"Naši lidé vždycky věděli, že se tam v kopcích povalují kousky žlutého kovu, jen se tím nezabývali, protože se k ničemu nehodily."

Černý jelen, šaman Oglalských Siouxů

Paha Sapa, neboli Černé kopce - tak se v řeči Siouxů jmenují skalnaté a lesnaté hory mezi řekou Belle Fourche a Cheyennem na jihu Dakoty. Z vyprahlých pustin Velkých Plání se jako ostrov uprostřed travnatého moře zvedají temné kopce porostlé lesy modrých smrků a norských borovic. Kdysi byly sídlem bohů, kam chodili válečníci rozmlouvat s Wakan Tankou, Velkým Duchem, a čekali na zjevení. Dočkali se. V roce 1876 hordy ziskuchtivých dobrodruhů začaly zabírat území Black Hills s vidinou nového zlatonosného Eldoráda. Do jednoho z nejdivočejších městeček zlaté horečky na severu Black Hills, do Deadwoodu, se začali sjíždět zlatokopové a kolíkovali si indiánské území jako o život. V závěsu dorazily tlupy padouchů a podnikavců všeho druhu. Mezi nimi například karbaník a honák Divokej Bill Hickok. Ten se tu však dlouho neohřál, poněvadž ho za pár týdnů odpráskl jiný US "hrdina" - Jack McCall. Další známou postavičkou byla analfabetická alkoholička Calamity Jane. Je pochopitelné, že tahle parta si s nějakým dodržováním smluv mezi Indiány a vládou USA nedělala starosti a tak dodnes probíhají zuřivé právnické bitvy, 105ti milionovou kompenzaci Indiáni odmítli a požadují navrácení Black Hills zpátky. Myslím, že marně. Sever hor je již zcela v soukromých rukou, zbytek je zkomercializovaný westernový zábavní park s vodními tobogány, pseudohistorickými muzei voskových figurín a stánky s potištěnými tričky. Stará hráčská doupata a špeluňky se přetvořily do podoby luxusních kasin a blyštivých pseudosalonů. Je třeba ale zmínit, že si hory v řadě míst stále uchovávají svůj přirozený šarm. Z temných horských vln vykukují desítky shluků skalních šípů, většinou bezejmenných a zřejmě i neslezených


Black Hills

Black Hills

Z pohledu skálolezeckého jsou Black Hills pro horolezce svým způsobem stejně kultovním místem, jako jsou pro Siouxy z pohledu duchovního. Platí to především o nejznámější zdejší lezecké destinaci - fantaskním seskupení skal, které nese příznačný název - Needles. Druhou nejvýznamnější oblastí je pak rozsáhlé skalní město v okolí vrcholu hory Rushmore (1650 mnm). Každé z těchto míst si zasluhuje zvláštní pozornost.


Mt. Rushmore, podoblast Old Baldy

Mt. Rushmore

"Americké umění musí být monumentální, aby udrželo Ameriku při životě"

Gutzon Borglum

Jak vyplývá z úvodu, Black Hills jsou jakýmsi neuralgickým uzlem sváru mezi Indiány a bělochy. Každá strana se snaží předvést svou velkolepost všemi dostupnými prostředky. Vrchol bělošské zpupnosti potkáte právě na hoře Rushmore. Pokud by jste neměli nejmenší tušení o historii a reáliích USA a doplácali se auťákem až do městečka Hill City a z něj se vydali přímo do pichlavého lůna ježatých skal hory Rushmore a kochali se a obdivovali kráse pegmatitových jehel, balvanů a příkrých stěn a vykřikovali "Ty vogo!", "Ty vole, to je paráda!", "Bomba, vole, bomba!", pak by jste zřejmě po výjezdu na vrchol hory zděšeně vykřikli "A do řiti!!!". Právě jste se octli u amerického národního památníku Mt.Rushmore National Monument.


