vytvářet tři ohně nebo sloupce dýmu, jak doporučují brožury přežití v polárních podmínkách, nebo vysílat vlajkami námořní signál SOS. Rád bych však alespoň stručně zopakoval elementární zásady přivolání pomoci na horách, a přidal pár poznámek pro správné oznámení nehody a o spolupráci s profesionálními záchrannými složkami.
Signalizace v nouzi
Velmi důležité je znát způsoby přivolání pomoci v horách tak, jak jsou používány ve státech UIAA. Tzv. Alpský nouzový signál (používá se prakticky v celé Evropě, včetně našich a slovenských hor), se provádí tak, že šestkrát za minutu (interval 10 s) dáváme viditelné nebo slyšitelné znamení (píšťalkou, hlasem, světlem, odrazem světla např. z IZOfólie - "prasátkem"), následuje přestávka dlouhá asi minutu a signál se opakuje tak dlouho, dokud se nedočkáme odpovědi. Ta se vysílá obdobně, jen s tím rozdílem, že interval je dvojnásobný (třikrát za minutu).
Nejčastěji se pro vysílání tzv. Alpského nouzového signálu používá píšťalka, která by proto neměla chybět v kapse každého účastníka horské túry. Velmi praktické je nošení píšťalky na šňůrce v přilbě v jeskyních. Prostředek ke komunikaci i volání o pomoc je tak vždy při ruce.
V horách lze SOS vysílat také světlicí. Pro vysílání nouzového volání se používá červená světlice, příjem se potvrzuje bílou světlicí. Bílá světlice (popř. tři za sebou jdoucí světelné nebo zvukové signály znamenají "rozumím zprávě". Poslední používanou světlicí je zelená (nebo dlouhé opakované zvukové či světelné signály). Jejich použití znamená "návrat na základnu". Na druhou stranu, použití libovolné světlice v horách je lepší, než nečinné přemýšlení o tom, co dělat, když v nouzovém balíčku máme pouze světlici zelenou. Je velmi pravděpodobné, že spatří-li někdo signál světlicí, pokusí se zjistit, o co jde.
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník, který umožňuje rychlý a poměrně bezpečný zásah z hlediska záchranářů. Pro přivolání vrtulníku se používá mezinárodní signál: Y = Yes, ano, potřebuji pomoc se signalizuje zvednutím obou paží tak, aby směřovaly šikmo vzhůru. Stylizované ypsilon je tak tvořeno celým tělem. N = No, ne, nepotřebuji pomoc, signalizujeme zvednutím pravé paže, která směřuje šikmo vzhůru, levou paží ukazujeme šikmo dolů. Mávání na vrtulník oběma rukama je tedy poněkud nerozumné, posádka si jej může vyložit jako volání o pomoc. Naopak, zamáváme-li na ptáka jen jednou rukou, dáme na vědomí, že jsme živi a zdrávi.
V době mobilních telefonů není od věci znát i mezinárodně uznanou linku pro nouzové volání, kterou je telefonní číslo 112. I u nás či v SR je na lince 112 k zastižení dispečer Integrovaného záchranného systému.
Před každým výletem do hor, odlehlých oblastí nebo extrémních podmínek bychom si měli do mobilního telefonu uložit čísla záchranářských dispečinků pro danou oblast.
Důležité telefonní linky v ČR
Hasičský záchranný sbor: 150
Záchranná služba: 155
Policie 158
Mezinárodní tísňové volání: 112
Ve většině světových velehor existují záchranné služby schopné provést záchrannou akci
Oznámení nehody
Ve většině světových velehor existují záchranné služby schopné provést záchrannou akci na mnohem profesionálnější úrovni než členové skupiny ve které je postižený, za příznivých podmínek i leteckou záchranou akci. Obvykle je vhodné se před odjezdem na hory informovat o místních možnostech záchrany, popřípadě si obstarat telefonní čísla řídících středisek záchranné služby nebo horské služby v dané oblasti.
