Tak se nám tu nějak přeledovalo. Skoro to vypadá, že vlivem chladné zimy s dostatečnou sněhovou nadílkou i nejzarputilejší bouldraři a stěnaři brousí své zbraně do nejostřejších úhlů a vydávají se na pospas romantice zmrzlé vody ve vertikálách.

Uf! To je ale úvod.
Někteří drsní alpinisté nelenili na začátku zimy a využili celkem slušného lednového počasí k zajímavým práskům v Tatrách i Chamonix, ti ostatní teď čekají až ustane soustavné sněžení a čas si krátí ponejvíce ledováním.
U mne osobně je to letos trochu jinak. Limitem není až tak počasí, jako spíš volný čas. No co už, i to se někdy stává. Takže když se mi lehce upravil program minulého víkendu a nečekaně zasvítili dva dny volna, bylo jasné že vyrazíme někam za lezenicí. Do Tater byla předpověď nic moc, ale z kurzu absolvovaného před dvěma týdny jsem věděl o špičkových podmínkách v Maltatalu v Rakousku.
Nejmenovaní jedinci se zde na lezci sice vyjadřují, že Malta je pro děcka. No osobně si myslím, že svůj stupeň lezení si tam najde téměř každý. Od lehkých dvojkových ledů na půl délky, až po M9+ prásky a ledy s lezením kolem WI 5 - 7 dlouhé až 300, 400 m.

Dva články o Maltatalu už zde na lezci jsou, takže proč sem přidávám i třetí má poněkud i jiný důvod, ale o tom až později.
Pokud bych popisoval lezení, asi by se to některým jedincům zdálo fádní. Prostě přijdete pod led, kouknete nahoru a lezete. Chvílemi se bojíte víc, chvílemi míň. Chvíli řičíte blahem a chvíli nadáváte, jak dlaždič a „vo tom to asi tak celý bude“. Kdo zkusil, ten ví, kdo nezkusil, má případně co dohánět.

Každopádně ať to není tak suchý, něco i o tom směšném pohybu vzhůru. V sobotu jsme s Vlkem lezli 370 m dlouhou Kathedrale WI 2 – 5+, nádherný dlouhý led. Těžká je v něm pouze jedna délka přes Rampouch, pod ní a nad ní jsou to povinná v sedmdesátkovém ledu. Nicméně klíčová délka je natolik impozantní, že to rozhodně stojí za přelezení. A pokud do toho půjdete, tak vězte, že tento ledík patří k těm, které si Doudlebák mimo jiného smahnul taktéž sóliko.


Klíčová délka Kathedrale WI 5+


Vlk v dolezu Kathedrale


Druhá dvojka Saša s Romanem lezli hned vedlejší Gamseck WI 2 – 4, který je oslovil zejména dolezem po obrovském ledovém hřišti na fotbal skloněném kolem sedmdesáti stupňů. Prostě takovej menší ledík.

Neděli jsme s Vlkem věnovali srovnávání a ujasňování mixové klasifikace dole v soutěsce. Přelezli jsme nějakých sedm cest od M6 po M8/8+ a notně si vytahali pařátky. Kluci byli od nás navnadění na Katedrálu, ale nějak se na neděli nahrnula spousta lidí, a tak nakonec skončili v sektoru Columbus a pak i dole v soutěsce. Prima lezení, bezva zábava, super den.


Sektor Columbus


Pravá větev v Columbusu, autor článku povlává ve WI 5+



Drytooling v sektoru Falleralm


Nicméně. Celá oblast údolí, v níž se nacházejí ledy, je loveckou rezervací, a proto má pohyb v ní určitá pravidla. Ta pravidla jsou velmi jednoduchá a srozumitelná, navíc světe div se, jsou nastavena tak, že není problém s jejich dodržováním. Asi bychom tam měli poslat některé pracovníky KRNAPU, nebo ministerstva ŽP ČR, to jen tak, aby věděli, jakým způsobem se dá komunikovat s lidmi. Jedním z těch pravidel regulujících pohyb v Maltatalu je i zákaz bivakování a kempování. Chtěl bych Vás všechny poprosit, ať tento bod dodržujete. Jestliže přijedu v pátek o půlnoci do údolí, tak asi skutečně nebudu shánět ubytování. Plácnu sebou vedle auta a ráno kolem sedmé vstanu a nikdo nepozná, že jsem tu spal. Horší je pokud takto vegetíte na parkovišti více než jednu noc. Místním to zpravidla bývá nápadné a nemají to rádi. To, že to zatím jakž takž tolerují, je věc jiná. Ubytování v Maltě, případně levněji v Gmündu není vůbec problém a velmi snadno se dá domluvit mejlem, nebo telefonicky.
Chci Vás prostě poprosit, aby auta s českou poznávací značkou a jejich osádky byli vítanými návštěvníky údolí, a nikoli čímsi trpěným a přehlíženým.


Viktor Kořízek v klíčové délce ledu Aluhol WI 4

Co se týče úrazovosti v údolí, tak za sezónu se zde stanou zpravidla jeden až dva vážné úrazy. Lezení je nebezpečný sport, bohužel minulý týden se zde stal první smrtelný úraz. Nejpravděpodobnější příčinou byl „Black out“ nezapnutí slaňovací osmy do úvazku při slaňování. Padesátimetrový let Vám moc šancí na přežití nedá. Takže jediné, co z toho plyne, je vše si dvakrát zkontrolovat a slaňovat vždy s prusikem. Chyba se v některých situacích dělá pouze jednou.
Pokud vás následujících pár fotek naladí, myslím, že nejen v Maltatalu budou ještě příští týden výborné podmínky, takže nabrousit a hurá na to! A pokud jste fakt drsní, nechcete oblast i pro děcka, máte spoustu sil. Pak vyrazte třeba na Kandesteg, nebo přímo do Uschienu. Vertical limit ještě český přelez nemá!
Radek

(foto: Franz, Vlk a Zoban)