Lezec - Zpravodaj

Vedle světoznámých oblastí boulderingových, o kterých se rozepsal Jirka, tu najdete i řadu skalkařských oblastí a samozřejmě horské lezení v převážně východních stěnách hřebene pohoří Sierra Nevada. Patrně nejpopulárnější skalkařskou oblastí v okolí Bishopu je kaňon řeky Owens River – Owens River Gorge.

Pohled na Bishop z hřebenů pouštních hor White Mountains. Nad Bishopem (ta zelená oáza) se zvedá Sierra Nevada. Ještě v půlce července se po ní válí množství sněhu.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Celé okolí Bishopu je sopečného původu a podloží údolí Owens Valley je tvořeno sopečným tufem. Na sever od Bishopu se říčka Owens River nekompromisně prodrala nánosy lávy a zanechala tak po sobě brutální díru v zemi dlouhou 16 km – takový malý dárek všem skalkařským nadšencům. V horní části soutěsky je vodní nádrž, která zásobuje Bishop. Příjezd k hraně soutěsky vypadá trošku nevábně, projíždíte kolem potrubí, které vede vodu do města. Nenecháme se ale odradit a vzhůru dolů suťovištěm přímo pod stěny. Horní partie soutěsky tvoří fantastické formace sloupcového rhyolitu. Pro svoji lámavost jsou ale k lezení nevhodné.

Při sestupu z nevábné polopouště na dno kaňonu se vám otevřou takovéto pohledy na Owens River Gorge.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Leze se tudíž v dolních pemzových partiích, které jsou velmi tvrdé a většinou mírně položené až kolmé. Cesty jsou obvykle jednodélkové, napočítali byste jich zatím asi 400. Jsou vedené v parádních liniích po hranách, někdy v koutech, ale hlavně v kompaktních stěnách. Obtížnost bezchybně vynýtovaných cest se pohybuje od 5.8 do 5.13a, nejkoncentrovanější tu jsou cesty za 5.10 až 5.12, takže až na chudáky „čtrnáctkové” megaborce si tu do sytosti zaleze každý. I když, superlezci si tu vlastně mohou vyzkoušet sólolezení, jako třeba John Bachar, který v dokumentu Masters of Stone 2 trandí bez lana v místní cestě Enterprise 5.12b. Řada lezců se sem chodí rozehřát před náročnějšími podniky v Tuolumne Meadows nebo v Yosemite Valley. Častým důvodem je také počasí: když se v Yosemitech prohání zlodušské bouře nebo davy turistů, tady je teploučko a klídek. Nejpopulárnějším sektorem je velká zeď s příhodným názvem Great Wall of China. Tam je obvykle nával, kterému se vyhnete jedině v zimě (je zima…), nebo v létě (je strašlivé vedro..). Nicméně, v létě je vždy jedna strana kaňonu ve stínu a tak se tu dá v ranních a večerních hodinách lézt, kolem oběda se radši válejte v řece.

Dav na stěně Great Wall of China.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Jméno lezce i cesty jsme bohužel zapomněli.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Pro ty, co se rádi nakládají do své vlastní kyseliny mléčné, má soutěska nachystánu lahůdku s názvem Eldorado Roof, mohutnou střechu nad východním břehem řeky. Obtížnost cest kolem 5.12 plus celá řada projektů. Dobyvatelé věží se budou muset spokojit pouze s několika polověžemi v sektoru Gorgeous Tower, zato však budou obklopeni mohutnými stěnami a pod zadnicí jim bude řičet Owens River. Obtížnost cest je prý celkem přesně ohodnocená, ovšem lezci z Východu mají obvykle jiný názor. Kdo s přehledem valí US desítky v takových oblastech na Východě, jako jsou Red River Gorge nebo New River Gorge, může si tu udělat osobní rekord a s klidem si střihnout nějakou tu jedenáctečku. S podobným “nadhodnocováním” jsem se ale setkal také v Dakotě, Coloradu či Wyomingu, takže spíš nabývám dojem, že některé oblasti na Východě jsou podhodnocené. Co se týče charakteru skály: řada sektorů jako by z oka vypadla našim sopečným oblastem u Nečtin: Kozelce a staronové oblasti vytvořené středočeským guru Algenou a jeho příbramskou partičkou - Polínku. Je to prostě takové Makropolínko. Materiál v zásadě stejný, nýty trošku dál od sebe a tak o deset metrů delší cesty, některé jsou ale vysoké až 35 metrů. Spousta zářezů a kapes, lišt všech velikostí, směrů a náklonů, sem tam nějaká ta dírka, spár poskrovnu. Často lezené cesty (např. Gorgeous 5.10a na Gorgeous Toner) jsou notně zapatlané maglajzem. Doporučuji šedesátku lano, sadu zhruba deseti expresek, zdaleka nejdůležitější je ale pořádný kanistr s vodou. Voda z řeky prý není pitná, což dost dobře nechápu, když s ní zásobují město dole v údolí. Pak je tu ještě jedna nepříjemnost: občas tu zafuní vichr z hor a zvedá mračna prachu. Každopádně musíte mít pořád na paměti, že lezete v nemilosrdné polopoušti obývané nejen suchem, ale také hady a ještěrkami. Bacha na chřestýše!