Pro ohlašování nehod např. na horských chatách jsou nutné minimálně 4 základní údaje: co se stalo, kde, kdy a kdo skutečnosti hlásí.
Schéma pro ohlašování nehod:
1/ Co se stalo? (především informace o počtu zraněných, průběhu nehody a povaze zranění, popř. jaké pomoci se doposud postiženým dostalo),
2/ Kde? Co nejpřesnější údaj o místě nehody, je-li možné včetně koordinátů (UTM-systém, a údaj o výšce; optimální je zjištění vlastní polohy pomocí přístroje GPS) a terénu (pro leteckou záchrannou akci je terén velmi důležitý; např. vzrostlý les, strže atd.) a nezapomenout upozornit na další skutečnosti, které mohou ovlivnit průběh záchranné operace (např. v případě nehody v jeskyni přesně specifikovat, že se jedná o nehodu ve speleologickém terénu apod.),
3/ Kdy? Co nejpřesnější určení času nehody.
4/ Kdo oznamuje a odkud. Údaje o oznamujícím - kdo a odkud oznamuje (jméno a telefonní číslo pro ověření, a eventuální další dotazy řídícího střediska - v případě, že nehoda není oznamována z mobilního telefonu, by se oznamující měl zdržet na místě, ze kterého nehodu hlásil).
Telefon nikdy nezavěšujte jako první! Je možné, že operátor bude klást dotazy potřebné pro rozhodnutí o technice záchrany, koordinaci apod.
Spolupráce se záchrannou službou
Až do příchodu záchranné služby musí být místo nehody popřípadě úkryt jejích účastníků zřetelně označeno dobře viditelnými znaky, aby se zachráncům usnadnilo jeho vyhledání, popřípadě je nutné na viditelné místo umístit jednu osobu vysílající viditelné signály.
V době, kdy postižená skupina čeká na záchranu, by její členové měli zraněného zabezpečit před šokem a podchlazením (zcela programově zde nezabíhám do podrobností první pomoci, která pochopitelně čekání předchází). V obtížném terénu musí vybudovat stanoviště pro záchrannou akci, v jeskyních či skalních stěnách mohou začít budovat přístupovou cestu pomocí fixních lan.
Při ohlášení vážné nehody ve dne a za přiměřené viditelnosti lze minimálně v Evropě počítat s provedením letecké záchranné akce.
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník - místa pro přistání
Nejpravděpodobněji se vrtulník pokusí přistát. Tento manévr lze provést i na šikmých svazích, podle typu stroje v různém sklonu. Místo pro přistání vrtulníku se v takovém případě snažíme označit (např. červenou větrovkou zatíženou kameny, nebo velkou značkou "H" - materiál na značku musí být bezpečně ukotven), a měli bychom jej vybírat či upravit tak, aby zde vrtulník skutečně mohl přistát. To znamená např. ušlapat sníh, polít extrémně prašná místa vodou, odstranit velké kameny, a volné předměty, které by mohly nasát lopatky rotoru (radši počítat s větší plochou - 25x25m), Vrtulníky přistávají proti větru, nemohou přistát na muldě a v okolí stromů, stožárů a pod. K vrtulníku se nepřibližujte zezadu, odkud vás posádka nevidí, buďte opatrní a vyčkejte až se rotory zastaví.
Zásady:
- místo pro přistání musí mít dosedací plochu minimálně 4x4 m
- přistávací plocha bez překážek, vedení atd. minimálně 25x25m, porost nesmí přesáhnout 30cm
- přistání a start probíhá zásadně proti větru
- vrtulník musí být na přistání naveden; stojíme proto cca 10 m před místem přistání zády proti větru v postavení se vztyčenýma rukama (Yes) a s pilotem udržujeme kontakt pohledem, aby bylo možné reagovat na jeho pokyny
Není-li možné přistání, obvykle bývá pro zraněného spuštěn záchranář. Podle možností stroje a posádky bude záchranář vysazen aby ošetřil a stabilizoval pacienta a poté opět přivolá vrtulník k transportu.