Mt.Rushmore National Monument. Zleva doprava: G.Washington, T. Jefferson, T.Roosevelt, A.Lincoln

Mt. Rushmore, v popředí  podoblast Chopping Block Area

Hill City

Ano, pro nás, odchovance stínů nesmyslných monster, může být tento pohled šokézní. Hora Rushmore je nejzikonizovanějším a nejpatriotičtějším památníkem v USA. Sochař Borglum do skály na vrcholu hory, kterou duchaplně pojmenoval po právníkovi z New Yorku, vytesal hlavy čtyř US prezidentů. Původně zamýšlel celou Věc nazvat Chrám Demokracie, z čehož naštěstí sešlo, neboť tomu, kdo má jisté povědomí o činnosti zkamenělých pánů, by mohl takový název připadat poněkud komický a to se přece nesluší. Ano, Borglum myslel, snil a i činil ve velkém stylu. US nacionalisté tu každoročně pořádají v předvečer Dne Nezávislosti gigantické ohňostrojové orgie. Na úpatí žulové saně se můžete projít naučnou stezkou, kde najdete tabule se životopisy jednotlivých hlav. Moc pěkná je cedulička s Největším Demokratem, panem Washingtonem, který tu na obrázku stojí v pánovitém postoji uprostřed plantáže, kolem dře parta polonahých černochů a dole se skví nápis: "Otec vlasti na své farmě". Celý památník i s místní restaurací se objevil v Hitchcockově snímku North by Northwest. Pro náš sport je fádní veledílo malou tragédií - na celém vrcholovém masivu je horolezectví zakázáno, s výjimkou podoblasti Profile, která s obludami bezprostředně sousedí.


Celý masiv s hlavami je lezcům zapovězen, v popředí skála Profile

Zadní strana jediného solidního průvodce oblastí Mt. Rushmore. Autor průvodce Vernon Phinney prožívá intimní vlasteneckou chvilku v cestě Profile 5.13

Lezecké sektory jsou soustředěny v západních svazích hory. Hromady jehel a megabalvanů jsou rozděleny na řadu podoblastí, některé z nich uvidíte přímo ze silnice, jiné jsou schovány v postranních údolíčkách, ve stínech smrků a borovic. Lesíky jehel jsou obvykle ukloněné od západu k východu, jakoby strašlivý a nesmírně mocný západní vichr sklonil jejich holé špičaté hlavičky před trůnem hory. Siamská megačtyřčata odsud naštěstí nikdy neuvidíte. Místní skalní vísky jsou prostě nádherné a o tvarové bizarnosti tu není nouze.


Mt. Rushmore, podoblast Monster Area, skála Windows; po žiletkové hraně okna vede parádní, lehká cesta Gossamer 5.7, podél protější hrany po odvrácené straně útvaru pak pikantní, těžká Broken Windows 5.11+


Mt. Rushmore, Marker Area

Většina cest (asi 400) je soustředěna v položených, bohatě ochytovaných západních stěnách, jejich obtížnost zabírá celou škálu - 5.0 do 5.14, těžší cesty se pak nachází v kolmých zdech východních, na chyty podstatně chudších. Cesty jsou většinou jednodélkové, dlouhé tak 30 až 40 metrů. Výjimkou je podoblast Emancipation Rockphormation Area, což je v podstatě západní strana vrcholového masivu znetvořeného Hlavami. Lezení je zde sice ilegální, ale někteří dobrodruzi mají vychytané cesty, kde vás zuřiví rangeři nečapnou. Všechny cesty této podoblasti jsou dvou až třídélkové a bez standardní výbavy do větších zdí se v nich nehnete. Tím se oklikou dostávám k tomu hlavnímu - téměř všechny náročnější cesty na hoře Rushmore jsou perfektně vynýtovány, čímž se zdejší skály radikálně liší od nedalekých kultovních Needles - striktně tradiční oblasti. První nýt je často hodně vysoko, založit není co, tak když si nevěříte, kliďánko použijte šáhlo. Ovšem, neopakujte, prosím, chybu autora článku, který díky své natěšenosti šáhlo zapomněl na sedáku a tuto skutečnost zjistil, až když tyčkovitý inhibitor strachu zapříčinil jeho nepěkný pád v jinak nádherné cestě Stardancer. A jaképak je zdejší polezeníčko? Řekl bych - křemenné s příchutí boroví. Krystaly, krystalky a krystálečky, průzračné, bílé, šedé či nažloutlé, většinou ostré, někdy však zabalené žulovou omáčkou do boulí a bramborových hrud. Vezměte hrst asi tak padesáti křemenných krystalů všeho druhu, rozhoďte je bez ladu a skladu na plochu 4krát 35 metrů a jsem si jist, že vámi vytvořená kombinace chytů se v stěnách hory Rushmore najde, v poloze vertikální ovšem. Lezení je téměř výhradně stěnové, jen sporadicky narazíte na spáru. Žádnou seriózní spáru jsme ale nelezli, k dobrovolnému strkání našich milovaných rukou do křemenných žraločích chřtánů jsme nenašli odvahu. Abych nezapomněl, v cestách, kde bylo již od podlahy zřejmé, že lano povede přes hranu, jsme raději použili lana dvě. Lezoun nikdy neví, stačí jeden správně vostrej krystal a ... víte, co ...