Je už dostatečně známo, že ještěrky jsou zdaleka nejlepší známí lezci. Ty zdejší jsou někdy dost macaté.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Dan v cestě DWP 5.11d.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Khoa leze Melts in Your Mouth 5.10c.
foto by © Khoa Nguy

V Bishopu a okolí a vlastně vůbec v celé Kalifornii je znát atmosféra výrazně liberálnější oproti východnímu pobřeží USA. Kalifornští lezci (aspoň ti, které známe) jsou opravdu velcí pohodáři, jakmile uslyší nějaký ten přízvuk, hned se s vámi dají do řeči a za chvilku zjistíte, že babička onoho je Maďarka, táta druhého Němec a třetí bude Kanaďan rakousko-polského původu, takže jsme nakonec jedna velká rodina, což ztvrdí večerní tequilová smršť…..

Katarina v cestě Escapade 5.11a.
foto by © Khoa Nguy

Helga v cestě Step Right Up 5.8.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Pohled na sektor Gorgeous Tower.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Kempovat můžete buď zdarma v BLM kempu severně od Bishopu, což je prostý tábor s ještě prostěji vyhlížejícími zaprášenými lezci, nebo za 5 babek na den (záchody a pitná voda) v táboře Pleasant Valley Dam Road, kde se setkáte s věčně sešrotovanými rybáři a neskutečně drzými mývaly. K Bishopu bych jen dodal, že se jedná o klasické roztahané americké městečko uprostřed polopouště a mimo krámy a restaurace na hlavní třídě tu zábavy moc neužijete. Na hlavní třídě také najdete návštěvnické centrum, kde si můžete koupit lezecké průvodce a zajistit povolení ke vstupu do divočiny v pohoří Sierra Nevada. Ve dnech odpočandy se zajeďte vykoupat do některého z nesčetných přírodních termálních pramenů nebo se můžete jet mrknout na nejstarší žijící organismy na světě - borovice osinaté, které mají až 4500 let. V městečku Big Pine pár mil od Bishopu na jih odbočíte směrem k parku Ancient Bristlecone Pine Forest. Pojedete po hřebenech pouštních hor White Mountains a Sierra Nevada se bude před vámi kupit jako na talíři. White Mountains jsou hojně navštěvovány vyznavači paraglidingu (video zde).

Ne, tento strom není mrtev. Je jen hodně starý. Ancient Bristlecone Pine Forest.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Setkání. Vlevo cca 30 let, vpravo cca 4000 let.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Sierra Nevada

Celému Owens Valley vévodí mohutné zdi hlavního hřebene jižní části pohoří Sierra Nevada. Popsání toho, co tam můžete najít, by zabralo několik knih, takže jen opravdu velmi krátce o tom, co se najde v okolí Bishopu. Nejvyšší horu USA (mimo Aljašku) Mount Whitney (4421 mnm) s její známou východní stěnou (např. cesta East Buttress 5.7, viz S.Roper, A.Steck: Fifty Classic Climbs of North America) najdete nad turistickou dírou jménem Lone Pine, je to tak hodina jízdy směrem na jih od Bishopu. K výstupu potřebujete povolení, na které jsou pořadníky. Na východní stěnu to není problém, horší je to s normálkou přes Trail Crest (totální choďák, class 1-2), v letních měsících se na ni pořádá dokonce loterie. Ještě blíže k Bishopu, nad městečkem Big Pine se zvedají štíty nejalpštější části Sierry – mohutné hradiště s názvem The Palisades. Přístup pod stěny vede po ledovcích dostupných přímo z údolí Owens Valley. Pokud byste měli chuť, výbavu a čas spíše jen na nějaký klasický, lehký výstup, pak zvolte západní stěny, ke kterým se dostanete přes průsmyk Bishop Pass, který se prohýbá nad jezerem South Lake. Žlaby ve stěnách bývají zasněžené a zledovatělé až do konce července. Všechna povolení dostanete v Big Pine, na stejném místě vám řeknou, jak je to se sněhem na hlavních výstupových trasách, pak povinně nafasujete antimedvědí krabici a můžete vyrazit na túru. My jsme ale z medvěda neviděli ani chlup. Ti línější a movitější si mohou pronajmout lamy (stovky dolarů), tak aspoň budou mít čím případně nakrmit hladového a nevrlého kodiaka.

