Všechno pěkné jednou končí a to je i případ Everestu.

/editorial jarního čísla/
Vychází poslední číslo Everestu. Nebudu zastírat, že mě to mrzí, ale místo žalmů budu děkovat.

Když jsem před sedmi lety jako drobný pisálek dostal příležitost dávat dohromady celý časopis, dlouho jsem váhal. Nakonec jsem tuto roli s velkými obavami přijal a nikdy jsem nelitoval. Není obtížné najít zálibu v tom, co vás beztak baví – výpravy do hor ve všech podobách, fotografie a následné sdílení zážitků a tipů na túry s ostatními v co nejpůsobivější formě. Jsem vděčný za tu práci a fakt, že jsem měl vždy volnou ruku s výběrem obsahu a formou jeho prezentace.

Děkuji také všem autorům, bez kterých by nevzniklo nejen těch 29 čísel, u kterých jsem byl já, ale ani jedno ze 74 vydání, které má na kontě Everest od svého založení. Snad pro všechny z nich bylo hlavní motivací pro psaní článků především to, že mohou předat své zkušenosti ostatním, ukázat jim krásné kouty naší planety a nadchnout je pro vlastní výpravu. Ať už to byl výlet do sousední země, nebo cesta přes půl světa. Jsem rád, že jsem mohl poznat skvělé osobnosti a spolupracovat s lidmi nabitými pozitivní energií.

A konečně musím poděkovat vám, čtenářům. Věřím, že jste v každém čísle vždy našli alespoň jeden zajímavý článek, který přivodil drobné nutkání vyrazit ven. A doufám, že si i toto poslední číslo s chutí přečtete a přinese vám radost a potěšení.

Užívejte hor plnými doušky.

Jakub