bydlí na Kladně a pracuje v Praze, brzy oslaví třetí kulatiny a poprvé jsem ho potkal na Sambarspeedu. Díky tomu spolu už dva roky občas lezeme na Srbsku nebo v Hlubočepech (každý to svý). Střídáme se v lezení, většinou kvůli následujícím odpočinkům začíná a v pauzách mi radí kroky v cestách do kterých bych se jinak nepustil, nebo mi asistuje při výměně jištění a taky máme jeden prvovýstup v Hlubočepech. Mimo ty jeho prásky, si občas se mnou dá i něco lehčího, ale pomalu začínám rozumět i tomuto "stylu" lezení. Bejbs má totiž vždy nějaký jak říká "projekt" do kterého se zakousne a nepustí. Doma (kde má dceru a manželku) trénuje visy na malých lištách, někdy se utrhne na stěnu na Smíchově. Na skály v okolí nebo na stěnu se dostane tak jednou týdně, několikrát do roka vyrazí dál do skal (práce a rodina), např do Frankenjury. Co si pamatuju z jeho vyprávění, tak hodně trénoval s klukama v Plzni, hodně přemýšlí nad tréninkovými metodami a stále se zlepšuje (viz třeba jeho recenze na knihu
9 out of 10 climbers ..., o které tenkrát bájil cestou do práce). To by na úvod mohlo stačit.
Hlubočepské plotny nabízí v současné době nejtěžší lezení v Praze. Jedná se o vápencové desky v Prokopském údolí, kde potřebujete hodně dobré lezečky, navíc nohy a prsty v nich dostanou zabrat. Povrch té skály je takový vlnkovitý a pokud v cestě najdete chyt na jeden článek jednoho až několika prstů, můžete mít velikou radost. Některé cesty, převážně novější a těžší jsou v poměrně pevné skále, ty lehčí a starší u okrajů desek, které se drolí. Levá plotna je policí rozdělena na položenou spodní "Malou plotnu" a kolmou horní část "Velká plotna". Pravá plotna nabízí zleva těžší cesty také po deskách, u kolejí se hrana skály láme a lehčí cesty vedou po hranách desek a kouty. Poměrně často kolem projíždí vlak a obchází výletníci. V některých cestách můžete vidět krásné zkamenělé ulity až několik centimetrů velké.
"Jedenáctka"
Cesta z dílny Josefa Sulkeho vede v levé části Levé plotny, širokým středem mezi okraji vystouplých desek, napravo od legendární
Pletánkovo Psi štěkají, karavan jde dál. "Položená" téměř kolmá linie "11" vede přes 12 háků (slz) Chrustenické výroby. U pátého těžká, k sedmému háku na polici (sem se také dolézá jako "Malá 11" okolo 9 UIAA), dál pokračuje cesta přes těžké kroky u osmého se smycí, přes další tři a narovnává (strmí) se dalšími těžkými kroky kolem posledního dvanáctého háku, odkud je to už jen "kousek" ke slaňáku. Název nechal Adam Ondra podle malého červeného nápisu na skále pod cestou, což mohlo být označení navrhované klasifikace cesty, nebo pořadí cesty zprava.
Bejbs má zatím přelezy cest v obtížnosti 9+ a 9+/10- na PP i RP. Loni v červnu vylezl "Malou jedenáctku" (9/9+) na RP a zapsal si jí jako 9-/9. Na podzim se pustil do krokování další části, spojování kroků mezi expreskami a přivykání na pády, což mu zabralo několik odpolední, většinou s pauzou dva pokusy, při poslední návštěvě jen jeden kvůli tmě, ale už se s cestou celkem seznámil.
Pak přišla pauza, letos v lednu si byl jednou zalézt na Srbsku a v únoru se vrátil do Hlubočep. Při první návštěvě zvykal nohy na malé stupy a promýšlel si poslední kroky v závěrečné části. Minulý týden bylo ideální tření a podařilo se mu cvaknout jedenáctou expresku (tedy vylezl po několikáté opět, letos poprvé "minimálně" celou Malou jedenáctku), celou cestu ale zatím nevylezl ani AF. Byl to dobrej den, Petr vlastně původně ani neměl v úmyslu dát první ostrej, ale nakonec to pustilo hoodně vysoko.
Další lezení jsme domluvili na pátek a sobotu. Odpoledne si Bejbs opět připravil expresky ze slanění a dorážím akorát včas na jištění i focení (Bejbse jsem chytil mockrát, občas udělám jednou rukou nějaké foto), nikoho dalšího jsme opět nesehnali. Byli jsme oba zvědaví jak se zadaří. Pomalu a jistě Bejbs vyklepává a odpočívá v několika nohandech, o to víc trpí nohy. Pátá expreska, police (Petrovo další: "tak já se tam jdu podívat, jo!"), osmá expreska, jedenáctá expreska (něco jako: tudy je to blbost") a už to má jenom kousek a podařilo se (uf!). Nadšený výkřik! Sundavání lezeček, očištění cesty, fotky. Máme vyděláno, ještě dávám nový hák místo zničené skoby do Železniční cesty a jdeme rychle kolem hospůdky na autobus domů, kde si prohlížíme fotky z přelezu. Bejbs tvrdil něco o tom, že "to není možný když to ještě nedal ani AF, že porušil všechny zvyky..." tak jsem mu hned opáčil, že abych změnil své zvyky, mě učí on (hlavní myšlenka výše uvedeného díla). Petr nedoufal, že to v pátek dá, ale cestou se mu dařilo sklepávat a když už cvaknul poslední jištění, tak to ke slaňáku nemohl vzdát. To jsem si jenom přál, aby neměl smůlu na poslední chvíli:)
35 m dlouhá Jedenáctka je nejtěžší cesta v Praze, samostatná logická linie (šedesátimetrové lano stačí na slanění tak tak), jedna z deseti nejtěžších skalních cest ve Středních Čechách, další desítky jsou na Rovišti a v Českém Krasu. Dosud má pravděpodobně jen čtyři přelezy.
1. Adam Ondra, PP 10+, 1.12.2007;
2. Jakub Hlaváček, (1. RP) 10+, 14.3.2009;
3.
Jiří Lautner 10, 2010?;
4. Petr Babinec, PP 10, 4.3.2011.
(Snad to vylezl také J. Sulke AF; s Lautnou to dal TR Majkl Fišer, kterému se pak další přelez ale nepodařil, víc jsme nezjistili).
Přelezem téhle cesty se
Bejbs, lezoucí deset let, dostává na 20.-30. místo v průběžném rankingu na Lezci a letos je zatím 3.-5. (počítáno z jedné nejtěžší cesty). Gratuluju a přeju nějakou další desítku ještě letos!
Je to možná "nacvičování", já mám rád OS a RP, ale měl jsem možnost být několikrát u toho, viděl jsem jak se Bejbs neustále zlepšuje a mám velikou radost, že se mu to povedlo vylézt tak brzy (mysleli jsme, že tam půjde ještě hodně krát a bude zkoušet štěstí, kdy se podaří kusovka a neustřelí mu noha třeba hned dole). Tak snad to motivuje i někoho dalšího... k čemukoliv (teď si bohužel bere do práce trenér zase mě!)
Foceno jak to jen šlo, Marťan a Bejbs.