Východní stěna Monte Rosy (4634 m.n.m) patří mezi nejvyšší stěny Alp. Nabízí cca 1600 metrů převážně firnového lezení. Stěnou vede několik možných variant výstupu, nejčastěji je lezený Marinlelliho kuloár.

Monte Rosa (Dufourspitze) - Marinelliho kuloár
31. 8. – 4. 9. 2004
Východní stěna Monte Rosy (4634 m.n.m) patří mezi nejvyšší stěny Alp. Nabízí cca 1600 metrů převážně firnového lezení. Stěnou vede několik možných variant výstupu, nejčastěji je lezený Marinlelliho kuloár.
Výstupová cesta vede z italské strany, sestup je na stranu Švýcarskou. Z tohoto důvodu je nutné zvážit přístupovou trasu.



My přijíždíme přímo do italské Macugnany a parkujeme pod stanicí lanové dráhy. Jako mastňáci ji s radostí použijeme. Zhruba za pět hodin stoupání od konečné lanovky přicházíme na bivak Marienellihütte (3036 m). Další den vstáváme o půlnoci a zhruba v jednu hodinu v noci nalézáme do kuloáru. Teplota je mírně záporná, vítr nefouká, mraky se drží ve výšce cca 3000 metrů.  No bylo na co koukat. Samotný výstup probíhal bez větších technických problémů (tu mačku jsme sice chvilku ve stěně hledali, ale nakonec se našla), průměrný sklon kuloáru je 50°, lezeme sólo. Orientace ve stěně je poměrně jasná a vzhledem k dobré viditelnosti (měsíc šajnil), jsme neměli nejmenší problém. Případná změna počasí by znamenala určitě komplikace.



Okolo šesté hodiny ranní přilézáme pod závěrečný 200 metrů dlouhý žlab. Za chvíli už stojíme v sedle oddělujícím DufourSp. a štít Nordend. Zbývá nám posledních 150 výškových metrů na samotný vrchol. Tady už se leze po skále a ledu, můžou se ale použít i fixní lana (vede tu sestup klasické cesty na Monte Rosu). Vzpomínám na Lílu, který si v těchto místech vybral svůj díl ne/štěstí.
Okolo desáté začínáme sestupovat. Dost nezáživná část, prokládaná kýčovitými pohledy na Matterhorn. Docela se bavíme při pohledu na slovenské bratry jdoucí „naozaj nalehko“ (jeden cepín do dvojice, lano žádné, bez sedáku). Zastavili je až trhliny, které zdolávají dojemným přidržováním se lan ostatních navázaných družstev.



Spíme na Monte Rosa hütte. Další den vstáváme ve čtyři hodiny ráno. Přestože je chata plná horolezců (lezců, turistů či kdo to vlastně je) a počasí se zdá být ideální, tak nikdo nevstává. Dnes se prostě neleze, podmínky extrémistům nepřejí. Sestupujeme směr Zermatt. Začínají se projevovat bolístky a je na nás určitě výtečný pohled. Z ZermattuTasche stopujeme směr Stalden, odtud Saas Grund. Tady už se nakládáme do autobusu a přijíždíme k přehradě Mattmarkstausee. Teď už zbývají čtyři hodiny pochodu a 400 výškových metrů do sedla Monte Moro (2984 m) a sestup o 1400 metrů níž do italské Macugnany (naštěstí jsme chytli poslední lanovku a tak jsme toho sestupového martyria ušetřeny). Proto průvodce doporučuje auto nechat přímo u přehrady, ušetříte si tím spoustu sprostých nadávek a hlavně zkrátíte trasu.



Doporučené vybavení: helma, sedák, ledovcové skoby, lano, mačky, cepíny (určitě dva).
Obtížnost: středně těžký výstup (dle průvodce), při dobrých podmínkách to není zase tak hrozný, určitě začít s výstupem velmi brzy v noci – jakmile se do stěny opře slunce, padají kameny a seraky.
Čas výstupu: cca 8 hodin až na vrchol.
Doporučené období: červen až září.