Cca před rokem se nám (Michal a moje maličkost) naskytla příležitost pracovat v Kanadě … pecka! Je tu jen jeden malý problém, je to na špatném konci Kanady … totiž na východním. Tady, když vám uteče pes, tak ho ještě půl dne vidíte utíkat.

Vše je tu rovné, rovné, rovné … a nalajnované pěkně do mřížek.
Vzdálenosti zde člověk začne chápat úplně jinak. Co na mapě vypadá kousek, rozhodně kousek není. Když jsem se tu bavila s místňákama, tak mi říkali: "Windsor, to je supr místo … vše je tu kousek! Třeba, Chicago, Toronto, New York..” A já, no pecka a jak daleko je NY? Odpovědí mi je, mno jen 10 hodin jízdy … načež mně padne čelist s tím, že z ČR jsem za 10 hodin v Itálii …

Nejprve zkoušíme nejbližší lezení, které je 3 hod jízdy směrem k Torontu. Není to špatné, ale Český ráj je Český ráj. Nakonec si řekneme, že je na čase vyzkoušet americkou stranu a nejblíž k nám, krásných pouhých 6.5 hodiny jízdy, je RED RIVER GORGE! Nakládáme auto po okraj a s partou místních lezcu z WRG (Windsor rock gym – mala boulderovka zde ve Windsoru = zaplať pánbůh za ni 😊) razíme na prodloužený víkend směr Kentucky.
Jak určitě hodně lidí už ví, super zázemí nabízí kemp Miguel’s, s úžasnou pizzou, jakožto zákusek a odměna po celodenním lezení.


Místní úúúúžasná pizza


Ubytováváme se ve stanu, za krásné 3 USD za noc. Je zde veškeré zázemí, včetně umývárek na nádobí, klimatizované místnosti na yogu, obchodu s lezeckými cajky a sprch. Ty jsou na žetony, 2 USD za žeton ke koupeni v obchodě a můžete se sprchovat 5 min.


Kemp v Miguel’


RRG je úžasna oblast, kde si zaleze opravdu každý. Cesty veškerých obtížností od 5.9 do 5.15, vertikální až mega převislé, kde je i po tom největším dešti sucho jak v lezcově hrdle po dni na písku. Prostě pro každého něco. My jsme zde ještě za mírných ranních mrazíků, kdy odpoledne krasně praží slunko a už můžeme lézt i bez triček.


Místní omrzlá flóra při nástupu do skal

Psát o RRG je určitě na několik sáhodlouhých článku. Nám se ale naskytl zážitek, o kterém jsem si říkala, že je záhodno napsat.

Oblast, do které vyrážíme, se jmenuje The Gallery v jižním regionu RRG. Pokud vyrazíte do teto oblasti a chcete jet až na nejbližší parkoviště, tak pouze s autem 4x4. Cesta je jeden výmol za druhým, která poté přechází do lesní cesty s kusy skal vyčnívajících ze země. Při dojezdu na parking jsme všichni vysmátí a naklepaní jak řízky na vánoční stůl.

Z parkoviště k první skále je to kousek. Jsme tu jedni z prvních tak máme zatím oblast sami pro sebe, ale to se za hodinu změní. Tak rychle nahazujeme cajky a vyrážíme do stěny. Začínáme zlehka s 27 years of climbing za 5.9., úžasná cesta na zahřátí. A pak postupně přelezáme taky The King lives on… 5.10b, Murano 5.10b, Johny B. Good za 5.11a, The Preacher’s Daughter 5.11- a další a pomalu si vytaháváme ručičky.

Začíná tu být celkem mela o cesty a na některé se už stojí fronty. Jak tak lezem, koukáme, že se Amíci, co se v různých cestách houpou na top rope jako lezecké svině v silném větru, vzájemně po dolezení chválí, jak tu a tu cestu přelezli a jaký jsou borci. Čistý styl, RP a lezení na prvního jim nic neříká, tady je cesta vylezena i na top rope s 10 odsednutíma. Jak jsme měli za chvíli poznat, toto není jediný rozdíl vnímání lezeckých stylů po americku. My jsme si vyhlídli cestu, kterou bychom moooc chtěli zkusit. Jmenuje se Starry Night za 5.12a. 65 stop dlouhá cesta v pořádném převisu. Krátký, ale výživný.


Starry Night

Cesta je v malá jeskyni, kde se dá i udělat s čelovkou malý průzkum do geologického podsvětí, kde se vám pod nohama práší, jako za kopyty pouštního velblouda 😉.
Pod cestou se už mlsně prochází místní klučina (Američan) s tím, že tu cestu chce teď lézt, ale ještě čeká na kámoše, který doleze jednu cestu a přijde ho odjistit. Měl by tam být každou chvíli … No OK, sedáme si pod stromy a čekáme na jeho jističe. Jak se dozvídáme, klučina je místní, bydlí kousek od RRG. A teď chce zkusit onsight téhle cesty.  Svorně pokýveme uznale hlavou, že to je teda borec, 5.12a na OS, tak to je pecka. Jeho jistič dorazí asi za dalších 10 min. Klučina odhazuje vrstvu oblečení a nalézá do cesty. Pěkně ukrajuje kousky cesty a borhák za borhákem leze na jistotu. Tomas, klučina, co je v naší partě, na něj uznale kouká a říká, ty jo, to pak taky zkusím na OS. Tak na něj kouknem a říkáme, mno tak to by ses na něj asi měl přestat koukat, když to chceš zkusit na OS. A on a proč jako. Tak mu vysvětlujeme, že OS znamená, že přijdeš pod skálu, cestu neznáš, nevíš, kde je beta a nikoho jsi v ní neviděl a vylezeš ji na první pokus, bez odsednutí atd. Pokud se na něj bude dal dívat, tak už cestu poleze na Flash a ne na čistý OS. Načež dostáváme odpověď, že bude rád i za Flash :D.

Klučina v cestě neúnavně bojuje, ale očividně má nad cestou převahu, i když je opocený až za ušima. Do toho přicházejí další lezci, kteří míří do další oblasti a očividně jsou to známí našeho borce v cestě a hlasitě ho zdraví a říkají mu, to sis ještě nedal pokoj a zase se v ty cestě houpeš? Načež já i Michal zpozorníme, jelikož borec říkal, že jde zkoušet OS. A borec jj, zkouším to, chci cestu přelézt načisto…kámoši mu popřejí hodně štěstí a s pozdravem pokračují dál, kam měli namířeno. Borec mezitím cvakne horní řetěz a s jističem, který ho už spouští dolu oslavují. Borec křičí, viděl jsi to, super, vylezl jsem to na OS!!! A jistič svorně odpovídá, JJ kámo, pecka, úžasnej OS. Málem to tam s náma sekne. Po zkušenosti s Tomasem si říkáme, ze asi nemá cenu něco vysvětlovat a do našeho slovníku krom Kariho onsajtu (pozn. autora), zařazujeme i "Americký onsajt". Kolikrát jsem si říkala, když jsme večer seděli u Miguela a poslouchali vyprávění, jaký pecky všichni ti lezci v kempu ten den přelezli, ze tady se scházi opravdu lezecká elita. Já rozhodně žádná lezecká hvězda nejsem, ale teď o některých z nich celkem pochybuju a říkám si, kolik z těch vyprávěni Amíků a jejich přelezených cest je ve stylu amerického onsajtu :D.


Starry Night za 5.12a



Naše parta v RRG


Místní gekončíci


A další místní skalky…