Tak jsme byli konečně ve Fontainebleau. To, jak jsme se měli, bude patrné z následujících fotografií. Lezení ve Fontainebleau je skutečně velmi specifické a chvíli nám trvalo, než jsme přišli, jak na to. Vytrvalá práce slavila úspěch. Petr v nějakém 6C. Postupně jsme poznali pestrost tamního lezení - Michal v nějaké pětce. S jídlem rostla chuť a začali jsme zkoušet i těžší věci. Zvláště když fungovala spolupráce v silném týmu R & H. Některé věci se nám zdáli opravdu hodně vysoké... ... a tak jsme si museli občas spravit chuť klasickým petrohradským perlingem. A po večeři pěkně vykoupat a vyčistit zuby. S novými silami do nových extrémů - Karel v opravdu ostrém 7A+ ! Balanc za 7C+ byl nejtěžším naším skalpem. Jednoho dne přiběhli naši mladí chlapci s rozzářenými tvářemi, že konečně objevili pěknou Francouzku. Opravdu sympatická Slovenka. Z následného osamění se chlapci chvíli vzpamatovávali, naštěstí pod dohledem svého předsedy. Paralelní lezení v Apremontu. V Apremontu se vůbec děly věci. Po několika neúspěšných pokusech o normální přelez jednoho 7A, se jali hoši upravovat rozběhovou dráhu. Následující půlhodinu se lesem ozýval mohutný dusot a k vidění byly nádherné letecké kreace. Nakonec se opravdu Michalovi toto 4,5 metru vysoké 7A podařilo vyběhnout a skočit. Po těchto excelentních výkonech bylo nutné si odpočinout. Někteří to už opravdu potřebovali. A poslední den opět do rachoty - jedno z nejhezčích 7C, které jsme vylezli (Noir Desire). Pak ještě několik neúspěšných pokusů, zde v 8A... ...a znavená těla dopravit domů. Za pozornost děkují Petr Resch a Karel Hegr.
|