Když jsem před nějakou dobou poprvé sestupoval kolem západní stěny Kozího štítu, překvapily mě na tatranské poměry velké a kompaktní plotny, které ji tvoří. Od pohledu se zdálo, že by plotny mohly poskytovat pěkné lezení, přesto jsem o nich do té doby neslyšel. A tak jsem se dal do shánění informací, které ovšem nebylo moc úspěšné a krom ne zcela zřejmých nákresů z Brnčály jsem nesehnal vlastně téměř nic.

Plotny v horní části západní stěny Kozího štítu



Západní stěna Kozího štítu


Kozí štít je třetím štítem v Žeruchovém hřebeni a s výškou 2107 m není žádnou dominantou, na druhou stranu se k jeho úpatí dostanete pohodlně za 1h z Brnčály. Štít je rozdělený na spodní část tvořící věžičku zvanou Kozí mnich a horní kompaktnější část. Zajímavější cesty jsou v horní části a lze k nim vystoupat suťovištěm vedoucím do Kozí štrbiny. Tímto suťovistěm se rovněž ze štítu sestupuje. Cesty v západní stěně jsou většinou ze 70. a 80. let s několika málo novějšími cestami. To bylo asi tak všechno, co se dalo zjistit, a tak nezbylo, než se vydat stěnu prozkoumat přímo.


Schema cest v horní části západní stěny



Celkové schema západní stěny


Parkoviště na Biele Vode má v ceně budíček, takže jednu říjnovou sobotu hezky po vojensku o půl šesté vstáváme a vyrážíme v rychlém tempu na Brnčálu a z ní dál pod Kozí štít. Na začátek si vybíráme linii, která jediná je zcela zřejmá a dobře viditelná už odspoda – Dieškovu cestu. Výstup sleduje dlouhou spáru rozdělující západní stěnu napůl.
Nástup je v půlce horní části žlabu viditelnou lávkou, kterou bez obtíží vylezeme na hranu pravých ploten. Cestou míjíme jednu z novějších cest, která je slušně vynýtovaná (Michalski), a díky níž jsou i štandy na Dieškově cestě hezky odjištěny. Od druhé délky cesta sleduje spáru, občas z ní ubíhá na jednu nebo druhou stranu. Obtížnost je poměrně vyrovnaná a jištění pohodlné. Po dalších třech délkách dolézáme na vrchol.


Topo cesty Dieška-Vaško



První délka cesty Dieška-Vaško



Druhá délka cesty Dieška-Vaško



Varianta třetí délky cestou Michalski


Po kratší přestávce sestupujeme do žlabu a zkoušíme najít začátek cesty Bakoše-Orolína, do které jsme nahlédli v předchozím výstupu – jedna skoba trčící z tenké spáry půlící strmou plotnu byla lákavá a odrazující zároveň.
Výstup začíná asi 60m nad lávkou Dieškovy cesty u dvojspáry vedoucí pod malý převis. Lze lézt dvojspárou v lámavé skále nebo vlevo od ní, dále pod převisem traverzujeme doprava až za hranu a pak šikmo v pravo na travnatou polici viditelnou zespoda (IV, 35m). Zde je štand se dvěma skobami a druhá délka pokračuje koutem a plotnou k dalšímu štandu ve skobách (V, 25m). Třetí délka je poslední a nezapomenutelná. Nadlezeme na blok nad štandem a šikmou ruční spárou lezeme až na její konec (V-VI). Následuje těžký traverz po malých chytech do středu plotny (VII) jištěný dvěma skobami. Od středu plotny až nakonec cesty vede prstová mírně do leva ubíhající spára. Prstové úseky, sokol a tenká žába se různě střídají a občas vypomůže vedlejší spára. Na dvaceti metrech lezení (VI) jsme k jedné původní přidali ještě dvě naše skoby.


Topo cesty Bakoš-Orolín



Druhá délka cesty Bakoš-Orolín



Třetí délka cesty Bakoš-Orolín



Dlouhá prstová spára vedoucí 80-ti stupňovou plotnou



Dlouhá prstová spára vedoucí 80-ti stupňovou plotnou


S jemnou bolestí hlavy z večerní přípravy pomalu vyrážíme. Plánem je zkusit spojit přelezení Kozího Mnicha s Houserovou cestou v horní části západní stěny. Bohužel nástup Brychovy cesty byl nejistitelný, a tak jsme po zralé úvaze sbalili vercajk a potupně došlapali až k nástupu do Housera. První délka neposkytuje moc lezení a skála není kvalitní. Lepší by bylo začít společně s Dieškovou cestou a pak pokračovat plotnami, které jsou lezecky naopak výborné. Druhá délka (IV, 30m) vede napříč strukturovanou plotnou neposkytující moc příležitostí k jištění. Zanechali jsme jednu skobu. Třetí délka vede strmou stěnou s dobrými chyty až pod výrazný převis (V+, 25m). Převis je možné po drobných chytech lézt čistě (VII-), zanechali jsme v klíčovém místě dvě skoby a následuje krásná exponovaná stěna přes sokolíky a dobré chyty až na vrchol (V, 35m). Štandy v cestě nejsou zajištěny.


Topo cesty Houser-Hubka



V poslední délce cesty Houser-Hubka nad klíčovým převisem


Zbylé dvě cesty v horní části stěny jsou Bernáth-Čepelova a Michalskeho. Cesta Bernátha-Čepely začíná 70m pod sedlem a přelézá levou z největších plotem. Cesta Michalskeho je vynýtovaná, běží vedle Dieškovy cesty a vybírá si obtížnější pasáže.


Topo cesty Bernát-Čepela



Topo cesty Michalski-Machnik


K těmto zajímavým cestám by se daly přidat ještě tři cesty na Kozího Mnicha, do kterých jsme se ale nepodívali – Bednařík-Čepelova, Jackovičova a Brychova, přičemž úvodní pasáž Brychovy cesty bychom kvůli problematickému jištění asi nedoporučili.


Topo cesty Bednařík-Čepela



Topo cesty Jackovič-Velič



Topo cesty Brych-Fischerová


Západně od Kozího štítu je ještě Kozia kopka, ve které jsou dvě zajímavé dvoudélkové cesty od Zajaca a Feketové, Cesta kutom (VI) a Cez gilotýnu (V+).


Topo cesty Cez gilotinu na Koziu kopku


A úplným závěrem přidáváme přepracované topa ostatních cest v oblasti Kozího štítu, které nás nezaujaly, ale možná zaujmou někoho jiného.


Topo cesty Comix



Topo cesty Mikuš-Horák



Topo cesty Pravou časťou južného piliera



Celkový přehled cest na Kozí štít