Jednoho pochmurného červencového dne, kdy nebylo co dělat, jsme konečně zrealizovali s Petrem dlouho plánovanou akci. Domluvili jsme se, že si slaníme z mostu pro pěší, který vede nad Labem v Toušeni, dole si zakouříme a pak vyprusíkujem zpátky nahoru.
Na místo činu jsme se dopravili na kolech. Obhlídli jsme most z vrchu. Výška mostovky v nejvyšším bodě činní něco přes 10 metrů, takže to není zrovna Ždákovskej most.
Okolo lávky vedly tři silná ocelová táhla. Za ně jsme hodili plochý smyčky, vzdalený od sebe asi 2m, na ně HMS a do toho pak lano, navázaný vůdčákem. Takže dolu vedli dva konce lana.
Ještě bych měl podotknout, že jsme za jednu smyčku zajistili i batoh, který jsme dali pryč z té lávky, za zábradlí. Začali jsme slaňovat, slanili jsme dolů, zakouřili si a pak začali prusíkovat nahoru. Všechno proběhlo v pohodě, když jsme nahoře rušili ty smyčky, tak Petr zrušil i tu na kterou byl připnutý batoh takovým nešťastným způsobem. Batoh spadnul z těch deseti metrů do Labe. Nevěděli jsme co dělat, jestli skočit z mostu za ním, nebo to oběhnou. Petr to nakonec oběhnul, ale to už byl batoh o pár desítek metrů dál.
Skočil do vody, vytáhnul ho. Vše zatím relativně v pohodě, ale potom jsem se dozveděl, že jsem tam měl i telefon (3310). Mobil samozřejmě nefungoval a tak šel k opraváři.
A tak se slaňování z mostu celkem prodražilo. Neodradilo nás to a v srpnu plánujem i takovou malou Kienovu houpačku z jedné strany lávky na druhou.