V horách mimo Evropu, ale i např. v Rusku, lze počítat s nasazením starších strojů s omezenými možnostmi. Často zde záchranáři pracují v podvěsu, někdy však bývá použit pro vyzvednutí postiženého naviják. Pokud je ze stroje spouštěno lano s karabinou bez záchranáře, pak posádka očekává, že se připnete do karabiny, počkejte, až se lano dotkne půdy (letadla se silně nabíjejí statickou elektřinou, a kdyby se lano nevybilo dotykem se zemí, zasáhl by vás výboj). Znamení, že jste po navázání připraveni dejte posádce oběma vztyčenými palci - nepokoušejte se o jiné signály.
Vždy se řiďte pokyny posádky - většinou vědí co dělají. Je nutné se připravit na rychlou akci. Se zraněným by měly putovat jeho doklady, kopie pojistky (předat záchranářům), ale je dobré, v případě méně vážných úrazů např. zlomených nohou, myslet i na kartáček na zuby apod.
Mějme na paměti, že samotný přílet nebo přistání vrtulníku může být znemožněno nebo komplikováno náhlými meteorologickými jevy (turbulence, oblast zastínění, náhlé sněhové přeháňky nebo krupobití, náhlé poryvy větru, mlhy) a záchranná akce bude probíhat jako pozemní. Nespoléhejte v horách na záchranu pomocí vrtulníku jako na metodu, která pomůže při řešení nehody v horách.
A zcela závěrem: Je dobře vědět, že od okamžiku příchodu organizované záchrany přebírá velení velitel akce a jeho pokyny mají být bezpodmínečně plněny. To se pochopitelně týká pozemní i letecké záchranné operace.
A nakonec několik linků které s tématem souvisí:
http://www.horska-medicina.cz - Společnost horské medicíny ČR
http://www.volny.cz/i.rotman/ - stránky prezidenta SHM ČR
http://www.hagy.sk/hm/ - slovenská horská medicína
http://www.ismmed.org/ - International Society for Mountain Medicine (ISMM)
http://www.alpinmedizin.org/ - rakouská horská medicína
http://www.iemm.org/ - katalánská horská medicína
http://perso.wanadoo.fr/dmtmcham/ - horská medicína (Šamonice)
http://www.medpharm.cz/ - Centrum cestovní medicíny (informace o očkování atd)
http://www.zdrsem.cz -na kurzy první pomoci v extrémních podmínkách
http://www.ikar-cisa.org/- IKAR
http://www.mra.org/ - Mountain rescue association
http://www.sweb.cz/AlpineRescue/ - stránky Roba Bednaříka o horské záchraně
http://www.hzs.sk - stránky Horské záchranné služby SR
http://www.horskasluzba.cz/main.htm - HS ČR
http://www.tanap.sk/ths/index.html - Tatranská HS
http://www.topr.pl - Tatranská záchranka v Polsku (TOPR)
http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/112/112_info.html - záchranářský časopis 112
http://www.bergrettung.at/ - horská záchrana v Rakousku
http://sweb.cz/szsbroumovsko/ - Skalní záchranná služba Broumovsko
http://www.rescue.sk/real.pearcomp?0?0?o - Slovenská záchranářská stránka
http://www.speleorescue.cz/ - Speleologická záchranná služba
http://netdial.caribe.net/~emercado/uis.htm - stránky záchranářské komise UIS
http://www.hoehlenrettung.de/ - speleozáchrana v Německu
Tomáš Frank
foto autor
Registrace
Metodika
lezec.cz
Pro přivolání pomoci se používá celá řada způsobů, jejichž použití je závislé na situaci. Těžko budeme při nehodě v horách