Pod stěnu jsme se bez údolních nosičů dostali 1.11. a zabivakovali asi 200 výškových metrů nad základním táborem pro Cholatse.
S ohledem na vysoké objektivní riziko jsme rozdělili výstup do dvou dnů. První den jsme vylezli v časných ranních hodinách pouze první 3 délky nesouvislých ledových rampouchů s klasifikací WI4+/M5 a dále pokračovali relativně lehkým terénem asi 4 délky do bezpečné ledové jeskyně na vrcholu markantního seraku na úpatí stěny. Zde jsme se přes den ukryli před padajícími kameny a kolem druhé hodiny ranní jsme začali opět lézt, s cílem vylézt v jednom zátahu až k vrcholovému hřebeni. To se nám nakonec po asi 14 hodinách téměř výlučně ledového lezení podařilo. Stěna totiž neumožňovala jediné místo k alespoň trochu bezpečnému bivaku. Sklon ledu se pohyboval od 60 do 90 stupňů. Na samotný vrchol jsme po JZ hřebeni potřebovali ještě asi dalších 30 minut.
Po dosažení vrcholu jsme již za tmy začali neprodleně sestupovat po JZ hřebeni normální cestou dolů, ještě tentýž večer jsme sestoupili až do C1 (5.600) klasické výstupové trasy.
4.11. jsme sestoupili z C1 až do místa, kde jsme úspěšně hledali kameru našeho zemřelého kamaráda, který se zřítil z JZ hřebene při výstupu normální výstupovou trasou asi 10 dní před tím. Po krátké vzpomínce jsme pokračovali až do osady Portse. 5.11. jsme pokračovali do Lukly a 6.11. odletěli zpět do Katmandu.
Cestu samozřejmě věnujeme našemu kamarádovi Honzovi Rosovi, který zde tragicky přišel o život.
14.11.2023 Zdeněk Hák a Radoslav Groh
Topo spodní část
Registrace
Metodika
lezec.cz