Sedlo Bishop Pass se blíží, nad jeho zasněženou plání se zvedá Mount Agassiz (4235 mnm).
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Jižní hřeben Mount Whitney z tábora Trail Camp.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

K South Lake vede z Bishopu silnice 168 a to naprosto úchvatnou krajinou žulových skal a balvanů. Upozorňuji ovšem, že se takto dostanete auťákem až do tříkilometrové výšky, z původních 1000 metrů nad mořem. Autor článku, který o sobě rád hurónsky prohlašuje, že je zkušený horal, se s tím už vůbec nepáral a během necelého dne se bez předchozí aklimatizace přemístil z Death Valley, nejnižšího místa v Americe (-81 metrů), až do průsmyku Bishop Pass (3700 mnm) a ještě se ke všemu rozhodl tam strávit noc. Přesvědčil se tak, že horská nemoc je fakt sviňa a se svým vodnatým, opuchlým tělem utekl zpátky pod poklidné stěny soutěsky Owens River Gorge a k vychlazené plechovce Heinekenu…..
Je asi pochopitelné, že jet na výlet z Evropy do USA, resp. Kalifornie jen kvůli Bishopu a jeho okolí, by asi bylo dost diskutabilní rozhodnutí. A nic na tom nemění ani fakt, že severně od Bishopu, zhruba 30 mil po dálnici se nachází parta dalších skálolezeckých oblastí v okolí lyžařského střediska Mammoth Lakes. Jižní Sierra Nevada má totiž velkého konkurenta ve své části severní – dvě jména zde ční nade vše: Yosemite Valley a Tuolumne Meadows. A na jihu? Tam je přece národní park Joshua Tree. A to už jsou jiné příběhy…. Rozhodně ale času stráveného v kotlině Owens Valley a na hřebenech Sierry Nevady nelituji. Málokde se najde tak skvostný kousek přírody. Ach, ta sladká Kalifornie!

Část východní stěny Mount Whitney, dole v údolí jezero Iceberg Lake, v dálce White Mountains a Owens Valley.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Další pohled na Owens River Gorge.
foto by © Jana a Jan Hajduchovi

Yannick v cestě U-Notch na North Palisade (4340 mnm), var. Chimney 5.4
foto by © Kevin

Pohled z vrcholu Mount Whitney k jihu.

Palisades z vrcholu Mount Agassiz. Zhruba uprostřed nahoře vidíte dvě pyramidy, nejoblíbenější zdejší lezecké cíle – nižší Temple Crag, vyšší Mount Sill.

Sestupujeme do nitra soutěsky Owens River Gorge. Slunce je v nadhlavníku, jak je patrné, jedna strana je v příjemném chládku, ta protější je v létě rozpálená jak plotna.

Zbytky starého dolu na dně Owens River Gorge. Takový malý labyrint zpestřující hledání vyhlédnutého prásku.

Průvodce:

Knižní průvodce na Owens River Gorge od Marty Lewise je téměř každý rok znovu vydáván, cest neustále přibývá. Stojí zhruba 20 babek, objednat lze na www.amazon.com

R.J.Secor: The High Sierra. Bible milovníků lezení v Sierra Nevada, toto je poslední vydání z r.1999, vyjde na 20 až 25 babek, objednat lze na www.amazon.com. Osobně doporučuji doplnit informace brouzdáním po internetu na níže uvedených adresách. Kniha totiž neobsahuje prakticky žádné nákresy.

C. McNamara: High Sierra Climbing. Obsahuje popisy zhruba třicítky cest v Sierra Nevada. Část průvodce je zdarma ke stažení na stránkách www.supertopo.com.

J.Moynier, C.Fiddler: Climbing California’s High Sierra. Popis klasických cest na zhruba 100 vrcholů v Sierra Nevada. Koupit jde opět na www.amazon.com.

Dva lezecké průvodce na Owens River Gorge najdete zdarma na internetu, obsahují však jen nejnavštěvovanější stěny a dost obtížně se podle nich orientuje.

http://www.spiritone.com/~summit/owensriver.html
http://www.drtopo.com/califo/owens.html

Internet:

Diskuse, fotky a další užitečné informace o lezení kolem Bishopu Diskuse, fotky

Palisades

Mount Whitney

Město Bishop

Stránky věnované přírodovědci a horolezci Johnu Muirovi, bez kterého by dnes byla Sierra Nevada jen seskupením přehrad, dolů a továren na dřevo.
John Muir

Owens River Gorge

Sierra Nevada

Komentáře