Grossglockner mi shodou okolností chyběl ve sbírce nejvyšších vrcholů evropských zemí. Ale zvěsti o množství lidí, kteří se snaží v letních měsících o výstup a líčení hororů ve vrcholových partiích, mě utvrzovalo v tom, abych si počkal na nějakou vhodnou příležitost.

Před plánovaným podzimním výletem kamsi do vyšších nadmořských výšek, jsem měl pocit, že bych se mohl alespoň trochu aklimatizovat. Pohled na předpověď počasí na stránce AV naznačil, že  pátek  3.10. bude zřejmě posledním dnem babího léta v Alpách. A protože Stüdlhütte měla zavírat až v neděli 5.října, vyrazili jsme s rodinkou ve středu večer směrem parkoviště u Lucknerhausu. Po příchodu na chatu mě zarazilo sdělení servírky, že zavírají už v pátek, protože prý přijde boží dopuštění a že tam nechtějí kvůli sněhu tvrdnout až do jara. Díky tomu se, ale likvidovaly všechny zásoby, které nestálo zato vozit do údolí. Prostě pohoda. Ráno asi v 6.00 h vyrazilo cca 15 lidí s horskými vůdci vzhůru. My o něco později. Cesta probíhala naprosto v pohodě a tak jsme na vršek dolezli chvíli po poledni úplně sami a zřejmě jako poslední v letošní letní sezóně. V první třetině Palaviciniho žlabu jsme sice viděli dvojku, ale vzhledem k mizerným podmínkám ve žlabu a k rychle se zhoršujícímu se počasí, nevím jestli to nevzdali. Asi v 15.30 h jsme byli  dole u chaty. Velkého Zvoníka jsme tak zmákli za super počasí  a skoro bez lidí.  Protože se chata zavírala  a my chtěli původně zůstat do neděle, poslal nás chatař do winterraumu. Ovšem ten u Stüdlhütte je naprosto super. Krásná chata má příjemnou jídelnu s kuchyňským sporákem na dřevo. Dřevo je k dispozici uvnitř, jen si ho musíte naštípat. Na půdě je 23 míst ke spaní, dokonce i záchod je v chatě. Předpokládá se platba do kasičky. Prostě úplná pohoda, kde můžete strávit i pár dnů. Winterraum využívají především skialpinisté v zimě. Naproti tomu winterraum na Erzherzog-Johann-Hütte není nic moc, poněkud sychravá nouzovka.  Takže to berte jako tip. Prostě Grossglockner se nám vydařil.