Tvarová monotónnost chytů však nakonec začala po třech dnech trávit naše nadšení plížením se bradavčitými zdmi a rozhodli jsme se přemístit do 20 mil vzdálených Needles. Bohužel, Wakan Tanka se na nás, české lezce (běloch jako běloch, že ...), děsně naštval a přišla temně modrá, chuchvalcovitá Nicota, která ukrutánsky řvala, blýskala a bez přestání močila, kam se dalo. A o tom příště, v druhém díle věnovaném úhlavní dakotské lezecké oblasti: Jehlám.


Honza v místní hvězdné cestě Stardancer 5.8, Marker Area

Jim slaňuje z cesty Saturn Boogie 5.9+, Marker Area

Kde to je:
USA, South Dakota jihozápad, jižní část národního lesa Black Hills, odbočíte z dálnice 90 směrem na Rapid City a pádíte do Hill City po silnici 16, odbočíte na cestu 244 směr Mt.Rushmore, po 3 mílích  se skály začnou objevovat po obou stranách silnice.

Kde spát:
v okolí je hromada kempů, ti zámožnější si můžou schrupnout v nějakém hotýlku v Hill City. Tam také nakoupíte jídlo, ropu, piváky a chybějící lezecké nádobíčko.

Vybavení:
dvě 60 m lana, sadu expresek (aspoň 10), pro ty, kdo budou chtít lézt v podoblasti Emancipation Rockphormation Area, je nezbytná kompletní sada vklíněnců a frendů.

Průvodce:
Mt.Rushmore National Monument, Climber's Guide, V. Phinney, 1995. Jediný obstojný průvodce na Rushmore. Není ale běžně k dostání. Objednat jde na adrese www.mtrushmorebookstore.com a stojí 16 babek.


V. Phinney v cestě Profile 5.13, Mt.Rushmore, Profile.

Devil's Tower, Black Hills: Needles; autor John Harlin III., 1996, cena 10 dolarů, zahrnuje tři oblasti. Jeden z nejhorších průvodců, který jsem kdy držel v ruce. Cesty podle něj spolehlivě najdete jen na Devil's Tower ve Wyomingu, ale v dakotských Black Hills je vám vcelku k ničemu, jen když máte štěstí, my ho neměli a o tom také příště. Objednat lze na www.amazon.com.


Devil's Tower, Wyoming


Mt. Rushmore, podoblast South Seas

Mt. Rushmore, podoblast South Seas

Mt. Rushmore, Monster Area

Mt. Rushmore, Marker Area

P.S.: Vzhledem k děsivému počasí jsme v Needles vylezli jen jednu cestu (ano, JEDNU ...), tak bych moc prosil ty, kteří v Needles lezli, jestli by se se mnou nespojili emailem a nepodělili se o své zážitky, případně fota, spoluautorství článku by pak bylo samozřejmostí, ovšem, žádná finanční odměna z toho nekouká ...