O tom, jak jsme byli poprvé na písku (Skalný, Hostýnské vrchy, Morava) a co nás tam zaujalo.

Docela mě to chytlo, ten vertikální sport, co vám budu říkat - a tak se snažím každý víkend (pokud to vyjde, tak i v týdnu) vyjet někam na skály - nebo alespon na skalky. Na čísla sice nic moc, spolu s Cervankem dame tak 4+ -- raději na jistotu než abych se někde zrakvil a raději normálně (AF) než na rybu.. Občas řádíme na skalkách na Babím lomě, když to vyjde, tak na Babách (údolí Oslavy) - a to je potom pocit, když sedíme nahoře a máme celé údolí jak na dlani...

Tento víkend to ale bylo jinak. Cervánek měl v sobotu večer nějakou akci v Holešově (stejně se nekonala, ale to je vedlejší) a abychom nemuseli zatěžovat někoho s noclehem, spali jsme u babičky v Bystřici pod Hostýnem. Fajn, řekl jsem si, v sobotu máme celý den pro sebe, tak proč jej nevyužít pro lezení... A tak se podívám do průvodce, okolí Bystřice pod Hostýnem, hmm, kousek od Hostýna je Skalný, lehký cesty tam jsou taky, na Hostýn jede z Bystřice co chvíli autobus, tak proč ne. Jen tak mrknu, co je to za matroš - a hele, písek. A tak po netu scháním tipy a rady, jak se na tom leze, zkouším uzly a říkám si, že asi bude sranda, ale snad alespon něco dáme...

V sobotu ráno se sice moc z postele nechce, ale já jsem na Cervánka nekompromisní, zabavuju peřinu - bez ní se prostě pelešit nedá. Po trošce nadávek a snídani ale stíháme docela brzký autobus na Hostýn, řidič sice účtuje i našich 40 litrů batožiny (to by měl vidět naše batohy, když jedeme na nějakou akci), ale už jsme na poutním místě, ještě nabrat vodu a už jsme na žluté a potom po modré směr Skalný. Těším se jak malé dítě, poprvé na písku, to bude něco...

Cesta je pohoda, za půl hodinky jsme tam - ted ještě najít skálu. Rozhodujeme se pro Plotnu a Orla, které po chvilce nalézme. Orel vypadá lákavě, nicméně kousek od něho jsou stany, jejichž majitelé ještě spí, tak sejdeme dolů k Plotně, že první pokus učiníme tam. Oblékáme sedáky, Cervánek jisí přes strom a já se vydávám překonávat strach na nějakou hranu za tři. Začátek v pohodě, ještě docela nízko cvakám první expresku a kousek nad ní ještě kruh. Tak, a co ted - plotnou nebo po hraně? V plotně jsou mělké dolíčky, tam by se dalo stoupnout - ale co s rukama? Volím proto traverz po kraji skály, po chvíli zakládám první smyci a na konci traverzu kolem docela nevýrazného hrotu ještě jednu... No, nevím, jestli by se nesesmekla, kdybych do ní hodil tlamu, vzhledem k mé výšce nad "pevnou" zemí by to možná bylo až na zem... Snažím se na to moc nemyslet, lezu nahoru, nejdřív ruce, potom nohy na puklině tak tři, ctyři metry před koncem cesty. Přemýšlím, kudy dál - nohy bych někam dal, ale co s rukama? Nějak mi chybí pocit jistoty, zvlášt při vzpomínce na poslední smyci... Zcela srabsky slézám, sundávám postupová jištění přes kruh v dolní části slaním - a jsem docela zdeptaný... Po pár pokusech potřebnou odvahu nenalézáme a tak že zkusíme něco na Orlovi - zdá se o něco členitější.

Stanující se už probudili a něco lezou na jižní stěně, po chvíli ale odcházejí kamsi pryč, asi pro vodu. Zkoušíme lehce boulderovat na západní spáře, potom pokus na Severce - sice to jde, ale kde je nějaké jištění, nebo alespon místo, kam dát smyci?

Nakonec končíme na východní stěně, je hodně členitá, nakonec nás pouští. Zakládám první smyci asi ve třech metrech, další asi v pěti. Přichází skoro rodinka - otec se synem a dcerkou, leze bez jištění to, co já. Já si spíš všímám kruhu asi dva metry nalevo, nicméně hlava příchozí rodinky navrhuje, že mi provleče lano na horním kruhu - tak říkám že jo a slanuju dolů a tak trochu v rozpacích poslouchám dcerku, že dnes snad dá tu 5-, co ji nedala minule. Shazuju lano a konverzuju s oním otcem. Nevěří smycím, ptá se mě, jestli už mě chytly. Poté, co odvětím, že jsem v jedné seděl nevěřícně zakroutí hlavou, že by raději použil vklíněnce. Trochu mě to zarazí, nicméně ptám se, jak polezou - prý na rybu... Hmm... Ještě chvíli se bavíme o Plotně a o té trojkové cestě, říká cosi o tom, že to možná byla trojka kdysi, že chyty, co mi tak chyběly, už asi někdo ulomil a že ta trojka, že to je tak z šedesátých let, kdy tam

Balíme fidlátka a jdeme pokoušet osud na Zábu. Na Velký Waltrův převis za 9- si raději necháváme zajít chut a zkoušíme trojky v pravé části Záby. První jde docela v pohodě - ovšem až do té doby, co zasunu dva prsty do dírky... po několika vteřinách z mého chytu začnou vyletovat vosy... (Tak rychle jsem dole ještě nebyl.)

Zkoušíme další cestu trošku níž - a zde konečně slavíme úspěch... První jištění - spárka, potom hrot, po překonání pupku cvakám expresku do nýtu, pokračuju vlevo nahoru a už jsem u kruhu. Je rezavý, raději se do něj vyvěsím s myšlenkou "kdyžtak to chytne ten nýt", poté, co se přesvědčím, že drží zřizuji štand, dobírám lano a povzbuzuji Cervánka na cestě vzhůru. Při překonávání pupku si sice sedne, po pár sprostých slovech ho i ona překonává a za chvíli už jsme oba u konce naší první pískové cesty... Chystám lano na slanění a přemýšlím, že jsme vlastně docela srágorky... No, příště už to dáme líp...

Na našich prvních píscích padly tři trojkové cesty - nic moc, ale zkusili jsme materiál... Při balení lana jsem se podíval na svoje ruce a zděsil jsem se... Naprosto sedřený ruce, srám v dlani docela pálí... Hmm - písek... Ale i tak to stálo za to.

Cestou na Hostýn přemýšlím a nějak mi nejdou do hlavy ty vklíněnce a to horní jištění... Safra, moravské písky jsou sice tvrdší než pískovce třebas v Labáku, ale můžou se tam tyto kovový serepatičky používat? A co lano při TR - neničí moc skálu? (Laskavý čtenář necht odpoví...)