Článek je volným překladem článku "Mental" z ročenky 8a (2006) (www.8a.nu) a zabývá se duševním nebo přesněji ideomotorickým tréninkem.

Duševní – ideomotorický trénink

Co když je možné ovládnout svůj mozek tak, že až nastoupíš do nějaké těžké cesty nebo boulderu, přepne se do jakéhosi lezeckého režimu? Představ si, že by něco takového bylo možné - absolutní soustředěnost a žádný strach od prvního do posledního kroku. Adam Blomberg se na toto téma v následujícím článku zaměřil. Na to, jak pracuje mozek pod stresem, jak se s ním vypořádat a stát se lepším lezcem.
Málokdo ví, že nejrychlejší cesta, jak se v lezení zlepšit, je ovládnout svoji mysl. Duševní aspekty lezení jsou široce známy, ale jen málo lezců doopravdy trénuje a rozvíjí svoje duševní a psychologické schopnosti nějak strukturovaně, propracovaně. Duševně silní jedinci to obvykle zvládají, vědí jak na to, ale zbytek z nás musí dál bojovat se stresem, bát se zpocenými dlaněmi, tlukoucím srdcem a zrychleným dechem. Ale nemuselo by to být takhle napořád. Mysl se dá trénovat stejně jako tělo, i když jsou pro to jiná pravidla a jiné metody.

Soustředění–„zóna“

Ideální stav mysli je 100% soustředění na práci rukou, na chyty, které držíme. Nebýt rušený věcmi, které se dějí kolem, vlastními myšlenkami, ani pocity strachu, úzkosti nebo nejistoty. Tento stav mysli je obvykle nazýván „zóna“, neboli místo, kde jsme plně koncentrováni na lezení. V tomto stavu může výkonnostní lezec dosáhnout svého maxima a tradiční nebo rekreační lezec ovládnout své obtíže a strach z lezení bez nadměrného stresu a obav. Problém je, že do tohoto stavu se většina lezců dostane zřídka. Nejlepší by bylo, aby existoval nějaký pomyslný knoflík, který by nás do tohoto stavu jednoduše přepnul. A dobrá zpráva je, že takové knoflíky, které umožní zlepšení naší duševní připravenosti a schopností, existují.

Mozek

Stresové situace jsou pro nás výzvou. Pod velikým stresem (kterého je lezení plné) jsou některé důležité části našeho mozku v útlumu a kontrolu a řízení převezmou  „ lezecké programy“. Chování těla jako je vysoký tlak, zrychlený tlukot srdce, intenzivnější dýchání, „tunelové vidění“ apod. jsou účinky tohoto programu. Tyto pocity dávají prostor pro negativní myšlenky a ty potom pro pochybnosti nebo strach. To je příčinou toho, že vystaveni tlaku každý čas od času selžeme, chybujeme nebo alespoň plýtváme naší duševní energií. Často prohlašujeme, že nejsme dost silní, jsme málo nebo až moc vysocí. Ale většinou je řešení pouze ve stavu naší mysli. To je ten problém. Náš mozek je pod stresem a to může být těžké změnit. Ale to, co můžeme dělat, je nahradit „špatné programy“, které nás omezují, těmi dobrými, které nám pomáhají se koncentrovat a setrvat v „zóně“, v absolutním soustředění.

Praktický ideomotorický trénink

Jednáme podle toho, jak to máme uvnitř zakódované a naučené, ne podle toho, jaká situace  doopravdy je. To je důvod, proč musí mít lezec čistou hlavu a jasné představy o úspěšném přelezu v svém vnitřním programu. To je to, co určuje náš směr, to, co nás řídí. A pro to, abychom byli schopni si to v hlavě srovnat a přepnout, potřebujeme, aby naše tělo i mysl byla v pohodě. Čím víc se dokážeme uvolnit, tím větší máme šanci si to v hlavě srovnat. Možnost navození pozitivní lezecké nálady popsaná v článku se nazývá „kotvení“ (angl. anchoring). Tato myšlenka spočívá v zafixování dobrých pocitů z přesného přelezu v našem mozku a potom, při odchylování, vyvolání tohoto ideálního stavu a pocitu zpět použitím nějakého jednoduchého impulzu nebo asociace.

Uspořádání impulzů, „kotev“

Při sestavování těchto pomyslných pomocných impulzů může být použito následující.
• Zvol si svůj jednoznačný a jednoduchý spínač (impulz) jako je cvakání karabiny nebo stisknutí palců u nohy.
• Uvolni se co nejvíce to jde (v sedě nebo v leže), tak abys nemohl být vyrušován a pusť si třeba nějakou hudbu.
• Vytvoř si svůj vnitřní film ideálního přelezu nějaké super cesty (snaž se to představovat co nejvíce realisticky, musíš to vidět i cítit).
• Ukotvi si tento svůj pocit v paměti zvoleným impulsem. Hlavní je načasování. Několikrát si to zopakuj.

Tohle by se mělo stát součástí tvého pravidelného tréninku několikrát za týden. Každá lekce by měla trvat tak 20-30 minut.

Používání  impulsů a asociací

Spuštění impulsů bude poslední věcí, kterou uděláš,než se vydáš na svůj RP přelez, pokus o OS nebo během závodů. Než se pustíš do nějaké těžké cesty, ujisti se,  že jsi vnitřně připravený. Zahřej se, uvolni se, představ si své pohyby, věř si a potom se vydej do „zóny“ s použitím svého impulsu, teprve potom začni lézt. Rozděl si cestu na části, vylez první část, zastav, odpočiň si a uvolni se, opět použij svůj spínač a pokračuj. Takhle pokračuj dokud to nevylezeš, a nebo dokud nespadneš.


Hromadění impulzů

Po úspěšném přelezu (kde jsi cítil „zónu“) si vždycky uchovej dobré pocity a několikrát si je ulož ke svému impulzu. Tím se staneš silnější a jistější.

Způsobem lezeckého tréninku je samozřejmě jen lezení. Přelez způsobem RP nejlepší způsob, jak postupně zlepšovat duševní schopnosti. Snaž se uplatnit svůj ideomotorický trénink,  využívej svoje vlastní asociační spoje a spouštěcí impulzy vždy, když lezeš cestu RP. Pak můžeš vyzkoušet, jak se ti podařilo ovládnou tvou mysl tím, že si vylezeš nějakou cestu na OS, jako něco neznámého a maximální výzvu. Začni trénovat svůj mozek. Slibuji ti, že se zdokonalíš  a budeš si užívat lezení více než kdy jindy……

Adam Blomberg (8a Yearbook)

Pozn.
Možná jsem někde nenašla ty správný slova (třeba to stále se opakující kotvení a kotva), ale snad to celkově dává smysl. Jiřina