První, co mě napadne při slově Annapurna? – DĚS BĚS, teď jsem se bavil s Peterem Hámorem a povídám mu: „Doboha, ty jsi taký kokot, když jsi tam byl třikrát, já bych tam nešel podruhý ani náhodou!“

Jak v tobě – kromě omrzlin - Annapurna doznívá?
Doznívá jako spokojenost, protože když překonáš takovouhle překážku, nemůžeš být nespokojen a v omrzlinách, které mě stály půl roku aktivního života je samozřejmě také stále živá. Následky toho se týkající si zatím můžu jen domýšlet. Letos jsem se chtěl vrátit ke své skalkařské minulosti, která nebyla špatná. Teď se budu muset smířit s tím, že hlavně díky prstům na levé noze se budu pohybovat na úplně jiný hranici než jsem byl zvyklý. Polezu dál a dobře i bez prstů, ale bude mě to stát jiný úsilí.

Šel jsi na Annapurnu se strachem, že zatím to vždycky, směrem nejen k omrzlinám, na osmitisícovkách dopadlo dobře a teď by nemuselo?
Všichni, co lezeme, víme, že nelezeme proto, abychom umřeli. Každý jsme na to asi trochu vnitřně připravený, ale nejdeš tam s tím, že se vrátíš jako mrzák, takže ani při cestě na Annapurnu jsem si to nepřipouštěl.

Je na tebe mediálně dost vidět, baví tě být známou tváří?
Že je na mě vidět? Dvanáct vylezených osmitisícovek mi nepřineslo tolik slávy jako jedny omrzlý prsty, takže je na mě vidět hlavně tímto způsobem. A informace o omrzlinách pouštím ven záměrně, mám totiž pocit, že jsem se nikdy netajil tím, jakým způsobem na hory lezu a řekl bych to teď asi takhle – ať si každý dělá, co chce a leze jakým chce způsobem, ale ať potom popravdě poví jak to bylo. Omrzliny tedy prezentuji veřejně hlavně s tím, abych to dalším, které to potká, trochu usnadnil. Chtěl bych, aby z toho byl nějaký výstup jak na ně, jak je léčit nejlépe, tady se stále nic neví, když se dostaneš do nemocnice tak je to průser, každý doktor má jiný názor a ty si sám hledáš cestu. Myslel jsem, že chybou bylo odstranění kůže, teď jsem se ale dozvěděl, že podle posledních výzkumů se to naopak doporučuje, takže jsem z toho šokovaný a nevím, co si o tom mám myslet. Určitě ale vím, dostanu-li se ještě někdy do ruky doktorům s omrzlinami, kůži už si odstranit nenechám.

Přítelkyně Kristina je lékařka, je to jen výhoda nebo i handicap? Pojede na K2 s vámi?
Kristina je záchranář ne opravář, když to zjednoduším. Takže jo, je výhoda mít ji při potížích při sobě, v první fázi pomůže, pak už je to ale stejně na dalších doktorech. Na expedicích jsem byl zatím většinou doktorem já, proto nikdo nemarodil:) K2 se nám začíná počtem lidí zvětšovat, začínám přemýšlet, že doktor by s námi mohl jet. A jinak výhoda či nevýhoda, podle profese si přece nevybíráme, je to ženská jako každá jiná, jen o mě nemá strach. Projde jí rukama tolik zraněných, že jsem potenciálně také jen jeden z nich.

Pro CO se nejvíce těšíš na K2? Čeho se směrem k ní nejvíce obáváš?
K2 je krásná hora a my na ni půjdeme ze strany, o které nic nevíme. Pomalu o ní musíme začít něco zjišťovat. Je to výzva, je to prostě K2!

Co tě letos, kromě Annapurny, nejvíce potěšilo?
Nebyl to úplně lehký rok. Nevím. Po návratu z Annapurny se vše jen zhoršovalo. Snad teď už začne být celkově trochu lépe.

Děkuji a přeji hodně štěstí na cestě k vrcholu K2.

Nefestivalový dotaz pod čarou – kterou horolezeckou knihu jsi četl jako první, který film viděl?
Knížka byla určitě Himalájští tygři, i když by mě tenkrát nenapadlo, že budu ten příběh moci prožívat i já tak zblízka, doopravdy. Film nevím, který první, ale vím, který nejraději – K2!



Radekjaros.cz